13.2.25

Jedno krásné ráno

          Není to jenom ráno,ale i den a podvečer.Z různých dnů při procházkách
    v okolí města s manželem i kamarádkou.   


11.2.25

Mystické bytosti

                  Příspěvěk jsem měla připravený už v lednu,ale jak se pořád posouval dozadu,
      zapomněla jsem dát publikovat.


 Každoroční migrace jeřábů popelavých z Liberecka do Jihozápadní Evropy přináší nové poznatky díky projektu Jeřábí život.
    Ornitologové sledují jejich trasy díky GPS-GSM vysílaček,
      což umožňuje zkoumat vliv klimatických změn
       na chování těchto majestátních ptáků.Jejich migrační trasy
             se v posledních letech mění.Díky mírnějším zimám a menší
            sněhové pokrývce zůstává stále více ptáků v Čechách.
          Loňským rekordmanem byl tříletý jeřáb z Frýdlantska,který
             během 12 hodin překonal 630 km a doletěl k francouzské obci
               Hennemont.Následující den se přesunul dalších 120 km.
                       Ve Francii strávil už třetí zimu.To potvrzuje to,
                  že někteří jeřábi dodržují tradiční migrační trasy,ačkoliv většina
                   severočeských jeřábů zůstává přes zimu v Německu a
                   nebo se vrací zpátky na česká hnízdiště.
                            Jeřáb je silně ohrožený druh a je potřeba jej chránit.
               A protože projekt Jeřábí život byl založen v našem Libereckém kraji při ZOO
           ráda jsem ho finančně podpořila.Také proto,že se v okolí Turnova jeřábi pravidelně vyskytují.
                                                               


9.2.25

Zřícenina tvrze Svojšice

         Konečně došlo na zříceninu tvrze Svojšice,která byla cílem našeho výletu.
        Nachází se ve stejnojmenné obci v Pardubickém kraji 
       Tvrz byla postavená roku 1365 vladykou Mikšíkem ze Svojšic jako centrum
          šlechtického panství.
  Po jeho smrti tvrz zdědila jeho žena Anna,která se znovu provdala
      za  Václava Ruthara z Malešova a poté byla držena jejich syny.
    Od I.poloviny 16.století patřila tvrz Gerštorfům téměř 100 let
              až do třicetilé války.Potom byla vypálena a postupně pustla. 
            V 19.století byla jedna místnost v tvrzi upravena na byt hajného.
                V letech 1940-1941 provedl Klub českých turistů na tvrzi
                        záchranné práce.

             Svojšice byly proslaveny především festivalem Svojšický slunovrat
                                                amfiteátr je pořád využíván ke kulturním akcím                                                                

5.2.25

Dřevěné zvonice

  V pondělí 3.února bylo krásné ráno a slibovalo i hezký den
  a nic nebránilo tomu se rozjet na Pardubicko za jednou zříceninou.
   Cestou jsme navštívili i pár zvonic.
Do dnešních dnů se v Čechách zachovalo 340 dřevěných zvonic.Já nemám ponětí,kolik
jsem jich už navštívila,ale zkusím je spočítat.Prokázalo se,že dřevěná konstrukce
ač levnější,jak zděná,lépe vzdoruje dynamickým kmitům působeným zvony.
Zvonění ze zvonic,kostelů a kapliček bývalo a ještě často i je
součástí každodenního života obce ,rytmu rozdělení dne,kdy se
vyzvání ráno na mši v poledne a ještě večer klekání.
Dřevěné zvonice mají významnou úlohu jako krajinotvorný
a esteticky působivý prvek.
............................................
                             
        První byla zvonice ve Středočeském kraji v obci Končice.
   Hranolová,dřevěná barokní zvonice pochází z roku 1672,jsou o ni
    písemné záznamy.Patřila ke kostelu sv.Stanislava,který zanikl
         při požáru roku 1726 a nebyl už obnoven.Z původních tří zvonů
    zůstal pouze jeden,další dva byly převezeny do kostela sv.Prokopa
   v sousedních Žiželicích,kde požár téhož roku kostelní zvony
                  zcela zničil.Kostel je v dost špatném stavu a tak jsem nepořídila ani jednu fotku.Od roku 1964 je zvonice v Končicících chráněnou
               kulturní památkou.

                                                                                    


2.2.25

Všehochuť

 Zima není podle mých přestav.Mám ji ráda,ale se sněhem a i mrazíky.
 Hezké dny se dají snadno spočítat,v lednu byly jenom dva.Dlouho nás tu trápila
 inverze a jinak je zataženo.Výlety pořád odkládám.A tak jsem se doma pustila do hodně věcí,
 které dělám ráda.Čtu hodně jako většina z vás.
                
                                                               

29.1.25

Panská skála

 Z Kunratic jsme pokračovali za dalším cílem.Ovšem tam byla tak silná inverze,
 že bychom nic neviděli.Kam teď a jak tam bude.Manžel navrhnul Panskou skálu
 u Kamenického Šenova.Z jeho návrhu jsem měla radost.Samozřejmě,že jsme tady
 také už byli,já naposledy se synem a vnučkou také v zimě.Počasí nám přálo,bylo tu jasno.
 Co mě překvapilo byl silný a ledový vítr.U nás se v poslední době,kdy byla a je
 pořád inverze nepohnul ani lístek.Na teplou čepici jsem si narazila ještě kapucu,vzala hůlky
 a nedočkavě pospíchala nahoru.Hůlky jsem nakonec dala manželovi,při focení mi překáží.


26.1.25

Skleněná zahrada Kunratice

 V neděli 19.ledna to u nás opět vypadalo,jak ve sněhovém království.
 Napadlo trochu sněhu a z inverze předchozích dnů se vytvořila námraza.
Měla jsem naplánováno pár cílů v západní části našeho kraje.
V této části je i Skleněná zahrada v Kunraticích a pokud by tam byla námraza,prohlédli
bychom si ji.
 Měla jsem v hlavě krásné fotografie námrazy na skleněných květech
a chtěla to vidět na vlastní oči.
 Kdysi jsem je viděla u někoho na blogu.Byla to sice taková sázka do loterie.Počasí se měnilo každou chvíli.Od nás je to  necelých  60 km. Vyjeli jsme na kopec do slunce,sjeli do údolí a mlha.Říkala jsem si s čím nás
 přivítají Kunratice.Přivítaly pěkným počasím a i s trochou námrazy.
                                                                               

22.1.25

Maloskalsko

      Při příjezdu na Malou Skálu zaujme charakteristická silueta strmého
      pískovcového útesu Vranova.Není divu,že toto strategicky výhodné místo bylo
      na počátku 15.století vybráno pro stavbu strážního hradu..Za zakladatele pevnosti je považován Heník z Valdštejna
      a to v roce 1425.Hrad Vranov jemuž se také říkalo Skála či Skály nad Jizerou zůstal v držení 
      Valdštejnů až do roku 1538,kdy panství koupil Jan z Vartenberka.Hrad nebyl téměř využíván
       a pustl.Nečekaný obrat přinesl až rok 1802,kdy panství i s hradem koupil podnikatel
       František Zachariáš Romisch,který zde vybudoval Pantheon,jak se hradu i říká a je to soustava 
       pomníčků,ozdobných uren a pamětních desek.Seznámila jsem Vás s trochou historie a až bude
       hrad otevřen,chtěla bych se tam podívat.
Naposledy jsem tu byla s vnoučaty,když jsme kempovali na Malé Skále a to je už pár let.


20.1.25

Dlaskův statek

 Hezkých dnů je jako šafránu.Po 18 dnech a to 13.ledna najednou ráno vychází slunce.
 Zatím jsem nejásala,počasí se rychle mění.V osm hodin bylo jasno a pro mě signál,
 že toho musíme využít.Jenže kam,tak narychlo.Plánů  mám hodně,ale jsou to už celodenní
 výlety a ty nechám na jaro.Teď mě to láká více do přírody,užít si opravdové zimy.
 Takže bylo jasné,že jedeme někam výše.První zastávka byla v Dolánkách.Dlaskův statek je
 krásný v každém ročním období.Já se chtěla hlavně podívat,zda se na jezu Jizery nevytvořily rampouchy
 a nebudou i na druhé straně,kde se na skalách nad Jizerou tvoří skoro ledopády.

O Dlaskově statku jsem toho už napsala hodně,jsme tady několikrát do roka.
Tak jenom  málo.
Dlaskův statek byl postaven koncem 18.století ve stylu
pojizerské lidové architektury.Uvnitř statku je stálá expozice
lidového interiéru a podomácké výroby v Pojizeří.
Od roku 2010 je statek zařazen mezi národní kulturní památky.
Přes zimu je památka zavřená.


17.1.25

Kolem Jizery

                      S kamarádkou,bývalou kolegyní z práce se poslední roky moc nevídám.Kde jsou ty časy,kdy jsme chodívaly na procházky častěji,jezdily
na kole,chodily do cukrárny nebo čajovny.Onemocněl ji manžel a bez její pomoci se neobejde.
Když ji na jedno  odpoledne vystřídala snacha je  jasné,že  jsme daly před cukrárnou
přednost přírodě.kam se teď skoro nedostane.Ten den doznívala námraza.
Šly jsme z Přepeř,kde si Dáša nechala u mého syna auto do
Přišovic a tam jsme odbočily k Jizeře.
Původně jsem myslela,že nebudu ani fotit,jednak tudy chodím často
a počasí bylo inverzní.U Jizery,kde je chladněji přetrvávala ještě námraza z konce roku
a vypadala na stromech pořád hezky


14.1.25

Přiletěli a nebo neodletěli

            Manžel se dozvěděl jako každý rok,od kamaráda,který jezdí krmit zvěř,
                že u Všeni na poli viděl hejno jeřábů.Bylo to nějak brzy,i když
               loni jsme je tu viděli v únoru.Poslední roky se migrační chování
  jeřábů změnilo a pobyt v zimovištích se zkracuje,pokud do nich vůbec odlétají.
   Na jaře mají tu výhodu,že obsadí brzy své teritorium a mohou zahnízdit dříve,
            jak ostatní,kteří migrují.Jak jsem se to dozvěděla neměla jsem už stání.
        Jenže u nás bylo pořád mlhavo a šero a tak jsem si říkala,že bychom je
         ani nemuseli zahlédnout.Lepší bylo,že za dva dny napadnul poprašek sněhu
       a tak jsme vyrazili,ale neúspěšně.Manžel věděl,že nebudu mít klid dokud
              je nespatřím.Moc ráda pozoruji nejen jeřáby,ale i čápy a labutě.
                      Naštěstí jich máme v Českém ráji dost.
           Pole a louky kolem Všeně jsou navštěvovány i srnkami a
                   z rybníků se sem přestěhovaly i labutě.
                             
                                   

12.1.25

Adamovo lože

          Pořád jsme ještě v roce 2024,ale už se blížím ke konci.Teď se divím,
            co jsme toho mezi svátky,kdy byly návštěvy,manžel nemocný,stihli.
                   Manželovi už bylo dobře a tak jsme jeli opožděně gratulovat známým.Pohybovali jsme se
     blízko Hrubé Skály a najednou stojíme před zámkem.Tam jsem jít nechtěla
                na parkovišti bylo plno aut,z čehož jsem usoudila,že to jsou zámečtí hosté,
             kteří sem přijeli strávit Silvestra.Ale ráda jsem navštívila o kousek dál
            Adamovo lože.Vzpomněla jsem si hned na prince Bajaju,neboť pohádku
           mezi svátky dávali.    
                                

9.1.25

Zima v Podtroseckém údolí

 Užily jsme si s děvčaty další námrazu.Samozřejmě jsme hodně fotily.
  Já foťákem a ony mobilama.Říkaly,že takovou námrazu asi  hned tak neuvidí.
             

6.1.25

Kde jsou Trosky

     Mezi svátky přijela moje nejmladší sestra se svoji dcerou a vnučkou pogratulovat mi k narozeninám a protože u nich doma /bydlí u Čelákovic/ takovou námrazu
nemají a většinou ani sníh projevily přání projet se Českým rájem.Navrhla jsem trasu,kterou mám nejraději.Nejdříve jsme vyrazily směr Trosky a bohužel cestou jsem si uvědomila,že je tak silná inverze,že je sotva uvidíme. Jinak hrad je přes zimu zavřený.Od parkoviště se do dojít lesem až pod ně.


4.1.25

Zimní království

                 Procházka zasněženým Kozákovem byla fajn,ale už to není taková novina.Sníh už máme
                 i my ve městě,napadnul v pátek.Ve městě to asi lidem moc radosti nezpůsobí a už vůbec ne
                 řidičům,ale v přírodě na procházky je to příjemná změna.Je zima a sníh k ní patří .
                               Na parkovišti na Kozákově bylo pár aut,byly to rodiny s dětmi,které tu bobovaly.                                                             

3.1.25

Bílý Kozákov

  Každý rok držíme tradici,že jezdíme za prvním sněhem na horu Kozákov.
  I když první sníh to nebyl ten zmizel už do odpoledne.
  Pod Kozákovem sníh nebyl a 25.prosince nebyla ještě ani námraza