Nejdříve začnu milou knížkou veršů od blogerky Lenky,kterou jsem si u ni objednala.
Vždy mě potěší,pokud se někomu podaří splnit si sen.
Lenky verše mi byly vždy hodně blízké,tak nějak jsem to vždy i cítila sama.
Podobné knížky veršů mám už od dalších dvou blogerek.
Ve středu 22.listopadu jsme sníh marně hledali a teď už bude v Jizerských horách všude.
Budeme si muset výlet zopakovat
Ve středu 22.listopadu to ráno vypadalo na hezký den.Konečně.Napadlo mě,že by mě
manžel mohl vyvézt na hory za sněhem.V Krkonoších jsme byli nedávno a tak Jizerské hory.
Naši předkové ještě v 16.století nerozlišovali Jizerské hory a Krkonoše,nazývali je společným
jménem Zelený les.Já to mám i teď tak..Když sestra bydlela v Kořenově a potom v Tanvaldě
a podnikali jsme odtud s našimi dětni výlety do Krkonoš,tak jsem vždy říkala už doma,jedeme do Krkonoš.
Ale jeli jsme vlastně nejdříve do Jizerských hor.
Samozřejmě se počasí pokazilo a po sněhu ani památky.Nevadilo mně to,krásně tam
bylo i bez sněhu.Zastavili jsme v Albrechticích,známém lyžařském středisku.
Z parkoviště jsem se šla podívat ke kostelu,ale více mě zaujal hřbitov naproti
se starými náhrobky a zajímavou hrobkou.Před dvěma staletími byla skutečnou obcí
jen ta obec,která měla vlastní kostel,faru,hřbitov a školu.Proto byl 15.6.1779 díky sbírce
obyvatel Albrechtic položen základní kámen kostela nyní sv.Františka z Paoly.
Počasí nám pokazilo v minulém týdnu nějaké výlety.V Liberci a v Mladé Boleslavi hodně pršelo a tak jsme dál už nejeli
a jako náhradu vzali za vděk obchodními centry a něco nakoupili,Vánoce se blíží.Procházky mi na rozdíl od manžela chybí.
V pondělí jsme byli ve městě a vylezeme z obchodu a obloha se trochu rozjasnila.
Tak říkám manželovi,aby jel aspoň k rybníkům v Příšovicích a chvíli jsme se prošli.
Za městem bylo vidět,že asi všude neprší,dál na západ bylo skoro jasno.
Mračna se drží hlavně nad Libereckým krajem a Krkonoši.
Není to pravý podzimní den?Právě ta klidná melancholie,kterou miluji - díky níž život a příroda souzní.
George Eliot
Nezdá se vám,že je toho mokra už nějak dost?Od 1.listopadu není den,aby nespadlo aspoň pár kapek.
Snažíme se s kamarádkou jít každý den na procházku.Většinou zmoknem.
Chodíme většinou do Nudvojovic k Jizeře a na ni už je to znát.Tolik vody v ni už dlouho nebylo.
Jako další zastávku jsem si vybrala město Žacléř.Na fotografiích na internetu vypadalo velmi malebně.
Trochu mě zklamalo,přičítala jsem to pochmurnému počasí.Krajina je tu i v takovém počasí malebná
a barvy pořád vynikaly a z toho jsem měla radost.
Ve středu 1.listopadu jsme se rozhodli,že se pojedeme podívat za manželovým bratrem do Jánských Lázní,kde rehabilituje po operaci.
Počasí je u nás mokré a na středu jsem měla v aplikaci,že by nemělo pršet ani v lázních.Ovšem v Krkonoších je počasí nevyzpytatelné.
Manžel mi řekl,abych si naplánovala místa,která navštívíme,protože bratrovi končí procedury v 15 hodin.Plánování to je moje.
Vyjeli jsme po deváté hodině v docela příznivém počasí.Ovšem,jak jsem jeli více a více na sever obloha se zatahovala.Spadlo i pár kapek.
Pár míst jsme navštívili,ale začnu hlavním účelem naší cesty Janskými Lázněmi.Často jsme kolem projížděli,ale nikdy tam nebyli.
Byla jsem příjemně překvapená.Městečko se nachází na úpatí masívu Černé Hory ve východní části Krkonoš.Žije zde jenom 708 obyvatel.
Podle trutnovského kronikáře,byl teplý pramen objeven 6.června 1006 Janem z Chockova.První historický záznam pochází z roku 1300.
Ze 14.století pocházejí první zprávy o používání termální vody ke koupelím.Roku 1675 koupil Janské Lázně kníže Jan Adolf I.ze Schwarzenbergu,
který roku 1677 nechal u pramene postavit šest nových budov,čímž dal základ novému lázeňskému městu.Po druhé světové válce si Janské Lázně
získaly celosvětovou známost díky úspěšné léčbě stavů po dětské obrně.Roku 1980 byla postavěna lanovka na Černou Horu,která vedla přímo z lázeňského
centra.Roku 1981 byla postavena dětská léčebna Vesna,která poskytovala na svou dobu zdravotnickou péči na světové úrovni.
Zaparkovali jsme na centrálním parkovišti a sešli dolů.Lázně jsou v nadmořské výšce 519 m.n.m,ale leží v dolíku.
Bratr už na nás čekal,šli si s manželem sednout do kavárny v Kolonádě.Já se šla projít kolem náměstí Svobody,které je středem lázní.
Později jsem se k nim připojila.
Lázně jsou malé a krásné.Pochvalovala jsem si čistý,horský vzduch.
V pondělí 23.října se udělalo hezky,měli jsme chuť se projít zase někde v lese.Města ani jeden nemusíme,ty v okolí
už známe,jak své boty a tak raději ven do přírody.
Vzpomněla jsem si na Krkavčí skálu a tak jsme se tam vypravili.Je to skalní útvar ,který se tyčí
asi 100 m nad levým břehem Jizery v obci Chuchelna.Krkavčí skála je vyhlídkou
a zároveň jedním ze 7 Geologických zastavení v Mikroregionu Kozákov.Místo bylo zpřístupněno
před více,jak 100 lety.Přístup k němu byl velmi obtížný a proto počátkem minulého století
navrhl semilský Okrašlovací spolek zpřístupnění Krkavčí skály.Byla vyznačena přístupová cesta
včetně zábradlí a informačních tabulí.Slavnostní otevření se konalo 18.června r.1905.
V minulosti se zde pořádaly sousedské zábavy s hudbou,byly tu i prodejní stánky.
