Rok 2022

 Přeji všem návštěvníkům blogu šťastný a hlavně zdravý rok 2022.Nechť Vás v něm provází láska,štěstí a spokojenost.

Těším se na Vás v roce 2022

Dlask v plné parádě

Letos je to zatím s ptáčkama na krmítku špatné.Zatím vidím jenom sýkorky a dva brhlíky.Sice už krmítko moc nepozoruji,ale nedávno jsem zahlédla na stromě dlaska.Dlouho krmítko obhlížel a když se rozhodl vydržel na něm opravdu dlouho,že jsem mohla fotit.Mám před dveřmi na lodžii postavený velký stativ,bez  něho bych to nezvládla.

Tak se na fešáka podívejte

Krásné Vánoce

 Vánoce jsou už téměř za dveřmi a tak Vám jdu popřát.Leni z obrázkových blogů mně vytvořila krásná přánička s našima holkama.Užijte si vánočních svátků v kruhu svých nejbližších v lásce,spokojenosti a zdraví.

Prosincové počasí mě zatím zklamalo,od návštěvy Krkonoš jsem neměla fotoaparát v ruce.Manžel to nemůže pochopit,že nechci nikam jet.Když se podívám z okna nevím,co bych fotila,pořád stejná kulisa.Zataženo a mrholí.Tak čtu,pouštím si filmy,poslouchám vánoční koledy a háčkuji.

Těším se na vnučky,které u nás budou do Štědrého dne a tak počítač asi už moc zapínat nebudu.

Mějte se moc hezky 

Betlémy

 Betlémy patří k adventu i k vánocům a tak se můžete jít se mnou podívat na další,které jsme objevili v našem kraji.

První byl v Rakousích.

Bílé Krkonoše

Sobota, co se týká počasí nebyla vůbec pěkná,ale neděle nám to vynahradila.Na neděli jsem nic moc neplánovala.Ale jako zázrakem ráno vylézalo sluníčko a obloha byla jasná.To už mě chytalo cestovatelské nadšení a při vaření oběda jsem přemýšlela,že bychom se mohli odpoledne někam podívat.Manžela jsem potřebovala naladit a tak hned po obědě jsem mu uvařila kávu a na misku dala zatím čtyři druhy cukroví,které jsem upekla v sobotu večer,zatímco on byl s kamarády na sportovním utkání.Navrhla jsem,že bych chtěla někam více do hor,třeba směr Vysoké nad Jizerou.Tuhle trasu mám moc ráda,protože už někde od Semil je vidět na vrcholky Krkonoš.Návrh se ujal.A bylo opravdu na co koukat.Vzduch byl příjemně mrazivý.Mám takové počasí ráda ,krásně se dýchá.Občas jsme někde zastavili a prošli se.Sníh nám křupal pod nohama.

První zastávku jsme udělali u rozhledny U Borovice v Roprachticích.Na rozhlednu jsme nešli,protože sem chodíme mezi svátky s dětmi a vnoučaty a doufám,že se nám to letos podaří.A potom výhledy do údolí,odkud jsme přijeli byly v oparu,nebo spíše nebyly vůbec,ale na Krkonoše byly krásné.

Vánoce na Dlaskově statku

Se sestrou pečeme cukroví a abychom se trochu protáhly domluvily jsme si na odpoledne procházku podél Jizery do Dolánek k Dlaskovu statku.Bohužel počasí nebylo pěkné.Pořád je velké vlhko a vlezlo.Tak jsme nakonec jely do Dolánek vlakem a zpátky taky.Dlaskův statek už na blogu mám několikrát.Na Vánoce sem chodíme pravidelně.Dlaskův statek je ukázkou tradiční lidové architektury turnovského typu z konce 18.století.Je to i jeden z nejlépe dochovaných roubených statků.Od roku 2010 je chráněn jako kulturní památka.

Předvánoční město

 V neděli na můj svátek se u nás doma sešla celá rodina.Dvacetiletý vnuk vždy přiveze hru Activity a tu jsme hráli celé odpoledne.Doporučuji pro taková setkání.Všichni jsme se u ni vyblbli a hlavně nasmáli. K večeru jsme usoudili,že to chce procházku.Jeli jsme se podívat do města na rozsvícený stromeček na náměstí a trochu se prošli po okolních ulicích podívat se na výzdobu.S focením jsem moc spokojená nebyla.Pořád se mi potily brýle a venku bylo vlhko,chvilkama mrholilo a ještě mlha.Takže fotky nejsou nic moc.Světýlka jsou nějak mázlý.Procházky předvánočním městem mám ráda.Šli jsme ještě v úterý se sestrou,ale fotky dopadly podobně.Také bylo podobné počasí.

Půjdem spolu do Betléma

Každý rok v adventní čas objíždíme betlémy.Loni jsme ty,které máme v okolí navštívili.Letos jsem pátrala po dalších.Zatím jsem jich moc neobjevila.Chci jenom ty venkovní,protože s námi jezdí pes.

Bleky ráno vypadala,že chce den proležet,ale protože svítilo sluníčko a to musíme využít,už jak jsem balila batoh a foťák, zpozorněla.Vyjeli jsme v pátek už dopoledne s tím,že po  obědě by mohlo být po sluníčku.Jeli jsme směr Jičín a cílem byla Železnice.Je to malá obec 5 km od Jičína.

První sníh pro Jiřinku

 Slíbila jsem dodat další snímky z prvního sněhu z Kozákova do fotografické výzvy.Udělala jsem dobře,že jsem na ni myslela,protože u nás ve městě nebyl ani poprašek sněhu,sice v úterý odpoledne padal,ale mokrý a později do toho pršelo a pršelo i včera celý den.Sníh se nakonec ztratil i z Kozákova.

Takhle by měla vypadat zima.I  když toho sněhu v pondělí tu ještě moc nebylo.Bývá tu více a doufám,že i bude.

Za sněhem na Kozákov

 V Turnově sníh není a pochybuji,že bude.A protože na hodně místech nasněžilo,tak jsem předpokládala,že bude sníh i na nejvyšším kopci Českého ráje Kozákově.Abych měla jistotu pořád jsem hlídala,kdy Kozákov vyleze z mraků.Až dnes odpoledne,když jsem šla se psem na procházku se mraky protrhaly a viděla jsem bílý Kozákov.A protože jsme měli cestu tím směrem,tak jsem manželovi navrhla,že se pojedeme,jako každý rok podívat na první sníh.Nějaké fotografie si nechám ještě na Jiřinky výzvu,protože u nás má další dny pršet a protože máme před sebou jiné úkoly už se do konce týdne třeba na hory za sněhem nedostaneme.

Sníh se objevil až ve vesnici Kozákov.

Začíná advent

 Začíná advent,období na které se většina z nás těší.Osobně ho mám  velmi ráda.Otevřela jsem Wikipedii a přečetla si,co o něm říká ona.Vypisovat to tady nebudu.hlavně nejsem věřící,ale i tak má období adventu pro mě velký význam.Pro mě je to hlavně období milých setkání,rozjímání a dobročinnosti.Nemyslela jsem si,že i tento rok budeme na tom stejně jako loni.Vzhledem k tomu,že jsme očkovaní,tak se s přáteli setkáme,setkáme se i s děvčatama,jako každý rok.Přineseme každá cukroví a zavzpomínáme.Také na jednu z nás,která zemřela na covid.Cukroví začínám péct začátkem prosince a vždy s dcerou podělíme tři babičky,které jsou opuštěné a pravidelně jim každý rok dcera vozí od nás do pečovatelského domu  krabičku cukroví.To mě těší nejvíce,že můžeme udělat někomu malou radost.

S kamarádkou jsme se pustily do háčkování stromečků na sváteční stůl.Vnučky mi je ozdobily hvězdičkami,ale ty mně někde popadaly.Přemýšlely jsme na co stromečky postavit a nakonec jsem v Kiku objevila šikovné podstavce.

Velenice Boží hrob a další památky

 V úterý ráno bylo téměř jasno,také u nás poprvé mrzlo,bylo -4.Hned jsem hlásila manželovi,že doma nebudeme,že udělám,co je potřeba a co nejdříve někam vyrazíme.Na středu jsem měla v mobilní aplikaci počasí opět déšť.V půl desáté jsme tedy vyrazili směr Liberec,dále Hodkovice nad Mohelkou,Český Dub a Velenice.Vše je v Libereckém kraji.Ve Velenicích jsem se chtěla podívat na kapli Božího hrobu,na kterou jsem několikrát narazila,když jsem pátrala v mapě.

Mráz vytvořil pěknou námrazu,ale té snad už bude více a tak se na ni zaměřím jindy.

Roudenský rybník

 Jak jenom na chvíli vysvitne sluníčko snažíme si to užít.Nejen my,hlavně Bleky.Bohužel to jsou už poslední fotografie,kdy bylo slunečno.Těšila jsem se,že dnes má být hezky.Teplo je,ale pořád mrholí.Nevypadá to,že by se to mohlo během dne změnit.Byt mám už 4x přeuklizený,naháčkovaný a přečtený,co jsem doma měla.Plánů na výlety dost,ale kazí to právě počasí.Nezoufám,vím,že bude lépe.

Roudenský rybník je v obci Radvánovice,kousek od Turnova a jezdíme sem docela často.Je to při cestě do obce,kde má manželův bratr chalupu a kde ho často navštěvujeme.Tentokrát tu byl jediný rybář,starší pán.Říkám manželovi,aby dával pozor na Bleky,aby neskočila do rybníka.Vodu miluje.Zabývala jsem se focením a najednou slyším,jak manžel hodně hlasitě volá na Bleky.To jsem ještě zahlédla,jak se pánovi trhnul vlasec a říkala jsem si,že asi něco chytil.A s hrůzou koukám,že právě tam se vrhla Bleky.naštěstí manžela poslechla a vrátila se celá zmáčená.Pánovi jsme se omluvili,nic se mu nechytilo a říkal,že byla zvědavá,tak skočila do vody.Byl milý,jiný by nám  nejspíše vynadal.

Když končí se den...

 Zbylo mi ještě pár západů slunce.Tento je ještě z konce října,kdy jsem byla na návštěvě u bývalé kolegyně z práce.Bydlí na Hruštici a pokud je pěkný západ slunce,hezky se tu fotí.Navštěvujeme se  poměrně často a tak Vám snímky neznámé nebudou.Baví mě lucerna,která tu stojí skoro ve směru slunce a vždy ji použiju jako kulisu.

Lázně Sedmihorky

 Do Sedmihorek jezdíme rádi,ale trochu se smutkem.Konečně se počasí trochu umoudřilo a já se už potřebovala projít a vyzkoušet,jak jsem na tom s kotníkem.Nejspokojenější je z našich procházek Bleky.Lidí v tuhle dobu tu moc není a tak může z vodítka a proběhnout se dle libosti.My jsme i takoví hlídači,jezdíme po turistické sezóně na známá místa,zda jim nápor turistů neuškodil.O sezóně bych do Sedmihorek nejela,to je tu hlava na hlavě,stačí jet kolem odbočky nebo zrovna v době,když z vlaku vystupují zástupy lidí.Jsem ráda,že lázně Sedmihorky více nechátrají,že je stav téměř stejný.Zdá se,že se o okolí někdo stará.O lázních jsem psala  už vícekrát,jenom vždy dodávám,že je to velká škoda,že už neslouží,tak jako kdysi.

Hladké přistání

 Fotografie jsou pořízené 8.listopadu,kdy nám sluníčko ještě přálo.Pořád jsem je odsouvala,protože jsem vždy nejvíce zvědavá na fotografie z našich výletů a ty dávám na blog,co nejdříve.Bohužel počasí není na výletování vůbec příznivé,můj kotník také ještě cítím,ale myslím,že doma už dlouho nevydržím a něco naplánuji.Nemohu se dočkat až napadne i v nižších polohách Krkonoš sníh a  hned vyrazíme.To chci být vždy u toho.Fotit první sníh.

S Bleky chodím na procházky na stejná místa,protože kvůli procházce ji přes celé město nepotáhnu.Vzala jsem si tentokrát i foťák.Mezi stromy jsem zahlédla balón,byl podezřele nízko.Říkala jsem si,že jedině,kde může přistát jsou louky u Jizery v Nudvojovicích.Tak jsme tam zamířily.Balon už seděl na zemi.Chvíli se ještě pokoušel o zvednutí,slyšela jsem,jak hučí oheň,ale nepodařilo se.Bleky jsem vypustila,aby se proběhla a pozorovala,co se bude dít.Za necelou půlhodinku přijelo auto s přívěsem.Nebylo to poprvé,kdy jsem viděla přistání balónu.U nás létají hodně.Nejvíce je vidím z okna mého pokoje.A často mě provázejí,když jezdím na kole.

Koukla jsem i na stránky,kde se nabízejí lety balónem nad Českým rájem.Let trvá asi hodinu a uletí se podle síly větru 10-15 km.V koši krom pilota může být 8 až 22 pasažérů.Místo startu určuje pilot podle aktuálního stavu větru.Není ani potřeba se oblékat tepleji.Asi si tento zážitek nechám ujít.

Česká Kamenice

 Česká Kamenice je malé městečko na severu Čech v okrese Děčín.Protéká ji řeka Kamenice.Zaparkovali jsme na náměstí Míru s tím,že se tu trochu porozhlédneme.Historické centrum  středověkého města bylo v roce 1992 vyhlášeno městskou památkovou zónou.Mezi nejcennější památky patří renesanční zámek s barokním pivovarem,farní kostel sv.Jakuba Většího a poutní kaple Narození Panny Marie.Na náměstí je několik měšťanských domů z 16. a 17.století.

Hrnčířský kámen a Pustý zámek

 Konečně vysvitlo sluníčko a podle předpovědi nás měl čekat hezký den.Rychle jsem uvařila,abychom mohli vyjet už kolem poledne.Jeli jsme směr Liberec, nad Ještědem bylo černo a manžel,jako vždy začal,že jedeme zase do oblačna.Tentokrát pravdu neměl, za Libercem bylo po mracích.Jeli jsme dále směr Česká Kamenice.První zajímavé místo,kam jsme se podívali byl skalní útvar Hrnčířský kámen.Na internetu píšou,že místo je opředeno několika pověstmi,ale marně jsem po nějaké pátrala.Nic jsem nenašla.Hrnčířský kámen je pískovcová skála tvaru kužele,zužujícího se směrem dolů a leží hned vedle železniční tratě a proto získala i svůj druhý název Strážce trati.Je zajímavé,že na vrchol vede 13 horolezeckých cest.Na její vrchol je možný se dostat jenom jednou z horolezeckých cest.

Hned vedle skály stojí výklenková kaplička

Mít tak křídla

 Zbylo mi ještě pár fotek letů nad Žabakorem.Jsou z října,kdy bylo ještě krásně.Počasí nám poslední dny nepřeje.Dnes celý den pršelo a byla tma.Včera to bylo to samé,akorát bez deště.

Fauna v Českém ráji

 Jeden den, když jsme jeli z Rovenska pod Troskami jsme zastavili u dančí obory.Ze začátku nebyli  moc vidět,ale potom k mé radosti se vynořili z pod kopce a udělali mně docela pěknou přehlídku.

Českým rájem

 Poslední dny je počasí,které nemám zrovna ráda.Sice si říkám bude čas na jiné věci,ale courat po venku mě přeci jen dost baví.Dnes to nebavilo mě ani psa.Hodně foukalo a sem tak spadla nějaká kapka,šero celý den.Co naděláme je listopad.A tak se vrátíme do dnů,kdy nám podzimní počasí přálo.Fotografie jsou pořizovány různě,většinou z cest autem a něco je i z kola.

Rokytnický rybník ,nevím,zda se vypouštěl a nebo už znovu napouštěl.

Mokřady Jablonné a zámek

 Pokračování naší cesty nás zavedlo na kraj Jablonného v Podještědí.Jsou to všechno místa,kde jsme už byli.Na některá se vracím ráda.Pamatovala jsem si krásné aleje a na podzim byly ještě krásnější.

Mokřady Jablonné 

V Podještědí

 V neděli 24.října jsme byli pozvaní k synovi a jeho přítelkyni.Původní předpověď na víkend nebyla nic moc.Ovšem v sobotu se vše změnilo,bylo krásně a podobná měla být i neděle.Se synem jsme si zavolali s tím,že využijeme den k výletování a sejdeme se až kolem 17 hodiny.Zajímavé na tom  je to,že jak syn,tak já jsme  naplánovali  Krompach.Leží na hranicích s Německem,oni jeli dále do Německa a my s manželem jsme se sem jeli podívat na tvrz a zámek.Začnu,ale od začátku.Nejdříve jsme se podívali na Bredovský letohrádek ve Lvové.Nachází se hned vedle zámku Lemberk.Což vůbec nepochopím,protože na zámku jsme byli 2x a nevím,jak jsem mohla vynechat letohrádek.Možná tím,že jsem nepoužívala ještě mapy v mobilu.Přitom jsme byli u Zdislaviny studánky,ale tam jsme šli až když  jsme se vraceli ze zámku.Šli jsme to zvláštně.Chtěla jsem to napravit a proto jsme se tu stavěli.Máme to i při cestě k synovi.

Ráno bylo na nule a mlha,ale už před polednem se to protrhalo.

Když se nedaří

 Nevěděla jsem,jak napsat název příspěvku,který by vystihoval mé pocity doma při prohlížení fotek.Bylo mi z toho hodně smutno a ukápla i slza a říkala jsem si,už nikdy nebudu fotit objektivem 300 mm ani se stativem.Manžel si jel do pekárny do Svijan pro chleba.Vzala jsem si brašnu,že bychom mohli dojet k Žabakoru,protože jsme věděli,že byl výlov rybníku a znovu se napouští.Byla mlha,ale doufala jsem,že se později rozpustí.Zaparkovali jsme na parkovišti u rybníka a před námi na malém ostrůvku,kam ještě nedosáhla voda,sedělo asi 20 volavek.Manžel tvrdil,že jich bylo 30.Žabakor je hnízdištěm několika druhů ptactva,ale vidět jsou tak tři a volavek jsem nikdy neviděla více,jak dvě.Ovšem celá rezervace má více jak 80 ha a tak mohou být kdekoliv.Uvědomila jsem si,že nemám v autě stativ,protože jsem si ho vzala domů,abych nafotila ptáčky na krmítku.A to znamenalo velký problém.Třes a ještě mlhavo.Navíc přijelo velké auto,nejspíše rybáři a najeli k okraji rybníka a pouštěli do něho malé ryby.Takže většina volavek odlétla.Nepodařila se mi ani jedna fotka.Ale scéna to byla úžasná.Jsem zvyklá fotit na manuál,v ostatních režimech mi to moc nejde a nebo někdy použiji prioritu clony.Nedařilo se nic a tak  jsem si vzpomněla,co nám říkali na kurzu fotografování.Když se nedaří použijte režim auto.Jenže v takových podmínkách jaké byly jsem to asi zazdila úplně.Režim fotil na ISO 10000.Takže fotky šuměly až mě z toho doma bolely uši.Z šedivých fotek jsem udělala černobílé.Nedoporučuji fotky zvětšovat.Dala jsem je stejně na malý formát.

U Jizery v Nudvojovicích

 Když jsem začala svítáním v minulém příspěvku,tak sem dám ještě jedno.To jsem musela vyrazit na kole.Z oken bytu vidím v dálce,jak se krásně barví obloha.V létě se mi občas podařilo manžela vytáhnout z postele,aby se mnou zajel někam za město,ale teď je už dlouho šero a on i déle spí.Tak jsem si už večer připravila teplé věci na sebe,dokonce i čepici,ale až na kole jsem zjistila,že jsem zapomněla na rukavice.Ještě,že jsem měla svetr s delšími rukávy.Na ruce nejsem nijak zmrzlá,ale když jedete na kole a venku jsou 4 stupně,pocítíte to.Takže než jsem začala fotit jsem musela zahřát ruce.Stačí,že se mi po ránu třesou nejvíce.Pár fotografií jsem ale vybrala.Jela jsem do Nudvojovic,to je nejbližší místo,kde mohu fotit východ slunce a projela i kousek okolo Jizery.

Svítání nad Žabakorem

 Kolem rybníku Žabakor jezdíme často,protože kousek odtud bydlí naše dcera s rodinou.Proto ho mám na blogu už několikrát.Nefotím vždy,většinou pokud mě zaujme obloha a nebo je na rybníku živo.V minulém týdnu jsme tu jeli akorát v čase východu slunce.Když jsme jeli o dva dny později,zjistili jsme,že se rybník  vypouští.A najednou se vepředu objevilo hodně ptactva,které tu na Žabakoru žije.O tom bude samostatný příspěvek.

Jenom připomenu,že rybník Žabakor je největší rybník v Českém ráji.

Zřícenina letohrádku Belveder

Vnučka nás požádala zda bychom pro ni nepřijeli v pátek 1.října do Kolína.Cestovala z internátu z Humpolce a v Kolíně by na další spoj dlouho čekala.Cestovala také poprvé se štěnětem německého ovčáka,kterého  potřebuje k výuce ve škole a některé spoje psy neberou.Byla jsem ráda,to je jasné.Hned jsem koukala,jaké zajímavosti jsou v Kolíně.Je jich tam dost.Nakonec jsme, ale Kolín vynechali.Sotva jsme vjeli do města dostávali jsme se z jedné kolony do druhé:To není nic na manžela,ale ani na mě.Zajeli jsme se podívat,kde je nádraží a protože jsme měli necelou hodinu času k příjezdu vnučky a ta ještě postupně přidávala zprávy,že vlak má zpoždění 5 minut,10 minut,nakonec to byla půlhodina.Ale to už jsme šlapali na vrch Vysoká ke zřícenině letohrádku Belveder.Tu jsem měla v záloze.A bylo to to nejlepší rozhodnutí.Letohrádek je asi 11 km od Kolína ve Středočeském kraji.

V letech 1697-1698 byl na příkaz hraběte Františka Šporka na kopci nad vesničkou Vysoká  postaven letohrádek Belveder a kaple sv.Jana Křtitele spolu s poustevnou.Kapli obklopoval malý klášter mnichů povlánů.Kaple byla ve své době více,jak zajímavá.Čtyřboká stavba se třemi symetricky rozvrženými vstupy a presbytářem odděleným mříží.Uprostřed stál vodomet z červeného mramoru se sochou sv.Jana Křtitele nad nímž bylo umístěno zlacené slunce,skrývající trysky.Z nich tryskala voda,vytvářející klenbu,aniž by dole shromáždějící zmáčela.V patře kaple byla vyhlídková místnost.Roku 1699 se zde konal slavný křest Šporkova dlouho očekávaného syna.Bohužel umírá ve dvou měsících.Ještě téhož roku hrabě Špork  panství prodává a tak klesá i jeho zájem o kapli.Ta je již roku 1700 osiřelá.Až na sklonku svého života roku 1733 chtěl hrabě Špork kapli opravit a obnovit její zašlou krátkou slávu.To se mu již nepodařilo.Roku 1834 zasáhl kapli blesk a následný požár byl hlavní příčinou jejího zániku.

Stará pohlednice/staženo z internetu/

Fotografická výzva - nebeské divadlo

Na výběr k volnému tématu výzvy jsem měla hodně fotografií,ale nakonec jsem se rozhodla pro ty nejčerstvější.Příroda včera ukázala naprosté nebeské divadlo.Možná i díky vichru,který se,ale v tu dobu už trochu zklidnil.To se odehrávalo mezi 17.a 18. hodinou při cestě z Liberce,kde jsme byli mladým na nákupu.Zpátky jsme nejeli po dálnici,protože už tam jsme viděli,jaké se tu tvoří kolony.Dobře jsme udělali a já nejvíc,že jsem si vzala sebou foťák.

Na krmítku

 Neměla jsem ještě připravené krmítko a už mi létali na lodžii brhlíci a sýkorky a rozhrabávali truhlíky s muškáty.A létají několikrát denně,nestačím dosypávat.Ale krom sýkorek a dvou brhlíků jsem jiného ptáčka neviděla.Vůbec nejsou vidět kosi,ve větvích stromů bývali holubi a hrdličky a zatím nic.

Když Bleky chce ven

 Bleky je pět let a zatím vždy,když hárala byla v klidu.Najednou se to změnilo,lezly na ni asi touhy.Seděla u mě v pokoji na sedačce a koukala z okna.A najednou začala kňučet a běžela ke dveřím.Jsem na takové situace připravená.Všeho nechám,seberu ledvinku,kde mám pytlíky na extrementy a letíme div se spolu na schodech nepřerazíme.A venku se nic nedělo.Tak to bylo dva dny,lítala jsem s ní snad každou hodinu.Až mně to došlo.Slečna chtěla ven,co kdyby potkala nějakého nápadníka.Ovšem před těmi jsme ji měli právě chránit.Odpoledne jsme s ní jezdili s manželem za město,aby se proběhla a kde bylo celkem bezpečno.Ten týden bylo ještě moc hezky a tak jsme si  její venčení užili všichni.Fotografie jsou pořízené v různé dny.Kousek za Mužským jsou krásné lesy.

Fotografická výzva -barvy podzimu

 Na psaní nejsem,básnického ducha nemám ani náhodou a tak použiji slova těch nejpovolanějších,podzim si to zaslouží.Mám ho ráda.

Dokud bude podzim,nebudu mít dost rukou,pláten a barev na malování krásy,kterou vidím.

Vincent van Gogh

Háčkované dýně a listy

 Možná  i moje háčkování vyjadřuje barvy podzimu.Ale snad ty pravé barvy dodám v neděli večer.Za chvíli odjíždíme na víkend s přáteli na chatu a tento příspěvek jsem měla hotový.V sobotu slavíme s manželem 50.výročí svatby a naši přátelé,kteří jsou s námi od našeho seznámení a byli i na svatbě mají pro nás nějaké překvapení,Dlouho jsem si přála uháčkovat si pro sebe dýně a listy.Nakonec mi nezůstanou,dám je kamarádkám a sobě uháčkuji jiné 

Větrný mlýn Borovnice

 O větrném mlýně v Borovnici jsem četla v době,kdy jsme je navštěvovali.Ovšem v té době,myslím,že to bylo někdy v roce 2018 jsme na kopci,kde mlýn stával našli složený materiál na stavbu repliky větrného mlýna.A na jaře jsem se dočetla,že mlýn je už otevřený.Plánovala jsem návštěvu,ale nakonec jsme se tam vypravili 28.9.2021.U nás bylo pěkné slunečné počasí.A jak jsme se přibližovali už jsme viděli,že jedeme do oblačna.Borovnice se nachází u Staré Paky v okrese Trutnov.Ještě jsme nebyli na místě a spustil se déšť.

Výlety na kole

 Dokud je hezky snažím se jezdit hodně na kole.Nejvíce o víkendu,kdy nehlídáme psa.Počasí se začíná měnit a přes zimu na kole moc nejezdím.Občas vezmu foťák,ale opravdu jen vyjímečně.Poslední dobou se mnou jezdila hodně moje sestra.U Prosíček,to je část obce Koberovy v okr.Jablonec nad Nisou jsou hezké výhledy.Jenže Suché Skály byly proti sluníčku a tak se mi to moc nedařilo.

Průrva a hrad Grabštejn

 Břehyňská průrva byla další místo,kam jsme vzali Růženku.My to tady známe už hodně a mám ji i několikrát na blogu a tak se o ni rozepisovat nebudu.Pouze připomenu,že se nachází v Doksech a je to  uměle vytesaná průrva do pískovcové skály v hrázi Břehyňského rybníka.Je to tady moc hezké.

Fotografická výzva Květy podzimu

 Měla jsem připravených více květů charakteristických pro podzim.A potom jsem  na jedné procházce objevila v trávě ocún jesenní.A bylo rozhodnuto.Květ podzimu nechám jenom v té jemné růžové až fialové.

Zoopark Doksy

 O Zooparku v Doksech jsem neměla tušení,asi proto,že jsem po tom nepátrala.V hlavě jsem měla a ještě mám návštěvu ZOO v Chlebech,kousek od mé nejmladší sestry.O Zooparku v Doksech jsem se dozvěděla od Růženky,tchýně mé dcery,se kterou kamarádím.Viděla někde plakát a tak se mě zeptala,zda bychom se tam nechtěli podívat.Jasně jsem souhlasila.A dobře jsem udělala.Zoopark není velký,ale jsou tu ta nejznámější zvířata.Jediné,co nám chybělo,byla vnoučata.Ta nám vyrostla,ale kdyby je nečekaly zkoušky z kynologie se psy jely by prý s námi.Manžel nám koupil kbelíček s mrkvičkou a byla to radost,jak na nás kozy,lamy,velbloudi vystrkovali hlavy a ukazovali zuby.Zoopark měl otevřeno do 28.9. a tak jsme se sem vypravili v sobotu 25.9.

Zřícenina zámku Zvířetice

 Na zříceninu bychom asi nešli,byli jsme tu už několikrát,ale je to kousek od Hrnčířského dvora,kde jsme byli na výstavě.Tak jsme se rozhodli,když už jsme tady,že se na ni podíváme.Zřícenina je hodně známá a hodně focená.Nachází se kousek od Bakova nad Jizerou v okrese Mladá Boleslav.Chodili jsme sem hodně s vnučkama,protože,když byly malé objevily na jedné fotografii ducha a proto se sem chtěly pořád vracet.

Historii připomenu jenom krátce.

Zvířetice jsou zřícenina renesančního zámku,přestavěného z původního gotického hradu na začátku 14.století pány z Lemberka.V roce 1720 vyhořel a byl opuštěn.Od roku 1967 je zřícenina chráněna jako kulturní památka.

Fotografická výzva -loučení s létem

 Loučení s létem probíhá u nás většinou u mladých.Uklízí se zahrady,venkovní pergola,zazimování bazénu a zakončíme grilováním.Měla jsem také foťák 14 dní v servisu a tak jsem tolik nefotila.

Pár květinek ze zahrady

Pokračování výstavy Babí léto

 Teď se se mnou pojďte podívat na výstavu Babí léto dovnitř.Jsou tu velké prostory a vystavené tady bylo všechno možné.Však uvidíte.Špatně se mi tady fotilo.Tmavší místnosti a slabé osvětlení.Můj opravený Nikon už nefotí,jak by měl.Hlavně špatně ostří a už tomu nepomohla ani výměna optiky.Už mám zaplacený nový Nikon a zítra jedeme pro vnučku do Kolína,tak se stavíme v Praze.Už se nemohu dočkat.Dlouho jsem přemýšlela,zda to má pro mě cenu,nevím a neví to ani doktor,jak bude pokračovat můj neurologický problém,ale vždy je i jiná možnost a tou je stativ.Nebudu předbíhat,jak se zpívá v jedné písničce:Nějak bylo,nějak bude

Hrnčířský dvůr výstava Babí léto

 Hrnčířský dvůr se nachází v malé obci Zvířetice v okrese Mladá Boleslav.Zvířetice jsou známé hlavně zříceninou stejného názvu.Hrnčířský dvůr je usedlost,kde se zabývají výrobou tradiční autorské keramiky.Je zde krámek,kde si můžete jejich výrobky zakoupit.Je zde i příjemná cukrárna a můžete se tu také ubytovat.Během roku se tu konají různé akce.My jsme se sem jeli podívat na výstavu Babí léto,která se konala od 24.9. do 26.9.

Zámek Rožďalovice a kostel Řitonice

 V plánu tato místa nebyla,ale dostali jsme se tam z důvodu,že moje dcera chce každému pomáhat,no možná to zdědila po mně.Na obědy k nim do restaurace chodí i dost seniorů a ona se o každého zajímá.Nebudu to tady rozebírat a tak jsme vezli jedné babičce do domova seniorů v Rožďalovicích balík od její sestry,která špatně chodí.Nám to nevadilo,jezdíme všude možně a není vždy účelem nějaká památka.Po té pátrám až potom.Až na mapě jsem zjistila,že jedeme vlastně do zámku.Historie zámku není dlouhá.Byl postaven v roce 1622 v renesančním slohu.V roce 1760 byl přestavěn v pozdně barokní sídlo.Další stavební úpravy byly v roce 1935-1938,kdy vznikla současná podoba zámku.Za pozornost stojí kaple a nebo sály s rokokovými nástěnnými malbami.Za vlastnictví Lobkowiczů byla roku 1897 přistavěna věžička s hodinami.Já jsem se nedostala dále,jak na vrátnici.Rožďalovice se nachází ve Středočeském kraji v okrese Nymburk.

Pokračování podzimu v Českém ráji

Z Chloudova jsme pokračovali na Kozákov.Jsme tady dost často a tak jsem přemýšlela,zda má cenu se tu stavovat,ale zrovna zase na chvíli vysvitlo sluníčko a tak jsme zaparkovali.Jenom pro připomenutí,Kozákov je nejvyšší hora Českého ráje a leží v nadmořské výšce 744 m.

Pěkné výhledy jsou už pod Kozákovem.

První podzimní den v Českém ráji

 V první podzimní den bylo u nás dopoledne docela hezky.I sluníčko bylo.Jak to jde,musím ven.Bleky u nás tenhle týden není a to mi  procházky s ní chybí.A tak jsem zkusila manžela,že bych ráda někam za město.Souhlasil.Zachtělo se mi na pár vyhlídek v okolí Turnova.Ovšem výhledy se pokazily,protože už kousek za Turnovem začalo poprchávat.První vyhlídka byla ve Skuhrově U Kříže.

A zastavte se a rozhlédněte se. Ten pohled nikdo lépe nepopsal, než pan Karel Václav Rais ve svých Zapadlých vlastencích. A tak mi dovolte, abych pana Raise ocitovala:„…v malé chvíli spatřil jsem dol jičínsko-turnovský, lemovaný až v dáli na východě šedavou, rozlehlou Zvičinou a Chlumy, blíže Velišem, Loretou, hvozdy prachovskými a Hrubou Skalou a Valdštejnem, za nimiž vyskeřská kaplička svítila v záři východu – naproti čemuž stál tmavolesý Kumburk, Tábor, Kozlov; v klíně té krásné doliny se vypínal homolovitý, hnědý Zebín na východě a dvojzubé, černé Trosky uprostřed; k západu byl dol otevřen, pouze mírné pahorky se tam modraly…“.A za nimi, v dálce se vypínaly oba Bezdězy a Ralsko a od nich severním směrem Ještěd a jeho hřbet, který mizel za úbočím Kozákova. Temena všech těch vrchů byla osvícena prvními ranními paprsky, jež od Zvičiny sršely do kraje a zapadaly do lesů a v půvabném údolí Libuňky směrem k Jizeře bylo zdánlivé ticho. To je ten kraj, který miluji

Také to tady mám moc ráda..

Jen tak přírodou

 Občas mně zbude pár fotografií,které jsem nepřidala do žádného příspěvku,protože se tam třeba nehodily,netýkaly se tématu.Většina je od nás z Českého ráje.

Začnu pohledem z okna

Už trochu podzimně

 Po dobu, co jsem měla fotoaparát v servisu mně nejvíce chybělo focení detailů.To mně opravdu mobilem nešlo.Jak byl foťák opravený,hned jsem jich pár nafotila.Poslední jsou už s nádechem podzimu.

Dnes nevyleze

 Dnes žádný východ slunce nebyl a myslím,že sluníčko dnes nevyleze.A když nevyleze,nebude ani žádný západ.A takhle byl hezký západ slunce před několika dny nad Olšinou u Dnebohu.Vyjela jsem na kole,ale zpátky domů mě vezl vnuk.Naštěstí mám skládací elektrokolo,které se pohodlně složí do kufru.Jak zapadne sluníčko,rychle se stmívá a já měla před sebou ještě dost dlouhou cestu a za tmy se po silnici docela bojím jezdit,aby mě nějaké auto nepřehlédlo.

Fotografie jsou pořízené ze dvou míst.

Poutní místo ve Sněžné

Jak mě napadlo cestovat po poutních místech ve Šluknovském výběžku?Odpovídám na dotaz v komentáři.Tím, jak jsme navštívili nedávno poutní místo v Horní Polici a potom Loretu v Kosmonosích,kde jsme se dozvěděli o dalších Loretách jsem se rozhodla,že ještě podobná místa navštívíme.Nejblíže máme Loretu v Rumburku.Chtěli jsme se tam v neděli vypravit,ale ještě jsem koukla na jejich stránky a dozvěděla jsem se,že v neděli je zavřená.A dostala jsem se na stránky poutních míst Šluknovského výběžku.Od nás to není zase tak daleko.Do Rumburka se podíváme někdy v sobotu a možná zajedeme ještě dále na další dvě poutní místa.

Další poutní místo je tedy kostel Panny Marie ve Sněžné,což je část Krásné Lípy.Kostel byl postavený v letech 1732- 1734 v barokním slohu.Místo je spojeno s osudy manželů Liebschových.Zbožným i zámožným manželům se  zdál stejný sen.Zjevila se jim Panna Maria a prosila je,aby pro ni na Sněžné postavili kapli.Papež Klement XII.udělil kapli roku 1738 odpustky o svátku Panny Marie Sněžné a založil tak tradici poutního místa.Manželé věnovali obci Sněžná krom kaple i školu,založili chudobinec a podíleli se na dalších dobročinných skutcích.Portrét manželské dvojice se nachází na pískovcovém reliéfu na zdi kostela.

Fara a vedle jsem si myslela,že by mohla být škola.

Poutní místo Filipov

 V neděli bylo u nás pěkné počasí a protože o víkendu nemáme psa,rozhodla jsem,že bychom se mohli podívat zase  na nějaké místo,kde by to pro Bleky nebylo.A tak jsme vyjeli podívat se na dvě poutní místa ve Šluknovském výběžku.Ovšem za Libercem se počasí rychle změnilo a přišla pořádná přeháňka.Naštěstí netrvala dlouho a vrátilo se docela příjemné počasí.Sice nesvítilo sluníčko,ale bylo teplo.Akorát na cestování.Navigace nás vedla přes Německo,přes Žitavu.Bazilika Panny Marie Pomocnice křesťanů ve Filipově stojí přímo na hranici s Německem.Filipov je malá vesnice v okrese Děčín.Poutní místo se mně zdálo trochu zanedbané,ale konají se tady pravidelné česko-německé mše a varhanní koncerty.Filipov je nejmladším poutním místem a patří k významným sakrálním památkám Českého Švýcarska.Bazilika byla postavena v letech 1873 až 1886 v místě filipovského zázraku,který se udál v noci z 12.na 13.ledna 1866,při němž se nevyléčitelně nemocné Magdaleně Kadeové zjevila při modlitbě Panna Marie a slíbila ji uzdravení.A opravdu se tak stalo.Brzy se místo,od roku 1926 bazilika minor.stalo nejnavštěvovanějším poutním místem této oblasti.Bazilika je mohutná novorománská sakrální stavba s kolejí.

Na kole po známých místech

 Nasbírala jsem zase pár fotografií při mých projížďkách na kole.Na kolo už moc foťák neberu a tak je dost fotografií pořízených mobilem.Hlavně teď,když jsem zjistila,že fotky jsou z něho opravdu pěkné.Hlavně už tolik nefotím,protože přes město se na kole bojím a tak jezdím pořád pár stejných tras.Počasí je krásné a snad chvíli vydrží a budu si moci kola ještě užívat .Jsem zvyklá na něm pravidelně jezdit.Na kole si užívám pocitu svobody a volnosti.

Projeďte se se mnou.

Z Jinolic do Jičína

 S kamarádkou a jejím manželem jsme strávili další dva hezké dny.Karavan zaparkovali v kempu Jinolice,kde to známe,jezdili jsme sem často do chaty od manželova zaměstnavatele a hlavně jsem sem jezdila já každé prázdniny s vnoučatama.Mladí nám půjčili karavan,museli i s autem,protože my nemáme na autě tažné zařízení.Bylo teplé počasí a tak jsme se i v rybníku vykoupali.Je sice po sezoně,většina restaurací už byla zavřená,ale karavanů v kempu bylo pořád dost.Anička se chtěla podívat hlavně do Jičína,na naši školu,kde jsme strávily docela příjemné čtyři studentské roky.

Kemp Jinolice

Harrachov park hraběte Harracha

 Léta si píšu s kamarádkou ze střední školy,která nyní žije ve Zlínském kraji.A když nás pozvala do Harrachova,kde parkovali na pár dní v kempu ve svém karavanu,rozjeli jsme se tam.Do Harrachova jezdíme často, manžel tu má bratra a tak jsem až tolik nefotila,nebyl ani čas měly jsme si s kamarádkou o čem povídat.Byla sobota a plno lidí.Zastavila jsem se u parku hraběte Harracha.Viděla jsem ho poprvé a když jsem si přečetla informační tabuli,tak mně to bylo jasné.Park byl otevřen teprve v červenci 2018.Byli jsme tu u Mumlavských vodopádů asi před dvěma lety a to jsme Harrachov neprocházeli.Park byl založen jako vyjádření úcty k hraběti Janu Harrachovi,který Krkonoše miloval a hodně pro ně udělal.

Na houbách

 Každý říká,že houby u nás nerostou.Tak jsme se šli přesvědčit na vlastní oči.Hlavně jsme chtěli někam ven do přírody,protože už zase hlídáme Bleky a ta je bez vodítka někde v přírodě nejspokojenější.Prašivek bylo dost.