V pátek dopoledne jsme jeli pro maltezačku Fibinku k mladým na Olšinu.Budeme ji o víkendu hlídat.Samozřejmě,že jsem udělala pár fotek u Žabakoru a šli jsme se podívat i k rybníku Oběšenec,zda se na něm neusídlily jako každý rok labutě.Byly tam dva páry.Rybník byl nějakou dobu vypuštěný.
Rybník Žabakor
Chodíme,chodíme.Já a Bleky několikrát za den a pořád na stejná místa.Další cesta vede do města,ale co tam se psem.U jezu v Přepeřích je nám lépe.
V týdnu jsem se s Bleky vypravila do Příšovic,že to vezmeme zase jednou podél Jizery.Manžel jezdí pořád po doktorech,bohužel se zadýchává už i na rovině a jel zrovna na vyšetření do Mladé Boleslavi a tak nás vzal autem do Příšovic. Musela bych s Bleky skoro 5 km podél silnice a ona je sice hodná a poslušná,ale na vodítku hrozně táhne a bojí se aut,kterých tu projíždí dost.Bleky hárá a začíná být k nápadníkům velmi vstřícná a tak mě syn upozorňoval,abych na ni dávala pozor.Jsem rozhodnutá ji bránit vlastním tělem,hi.hi.Chtěla jsem,aby se podél Jizery proběhla bez vodítka.Bohužel jsme tady potkávali lidi se psy,celkem jich bylo osm.Ale hezky jsme se prošly i tak.
Z Pecky jsme se zastavili ještě v malé obci Kal.Je to vlastně část Pecky.Žije je tu jenom 48 obyvatel.Mně se tu líbilo,hlavně jsem obdivovala ten klid.Nikde,nikdo.
Na návsi stojí zvonička a kříž.
V týdnu u nás bylo hezké slunečné počasí,bohužel s ledovým větrem.Jeli jsme mladým něco vyzvednout do Jičína.A kam dál?Po městě se mi chodit nechtělo i když Jičín mám z okolních měst nejraději,chodila jsem tu čtyři roky na ekonomickou školu a přirostl mi silně k srdci. Jezdíme sem poměrně často a tak mám už i dost fotek z města a i okolí na blogu.Tentokrát jsme se rozhodli pro 25 km vzdálené městečko Pecka.Žije zde necelých 1300 obyvatel.Je známe hlavně hradem.Bohužel v dubnu je otevřený zatím jenom o víkendech a nebo svátcích.Škoda,zrovna jsme ten den nehlídali Bleky.Nechali jsme auto na náměstí a šli se projít po městečku až došli,jako vždy ke kostelu.
Čekají nás Velikonoce,svátky jara, mám je ráda.Škoda,že se počasí pokazí.U nás se zatahuje a pršet by mělo v noci.
Fialovou barvu jsem dnes trochu rozbila žlutými tulipány.Pečící den mě čeká v sobotu.Jeden mazanec peču vždy na zkoušku a ten jsme už snědli.Protože přijde v pondělí celá rodina,tak ještě znovu upeču mazanec a beránka.Vajíčka budu barvit v neděli.Pár koledníčků v domě máme.A v týdnu jsem upekla manželovi ke kávě ještě velikonoční drchanice.Je to prý trochu zapomenuté velikonoční pečivo a recept jsem našla na internetu.Chutná to podobně jako šlehačkové a nebo mrkvové cukroví,které dělám na Vánoce.Hlavně je to hned hotové.
Recept je velmi jednoduchý.
250 g hladké mouky,50 g másla,50 g cukru,3 lžíce bílého vína/ víno pije akorát syn a naštěstí měl doma/2 žloutky,špetku soli,vanilku,citronovou kůru a olej na smažení a moučkový cukr na posypání.Těsto bylo docela tuhé a tak jsem přidala ještě lžíci vína.A potom se vykrajují kolečka a smaží v oleji.Na ubrousku se nechají okapat a posypou se moučkou.
Mám ráda polštářky,představují pro mě útulný domov.Pár jich už mám.A zase jsem uháčkovala další.Ty budou do ložnice.
Dnes Vás ještě vezmu na mé oblíbené místo v Českém ráji.1.března jsme tu byli jako každý rok za bledulkama.Teď už odvétaly,ale prázdná místa vyplnily sasanky.
Moje oblíbené místo je Podtrosecké údolí v Českém ráji.Naštěstí je to široký pojem a konkrétní místo vybrat nedokážu.Je to skalnatá krajina s rybníky a potůčky.Jsem s tím místem hodně spojená už od dětství,kdy jsme tady šlapaly se sestrou s tatínkem,zapáleným turistou a značkařem a ten,kdo chodí na můj blog,tak ví,že jsme tady teď už hlavně s manželem opravdu často.Počasí ač chladné,ale jinak docela slunečné nám přálo a tak jsme v pondělí mohli vyjet do přírody.
První místo je rybník Rokytnický s výhledem na Trosky.Snažila jsem se fotit trochu z jiného místa.Můj kamarád fotograf mi říká,že je zajímavé,že stejná místa fotím i pořád ze stejného místa.Tak na to jsem v pondělí hodně myslela.Trochu mě pomohlo v tom i to,že jsem se minulý týden sehnula pro kočku a už nenarovnala.Jde mi to i do jedné nohy.Injekce pomáhají,rehabilitace zatím moc ne.Když někam jedeme manžel mě vždy upozorňuje,že nikde daleko chodit nebude.Teď jsem na to upozorňovala já.Ovšem pro mě je nejhorší sedět.Ale do léta až začne stěhování už budu určitě fit.A jsou horší věci,než nějaká bolavá záda.
Jaro je v plném proudu.U nás se také ochladilo,ale sníh se nekonal,bohužel ani nezapršelo.Sem tam bylo i sluníčko a poslední dva dny bylo hezky.Po celou zimu jsem v sídlišti neviděla holuby a ani hrdličky.A už jsou tu a začínají námluvy.Je hezké je pozorovat.Stromy jsou ještě holé a tak vidím,co je všude hnízd.Jedno je naproti domu na habru.Pozorovala jsem párek holubů,jak vylepšuje hnízdo.Dokonce samička na něm i občas seděla a tulila se ke svému partnerovi.Najednou je hnízdo prázdné.Ale pozoruji je v sídlišti,když jdu s Bleky.Asi si užívají než začnou povinnosti.Ovšem hnízdo okukuje i párek hrdliček.Jak to dopadne asi už neuvidím,protože habr začíná rozkvétat a hnízda bude brzy schované.
Do Ostružna je to z Mladějova kousek.Také jsme tu nebyli poprvé,ale kostel jsem nikdy nefotila.Spíše jsme tudy jenom projížděli a vždy jsem si vyslechla manželovo povídání,tentokrát už asi po sté,jak sem jezdil s bratry k tetě,která zde pracovala v rekreačním zařízení,jako kuchařka.Překvapilo mě,že tu žije jenom 96 obyvatel.Ale je tu hodně rekreačních chat.Jsou tu pěkné rybníky,k těm jsme se nedostali,jsou oplocené,jako celé rekreační středisko.
Barokní kostel Povýšení sv.Kříže.Se stavbou se začalo v roce 1772 a dokončen byl v roce 1780.Kostel patří k nejvýznamnějším a nejrozsáhlejším stavbám pozdního baroka na Jičínsku.
Před kostelem je Mariánský sloup se sochou Panny Marie.
