Větrný mlýn Černilov

    Větrný mlýn Černilov byla zastávka,když jsme se jeli podívat na Hospital Kuks.30.7. bylo ráno

     nezvykle hezky a tak jsem se rozhodla pro delší výlet.Hospital Kuks jsem měla v plánu dlouho,

     ale priorita to nebyla.A když někam dále jedeme,tak si najdu nějakou zajímavost při cestě a nebo 

     poblíž cíle.Cestou nás potkalo dost objížděk a i troje semafory.Na silnicích se pořád pracuje a to je 

     dobře,že?U jednoho semaforu jsme stáli vůbec dlouho.Vedle byla krásná louka,myslela jsem,zda 

     neuvidím motýla,ale nic.Těch jsem si užila až na zahradě Hospitalu.

                                       

                                                                                 

Větrný mlýn Světlík

       Cestou z Německa se mě manžel optal,zda se nechci podívat i na větrný mlýn Světlík v Horním Podluží,že to máme při cestě.Souhlasila jsem.Mlýn jsme viděli v roce 2017,když jsme trávili dovolenou na hradě Tolštejn.Aspoň uvidíme,co je tam nového

Tři větrné mlýny v Oderwitzu

    

Všechny tři mlýny se nacházejí v obci Oderwitz v Horní Lužici v německé spolkové zemi Sasko.Mlýn Birkműhle je jedním z nich.Byl postaven roku 1800 původně na jiném místě.V roce 1817 byl se třemi koňskými povozy přemístěn na současné místo.Sýpka nabízela prostor pro zhruba 20 tun obilí,převážně žita.Další zvláštností mlýna je výtah a pokoj pro mlynáře.V roce 1956 získal majitel mlýna právo užívat mlýn jako hostinec.Do roku 1953 zde byla provozována i pekárna.Mlýn fungoval na větrnou energii až do roku 1956.Poslední využití jako mlýn měl v roce 1974.Bohužel v roce 1997 mlýn zdevastoval hurikán.Ovšem už v roce 1999 byl mlýn znovu otevřen.Mlýn stojí na oploceném pozemku a abych se k němu dostala musela jsem se německy optat lidí vedle z domu.Naštěstí mi rozuměli.

         Mlýn je vidět už z cesty        

První zastávka v Německu

 V horkých dnech jsme nikde daleko necestovali a proto jsme uvítali ochlazení a mohli uskutečnit jeden z mých dalších plánovaných výletů.Větrné mlýny v Německu.Vyrazili jsme v úterý 20.srpna směr Žitava a dále.Je tady hodně větrných elektráren

                                       

Bučický mlýn

 První zmínka o mlýně na samotě na hrázi Bučického rybníka je z roku 1639.Byl založen jako vrchnostenský mlýn při nemž prcovala i pila.V původní podobě sloužil mlýn téměř 300 let.K větším změnám začalo docházet začátkem 20.století,kdy bylo mlýnské kolo nahrazeno turbínou a následně byl mlýn přestavěn.Dále fungoval až do roku 1963.Poté až do roku 2000 chátral.Poté jej současný majitel začal přebudovávat na romantický penzion s restaurací a stavbou kulisy větrného mlýna.Je to místo opravdu kouzelné.

Větrný mlýn Borovnice

 O větrném mlýně v Borovnici jsem četla v době,kdy jsme je navštěvovali.Ovšem v té době,myslím,že to bylo někdy v roce 2018 jsme na kopci,kde mlýn stával našli složený materiál na stavbu repliky větrného mlýna.A na jaře jsem se dočetla,že mlýn je už otevřený.Plánovala jsem návštěvu,ale nakonec jsme se tam vypravili 28.9.2021.U nás bylo pěkné slunečné počasí.A jak jsme se přibližovali už jsme viděli,že jedeme do oblačna.Borovnice se nachází u Staré Paky v okrese Trutnov.Ještě jsme nebyli na místě a spustil se déšť.

Větrný mlýn Horní Polubný

Poslední mlýn,který jsme navštívili v Libereckém kraji je mlýn v Horním Polubným.Více jsem jich v našem kraji nenašla.Horní Polubný je část obce Kořenov.Větrný mlýn horského typu z lomového kamene byl vybudován někde kolem roku 1830,ale v provozu byl jen krátce.Činnost ukončil v první polovině 19.století.Později byl upraven na byty a nyní slouží k rekreačním účelům.

Tak se pojďte se mnou podívat na hory,jak to tu vypadá i se sněhem.Nic moc.Ale svítilo tu sluníčko a tak jsme rádi ujeli upršenému počasí u nás doma.Protože v horských střediscích se nedá nikde parkovat,musíte najít centrální parkoviště.Mlýn jsme našli poměrně brzy,manžel mě u něj vysadil a jel hledat parkoviště.

Mlýn jsem mohla fotit pouze ze silnice.Sníh tu nový asi nepřipadnul.Silnice jsou čisté,na krajích menší mantinely.V nich jsem si pěkně pošlapala,protože jezdila auta pořád sem a tam a moc místa pro pěší tu nebylo.

Z jednoho místa byly pěkné výhledy na Krkonoše.Hodně vlevo je vidět mamutí můstek.Bohužel už pár let chátrá.Kdysi jsme jezdili do Harrachova na lety na lyžích.Byla to úžasná podívaná.Je to velká škoda.

Zlaté návrší 

Na parkovišti je hodně aut.Jsou tu převážně běžkaři.

První sněhulák,kterého za zimu vidím.Musela jsem ho vyfotit.

A další,sice sluníčko ho trochu pochroumalo,ale ještě drží.

Na okolní krajině je vidět,že sněhu moc není

Ani nevíte,jakou radost mně udělalo složené dřevo.Fotky jsou hned zajímavější.V dálce rozhledna U borovice.

Domů jsme jeli přes Kozákov.Na to,že leží ve výšce 744 m n.m.,tak tu letos nebyl skoro žádný sníh.Na severní straně je sjezdovka,ta snad chvíli fungovala,ale jen díky tomu,že ji uměle zasněžovali.Teď je na dojezdu vleku bláto.Na fotografii je Riegrova chata s rozhlednou

Krkonoše jsou schované v oparu.

Za dalšími větrnými mlýny se budeme muset vydat do jiného kraje a to bude zase o pár km dál.

Mějte hezký víkend

Další putování za větrnými mlýny

Protože jsem měla v plánu navštívit ještě dva další větrné mlýny a v týdnu jsme se nikam nedostali kvůli manželově práci a i jiným aktivitám,vyrazili jsme tedy v sobotu.Nevím proč,jak slyším,že se má oteplit,tak si hned představím den zalitý sluncem,protože to přeci hřeje.Skutečnost dost jiná.Pohybovali jsme se opět ve stejných končinách jako před 14 dny a teplota zůstala na 7 stupních a hodně foukalo a bylo to dost nepříjemný.Obloha zamračená a občas spadlo pár kapek.Jedeme autem,máme se kde schovat,tak žádný problém.

Ráno to u nás při pohledu z okna vypadalo všelijak.Na stromech kapky,protože prší denně,ale sluníčko se snažilo dostat z mraků.

Cestou směr Liberec a dále Jindřichovice pod Smrkem se už mračilo opravdu hodně.

Blížíme se k Jindřichovicím pod Smrkem a tak předpokládám,že kopec je Smrk.Je to nejvyšší hora české části Jizerských hor a měří 1124 m n.m..Na vrcholku je vyhlídková věž.

Větrných elektráren je tu dost.

A jsme na místě v Jindřichovicích pod Smrkem.Větrný mlýn jsme našli celkem snadno podle tabulí na Živý skanzen.Mlýn je součástí skanzenu.

Koníčci se vracejí z projížďky

Ovečky vůbec nezajímáme

Skanzen je v tomto období uzavřen.Tak jen nakukuji do dvora.Mělo by tu být muzeum života venkovského obyvatelstva před průmyslovou revolucí.Obcházíme to dokola a hledáme větrný mlýn.Možná,že v zeleni to tu je hezké,ale na nás to působí trochu zanedbaně a podle komentářů na internetu ne jenom na nás.Já chtěla hlavně vidět větrný mlýn.Nakonec se až k němu stejně nedostanu.Musím fotit z dálky.

Stará pohlednice mlýna,kterou jsem si s dovolením stáhla z internetu.

Už ho vidíme,snad se k němu nějak dostaneme,je v ohradě.Naštěstí jsou vrata pootevřená,ale až k němu se neodvážím.

Větrný mlýn byl vybudován v roce 2002 jako exponát mlýna z třicátých let 20.století.Je kombinací holandského typu a malého mlýnku s větrnou turbínou.Vlastní mlecí zařízení ,které pochází z malého mlýna u Tošanovic poblíž Frýdku-Místku a je funkční.Savba mlýna je válcová s hliněnou omítkou,střecha je krytá šindelem.

Jsem spokojená.Manžel mě vytýká proč si vždy vyberu místa,kde lišky dávají dobrou noc.Proč asi,protože na nějaké hodně známé místo a na krásný zámek chodí každý a fotek je plný internet.A to mě tolik neláká.Lákají mě více zapomenutá místa.Sice je někdy problém se dopátrat,kde jsou,ale o tom to je.Naším cestováním bez navigace máme hodně zážitků.Kolikrát si uvědomíme,že děláme okruh,že se vracíme,tam,kde jsme už byli.Ale co,manžel rád řídí a já ráda cestuji.A vždy si říkám,přeci nikde nezabloudíme,každá cesta někam vede.

Další větrný mlýn nás snad čeká ve Varnsdorfu.Máme před sebou dalších 60 km.Pojedeme směr Frýdlant a část přes Polsko,přes Bogatynii,přes Německo Žitavu a Oberseifersdorf.

Zámek ve Frýdlantě

Kostel Nalezení sv.Kříže

 V Německu jsme trochu bloudili než jsme našli směrovku Varnsdorf,to už jsme v Ústeckém kraji. Tam začíná velké pátrání.Ptáte se lidí a oni ulice vůbec neznají.Nakonec narazíme na paní,která nám cestu k mlýnu pěkně vysvětlí.Bohužel začíná poprchávat.

Konečně vidíme mlýn.Je to třípodlažní válcová omítaná zděná stavba holandského typu postavená z lomového kamene na kruhovém půdorysu.Byl postaven pravděpodobně v roce 1870 i když některé prameny uvádí rok 1843.Už před druhou světovou válkou sloužil jako obytný dům a měl obytnou přístavbu.Po odsunutí německých obyvatel v roce 1946 byl opuštěn.V roce 1975 byl zchátralý mlýn zakoupen soukromou osobou a opraven pro bydlení.

Sem bych se docela ráda podívala.Zajímalo by mě,jak se dá zařídit byt v místnostech do kruhu.Musí to být zajímavé.

Venku poprchává ,co jsme chtěli vidět jsme viděli a můžeme vyrazit směr domů.Máme před sebou dalších skoro 70 km.Jedeme přes Jiřetín pod Jedlovou,dělám si legraci zda si nezajedeme na hrad Tolštejn,kde jsme byli před třemi lety na dovolené a uvědomuji si,že jsme dnes cestovali opravdu hodně.Později ze silnice ještě vidíme Sloní kameny,máme to tu dost procestované.Když se blížíme k Liberci spustí se liják.Vzpomenu si na prádlo,které mám na venkovním věšáku.

V Turnově naštěstí nepršelo,začalo až večer a prádlo krásně uschlo.

Domů jsme přijeli už za šera.

Tak jsem Vás zase vzala na místa,kam se třeba nepodíváte,nejsou pro někoho tolik zajímavá,ale já si to naopak užívám.Příště se ale asi vypravíme více někam mezi lidi.

Mějte hezké dny