20.5.22

Přehrada Mšeno ,obec Rádlo a Frýdštejn

 Přehrada Mšeno v Jablonci nad Nisou byla vybudována na místě bývalého rybníku ze 17.století a je rozdělena na tři nádrže.Zděná hráz byla dokončena v roce 1909.Přehrada je napájena Mšenským potokem,Bílou Nisou a Lučanskou Nisou.Prošla jsem si okolí a moc se mi tu líbilo.Jablonečáci mají pěkné místo k rekreaci a koupání.


17.5.22

Čertův kámen a Petřín

 Po práci je potřeba odpočinek a tak,když jsem ušila synovi záclony do celého baráku jsem přemluvila manžela,že jsem něco objevila v Jablonci nad Nisou a že to není daleko a mohli bychom tam zajet.

Čertův kámen je neobvyklý geologický útvar,který vzbuzoval odedávna pozornost místních obyvatel.Nachází se v části Jablonce nad Nisou Vrkoslavic.V myslích horalů vznikla i pověst o Čertově kamenu,vyprávějící o vyvolávačích ďábla,kteří se v touze po mamonu scházeli v nedaleké kapli.Při svých nekalých činech však byli přistiženi vikářem.Právě ve chvílích úprku se zjevil na balvanu ďábel s pytlíkem skrývajícím bohatství.Jakmile vikáře zahlédl začal kolem sebe bít ocasem tak vztekle,že do balvanu vyhloubil několik prohlubní.Pak zmizel i s pokladem a už se tu nikdy neobjevil.Velký žulový balvan tu spočívá na čtyřech menších a celá soustava tvoří jakousi otevřenou jeskyni.


15.5.22

Park u zámku Hrubý Rohozec

 Konečně jsme se daly s děvčatama dohromady a návštivily jako skoro každý rok park u zámku Hrubý Rohozec.Chodíme sem kvůli rododendronům,azalkám a magnoliím.Myslím,že jsme přišly v pravý čas.


9.5.22

Na kole za město

 Jedno odpoledne manžel oznámil,že jede za bráchou a zda chci jet s ním.Chtěla jsem,ale s kolem,že se tam projedu a nechám je,aby si v klidu popovídali.Jezdím většinou,když je na chalupě i švagrová.Nejdříve jsem zamířila ke Třem rybníkům.Na rybníku Křižák byla labuť s mladými.

4.5.22

Zvonička v Petrovicích

 Jablonné v Podještědí i okolí už docela známe a tak když jedeme tím směrem opět na navštěvu,mám radost,když tu ještě něco objevím.Našla jsem zvoničku v malé podhorské obci Petrovice kousek od Jablonného.

Kostel Nejsvětější Trojice byl postaven v roce 1816


2.5.22

V třešňovém sadu

 Na rozkvetlé třešně jsme se jeli podívat už v sobotu.Na l.máje tu bývá hodně lidí.Měli jsme sebou Fibinku a Bleky a tak jsme si chtěli užít rozkvetlých třešní v klidu.Tahle rozkvetlá krása se nachází pod vrchem Mužský.


29.4.22

Pro Fibinku na Olšinu

 V pátek dopoledne jsme jeli pro maltezačku Fibinku k mladým na Olšinu.Budeme ji o víkendu hlídat.Samozřejmě,že jsem udělala pár fotek u Žabakoru a šli jsme se podívat i k rybníku Oběšenec,zda se na něm neusídlily jako každý rok labutě.Byly tam dva páry.Rybník byl nějakou dobu vypuštěný.

Rybník Žabakor


25.4.22

Chodíme,chodíme

 Chodíme,chodíme.Já a Bleky několikrát za den a pořád na stejná místa.Další cesta vede do města,ale co tam se psem.U jezu v Přepeřích je nám lépe.


24.4.22

S Bleky podél Jizery

 V týdnu jsem se s Bleky vypravila do Příšovic,že to vezmeme zase jednou podél Jizery.Manžel jezdí pořád po doktorech,bohužel se zadýchává  už i na rovině a jel zrovna na vyšetření do Mladé Boleslavi a tak nás vzal autem  do Příšovic. Musela bych s Bleky skoro 5 km podél silnice a ona je sice hodná a poslušná,ale na vodítku hrozně táhne a bojí se aut,kterých tu projíždí dost.Bleky hárá a začíná být k nápadníkům velmi vstřícná a tak mě syn upozorňoval,abych na ni dávala pozor.Jsem rozhodnutá ji bránit vlastním tělem,hi.hi.Chtěla jsem,aby se podél Jizery proběhla bez vodítka.Bohužel  jsme tady potkávali lidi se psy,celkem jich bylo osm.Ale hezky jsme se prošly i tak.


20.4.22

Vesnička Kal a zasněžené Krkonoše

 Z Pecky jsme se zastavili ještě v malé obci Kal.Je to vlastně část Pecky.Žije je tu jenom 48 obyvatel.Mně se tu líbilo,hlavně jsem obdivovala ten klid.Nikde,nikdo.

Na návsi stojí zvonička a kříž.


18.4.22

Městečko v Podkrkonoší

 V týdnu u nás bylo hezké slunečné počasí,bohužel s ledovým větrem.Jeli jsme mladým něco vyzvednout do Jičína.A kam dál?Po městě se mi chodit nechtělo i když Jičín mám z okolních měst nejraději,chodila jsem tu čtyři roky na ekonomickou školu a přirostl mi silně k srdci. Jezdíme sem poměrně často a tak mám už i dost fotek z města a i okolí na blogu.Tentokrát jsme se rozhodli pro 25 km vzdálené městečko Pecka.Žije zde necelých 1300 obyvatel.Je známe hlavně hradem.Bohužel v dubnu je otevřený zatím jenom o víkendech a nebo svátcích.Škoda,zrovna jsme ten den nehlídali Bleky.Nechali jsme auto na náměstí a šli se projít po městečku až došli,jako vždy ke kostelu.


14.4.22

Hezké Velikonoce

 Čekají nás Velikonoce,svátky jara, mám je ráda.Škoda,že se počasí pokazí.U nás se zatahuje a pršet by mělo v noci.

Fialovou barvu jsem dnes trochu rozbila žlutými tulipány.Pečící den mě čeká v sobotu.Jeden mazanec peču vždy na zkoušku a ten jsme už snědli.Protože přijde v pondělí celá rodina,tak ještě znovu upeču mazanec a beránka.Vajíčka budu barvit v neděli.Pár koledníčků v domě máme.A v týdnu jsem upekla manželovi ke kávě ještě velikonoční drchanice.Je to prý trochu zapomenuté velikonoční pečivo a recept jsem našla na internetu.Chutná to podobně jako šlehačkové a nebo mrkvové cukroví,které dělám na Vánoce.Hlavně je to hned hotové.

Recept je velmi jednoduchý.

250 g hladké mouky,50 g másla,50 g cukru,3 lžíce bílého vína/ víno pije akorát syn a naštěstí měl doma/2 žloutky,špetku soli,vanilku,citronovou kůru a olej na smažení a moučkový cukr na posypání.Těsto bylo docela tuhé a tak jsem přidala ještě lžíci vína.A potom se vykrajují kolečka a smaží v oleji.Na ubrousku se nechají okapat a posypou se moučkou.


12.4.22

Trochu háčkování

 Mám ráda polštářky,představují pro mě útulný domov.Pár jich už mám.A zase jsem uháčkovala další.Ty budou do ložnice.


8.4.22

Ještě jednou Podtrosecké údolí

Dnes Vás ještě vezmu na mé oblíbené místo v Českém ráji.1.března jsme tu byli jako každý rok za bledulkama.Teď už odvétaly,ale prázdná místa vyplnily sasanky. 


6.4.22

Výzva - oblíbené místo

 Moje oblíbené místo je Podtrosecké údolí v Českém ráji.Naštěstí je to široký pojem a konkrétní místo vybrat nedokážu.Je to skalnatá krajina s rybníky a potůčky.Jsem s tím místem hodně spojená už od dětství,kdy jsme tady šlapaly se sestrou s tatínkem,zapáleným turistou a značkařem a ten,kdo chodí na můj blog,tak ví,že jsme tady teď už hlavně s manželem opravdu často.Počasí ač chladné,ale jinak docela slunečné nám přálo a tak jsme v pondělí mohli vyjet do přírody.

První místo je rybník Rokytnický s výhledem na Trosky.Snažila jsem se fotit trochu z jiného místa.Můj kamarád fotograf mi říká,že je zajímavé,že stejná místa fotím i pořád ze stejného místa.Tak na to jsem v pondělí hodně myslela.Trochu mě pomohlo v tom i to,že jsem se minulý týden sehnula pro kočku a už nenarovnala.Jde mi to i do jedné nohy.Injekce pomáhají,rehabilitace zatím moc ne.Když někam jedeme manžel mě vždy upozorňuje,že nikde daleko chodit nebude.Teď jsem na to upozorňovala já.Ovšem pro mě je nejhorší sedět.Ale do léta až začne stěhování už budu určitě fit.A jsou horší věci,než nějaká bolavá záda.


4.4.22

Námluvy v rozkvetlém sídlišti

 Jaro je v plném proudu.U nás se také ochladilo,ale sníh se nekonal,bohužel ani nezapršelo.Sem tam bylo i sluníčko a poslední dva dny bylo hezky.Po celou zimu jsem v sídlišti neviděla holuby a ani hrdličky.A už jsou tu a začínají námluvy.Je hezké je pozorovat.Stromy jsou ještě holé a tak vidím,co je všude hnízd.Jedno je naproti domu na habru.Pozorovala jsem párek holubů,jak vylepšuje hnízdo.Dokonce samička na něm i občas seděla a tulila se ke svému partnerovi.Najednou je hnízdo prázdné.Ale pozoruji je v sídlišti,když jdu s Bleky.Asi si užívají než začnou povinnosti.Ovšem hnízdo okukuje i párek hrdliček.Jak to dopadne asi už neuvidím,protože habr začíná rozkvétat a hnízda bude brzy schované.


2.4.22

Ostružno a Březina

 Do Ostružna je to z Mladějova kousek.Také jsme tu nebyli poprvé,ale kostel jsem nikdy nefotila.Spíše jsme tudy jenom projížděli a vždy jsem si vyslechla manželovo povídání,tentokrát už asi po sté,jak sem jezdil s bratry k tetě,která zde pracovala v rekreačním zařízení,jako kuchařka.Překvapilo mě,že tu žije jenom 96 obyvatel.Ale je tu hodně rekreačních chat.Jsou tu pěkné rybníky,k těm jsme se nedostali,jsou oplocené,jako celé rekreační středisko.

Barokní kostel Povýšení sv.Kříže.Se stavbou se začalo v roce 1772 a dokončen byl v roce 1780.Kostel patří k nejvýznamnějším a nejrozsáhlejším stavbám pozdního baroka na Jičínsku.

Před kostelem je Mariánský sloup se sochou Panny Marie.

30.3.22

Dřevěná zvonice v Mladějově

 Myslela jsem,že jsme i v širším okolí  navštívili všechny dřevěné zvonice.Při zkoumání mapy jsem zajásala,když jsem objevila dřevěnou zvonici v Mladějově.Přes Mladějov jezdíme docela často,když jedeme do Jičína za nákupy a zpátky to vezmeme právě přes Mladějov.Je to obec mezi Sobotkou a Jičínem v Českém ráji.

Zvonice je z roku 1723.je to mohutná stavba na kamenné podezdívce.Zvonice měla původně tři zvony,dochoval se však jediný s obrazem sv.Václava a Jana Nepomuckého.


28.3.22

První vyjížďka na kole

 Už nějakou dobu jsem denně dobíjela baterii na kolo a v sobotu později odpoledne konečně vyjela.Přes den bylo hezky,sluníčko hřálo.Ovšem,když jsem vyjela začalo foukat a bylo to pěkně studený.Podle  mé kamarádky,která jezdí na kole i přes zimu jsem na to byla připravená.Jak to šlo zastavila jsem a na prsa,kde cítím chlad nejvíc jsem si pod bundu dala teplou šálu a pod helmu cyklistický šátek.Myslím,že cyklistům co jezdí v těch barevných úborech musela být zima.Což mně potvrdil soused,když jsme se sešli u domu.

První zastávku jsem si udělala u Žabakoru.Bylo tady živo.Měla jsem sebou oba foťáky,ale fotit s velkým  objektivem,abych si přiblížila labutě,které jsou až na konci rybníka se mi moc nedařilo.Občas mě bolí z řidítek hodně zápěstí a ruce potom vůbec nechtějí poslouchat.


24.3.22

Jarní procházka

 Doma se to trochu pohnulo,syn začal malovat aspoň kuchyň a další místnosti,krom pokojů.Manžela jsem odklidila k jeho bratrovi na chalupu.Když nepomáhá,akorát by nám překážel.Dnes si přijel pro nějaké věci domů a protože jsem cítila,že potřebuji pauzu,navrhla jsem zda by nás s Bleky někam vyvezl.Tak krásný den a teplý.Návrh se ujal,ale kam tak rychle.Skončili jsme v Příšovicích u Písečáků.Procházka mně hodně pomohla a myslím,že i Bleky byla spokojená.Chodíme spolu na procházky pořád na stejná místa,ale to chodí i další pejskaři a tak se  nemůže ani pořádně proběhnout.Tady si to vynahradila.


20.3.22

Vodní dílo Sudoměř

 Vodní dílo Sudoměř bylo pro nás příjemné zastavení cestou z Lobče.Rády jsme se s děvčatama prošly v malebné přírodě.V místě dnešní přehrady stával mlýn,který byl založen v letech 1300-1320 Soběslavem ze Sudoměře.Zanikl až za Rakousko-Pruské války v 18.století.Ještě před zatopením údolí byly zbytky mlýna patrné.V roce 1998 začal rodák  ze Sudoměře budovat hráz na Strenickém potoce u Sudoměře.Vodní nádrž má sloužit ke zkvalitnění prostředí pro chráněné živočichy a rostlinstvo na dříve podmáčených pozemcích.Dílo bylo dokončeno v roce 2002.


16.3.22

Zámek Lobeč a neuvěřitelné setkání

 Asi jsem se někde v komentáři už zmínila,že jsem vyrůstala v partě devíti děvčat.Byly v ní samozřejmě i mé dvě mladší sestry.Scházíme se celé roky už asi  50 let,kdy jsme opustily náš dům..Bohužel jedna z nás zemřela na covid a o jedné jsme několik roků nevěděly.A stala se náhoda.V Turnovských listech se objevila vzpomínka na jejího bratra a otce.Musely jsme zapátrat až kontakt našly.A byly jsme pozvané na návštěvu.Takže manžel řídil a vezl mě,moji sestru a další dvě sestry,se kterými jsme si nejblíže.A hlavně bydlí v Turnově.Setkání to bylo moc hezké a Eva nás provedla po místě,kde žije.Navštívily jsme krásný zámek Lobeč,který je v soukromých  rukách a je zde penzion.Trochu Vás seznámím s historii zámku

Zámek je památkově chráněný objekt v obci Lobeč v okrese Mělník.První zmínka pochází z roku 1323 a píše se o statku.Až někde v polovině 17.století  za Roberta Geraldina vznikl na místě zámek.Vystřídalo se tu hodně majitelů.V roce 1828 koupila zámek rodina Vaňků a za nich došlo v roce 1833 k úpravám zámku.Další z majitelů Rudolf Cicvárek modernizoval dodnes fungující pivovar.V roce 1928 koupil Lobeč generální ředitel Škodových závodů a jeho potomkům patřil zámek až do roku 1948,kdy byl znárodněn.V roce 1991 byl v restituci zámek rodině vrácen.Prošel rozsáhlou rekonstrukcí a dnes je zde penzion.Líbilo se nám tam moc.


14.3.22

Fotografická výzva volání jara

Pořád jsem měla obavy,že krom sněženek a bledulí nic nevyfotím.Přeci jen jsme v Libereckém kraji a počasí je tu drsnější a o to více,že v Krkonoších je pořád sníh  a tady chladno.Denně chodím se psem okolo tří zahrádkářských kolonií a krom zmíněných nic nevidím.Ani sestra na zahrádce nic vykvetlého neměla.Tak jsme trochu pocestovali  a už jsem chytala úlovky. Přeci jen v Polabí u nejmladší sestry  je jaro o trochu dříve.


11.3.22

Krásně,ale chladno

 Syn mi zapojil počítač,něco jsme doma udělali,ale teď už stojíme.Pán,kterému syn pronajal dům nedodržel smlouvu a nevíme,kdy se vystěhuje.To si musí vyřídit syn.Dcera nám v týdnu navrhla,zda nechceme od nich z hospody rozvážet obědy ukrajinským rodinám a za to jsem ji byla vděčná.Nechci mluvit o válce,ale když se něco zlého děje jsem ráda,když mám hodně práce a nemám čas na všelijaké myšlenky.A když jsem ty rodiny potom viděla,malé děti a slyšela jejich příběhy,znovu  jsem si uvědomila,jak se máme.Máme střechu nad hlavou,okolo sebe rodinu a přátele a věřím,že nás snad nic neohrozí.Oni domovy už nemají,část rodiny je na Ukrajině o některých přátelích nemají zprávy.V té chvíli to na mě hodně dolehlo.Musím napsat,že Turnov,ač malé město je hodně aktivní v pomoci a pořád se hledají dobrovolníci.Také je to asi tím,že tu hodně Ukrajinců pracuje a teď tu jsou jejich rodiny a lidi se snaží o ně postarat,protože muži odjeli do války.

A protože jsme jezdili  po okolí Turnova,tak se mi podařilo něco nafotit a snad i  na jarní výzvu.Počasí je slunečné,ale pořád studeně fouká a asi hned tak nepřestane.Říká se,dokud je na horách sníh bude dole chladno.A vrcholky Krkonoš jsou pořád bílé.

V Dolánkách šel od Jizery chlad


6.3.22

Za bledulkami do Podtroseckého údolí

 Další hezký den jsme se vypravili za bledulkami do Podtroseckého údolí. 

Jak jsem už psala čeká nás doma velká rekonstrukce bytu a tak se na nějakou dobu odmlčím.Zítra se odpojí můj počítač,protože zde budeme mít šatnu a do té se pustíme,jako první.Vaše blogy si určitě po večerech prohlížet budu na mobilu,ale s psaním komentářů to bude horší.Zkoušela jsem si to nedávno a zjistila jsem,že ač jsem dala komentář publikovat,vůbec se neobjevil.A také se mi na mobilu moc dobře nepíše.


3.3.22

Jeřábi se vrátili do Českého ráje

 Jsou hezké dny a tak občas vyjedeme za město.Od práce je potřeba si občas odpočinout a kde jinde nabrat energii,než v přírodě.Jaro se probouzí v Českém ráji pomalu.Všude je velké mokro a bláto.Pátrala jsem hlavně po květinách.Viděla jsem jenom sněženky a v Podtroseckém údolí rozkvétaly bledule.Velkým překvapením bylo,že jsme na louce zahlédli pár jeřábů.A o kus dál další.Známka toho,že jaro je přeci jen tady.´

1.3.22

Jsem holka z paneláku,samá dečka,samý krám...

 Nadpis je z písničky Amazonka country skupiny Hop Trop a zpívá mi ji manžel,jak vezmu do ruky háček.

Je fakt,že těch deček už mám dost,ale když jsem byla nemocná a angínu je potřeba vyležet,tak jsem buď četla a nebo háčkovala.Teď už na háčkování čas nebude,budou jiné práce a tak jsem nakonec byla ráda,že jsem všechny práce dodělala.Ale už mám načnutý na další polštářek,ale ten už počká.Tak jsem samá dečka.Už je mám ve všech barvách a pořád měním ubrusy a dečky.


27.2.22

Moje zlatá

 Nesmím zapomínat,že mojí hlavní společnicí doma a hlavně léčitelkou je moje kočička Modřinka.Bleky se stala hvězdou díky tomu,že nás provází na většině výletů,ale doma na nás vždy čeká Modřinka.Pokud jsme na výletě dlouho, čeká na nás za dveřmi.Vystihne,že mě něco bolí a to kolikrát dříve,než to cítím já.Už minulý týden mi spala obtočená kole krku.Je fakt,že jsem měla v krku divný pocit a hodně jsem se kolen něho potila.Angína na mě skočila ze dne na den.Měla jsem ji naposledy v 18 a nikdy jsem netrpěla na nachlazení,chřipky a podobně.Dokonce i covid jsem měla bezpříznakový.Tak mě angína překvapila a dala mě zabrat.Po týdnu jsem dnes vstala,poctivě jsem ležela,nešlo to jinak.

A tak mé  léčitelce věnuji tento příspěvek.O léčitelských schopnostech koček toho bylo napsáno hodně.I já mám doma několik knih.Modřinka má jako všechny kočky a i psi ráda sluníčko.Nejslunnější místnost v bytě je můj pokoj,je na jih a tak mám často obsazenou sedačku.Vyhřívá se tu i Bleky.


24.2.22

Čáslav a Havlíčkův Brod

 Do Jihlavy jsme si  udělali dva zastávky.V Čáslavi a v Havlíčkově Brodě.

Čáslav je město v okrese Kutná Hora a leží od ní 12 km.Udělali jsme tady zastávku,protože vnučka potřebovala něco nakoupit.Zaparkovali jsme na Starém  Městě na náměstí Jana Žižky z Trocnova,kde je městská památková zóna a šly jsme se s vnučkou podívat ke kostelu s.Petra a Pavla.Manžel zůstal v autě.Nechápu,že si nepotřebuje protáhnout tělo


22.2.22

Pro Růženku

Všechny nás zastihla velmi smutná zpráva a hlavně nečekaná.Ještě v minulém  týdnu jsem psala Růžence,že se mi u nich v Jihlavě moc líbilo a že jsme navštívili i pár míst v okolí.Byla zvědavá a těšila se na fotky.Bohužel jsem nestihla fotky dříve zpracovat a tak tento příspěvek věnuji Růžence už tam nahoru. 

Zámek Příseka

Původní renesanční tvrz byla na přelomu 17. a 18. století přestavěna na nevelký barokní zámek.Zámek prošel velkou  rekonstrukcí v letech 2014-2015,kdy získal i novou věž.V opraveném zámku nalezlo zázemí nové muzeum modelů aut od české modelářské firmy Abrex.


20.2.22

Konečně Jihlava

 Do Jihlavy jsme se chystali s vnučkou už asi dvakrát.Jednou se cesta zrušila a jednou ji vezl vnuk svým autem.Až došla na nás řada.Nicolka měla jarní prázdniny a v té době měla jet za svoji trenérkou do Jihlavy.Jinak to k ní nemá daleko,protože studuje v Humpolci.Nejela sama vzala sebou i svoji fenku Kiaru,protože ji chtěly děvčata z Fitness poznat.Vyjeli jsme o něco dříve a nakrátko zastavili v Čáslavi a Havlíčkově Brodě,ale ty dám později.Jihlava má 51 tisíc obyvatel.Zaparkovali jsme na Masarykově náměstí.Města moc nevyhledávám,ale na Jihlavu jsem byla zvědavá.V dětství jsme jezdívaly se sestrama s maminkou od tatínkova zaměstnavatele na dovolenou na Vranovskou přehradu.Tenkrát to byla cesta autobusem na celý den.Každou chvíli se něco opravovalo.Jezdily jsme tam několik let a v paměti mně utkvěly zastávky v Čáslavi,Havlíčkově Brodě a v Jihlavě.

Masarykovo náměstí.První dojem byl pěkný.Mám ráda náměstí,kde nejezdí auta.Parkoviště je hned z kraje a docela mě překvapilo,že tu nebyl po druhé hodině odpoledne nějak zvláštní ruch a to byl všední den.Turnov je v tuhle dobu už ucpaný automobily.Náměstí je velké,lemované hezkými domy.

Budova radnice


17.2.22

Zvonice a varhanní koncert

 O slunečném víkendu jsme byli pozvaní k nejmladší sestře za Čelákovice.A tak jsem si hned vypsala pár zajímavostí.Jednou z nich byla i polodřevěná zvonice u kostela sv.Šimona a Judy ve Viticích.

Kostel byl otevřený a slyšela jsem vysavač,tak jsem vlezla dovnitř a dobře jsem udělala.Pán,který uklízel byl velmi ochotný,mohla jsem fotit a pozval mě i na kůr,že mně ukáže varhany.To  jsem se raději podívala,kde mám manžela a přála si,aby neseděl v autě,jako obvykle.Naštěstí stál před kostelem a šel s námi.Pán hrál krásně,předvedl nám,jak se hraje na varhany na nejnižším tónu a nejvyšším a když jsem se optala,zda mu k tomu někdo zpívá,odpověděl,že zpívá on.A začal,byla to nádhera až mi naskákala husina po těle.Opravdu byl to zážitek.
Kostel sv.Šimona a Judy pochází ze 13.století.Kostelní věž byla přistavěna v roce 1687.
Celý kostel se mi vyfotit nepodařilo.Před vchodem stála dodávka a osobní auto.Vedle na domku se dělaly nějaké práce.


15.2.22

Jedeme dál

 Jedeme dál.Ve čtvrtek jsem fotila zajímavý východ slunce nad Žabakorem,ale počasí přes den nebylo nic moc.Ale,když už někam vyrazíme,tak  ať to stojí za to.

Z Kokořínska jsme se dostali do Sudoměře.Na navigaci se mi objevila dřevěná zvonice a nepamatovala jsem si,zda jsme tu už byli.A byli, poznala jsem to až,když jsem došla na náves,kde je koupaliště.To jsem si už tehdy říkala,že koupat se před celou vesnicí by se mi nechtělo.

Povídání o zvonici už tedy na blogu mám,ale stejně jsem ho nemohla najít.Tak jen připomenu,že zvonice je z roku 1616 a byla postavena bez kovových hřebů.Stojí u kostela Narození Panny Marie ,který je z poloviny 18.století.


13.2.22

Zvonička a Cikánský kámen

 Tentokrát nás to táhlo směr Mělník do obce Vojtěchov,která je částí města Mšena.Vojtěchov je malá obec,trvala zde žije 11 obyvatel.Narodila se tu jedna z prvních českých lékařek Anna Bayerová.Byla jsem hlavně zvědavá na dřevěnou zvoničku .Nezklamala mě.


11.2.22

Cestou do pekárny

 Ve čtvrtek ráno jezdíme pravidelně na nákup do Mnichova Hradiště a zpátky se stavuje manžel v pekárně ve Svijanech pro chleba.Musíme odbočit z dálnice a jedeme okolo rybníku Žabakor.Včera jsem viděla z okna,jak se barví obloha na východ slunce a tak si s taškami přibalila i foťák.To samé jsem udělala i před týdnem ve čtvrtek.On to úplně východ slunce nebyl,protože bylo před devátou hodinou.Je to vždy jenom chvilka a tak jsem ji využila i když si vždy říkám,už to fotit nebudeš,je to okoukané.Snad ne.

Čtvrtek 3.2.2022


8.2.22

Znám křišťálovou studánku...

 Tuhle studánku v Českém ráji mám ráda a jak jsme někde poblíž zastavíme se tady.Nikdy jsem se z ní vody,ale nenapila.To jsem opatrná.



7.2.22

Nebákov v Českém ráji

 Další výlet,který jsme podnikli,když se počasí umoudřilo byl Nebákov.K tomuto místu nás také váže pár pěkných vzpomínek.Jezdili jsme sem několik roků s dětmi a přáteli,ale i s mými sestrami na dovolené na chatu od manželova zaměstnavatele.Je fajn si ty vzpomínky občas připomenout.Nebákov se nachází v Českém ráji.Je zde rybník s restaurací a nedaleko zbytky hradu Nebákov.Okolo něho jsme prošli nejdříve.Hrad vznikl na konci 13.století.Jedinou historicky doloženou osobou,která  měla k hradu přímý vztah byla Machna Nebákovská.Na konci 15.století hrad zřejmě vyhořel a v roce 1538 je už uváděn jako pustý.Ze hradu téměř nic nezbylo a nachází se někde nad skalami.


5.2.22

Z Jičína do Železnice a Jinolic

 V týdnu musel  manžel na kontrolu k lékaři do Jičína.Nemám silnici z Turnova do Jičína ráda,je dvouproudá s velkým provozem v obou směrech.Stačí kamion a kolona za ním jede až do Jičína.On už to ví a tak jsme to vzali zpátky na Železnici.Byli jsme tady před vánocemi podívat se na betlém,ale když mi zastavil na náměstí,tak  jsem fotila.Naštěstí je co,jsou tu hezké měšťanské domy.


4.2.22

Na krmítku

 Než vás vezmu zase do chumelenice,tak jsem nastřádala fotografie ptáčků na krmítku.Je jich čím dál méně.I když třeba o tom ani nevím,krmítko je na lodžii,kde má pokoj syn a tam já už moc nechodím.

Sýkorky létají pravidelně,ale tolik jich už není.Často je na krmítku párek kosů.


2.2.22

Šibenice v Lomnici nad Popelkou

 V úterý ráno jsme měli sníh a tak jsme vyjeli už dopoledne směrem Lomnice nad Popelkou.Leží v nadmořské výšce 476 m a Turnov jenom v 260 a hlásili,že u nás bude pršet a ve vyšších polohách sněžit.Chtěla jsem si užít sněhu,než na zimu rezignuji,protože ta,jako je u nás mě nebaví.Raději ať to rychle uteče a bude jaro.Na horách bude teď sněhu hodně,tam se ještě chci podívat,ale ač manžel je pořád dobrý řidič,tak zrovna,když sněží tam nepojedu.V Lomnici nad Popelkou jsme zajeli na kopec k šibenici.Ta napovídá o tom,že dané město disponovalo hrdelním právem,ale i kudy vedla do města hlavní cesta.Právě u nich se šibenice často stavěly,aby lumpy varovaly.Tomuto místu se ještě v první polovině 20.století říkalo U spravedlnosti.


1.2.22

Háčkované polštářky a k tomu něco na zub

 Na přání vnučky jsem ji do nového pokojíčku uháčkovala polštářky.Dohodly jsem se na barvách i vzoru.Pouze musím ještě dokoupit náplň do polštářků a doladit je.


30.1.22

Černobíle

 V tomhle počasí a dnes se zdá to vyvrcholilo nevýletujeme.Se psem ven chodím a tak jsem si vzala po dlouhé době na procházku foťák.Chtěla jsem nafotit nějaké detaily,protože jsem  chtěla hlavně vyzkoušet,jak jsem na tom s rukama.Příroda mi fotit zatím jde,ale s detaily to je horší.A doma,když jsem je prohlížela,tak jsem z nich udělala černobílé,protože i ve skutečnosti většina z nich byla.

Černobílou fotografii mám ráda,vyrůstala jsem v ní.A ty fotografie mě přitahují dodnes.

Občas listuji v knížce po tatínkovi o fotografovi Josefu Sudkovi :

Cituji:

V černobílé fotografie hraje světlo a stín.Jaké budou zákonitosti v té barevné,to zatím nevím.A taky nevím,jestli se k tomu dostanu.Ty zákony však budou jiný.Ale v černobílý fotografii,v té nuanci,která se odehrává mezi největším světlem a největším stínem,to může být i bez slunce.Hlavně,aby se tam,jak v tom  světle,tak v tom stínu něco odehrávalo.S tím musíte počítat.To je vlastně takové to kouzlo černobíle fotografie.Ona třeba zdánlivě efektivní nebude,ale pořád vás k ní bude něco přitahovat.



27.1.22

Památník Jana Husa v Klokočí

 V minulém týdnu jsem byla pozvaná k bývalé kolegyni z práce do Klokočí.Manžel pro mě později jel a měla jsem na něj čekat u památníku Jana Husa na kraji obce.Měla jsem tak  možnost si ho pořádně prohlédnout a doma na internetu i něco přečíst.To odpoledne bylo všechno jinak.Ráno bylo zataženo a odpoledne se stal skoro zázrak.Vyjasnilo se.Většinou to bývá obráceně.

Obec Klokočí leží pod skalami stejného jména v okrese Semily a tady se nachází i památník mistra Jana Husa.Památník se začal budovat na podzim roku 1933 a práce se ujal místní Okrašlovací spolek za pomoci mnoha občanů.Bylo rozhodnuto umístit památník do pískovcové skály nad silnicí.Pomocí klínů a želez byla vylámána prostřední místnost.Na bočních stranách byly vyhloubeny dvě menší místnosti.Původní plány byly jiné.Nyní je v prostřední místnosti socha Jana Husa,vytesaná z hořického kamene.V postranních výklencích byla do skal vyryta Husova hesla a jména božích bojovníků.Na čelní straně památníku je letopočtem 1434 připomenuta tragická bitva u Lipan,jejíž 600leté výročí v roce 1934 bylo právě rokem předání památníku Jana Husa veřejnosti.

Před památníkem je upravené prostranství,které se využívá,když se tu konají bohoslužby církve československé husitské.


24.1.22

Výlet s kamarádkou

 V sobotu bylo moc hezky a počasí vydrželo až do večera.Manžel měl akci s kamarády a mně dopoledne volala kamarádka,zda bychom mohly uskutečnit plánovaný výlet.Udělala mi radost.Plánovaly jsme,ale nečekala jsem,že to bude tak brzy.Jely jsme po obědě vlakem do Dolánek a pokračovaly Vazoveckým údolím k Bartošově peci.Myslím,že jsme tuto trasu šly i loni v zimě a v létě tu jezdíme na kole.


22.1.22

Husí Lhota a Vlčí Pole

 Název Husí Lhota jsem slyšela poprvé,kdy nás dcera požádala,zda by se nám nechtělo,když pořád cestujeme ji tam něco vyzvednout.Při hledání v mapě jsem zjistila,že se Husí Lhota nachází v místech,kde se občas pohybujeme a to v okrese Mladá Boleslav.Hledala jsem tady nějakou zajímavost.Většinou je to kostel,ale ne vždy je na focení.Tady jsem měla štěstí.Kaple a zvonice byly opraveny v roce 2021 na náklady obce.Když se chce asi to jde.

Minulý týden byl hodně větrný a mraky se honily sem a tam.Sníh napadnul až ve čtvrtek


20.1.22

Jak jsme s Bleky hledaly Tančící les

 Tančící les se nachází v obci Dneboh při vstupu do lesa směrem na Drábské světničky.V roce 2016 jsem tu byla s vnoučatama a fotografie dala na blog.Bohužel se nezobrazují a tak,když jsme jeli v úterý za mladými na Olšinu jsem požádala manžela,aby mě tu s Bleky vysadil,že půjdeme hledat Tančící les.Zdá se,že se stromy za těch skoro šest let trochu vyrovnaly.

V neděli 27.června 1926 mezi 11. a 14. hodinou zde proběhl největší sesuv půdy v Českém ráji.Do pohybu se dala zemina na ploše asi 14 hektarů.Již před 11. hodinou si všimli obyvatelé zdejší osady Podskalí,která byla součástí obce Dneboh drobných prasklin ve zdech domů.Začali,aniž věděli,co se přesně děje mysleli,že zemětřesení vyklízet nábytek a vyvádět dobytek ze stájí.Kolem poledne začaly zdi praskat a zvedaly se podlahy pod náporem vzduté zeminy.Obětí sesuvu se stalo postupně deset domů osady Podskalí a také silnice,která spojuje Dneboh s Olšinou,kterou sesuv půdy doslova roztrhal.Z obyvatel se naštěstí nikomu nic nestalo.Osada Podskalí po sesuvu už obnovena nebyla a jedinou památkou na její existenci je kámen na parkovišti.K sesuvu došlo v důsledku silných a dlouhotrvajících dešťů.Jedinými svědky se tak staly stromy,hlavně borovice,které zůstaly nakloněné k zemi,ale většina už roste opět kolmo.Je pravda,že je to šest let,kdy jsme tančící stromy hledaly a našly.Teď jsem jich už moc nenašla.


17.1.22

Mrazivé ráno

 Sobotní východ slunce mně přišel docela vhod.Začala jsem přemýšlet,že si udělám od blogování pauzu.Počasí na výletování moc není a tak jezdíme jenom za město pořád do stejných míst a to budeme i nadále,ale je zbytečné to pořád dokola fotit.Počkám si až bude lépe .V sobotu byl brzy vzhůru i manžel a když jsem viděla někde směr Jičín,že se obloha barví,říkala jsem si,že bychom mohli někam za východem slunce.Vyjeli jsme hned po sedmé i když slunce vychází až ve třičtvrtě na osm.Jenže tam,kde fotím v létě východ slunce nemohu v zimě.Teď má slunce jinou cestu.Bydlíme v dolíku,okolo jsou kopce a slunce se schovává za nimi .Nejvíce ve výhledu vadil kopec na Vyskři s kaplí sv. Anny. Zajeli jsme i k rybníku Písečák,obloha se však na východ slunce barvila úplně jinde.K Žabakoru se mi nechtělo,protože tam mám východ slunce focený snad už 100x.Nakonec jsme tam skončili.

Tady slunce asi nevyjde.Sice se všechno krásně barvilo do růžova,ale slunce bylo pořád za kopcem a to  už byl čas východu.


13.1.22

Opuštěné tábořiště

V úterý se udělalo po obědě docela hezky,tak jsme naložili Bleky a jeli s ní na procházku k rybníkům Malý a Velký Písečák.Má tady hodně prostoru,aby se proběhla a takový velký pes to opravdu potřebuje.Tábořiště s restaurací je opuštěné.V létě tu projíždím na kole a je tu hodně živo.A je to dobře,protože za poslední asi dva roky se to tu změnilo  k lepšímu.Hlavně pro děti.Dá se tu kempovat,bývá tu hodně karavanů.V rybnících je asi opět hezké koupání.Jezdila jsem se sem hodně koupat s vnoučatama.


11.1.22

Doma

 K Vánocům jsem dostala nějaké příze hlavně od dcery.Jejich barvy mě dost překvapily,barvy mám ráda,ale na sobě moc výrazné ne. Myslela jsem,že uháčkuji dvě soupravy a dám je vnučkám.Jenže potom mi došlo,že to se nedělá.A nakonec si vykračuji v růžovofialové soupravě a tyrkysové.Proč ne.Mám černý prošívaný kabát,aspoň se oživí.


9.1.22

Dokončení čtvrtečního výletu

Ve čtvrtek bylo sice slunečno,ale foukal hodně ledový vítr.To se projevilo hlavně na otevřeném prostranství.Bleky se tu hezky proběhla a já byla nabalená a když fouká mám přes ústa  šálu,tak se to dalo vydržet.Jednak s Bleky musím být pořád v pohybu,buď ji házím klacky a nebo udělám sněhovou kouli.,takže se zahřeju.