Cyklotoulky

         Nudvojovice už z mého blogu znáte a i další místa,která jsem objela na kole.

 Do Nudvojovic chodím a jezdím často,už proto,že zde mají rodiče hrob a tatínek z Nudvojovic pocházel.

                                                                                                   

Pár zajímavostí

 V tomto příspěvku zase poputujeme po zvonicích.První místo,které jsme navštívili byl Hostín u Vojkovic.Dřevěná zvonice stojí kousek od kostela

Nanebevzetí Panny Marie.Kostel je poněkud ve špatném stavu.Trochu mě překvapilo,že se zde konají mše.Bála bych se tam vstoupit,aby se na mě

nezřítil.Kostel je zmiňován už v roce 1320.V roce 1615 renesančně přestavěn a v 18.století barokně upraven.

Barvy léta

                                                                                     Čekanka vystřídala vlčí máky u cest.Teď se to všude modrá.

Bučický mlýn

 První zmínka o mlýně na samotě na hrázi Bučického rybníka je z roku 1639.Byl založen jako vrchnostenský mlýn při nemž prcovala i pila.V původní podobě sloužil mlýn téměř 300 let.K větším změnám začalo docházet začátkem 20.století,kdy bylo mlýnské kolo nahrazeno turbínou a následně byl mlýn přestavěn.Dále fungoval až do roku 1963.Poté až do roku 2000 chátral.Poté jej současný majitel začal přebudovávat na romantický penzion s restaurací a stavbou kulisy větrného mlýna.Je to místo opravdu kouzelné.

Krajinky od rána do večera

 Občas mi zbydou fotografie,které jsem nikam nezařadila.Je to většinou,když jedeme za jiným účelem než poznávat památky.Na nákup,na návštěvu a nebo něco sháníme.

Většinou si foťák neberu,ale když jo,tak mi zůstanou fotografie nezařazené.Trosky jsou vidět nad okolní krajinou ze všech stran

Vrbno

 Vrbno je část obce Hořín v okrese Mělník.Byli jsme na cestě za další zvonicí a tady si udělali krátkou zastávku..Kostel Povýšení sv.Kříže byl

původné románský kostel ze 12.století a byl různě přestavován a upravován.v 90.letech 20.století bylo veškeré cenné vybavení

uloženo do depozitářů.U kostela jsou dvě kaple.V kostele se koná každý rok v září poutní mše.

Průrva Ploučnice a zámek

 Poslední místo,kam se chtěl vnuk podívat byla Průrva Ploučnice.S manželem jsem tu byli už několikrát,líbí se mi tady.Průrva Ploučnice

a nebo také Pekelný jícen,Hromová rána či Čertova díra je umělý vodní tunel,kterým protéká řeka Ploučnice.Je hodně využívána vodáky.

Vranovské skály

 Další místo,kam nás vnukl zavezl byly Vranovské skály.Je to přírodní památka,která zahrnuje skupinu pískovcových věží na úpatí vrchu Ralsko..Byli jsme tady s manželem před čtyřmi lety.Neuvěřitelné,jak to utíká.Je to moc hezké místo a les v horkém dni poskytuje příjemný stín.Jsou zde zbytky skalních hradů a nejzajímavější je skalní Juliina vyhlídka.Skalní útvary vynikají světlými barvami v odstínech bílé,žluté a červené.

 Nad obcí Vranov se tyčí skalní útvar Džbán

Ralsko-síla přírody

Náš navigátor nás zavedl do oblasti Ralska díky uzavírce u Mimoně.Byla jsem tomu ráda.Mám tuhle oblast čím dál raději.

Netknutá příroda.Geopark Ralsko vznikl v roce 2013 a vzal si za úkol zpřístupnit oblast veřejnosti.Jeho území se

nachází převážně v územní jednotce obce Ralsko, z části města Doksy a Hamr na Jezeře v Libereckém kraji.

Rozkládá se na území bývalého vojenského výcvikového prostoru,který tady byl v letech 1950-1991.

Během tohoto období zaniklo nenávratně přes dvacet obcí a osad i s kostely a hřbitovy.

Naopak zase vyrostly stavby sloužící vojenským účelům.Území se uzavřelo okolnímu světu a místa,která nechala vojska

ležet ladem si příroda obratem vzala zpět.Po odchodu sovětských vojáků začala probíhat

sanace zdevastovaných částí krajiny od munice,chemických látek a nepotřebných budov.

A dnes je Ralsko jedinečným zeleným ostrovem s unikátními přírodními hodnotami.

Přesvědčila jsem se hned,jak jsem se šla projít loukou k rybníku.Najednou jsem cítila ruch v trávě a kolem

mě poskakovaly kobylky,létali motýli a všude byly vážky.Tolik motýlů jsem už dlouho neviděla.

Škoda,že uletěli.Některé druhy jsem viděla poprvé.

Úžasný svět písku

 Začaly prázdniny,vnoučata jsou doma a tak mám v plánu je občas pozvat  na nějaký výlet.Je to ovšem  dost těžké,protože všichni mají brígády a navíc nejstarší vnučka tráví většinu času u přítele v Pardubicích,kde má i brigádu,ale ráda prý s námi někam pojede.Naštěstí mají i volné dny a tak v pondělí vnuk přijal s radostí pozvánku na společný výlet.V plánu byl Svět písku u zámku v Doksech.S tím přišel manžel,za což jsem byla ráda,protože všechny výlety jinak plánuji sama.Vyrazili jsme už brzy dopoledne směr Doksy.

Úžasný svět písku je místo,které vypráví příběhy.Nachází se v bývalé tělocvičně v zámeckém parku Doksy.Sochy z písku vytváří sochař Bosambo,který je svou tvorbou známý po celém světě.Ze sta tun písku a šesti tun vody vytvořil sochy na téma Doksy a osobnosti.Písek,ze kterého umělec tvoří obsahuje nepatrné množství jílu,díky němuž pak drží sochy  pohromadě.Nejdříve jsme se prošli kolem zámku,který působí dost omšele.Byl postaven Janem z Vertenberka  koncem 16.století v duchu renesance.V roce 1620 získává zámek Albrecht z Valdštejna.Jeho rod zámek vlastní až do roku 1945.V první polovině 18.století prošel zámek barokní úpravou.Dnešní podobu získal po rekonstrukci na přelomu 19. a 20.století.Kolem zámku se rozkládá anglický park z 19.století.Zámek i park je památkově chráněn.

Příběhy severních Čech

 Na náměstí Českého ráje u nás v Turnově dorazila putovní výstava Příběhy severních Čech  - Zlomové okamžiky 20.století.O výstavě jsem četla

a protože jsme potřebovaly se sestrou do města zalít hrob na městském hřbitově,tak jsme to spojily s výstavou.Do města chodím jenom vyjímečně.

Ovšem než jsme došly do města začalo se hodně mračit,což je na fotografiích vidět a nakonec jsme nezalévaly.Postarala se o to příroda.

Výstavu pořádala regionální pobočka Pamět národa Severní Čechy.Jsou zde vzpomínky pamětníků na události 20.století v Libereckém a Ústeckém kraji.

Tito lidé pro Pamět národa vyprávěli o zlomových okamžicích,o vzniku a zániku první republiky,o hrůzách holocaustu,o vybombardovaných městech,

o komunistickém puči a pracovních lágrech.O důsledcích invaze a normalizace,ale i o škodách na životním prostředí.Pamět národa je jednou z nejrozsáhlejších

sbírek pamětníků v Evropě.Zajímavého čtení je na panelech hodně,škoda,že nás vyhnal déšť.Uvítala bych knižní podobu,ale nic jsem zatím nevypátrala

Pořád je co objevovat

 Dřevěné zvonice mě pořád lákají a jsem ráda,když objevuji nové.V Mělníku jsme se zastavili jen krátce právě kvůli zvonici.

Dřevěná zvonice byla vybudována v letech 1906-1907.Ukrývá zvon z roku 1598,který je nejstarším dochovaným ve městě.Vedle zvonice stojí

kostel sv.Ludmily postavený v r.1585,na místě,kde byla původně zamýšlena výstavba špitálu pro chudé.Během třicetileté války byl poničen

švédskými vojáky a byl opraven v letech 1673-1683.Další rekonstrukcí prošel v roce 1906-1907 a v 90. letech 20.století.Hlavní oltář s

obrazem sv.Ludmily je z roku 1746.

Černí čápi

O černém čápu se na internetu píše jako o tajemném.Je blízce příbuzný čápu bílemu a žije skrytě v lesích,je plachý.Viděla jsem

ho poprvé.Okolo rybníku jsou vysoké stromy a tak předpokládám,že tu někde hnízdí.Na to,že je plachý je rybník přímo u silnice,kde občas nějaké auto přejede.

Byla jsem ráda,že jsme ho nevyplašili.Byli tu čtyři.Na druhé straně jsem objevila další dva.Mezi samcem a samicí není téměř rozdíl.Mláďata jsou

tmavě hnědá se šedozeleným zobákem.Péče o mláďata trvá více než dva měsíce.Černí čápi se dožívají věku přes 15 let.Na sklonku léta se čápi vydávají

do zimovišť,která leží v pásu mezi jižním okrajem Sahary a rovníkem.Za den čápi uletí 100 až 300 km.

Čáp černý je silně ohrožený a zákonem zvláště chráněný pták.