Původně jsem myslela,že na výzvu nic nevyfotím.Dokud bylo hezky byla u nás převážně jasná obloha a mraky jenom nezajímavé.
Od minulého pátku denně pršelo a obloha jenom šedivá.Ve čtvrtek ráno pršelo až do 10 hodin.Po obědě se obloha začala protrhávat.
Začaly se tvořit parádní mraky.Manžel měl odpolední siestu a tak jsem vytáhla kolo.Oblohou jsem se opravdu kochala.
Nakonec jsem ujížděla před další dešťovou přeháňkou.
Výhledy z okna slibovaly,že snad chvíli vydrží nepršet.
Když jsme cestovali s vnučkou kolem Pardubic,pořád jsme míjeli směrovku na Ležáky.Ptala jsem se vnučky,zda tu někdy byla.Asi ne a
tak jsme se vydali po směrovce,která nás zavedla na dalo by se říci,krásné,klidné místo.Ani by člověk nevěřil,jaká se tu odehrála tragedie.
Než jsem připravila tento příspěvek pustila jsem si na Youtube nějaký dokument o Ležákách a také film Ležáky 42,abych si tragedii oživila.
Osadu Ležáky tvořilo osm domů s 53 obyvateli včetně dětí.24.června 1942,14 dní po vypálení Lidic v důsledku heidrychiády byla osada vypálena a její obyvatelé
zavražděny nacisty.Byla to odplata za to,že zde byla ukryta vysílačka parašutistické skupiny Silver A,která spolupracovala na atentátu na
Reinharda Heydricha.Všichni obyvatelé včetně 13 dětí byli odvezeni do Pardubic do zámečku.Děti byly odděleny od matek a převezeny do Prahy.
Téhož dne bylo 33 obyvatel Ležáků zastřeleno a zbytek byl zastřelen v jiný den a nebo zemřel v koncentračním táboře.Z Ležáckých děti se zachránily
pouze sestry Šťulíkovy,ty jako jediné byly určeny k poněmčení a po válce byly vráceny do Čech.Pietní území je od roku 1995
prohlášeno za národní kulturní památku.
.
Fotografie jsou nasbírané z různých procházek.
Překvapilo mě,že je až 80 druhů berušek.Liší se velikostí a zbarvením.
Ta moje bude asi beruška sedmitečná.
Zámek Slatiňany se nachází v Pardubickém kraji.Původně na jeho místě stála středověká tvrz ,poprvé připomínaná
v roce 1371.Jejími pozůstatky jsou gotické sklepy.Po roce 1580 nechal rytíř Bohuslav Mazanec tvrz zbourat a na jejím místě nechal
postavit renesanční zámek.Po bitvě na Bílé hoře v roce 1620 byl majetek konfiskován Karlíkům z Nežetic,přestal být zámek panským
sídlem a v závěru třicetileté války byl opakované vydrancován Švédy.Rozpadající se zámek dal po roce 1669 opravit Adam Zikmund Puchhart z
Voděrad.Roku 1708 byl zámek ve veřejné dražbě prodán rytíři Zumsandovi .V roce 1732 byla další dražba,kdy majetek koupil
hrabě Josef Schonfeld.Následovali další majitelé a další přestavby a přístavby a proto to zkrátím.Roku 1945 byl zámek zkonfiskován
a přešel do vlastnictví státu.Na zámku jsme nebyli a nedostali jsme se ani do zámecké zahrady,protože psi mají vstup zakázaný.Mohla jsem jenom nakouknout a nacvakat pár
záběrů.I vstup do zámecké zahradyje zpoplatněný.Což mě překvapilo,protože většinou jsou zámecké zahrady pro veřejnost přístupné.Zámek rozhodně za návštěvu stojí.
Opět nás překvapil déšť a kapky mám i na jedné fotografii.Bylo to náhlé a prudké.
Na chvíli si dáme pauzu od památek.Protože je pořád velké teplo,tak se jezdím projet na kole brzy ráno.Hlavně také proto,že je na silnicích poměrně klid.
Jezdím pořád stejné trasy a tak většinou bez foťáku.Tentokrát jsem se na cestu vybavila.
Čekalo mě překvapení.Jela jsem na Přišovice a rybníky.Překvapilo mě,co tu bylo stanů a karavanů.Je tu kemp a krásné a stálé počasí kempování přeje.
Bylo mi jasné,že tady z focení nic nebude na břehu rybníků bylo dost rybářů.Přejela jsem Jizeru s tím,že pojedu k rybníku u Všeně.Sluníčko se teprve klubalo.
Žumberk je malé městečko,ležící na okraji Českomoravské vrchoviny kousek od města Chrudim.Jak jsem viděla zvonici,udělali
jsme zastávku.A dobře jsme udělali,nebyla to jediná zajímavost.
Kostel Všech svatých pochází ze 14.století,roku 1349 zmiňován jako farní.Ve 2.polovině 18.století přestavěn v pozdně barokním slohu.
Po několika letech se na komíně v Příšovicích zahnízdili čápi.První přiletěl 14.4.2023 a dostal jméno podle příletu Vincent.Toho dne
slaví svátek,O čtyři dny později přiletěla čápice a dostala jméno Valerie.Ta je 18.4.Hnízdo je kousek od silnice,kde jezdím pravidelně na kole.
O čápech mě informovala synova přítelkyně s tím,že nad hnízdem byla nainstalována kamera.Dala mi link,ten jsem si hned stáhla na PC,ale
i na mobil.Musím prozradit,že jsem tolik času na mobilu a PC ještě nikdy netrávila.Více jsem koukala na mobil a když byl velký pohyb na
hnízdě otevřela jsem PC a dělala fotky snímáním obrazovky.Hrozně mě to bavilo,ale zažila jsem u toho i velmi krušné a smutné chvíle.
O některých psát nebudu.Samozřejmě jsou fotografie horší kvality.
Tentokrát jsme výletovali s nejstarší vnučkou a kolií Kiarou.Vyzvedli jsme je v Pardubicích a pokračovali do obce Kočí podívat se na kostel
sv.Bartoloměje.Převážně dřevěný,původně gotický kostel nechala postavit na konci 14.století manželka Václava IV.,královna Žofie.
Kostel je unikátní krytým barokním dřevěným můstkem,dlouhým 28 metrů vedoucím do dřevěné zvonice.Kostel byl původně postaven
bez jediného kovového spojovacího prvku.Během třicetileté války utrpěl značné škody.Mohutné trámoví však nebylo upravováno přes 600 let.
Z vrchu Tábor jsme se jeli podívat na dřevěnou zvonici do Lomnice nad Popelkou.Také jsme už tady byli.
Zvonice pochází z roku 1652 a je v ní umístěn zvon z roku 1591.Nachází se u kostela sv.Jana Křtitele z roku 1768.
.JPG)
Na pátek 4.srpna jsme měli s manželem naplánované Polsko.Je tam ještě pár míst,kam bychom se chtěli podívat.
Ráno volala vnučka,zda bychom ji nemohli dovézt do Turnova na nádraží ve 12.45 na vlak. Rádi jsme ji vyhověli,Polsko nám neuteče.
Tak jsem změnila plány a jeli jsme do Lomnice nad Popelkou a rovnou na horu Tábor.
Při mých cyklotoulkách jsem nafotila motýly,ovšem pouze jeden druh.Okáče poháňkového.Na motýlích loukách u Frýdštejna.
Jsou drobnější a nejdříve jsem je neviděla.Až,když jsem vstoupila do trávy začali vzlétat.Bylo jich tu dost.Snažila jsem se vybrat
z fotek ty nejostřejší.Hodně jsem jich vyhodila.Jsou to všechno výřezy.
Ve středu 2.srpna jsem byla objednaná na zubním v Železném Brodě na trhání stoličky.Manžel jel ten den na
technickou a tak jsem jela autobusem.Doprovod mi dělala sestra,že se ráda se mnou projede.
Na zpáteční autobus jsme měly dost času a chodit po městě se nám nechtělo a tak jsem byla ráda,že tu mám
dřevěnou zvonici.Tak jsme se k ní vypravily.
V Železném Brodě je hodně starých roubených domů v části nazvané Trávníky.Jedná se o ukázku lidové
architektury typické pro Pojizeří z přelomu 18. a 19.století.
Z výletu s vnučkami mi zbylo ještě pár míst,která jsme navštívili.Jedním z nich byla Libáň - Psinice.
Dřevěnou zvonici jsme už kdysi navštívili,ale když se pohybuje v místě,kde je,
nedá mi to,abych se na ni nešla podívat.
.JPG)
V horkých dnech jsme se převážně zdržovali doma.Občas jsme se jeli vykoupat k mladým do bazénu.
Teď pro změnu zase od pátku prší.Nevadí,dokážu se vždy nějak zabavit.
Nakoupila jsem si přízi a buď háčkovala a nebo si četla.
Ještě na mokré a naškrobené dečce se uvelebila Modřinka.
.JPG)