Poštolka obecná

 U syna na domě si udělaly pod střechou u půdy poštolky hnízdo.Syn bydlí kousek od nás a tak mám možnost hnízdo často sledovat a fotit.Poštolka obecná je druh sokolovitého ptáka,který patří k nejpočetnějším druhům dravých ptáků v Evropě,ale i u nás.Jedná se o menší druh sokola.Pohlaví se od sebe výrazně liší.Samec se pozná podle šedavé hlavy a kaštanově hnědého,černě skvrněného hřbetu.Samice je celá hnědá,černě proužkovaná.Pro poštolku je typický třepotavý let,kdy se za rychlého mávání křídel a s široce rozevřeným ocasem zastaví ve vzduchu na místě a vyhlíží kořist pod sebou.Podobně jako ostatní sokoli hnízdo nestaví,ale snůšku,sestávající ze 3-6 vajec klade do opuštěných hnízd jiných ptáků,do dutin a v městském prostředí běžně do římsy.Vloni na stejném místě měla hnízdo jiřička.Původně jsme mysleli,že jsou tu tři mláďata.Při bližším zkoumání nafocených snímků byly v hnízdě čtyři hlavičky.A občas koukaly zle.Pod nimi je dost rušno.Je zde zahradní sezení a běhá tu Bleky.Mají co pozorovat.Fotografie byly pořizovány v různé dny

                                                                         

Interiéry hradu Grodziec

 Po vnitřních prostorách hradu jsme chodili také sami.Sice před námi šla polská výprava s průvodkyní,ale já ji nerozuměla.Nevadilo mi to,kochala jsem se i tak.Do vyšších pater jsme se dostávali úzkými točitými schody.

Hrad Grodziec,Polsko

 Vnuk mě požádal,zda bych nenaplánovala výlet do Polska,opět na nějaký hrad.Stává se už tradicí,že po zkouškovém období s námi výletuje.Už nějakou dobu jsem chtěla navštívit hrad Grodziec.Výlet jsem naplánovala na 12.června.Pozdně gotický hrad Grodziec se  nachází ve stejnojmenné vesnici v dolnoslezském vojvodství v Polsku.Hrad byl postaven na vrcholu kopce Grodziec.První zmínka o středověkém hradu pochází z let 1155 - 1175.Během třicetileté války byla značná část hradu poničena požárem a v následujících letech se z hradu stala ruina.V letech 1633 - 1672 proběhla částečná rekonstrukce.Majitelé tady vypisovat nebudu,vše se dá dohledat na internetu.V současné době je nájemcem zámku Zenon Bernacki.Už první pohled na hrad nás hodně zaujal.

Rozkvetlé louky

                                              Na výletě v Polsku nás doprovázely krásně rozkvetlé louky

Květen rychle utekl

   V květnu jsme nevýletovali až na pár procházek.Byly jiné události.Chodila jsem na rehabilitace s patou,sháněli jsme nějaké věci mladým do restaurace a tak jsme jezdili Liberec,Mladá  Boleslav a Jičín.Sešla se mi i dvě setkání.Jednak od práce a potom s děvčaty z dětství,Je to vždy moc fajn.U domu došlo na pokácení uschlého jilmu habrovitého.Již delší dobu jsme pozorovali,že dříve krásný strom usychá a zelených lístků je jenom na pár místech.Pracovnice životního prostředí rozhodla o pokácení.A tak  se do týdne stalo.Strom býval plný ptáčků,několikrát zde měli hnízdo holubi i hrdličky.Ráno,jako by se přilétl s ním rozloučit strakapoud.      

Jedna z procházek

 Manžela se snažím pořád lákat na procházky.On mě odveze klidně na druhý konec republiky,ale chodit moc nechce.Tak si vždy vymyslím nějakou záminku,že když jedeme k dceři mohli bychom se podívat k rybníku Oběšenec.Fotografie jsou ještě ze 4.5.2024.Ne vždy stihám.U rybníku Žabakor mně zastaví vždy .Labutě jsou pořád schované vzadu i ještě teď.

Smutný příběh s nadějí

 Tak jako loni jsem se i letos stala součástí velké čapí rodiny.Sledujeme díky kamerám život na čapích hnízdech,ale i hnízdech,kde kamery nejsou.Společně se radujeme i smutníme.Letos k tomu přispělo i velmi deštivé počasí v některých částech republiky v době,kdy se líhla čápata.Čapí hnízda s námi sdílí i pozorovatelé ze všech zemí Evropy.Já sleduji hlavně hnízda,kde kameru umístil místní provozovatel internetu a to v Mnichově Hradišti,Příšovicích a nově v Kněžmostě.Hnízdo v Kněžmostě se stalo mojí srdcovou záležitostí.Okolo jezdíme poměrně často,hnízdo je na komíně v obci.Když jsme tu jeli začátkem dubna na hnízdě stáli dva čápi.Dost dlouho to vypadalo,že snad zůstane samec sám.Pečlivě nosil větvičky na hnízdo a pořád ho upravoval.Dočkal se, asi po týdnu přiletěla samička.Stála jsem zrovna pod hnízdem a tak jsem ten okamžik mohla zachytit fotoaparátem.

Nymburk

 Nymburk je město,přes které často jezdíme,ale ve městě jsem ještě pořádně nebyla..Města nemusím.Neumím je hlavně fotit,vadí mě lidé a auta na záběrech.V Nymburku bydlí synovec a vnučka nejmladší sestry a tak jsme se tu stavovali vždy jenom na návštěvu.Tentokrát jsme vezli naší vnučce psa do Kolína,kam přijela vlakem,abychom nemuseli až do Pardubic.Tuhle cestu jsme už podnikli několikrát a viděli i zajímavosti v okolí a cestou.Takže zbyl Nymburk.Na velké chození to u mě nepřipadalo v úvahu,tak jsem se jenom podívala co mě zaujalo nejvíce.Od naší dubnové dovolené mě trápí patní ostruha.Mám za sebou rehabilitace a zdá se mi,že se nic moc nezlepšilo.Tak léčím podle rad na internetu a mých známých.Zjistila jsem,co lidí potrápil stejný problém.Kdo měl,tak ví,že je to velmi bolestivé a léčba zdlouhavá.Na patu se nedá došlápnout a tak mi nezbývá než pajdat,abych si trochu ulevila.První místo byl kostel sv.Jiljí.Fotografie jsem musela ukousnout,před kostelem  z jedné strany stála bílá dodávka.Gotický kostel stojí na Kostelním náměstí uprostřed města.Byl založen pravděpodobně ve 13.století.Jedná se o trojlodní baziliku s dlouhým chórem a věží.Původně byl zasvěcen sv.Mikuláši,zasvěcení sv.Jiljí proběhlo za třicetileté války.Krom války byl kostel poničen i požáry.V 17.století byl kostel barokně upraven.v 19.století byl upraven do původní podoby,která je dodnes.

Vlčí máky

 V týdnu jsme vyjeli s manželem za město,potřebovala jsem nasbírat černý bez.

Znám už místa,kde bývá hodně vlčích máků,ale tentokrát jsme je nacházeli úplně jinde.