Rok 2024 - rokem motýlů

          Rok 2024 vyhlásil Český svaz ochranců  přírody Rokem motýlů. 

Cílem bylo upozornit na tyto křehké a krásné zástupce hmyzu a inspirovat k jejich ochraně a ochraně biotopů,ve kterých se vyskytují.Důvodem bylo i to,že motýli mizí z přírody a to je signál,že něco není v pořádku.V součastnosti je jejich úbytek rychlejší,než býval.Rok 2023 byl úplně nejhorší a proto byl letošní rok vyhlášen Rokem motýlů,abychom se pokusili tento vývoj nějakým způsobem otočit.Největším problémem je změna krajiny.Někdy je to příliš intenzivní hospodaření,jindy naopak málo péče,kdy pole a louky zarůstají.Původně u nás žilo 3,5 tisíce druhů motýlů,ale postupně jsme přibližně o třetinu už přišli.Proto bychom měli vytvořit motýlům prostředí a začít už na našich zahradách.Svoji rodinu jsem poučila,aby nechávali na zahradě místo,kde porostou květiny na které jsou motýli zvyklí.Stejně jich moc nepřilákali.

Motýlí louky,které byly zřízeny v Českém ráji jsou zanedbané a krom kobylek tam nic nenajdete.Dokonce se v Českém ráji  nekonala žádná akce ani přednáška s tímto tématem.Jinak jich bylo po republice dost.

Starší fototografie motýlů

                      Okáč poháňkový.Toho je v Českém ráji nejvíce                  

Pojďte dál...

                                                             Teď se podíváme do některých stavení ve skanzenu.
                                        Většinou jsme nakukovali přes zábrany.Uvnitř se nesmělo fotit bleskem a
                               tak některé fotografie nejsou podle mých představ i když v tmavších místnostech se 
                                                                                        trochu svítilo.
                                          Téměř všechny objekty jsou  vybaveny interiérovými expozicemi,
                                     které dokumentují bydlení a hospodářství od 18.století do počátku 20.století.

                                                                 Sýpka z  Hrádku

Muzeum lidových staveb Kouřim

    Po městě mrakodrapů Vás dnes vezmu do malebné vesničky Muzea lidových staveb Kouřim.V Kouřimi jsme už byli,ale muzeum jsme vždy nějak nestihli otevřené.V úterý 10.září se sice ochladilo,ale nemělo pršet,jako v pondělí.Bundu a deštník jsem si vzala pro jistotu sebou,ale ani jedno jsem nepotřebovala i když se chvilkama hodně mračilo.Aspoň  jsem měla parádní kulisu pro fotografie.Cestou jsme se stavěli v Císařské Kuchyni pro moji sestru a švagra,kteří s námi vždy v těchto končinách výletují.

Muzeum lidových staveb v Kouřimi je jediným skanzenem v České republice,který shromažďuje stavitelské památky z území středních,východních a severních Čech z období od 17.století do 19.století a nabízí tak srovnání lidové architektury různých regionálních typů.Nachází se zde 14 obytných a hospodářských objektů.Muzeum je celoročně dějištěm mnoha národopisných a dalších programů.

Skanzen byl po rekonstrukci znovu otevřen 1.8.2016.

      Pseudogotická boží muka z roku 1897.Jsou zhotovena z červeného pískovce.Ve výklenku je obrázek sv.Prokopa malovaný na plechu.Pochází z Kostelce nad Černými lesy.

Dubaj - jiný svět

             Koncem srpna cestovala nejstarší vnučka se svým přítelem do Dubaje na sportovní soutěž,která se konala  o víkendu.Do  Dubaje by jinak necestovali a když už tam byli prodloužili si pobyt na celý týden.Do Dubaje se hned tak někdo nechystá a tak sem dám pár fotek,někoho by mohly zajímat.Je to jiný svět.Vnučka byla s celou rodinou denně ve styku přes messenger.Posílala fotky a videa.Dubaj je hlavní město stejnojmenného emirátu ve Spojených arabských emirátech a zároveň nejlidnatější město v zemi.Nachází se na pobřeží Perského zálivu.Dubaj je městem plným futuristických staveb a luxusu.Vysoké mrakodrapy,honosné ulice a futuristické projekty.Před padesáti lety zde byly jen beduinské stany a chýše.Teď Dubaj svými investicemi do nejmodernějších staveb ohromuje svět.

                                 Letěli z Vídně a tam se dopravili autobusem.Vše prý v pohodě  

Něco létá,něco plave

Nastřádala jsem zase pár fotek ptáků v okolí Turnova.Je to z mých vyjížděk na kole.Poprvé jsem viděla i volavku bílou.Na poli jich bylo hodně,ale fotit se mi moc nedařilo.Oproti volavce popelavé se mi zdá bílá drobnější.V naší republice hnízdí nepravidelně a vyskytuje se v menších hejnech hlavně v nížinách u vodních zdrojů.Je to částečně tažný druh.Volavka bílá je chráněna zákonem,jako silně ohrožený druh.                                                         

 Volavky byly hodně daleko a teprve doma na fotkách jsem zjistila,co jsem fotila.Byli mezi nimi i dva čápi.Fotky jsou z konce července.Čápi už odletěli do teplých krajin.

Na cestě domů

  Z Chotěvic jsme přemýšleli kudy domů.Nikdy nejezdíme stejnou trasou.Když jsem se podívala do mapy a také vzhledem k tomu,že nás čekala dcera na 13 hod. na oběd jsem zvolila nejkratší trasu.Zastávka byla jenom v obci Železnice,kde se mi to moc líbí a manžel si tu vždy oživí vzpomínky na prázdniny u tety.

                                                                              Náměstí Svobody s budovou radnice

Pop-art v kostele?

 Ano,je to možné.Už před nějakým časem jsem četla,že Richard Krajčo s manželkou si vzali v roce 2022 do péče kostel sv.Petra a Pavla v Chotěvicích.Obec,ke které má Krajčo vztah a vlastní tu i nemovitost.Můj plán se sem podívat se mohl uskutečnit,když mi manžel v pátek řekl,abych na sobotu 7.9. naplánovala nějaký výlet.Chotěvice se nachází v Podkrkonoší kousek od Hostinného,od nás je to 55 km.Manželé se rozhodli kostel zrekonstruovat a to nejen tak obyčejně.Kostel zdobí pop-artové umění i postavy z komiksů.Na zrestaurování historických obrazů se podílely známé osobnosti. V létě 2023 byl kostel otevřen veřejnosti a ta ho přijala s nadšením.Postupně jsem o kostele četla více a více,viděla fotografie a zvyšovala se moje zvědavost vidět na vlastní oči a udělat si vlastní úsudek.Ke kostelům mám zvláštní vztah a úctu,ač nejsem věřící.Ještě trochu k historii.Kostel byl zbudován v letech 1861-1863 v novorománském stylu z červených kvádrů permského pískovce.Od poloviny 80. let 20.století byl kostel uzavřen a postupně chátral.Ke kostelu jsme dorazili  v 9.30.Na internetu píšou,že je otevřený jenom o víkendech od 9 hodin.Na kostele bylo od 10.Krátila jsem si čas běháním za motýly na louce naproti.Byli tu asi čtyři bělásci.Jak se mi to povedlo,spíše nepovedlo uvidíte v nějakém jiném příspěvku.V 10 přišla mladá dívka a tak jsme netrpělivě vyčkávali otevření kostela a nebyli jsme už sami.Kostel je samozřejmě zabezpečen a najednou se zařízení zbláznilo a houkalo.To se opakovalo několikrát,že jsme i jednu chvíli zůstali uzavřeni v tmavé chodbě.Říkala jsem si,že tu snad nebudeme dlouho,vzpomněla jsem si.jak mě léta trápila klaustrofobie a určité uzavřené prostory mi nedělají občas dobře ani teď.Nakonec přišel pán a vysvobodil nás a mohli jsme vstoupit.Nevěděla jsem kam dříve koukat.Po prvním údivu se dostavilo nadšení.Myslím,že jsme byli všichni,sdělovali jsme si navzájem své pocity.Kostel je v základní barvě hnědé a ta na mě působila velmi příjemným a uklidňujícím dojmem.Po celou dobu nám hrála hudba,určená přesně pro takové prostory.Už více psát nebudu,stejně mně to nejde a názor si každý uděláte svůj.

                                                        

K Vidláku na chatu

    Dnes Vás vezmu do Podtroseckého údolí.V sezóně,to je hlavně v době letních prázdnin sem nejezdíme kvůli velkému množství turistů.Udělali jsme přeci jen vyjímku,když nás známá požádala,zda bychom s ní nezajeli na chatu k Vidláku,kam měl ten den přijít elektrikář vyměnit el.hodiny.Když můžeme,rádi pomůžeme.Je to smutné,když na stáří zůstane člověk sám a ještě s blbou nemocí.Aby Milena z výletu i něco měla zastavili jsme u Rokytnického rybníka.Na chatu jsme s ní nejeli poprvé a určitě ani naposledy.

Semily,město nemilý

 Manžel si potřeboval něco vyřídit na své zdravotní pojišťovně v Semilech.Využili jsme k tomu den,kdy se po úmorných vedrech nepatrně ochladilo.Já si krátila čas prohlídkou náměstí a vzpomínala,když jsme sem pravidelně každý měsíc s kolegyní jezdily na okresní úřad s účetní závěrkou.Tady se sumarizovaly všechny obce okresu a pokud sestavy nevyšly,hledaly se chyby.V tom spěchu to bylo hodně stresující.Nechci tady vzpomínat na své pracovní úspěchy,ale měla jsem štěstí,že pracovat s čísly mě hodně bavilo a navíc s úžasnou kolegyní.Semily město nemilý,nikdy se nám tam pracovně nechtělo.Také i proto,že panovala mezi městy i rivalita.Turnov byl okresem do roku 1960 a od té doby byly Semily.Přitom jsou o polovinu menší ,ale nebylo to jenom o tom.Pamatuji,že se několikrát mluvilo o změně,podepisovaly se petice za okres Turnov.Žádný návrh u ministerstva vnitra neprošel.V roce 2002 byly okresní úřady zrušeny a my v účtárně si tím spíše pohoršily,protože jsme jezdily s uzávěrkou do Liberce na krajský úřad.Naštěstí později se už vše posílalo elektronicky.Do Semil moc nejezdíme.Občas dříve na Katastrální úřad a manžel tu má zdravotní pojišťovnu..On má na Semily příjemnější vzpomínky.Po vojně zde nastoupil k profesionálním hasičům na dva roky,než se vybudoval pro profesionály areál v Turnově.Hasičině se věnoval od dětství.Tak pokud  jsme jeli přes Semily nezapomněl hasiče pozdravit.Teď jsou už jeho vrstevníci dávno v důchodě.

                                                      Ocenila jsem park hned vedle Riegrova náměstí

Větrný mlýn Světlík

       Cestou z Německa se mě manžel optal,zda se nechci podívat i na větrný mlýn Světlík v Horním Podluží,že to máme při cestě.Souhlasila jsem.Mlýn jsme viděli v roce 2017,když jsme trávili dovolenou na hradě Tolštejn.Aspoň uvidíme,co je tam nového