Pokračování výstavy Babí léto

 Teď se se mnou pojďte podívat na výstavu Babí léto dovnitř.Jsou tu velké prostory a vystavené tady bylo všechno možné.Však uvidíte.Špatně se mi tady fotilo.Tmavší místnosti a slabé osvětlení.Můj opravený Nikon už nefotí,jak by měl.Hlavně špatně ostří a už tomu nepomohla ani výměna optiky.Už mám zaplacený nový Nikon a zítra jedeme pro vnučku do Kolína,tak se stavíme v Praze.Už se nemohu dočkat.Dlouho jsem přemýšlela,zda to má pro mě cenu,nevím a neví to ani doktor,jak bude pokračovat můj neurologický problém,ale vždy je i jiná možnost a tou je stativ.Nebudu předbíhat,jak se zpívá v jedné písničce:Nějak bylo,nějak bude

Hrnčířský dvůr výstava Babí léto

 Hrnčířský dvůr se nachází v malé obci Zvířetice v okrese Mladá Boleslav.Zvířetice jsou známé hlavně zříceninou stejného názvu.Hrnčířský dvůr je usedlost,kde se zabývají výrobou tradiční autorské keramiky.Je zde krámek,kde si můžete jejich výrobky zakoupit.Je zde i příjemná cukrárna a můžete se tu také ubytovat.Během roku se tu konají různé akce.My jsme se sem jeli podívat na výstavu Babí léto,která se konala od 24.9. do 26.9.

Zámek Rožďalovice a kostel Řitonice

 V plánu tato místa nebyla,ale dostali jsme se tam z důvodu,že moje dcera chce každému pomáhat,no možná to zdědila po mně.Na obědy k nim do restaurace chodí i dost seniorů a ona se o každého zajímá.Nebudu to tady rozebírat a tak jsme vezli jedné babičce do domova seniorů v Rožďalovicích balík od její sestry,která špatně chodí.Nám to nevadilo,jezdíme všude možně a není vždy účelem nějaká památka.Po té pátrám až potom.Až na mapě jsem zjistila,že jedeme vlastně do zámku.Historie zámku není dlouhá.Byl postaven v roce 1622 v renesančním slohu.V roce 1760 byl přestavěn v pozdně barokní sídlo.Další stavební úpravy byly v roce 1935-1938,kdy vznikla současná podoba zámku.Za pozornost stojí kaple a nebo sály s rokokovými nástěnnými malbami.Za vlastnictví Lobkowiczů byla roku 1897 přistavěna věžička s hodinami.Já jsem se nedostala dále,jak na vrátnici.Rožďalovice se nachází ve Středočeském kraji v okrese Nymburk.

Pokračování podzimu v Českém ráji

Z Chloudova jsme pokračovali na Kozákov.Jsme tady dost často a tak jsem přemýšlela,zda má cenu se tu stavovat,ale zrovna zase na chvíli vysvitlo sluníčko a tak jsme zaparkovali.Jenom pro připomenutí,Kozákov je nejvyšší hora Českého ráje a leží v nadmořské výšce 744 m.

Pěkné výhledy jsou už pod Kozákovem.

První podzimní den v Českém ráji

 V první podzimní den bylo u nás dopoledne docela hezky.I sluníčko bylo.Jak to jde,musím ven.Bleky u nás tenhle týden není a to mi  procházky s ní chybí.A tak jsem zkusila manžela,že bych ráda někam za město.Souhlasil.Zachtělo se mi na pár vyhlídek v okolí Turnova.Ovšem výhledy se pokazily,protože už kousek za Turnovem začalo poprchávat.První vyhlídka byla ve Skuhrově U Kříže.

A zastavte se a rozhlédněte se. Ten pohled nikdo lépe nepopsal, než pan Karel Václav Rais ve svých Zapadlých vlastencích. A tak mi dovolte, abych pana Raise ocitovala:„…v malé chvíli spatřil jsem dol jičínsko-turnovský, lemovaný až v dáli na východě šedavou, rozlehlou Zvičinou a Chlumy, blíže Velišem, Loretou, hvozdy prachovskými a Hrubou Skalou a Valdštejnem, za nimiž vyskeřská kaplička svítila v záři východu – naproti čemuž stál tmavolesý Kumburk, Tábor, Kozlov; v klíně té krásné doliny se vypínal homolovitý, hnědý Zebín na východě a dvojzubé, černé Trosky uprostřed; k západu byl dol otevřen, pouze mírné pahorky se tam modraly…“.A za nimi, v dálce se vypínaly oba Bezdězy a Ralsko a od nich severním směrem Ještěd a jeho hřbet, který mizel za úbočím Kozákova. Temena všech těch vrchů byla osvícena prvními ranními paprsky, jež od Zvičiny sršely do kraje a zapadaly do lesů a v půvabném údolí Libuňky směrem k Jizeře bylo zdánlivé ticho. To je ten kraj, který miluji

Také to tady mám moc ráda..

Jen tak přírodou

 Občas mně zbude pár fotografií,které jsem nepřidala do žádného příspěvku,protože se tam třeba nehodily,netýkaly se tématu.Většina je od nás z Českého ráje.

Začnu pohledem z okna

Už trochu podzimně

 Po dobu, co jsem měla fotoaparát v servisu mně nejvíce chybělo focení detailů.To mně opravdu mobilem nešlo.Jak byl foťák opravený,hned jsem jich pár nafotila.Poslední jsou už s nádechem podzimu.

Dnes nevyleze

 Dnes žádný východ slunce nebyl a myslím,že sluníčko dnes nevyleze.A když nevyleze,nebude ani žádný západ.A takhle byl hezký západ slunce před několika dny nad Olšinou u Dnebohu.Vyjela jsem na kole,ale zpátky domů mě vezl vnuk.Naštěstí mám skládací elektrokolo,které se pohodlně složí do kufru.Jak zapadne sluníčko,rychle se stmívá a já měla před sebou ještě dost dlouhou cestu a za tmy se po silnici docela bojím jezdit,aby mě nějaké auto nepřehlédlo.

Fotografie jsou pořízené ze dvou míst.

Poutní místo ve Sněžné

Jak mě napadlo cestovat po poutních místech ve Šluknovském výběžku?Odpovídám na dotaz v komentáři.Tím, jak jsme navštívili nedávno poutní místo v Horní Polici a potom Loretu v Kosmonosích,kde jsme se dozvěděli o dalších Loretách jsem se rozhodla,že ještě podobná místa navštívíme.Nejblíže máme Loretu v Rumburku.Chtěli jsme se tam v neděli vypravit,ale ještě jsem koukla na jejich stránky a dozvěděla jsem se,že v neděli je zavřená.A dostala jsem se na stránky poutních míst Šluknovského výběžku.Od nás to není zase tak daleko.Do Rumburka se podíváme někdy v sobotu a možná zajedeme ještě dále na další dvě poutní místa.

Další poutní místo je tedy kostel Panny Marie ve Sněžné,což je část Krásné Lípy.Kostel byl postavený v letech 1732- 1734 v barokním slohu.Místo je spojeno s osudy manželů Liebschových.Zbožným i zámožným manželům se  zdál stejný sen.Zjevila se jim Panna Maria a prosila je,aby pro ni na Sněžné postavili kapli.Papež Klement XII.udělil kapli roku 1738 odpustky o svátku Panny Marie Sněžné a založil tak tradici poutního místa.Manželé věnovali obci Sněžná krom kaple i školu,založili chudobinec a podíleli se na dalších dobročinných skutcích.Portrét manželské dvojice se nachází na pískovcovém reliéfu na zdi kostela.

Fara a vedle jsem si myslela,že by mohla být škola.

Poutní místo Filipov

 V neděli bylo u nás pěkné počasí a protože o víkendu nemáme psa,rozhodla jsem,že bychom se mohli podívat zase  na nějaké místo,kde by to pro Bleky nebylo.A tak jsme vyjeli podívat se na dvě poutní místa ve Šluknovském výběžku.Ovšem za Libercem se počasí rychle změnilo a přišla pořádná přeháňka.Naštěstí netrvala dlouho a vrátilo se docela příjemné počasí.Sice nesvítilo sluníčko,ale bylo teplo.Akorát na cestování.Navigace nás vedla přes Německo,přes Žitavu.Bazilika Panny Marie Pomocnice křesťanů ve Filipově stojí přímo na hranici s Německem.Filipov je malá vesnice v okrese Děčín.Poutní místo se mně zdálo trochu zanedbané,ale konají se tady pravidelné česko-německé mše a varhanní koncerty.Filipov je nejmladším poutním místem a patří k významným sakrálním památkám Českého Švýcarska.Bazilika byla postavena v letech 1873 až 1886 v místě filipovského zázraku,který se udál v noci z 12.na 13.ledna 1866,při němž se nevyléčitelně nemocné Magdaleně Kadeové zjevila při modlitbě Panna Marie a slíbila ji uzdravení.A opravdu se tak stalo.Brzy se místo,od roku 1926 bazilika minor.stalo nejnavštěvovanějším poutním místem této oblasti.Bazilika je mohutná novorománská sakrální stavba s kolejí.

Na kole po známých místech

 Nasbírala jsem zase pár fotografií při mých projížďkách na kole.Na kolo už moc foťák neberu a tak je dost fotografií pořízených mobilem.Hlavně teď,když jsem zjistila,že fotky jsou z něho opravdu pěkné.Hlavně už tolik nefotím,protože přes město se na kole bojím a tak jezdím pořád pár stejných tras.Počasí je krásné a snad chvíli vydrží a budu si moci kola ještě užívat .Jsem zvyklá na něm pravidelně jezdit.Na kole si užívám pocitu svobody a volnosti.

Projeďte se se mnou.

Z Jinolic do Jičína

 S kamarádkou a jejím manželem jsme strávili další dva hezké dny.Karavan zaparkovali v kempu Jinolice,kde to známe,jezdili jsme sem často do chaty od manželova zaměstnavatele a hlavně jsem sem jezdila já každé prázdniny s vnoučatama.Mladí nám půjčili karavan,museli i s autem,protože my nemáme na autě tažné zařízení.Bylo teplé počasí a tak jsme se i v rybníku vykoupali.Je sice po sezoně,většina restaurací už byla zavřená,ale karavanů v kempu bylo pořád dost.Anička se chtěla podívat hlavně do Jičína,na naši školu,kde jsme strávily docela příjemné čtyři studentské roky.

Kemp Jinolice

Harrachov park hraběte Harracha

 Léta si píšu s kamarádkou ze střední školy,která nyní žije ve Zlínském kraji.A když nás pozvala do Harrachova,kde parkovali na pár dní v kempu ve svém karavanu,rozjeli jsme se tam.Do Harrachova jezdíme často, manžel tu má bratra a tak jsem až tolik nefotila,nebyl ani čas měly jsme si s kamarádkou o čem povídat.Byla sobota a plno lidí.Zastavila jsem se u parku hraběte Harracha.Viděla jsem ho poprvé a když jsem si přečetla informační tabuli,tak mně to bylo jasné.Park byl otevřen teprve v červenci 2018.Byli jsme tu u Mumlavských vodopádů asi před dvěma lety a to jsme Harrachov neprocházeli.Park byl založen jako vyjádření úcty k hraběti Janu Harrachovi,který Krkonoše miloval a hodně pro ně udělal.

Na houbách

 Každý říká,že houby u nás nerostou.Tak jsme se šli přesvědčit na vlastní oči.Hlavně jsme chtěli někam ven do přírody,protože už zase hlídáme Bleky a ta je bez vodítka někde v přírodě nejspokojenější.Prašivek bylo dost.

Panenské Břežany

 Panenské Břežany jsou malá obec v okrese Praha východ.My jsme se sem přijeli podívat na zámek a kapli sv.Anny.Inspirací mi byl příspěvek Helenky na blogu.Hodilo se to,protože jsme se pohybovali v těchto končinách.Zámky tu jsou dva, nás zajímal Horní.Původně sloužil jako rezidence benediktinského kláštera sv.Jiří na Pražském hradě.Zámek byl vybudován na přelomu 17 a 18.století.Na počátku 18.století nechala abatyše kláštera sv.Jiří Františka Helena Pieroni da Galiano vystavět poblíž zámku kapli sv.Anny.

Kaple mě zajímala nejvíce.Je to místo spojené se jménem geniálního architekta barokní gotiky Santiniho-Aichela,který zde poprvé užil svou koncepci paprsčité centrály.Na začátku 20.století získal oba zámky židovský podnikatel.Později si Horní zámek koupil významný podnikatel nábytkářské firmy.Krátce po vzniku Protektorátu Čechy a Morava se v obou zámcích usadili prominentní nacisté Karl Hermann Frank a Reinhard Heydrich s manželkou a dětmi.Od roku 2012 je v Horním zámku Památník národního útlaku a odboje.Na prohlídku dovnitř šel jenom manžel,mně stačilo si přečíst tabule umístěné v parku a věnovala jsem se raději krásným růžím a obdivovala kapli sv.Anny.Mohla jsem nakouknout i dovnitř.

Horní zámek

Zámek Nelahozeves

Zámek Nelahozeves  se nachází ve stejnojmenné obci ve Středních Čechách v okrese Mělník.Patří mezi nejvýznamnější pozdně renesanční sídla v Čechách. Jeho výstavbu započal v roce 1553 Florián Gryspek z Gryspachu,tehdejší poradce krále Ferdinanda I.Florián Gryspek si zámek Nelahozeves vyvolil jako svoji soukromou rezidenci.Shromažďoval zde své sbírky.Nacházela se zde rozsáhlá knihovna,klenotnice a galerie.V roce 1623 se majitelkou zámku stala Polyxena z Lobkowicz a prakticky od té doby dodnes je objekt v majetku tohoto rodu s vyjímkou let 1950-1993,kdy zámek patřil státu.Současným majitelem zámku je William Lobkowicz.Bohužel jsme sem přijeli po 16.hodině,kdy už odešla poslední skupinka lidí na prohlídku.Ale,jak jsme se dozvěděli byl naplněn počet.Není to daleko,třeba nám to vyjde jindy.

A tak vidím zámek já svým mobilem.

Nádvoří zámku

A tak vidí zámek manžel zase svým mobilem.Fotografie jsou podobné,ale já je sem dávám proto,že velmi oceňuji,že fotil kvůli mně,protože jsem nevěděla,jak to zvládnu.Když se třesou ruce,tak mobil není zrovna to nejlepší do ruky.

Ještě bude jeden příspěvek focený mobilem a potom zase začnu Nikonem.Dnes mi volali z Prahy,že je opravený a mohu si pro něj přijet.Tak to máme naplánované na čtvrtek.

Počasí nic moc,ale procházky s Bleky nebyly tak špatné.Ani jsme nezmokly.Bude lépe,má přijít babí léto.

Užívejte každý den