Známky jara ?

Známky  jara jsou u nás takové opatrné.Možná je to nejvíce vidět na Jizeře,kde je dost vody,protože,jak se oteplí a začne na horách tát sníh,řeka se naplňuje.Dnes je to jinak,zima se na hory vrátila.Mám místa u Jizery,kam se ráda vracím pokud jsme někde nablízku.Jedním z nich jsou Rakousy a stará lípa na břehu.

O labutích

V Českém ráji je hodně rybníků a žije zde i hodně labutí.Fotím je často a ráda a tak přidám i pár zajímavostí o nich.

Labuť je jedním z nejtěžších létajících ptáků na světě.Váží 7 -  12 kg

Létá rychlostí až 60 km za hodinu

Na těle má průměrně 25 000 per

Má krk dlouhý více než 25 cm

V období tahu překonají labutě až 3 200 km

V hejnech letí vždy kolem 40 labutí

Létají v noci,kdy je vzduch chladnější

Dokážou výletnout až do výšky 9 km

Velmi dobře a tiše plavou

Během dne spotřebuje labuť až 4 kg potravy

V záplavě fialové...

 Po fotografiích,kde převládala bílá sem teď přidám barvy.Doma mi kvetou hlavně orchideje.Pod oknem v kuchyni mám barevnou zahrádku.Převládá fialová.

Loučení se zimou

Tímto příspěvkem se loučím se zimou.Za moc nestála a snad už nás ničím nepřekvapí.Jednou děti u nás v nížině nebudou ani vědět,jak vypadá sníh.V našem okrese začínají jarní 

prázdniny a rodiny s dětmi z našeho vchodu odjely včera na hory.Moc jim  to přeji,ale každý si to asi dovolit nemůže.

Poslední pohledy na Jilemnici a Krkonoše.

Zámek a Zvědavá ulička

Jilemnice je městečko v Podkrkonoší v okrese Semily.Zámek je ze 16.století.Dnešní podobu získal

na konci 19.století,kdy jej Jan Harrach nechal pseudorenesančně přestavět.

V zámku sídlí Krkonošské muzeum.

Za hrabětem Harrachem

 Je zima a tak si ji pojďme ještě užít.Když se vydaří je krásná.Kdysi jsem si neuměla představit,že bychom nestrávili s dětmi víkend na horách a nelyžovali.Později,když byly děti velké a měly své zájmy jsme jezdili s manželem sami a vyměnili sjezdovky za běžkyTeď se snažíme aspoň 2x za zimu podívat se do Krkonoš.Do Jilemnice jsme v zimě jezdívali s vnoučatama na sněhového Krakonoše,který tu má 100letou tradici.Jezdili jsme sem i když nám vnoučata už vyrostla.Letos jsem uvítala příjemnou změnu.Na náměstí vyrostla socha hraběte Jana Nepomuka Harracha.Jilemnice tím chce poukázat na šlechtický rod,který se zásadním způsobem zapsal  do dějin města a Krkonoš.Rok 2023 vyhlásil Národní památkový ústav Rokem Harrachů.Sochu začal budovat místní řezbář Josef Dufek se třemi pomocníky.Je to stejný pán,který už roky staví Krakonoše.Sochu Harracha stavěl podle dobové fotografie z muzea v Jilemnici.Socha je velká pět metrů a bylo na ni použito osm plně naložených nákladních aut.Večer stříkají sochu hasiči,aby se vytvořil na povrchu led.My jsme se jeli do Jilemnice podívat 9.února ve čtvrtek.Vyfotit sochu bez lidí se mi nedařilo,tak jsem ji musela ořezávat.

Kolem Frýdštejna na Malou Skálu

 Od Bartošovy pece  jsme šly s Dášou na Ondříkovice a Voděrady.Tady jsem nefotila,nic zajímavého jsem neviděla a hlavně jsme šly po kraji silnice,kde byl nahrnut sníh a tak jsme spíše uhýbaly autům.Naštěstí jich moc nejezdilo.A když se před námi objevila otevřená krajina byly jsme rády,hlavně proto,že jsme byly docela vymrzlé.Ns sluníčku bylo lépe,ale zase jsme cítily studený vítr,před kterým jsme byly v lese chráněny.

Tady tu cestu mám ráda hlavně na jaře a nebo v létě,když tu jedeme na kole.

Jsou odtud vidět Suché skály.

Vazoveckým údolím

 Dnes Vás vezmu opět do lesa.Měla jsem domluvený výlet zase s Dášou..Chodíme tuhle trasu  Vazoveckým údolím k Bartošově peci,kolem Frýdštejna na Malou Skálu téměř každý rok v zimě.V létě si ji  zase projedeme na kole.V úterý dopoledne počasí vypadalo ještě všelijak,ale po obědě se už objevila modrá obloha.Nejely jsme tentokrát vlakem do Dolánek,protože manžel měl cestu do Tanvaldu a tak nás v Dolánkách vysadil.

Příjemná cesta lesem dlouhá asi 3 km má jedinou vadu,nesvítí sem sluníčko.Ale už víme,jak vyjdeme kopeček do Ondříkovic už si sluníčka užijeme.

V lese v Srbsku

 Konečně jsme se dočkali slunných dnů.Sice mrazivých,ale zdravějších,.V neděli po obědě říkám manželovi,že bych ráda do lesa.Je to šprýmař,tak řekl,dobrá,zavezu tě do lesa a až budeš chtít domů zavolej.Málem jsme tam zůstali oba.Chvíli jsme bloudili.Já byla zaujatá focením,manžel si povídal na mobilu s bráchou.Lesy tady, ale známe.Byli jsme kousek od Komárovského rybníka v Srbsku..Loni na jaře jsme to tu prošli křížem krážem kvůli jeřábům.Také na tip manžela kamaráda myslivce.Sice jsme nechodili v lese,ale podél.

Tady už není les tak čistý,jako u Komárovského rybníka.Je také smíšený.

Zimní dobrodružství

Jak jsem naznačila posledně v pátek jsme museli do Semil.Je to naše okresní město.Jeli jsme přes Kozákov a to je za sněhu vždy dobrodružství.Věřím v manželovi řidičské schopnosti,však ho také nenechám zahálet a jak to jde někam vyrážíme.Z Turnova stoupáme pořád do kopce.Ten den do rána nasněžilo,ale brzy do toho začalo pršet.Jak jsme stoupali výše byl to už déšť se sněhem.Čím výš,tím bylo i více sněhu a mlhy.Bavilo mě to bílo kolem.

Zima v Českém ráji

 Zima Českému ráji sluší.

Přiletěli jeřábi

 V pátek ráno zvonil manželovi mobil byla jsem zrovna v kuchyni.Za chvíli přišel a říká mi,ustroj se za Turnovem na poli je 12 jeřábů.Jak řekl,tak se stalo.Po cestě jsem byla nervozní,protože jsem si zrovna nedávno říkala,že už velkým objektivem fotit nebudu.Nedaří se mi.Ke všemu byl den,jako vlastně každý jiný.Mlhavo,mokro.Stativ jsem si ani nebrala,stejně je problém ho pevně umístit někde na nerovném povrchu.Snažila jsem se,co to šlo,ale ranní třes rukou je největší.A tak jsem vyzkoušela možnosti Zoneru .Lepší výsledek mi nenabídl.Nakonec už jen ta podívaná na jeřáby byla úžasná a člověk se nehoní za zážitky jenom proto,aby je mohl vyfotit.Většina fotografií jsou výřezy.