24.4.24

Zajímavosti v obci Krupka

                                                                      Obec Krupka se nachází kousek od Teplic.Po městech mě chodit moc nebaví , chtěla jsem navštívit 

                                                                                                                hlavně hrad Krupka a zříceninu kostela sv.Prokopa..

Hrad Krupka je  rozsáhlá zřícenina královského hradu z počátku 14.století.Roku 1330 udělil Jan Lucemburský Krupku
míšeňskému šlechtici Těmovi z Koldic.Roku 1426 byl hrad silně poničen husity.Poté goticky přestavěn.Od roku 1621
trvale neobydlen.Na počátku 19.století byl pro hrad užíván název Růžový hrádek,pro množství růží,které zde kvetly.
K hradu  se váže pověst,kterou jsem našla v knize Josefa Pavla Pověsti českých hradů a zámků,ze které často čerpám.
Před dávnými lety bydlel v Krupce horník,který do únavy kopal ve skalách.Pátral po ložisku rudy,avšak stále jen nacházel
obyčejný kámen.Když se tak jednoho dne opět lopotil,objevil se před ním mužíček v červené suknici a rozžatým kahanem v ruce.
Byl to permon,skřítek rudných hor.Zdař Bůh pozdravil a zazubil se na horníka.Nemohu se již koukat na tvoje marné kopání.
Dovedu tě k bohaté žíle rudy,avšak s tou podmínkou,že se o všechno,co vykopeš se mnou rozdělíš na polovic a nikomu tajemství nevyzradíš.
To rád udělám souhlasil horník .Permon ho dovedl do staré,opuštěné štoly a ukázal mu místo,kde má začít s kopáním.
Sotva horník odkopl slabou vrstvu skály,zatřpytila se mohutná rudná žíla.Zde máš to,po čem si tak dlouho toužil.Vesele kopej a moji půlku mi tu vždy zanechej.
Horník chodil denně do hor a odvážel množství vzácné rudy.Bohatl,postavil si dům a žil si jako pán i přesto,že polovinu nechával permonovi.
Samozřejmě,že mu sousedi záviděli.Tak se na něj domluvili a v hospodě mu rozvázali jazyk.Tím prozradil tajemství a druhý den už sluj nenašel a musel se dále lopotit
a hledat rudu.
Na internetu jsem našla další pověst o krásné Sabině.Ale tu už sem dávat nebudu.


22.4.24

Krásné kostely a milé setkání

 Naše jarní dovolená byla i o setkání s mojí internetovou kamarádkou Maruškou.Dcera sice Marušku zná z  mých vyprávění,ale netušila,

že bydlí kousek od Teplic.Takže mi tím udělala radost dvojnásobnou.S Maruškou si píšeme více,jak 17 let a nenapadlo nás,že bychom se někdy setkaly.Seznámily jsme se na Lidech.cz.

Maruška je úžasná kamarádka,vždy mě dokáže povzbudit,rozesmát i usměrnit.Je starší,ale neuvěřitelně aktivní.To,co my jsme kolem Teplic projeli autem,ona projede denně na kole.Obdivuji a posílám pozdravy do Jeníkova.

  V úterý nám dělala průvodkyni.


20.4.24

Tajemný hrad Doubravka

 Když dcera přede mnou  nadhodila,kam bychom rádi zase na pár dnů jeli,hned jsem  odpověděla,že bych chtěla být zase jednou hradní paní.Dcera mi to splnila naprosto přesně.Na hradě jsme byli sami.Hrad Doubravka je na Doubravské hoře 393 m  mezi Krušnými horami a Českým středohořím v Teplicích.Historie hradu začíná v 15.století,kdy ho zde nechal vybudovat Jakoubek z Vřesovic.Na počátku 17.století byl hrad přebudován na pevnost s vynikajícím a v našich zemích ojedinělým systémem bastionového opevnění.Přesto se za 30 leté války hradu několikrát zmocnila cizí vojska.Proto byl roku 1655 z příkazu císaře zbořen.Jeho ruiny se staly pro lázeňské hosty Teplic častým romantickým místem pro výlety.V letech 1884 - 1885 zde nechal teplický kníže Clary - Aldringen vystavět pseudogotickou imitaci hradních budov ,která sloužila jako výletní restaurace.Do původní výše byla vystavěna západní věž hradu,která sloužila jako rozhledna. Bohužel restaurace v roce  1896 vyhořela.Hrad byl znovu obnoven v novogotickém stylu o který se postaral významný architekt Bedřich Ohmann..K hradu se vztahuje několik pověstí a legend.Podle jedné pověsti byl na vrcholku kopce pohanský  chrám starých Slovanů a později klášter.Podle jiné spí v nitru  hory už 700 let tajemní rytíři.Čekají na chvíli až bude lidu v Čechách nejhůře  a přijdou jim na pomoc.Hodinu před půlnocí se zjevuje u brány,která zůstala z původního hradu tajemný jezdec na koni,nesoucí svoji hlavu pod paží.Vyprávěla jsem to před odjezdem dceří s tím,že se budu na hradě třeba bát.Mám slabé spaní a spím velmi málo.Dcera,která se zabývá tajemnem mi řekla,abych si vzala sůl a posypala přístupy do pokoje.U oken a dveří,že se k nám žádné zlo nedostane.Manžel mi na to řekl,opovaž se.Vzala jsem si malou slánku,jsem pro každou blbost a když nebyl manžel v pokoji udělala to,co mi  dcera řekla.Teď si asi klepete na hlavu.Tajemno a záhady mám hodně ráda,dokonce se i občas ráda trochu bojím.A jak byl nakonec manžel rád.K snídani si připravil vajíčka a v kuchyňce nebyla sůl.Solí bohužel hodně a míchaná vajíčka bez soli?Tak jsem se vytasila se slánkou a byl spokojený.Jestli jezdec u brány byl nevím,z pokoje ani chodby tam vidět nebylo.Přesto jsem jednoho rytíře viděla,ale to později.Jedna z dalších pověstí zmiňuje čarodějnici,která uhranula každého,kdo zabloudil do doubravských lesů.Křikem vyhnala i veškerou zvěř.Dlouho se nenašel nikdo,kdo by zlou čarodějnici přemohl.Až jednou k Dobravce zavítal statný rytíř.Čarodějnice na něj použila všechna svoje kouzla.Strhla se bouřka a silný vítr začal valit z hory kameny.Rytíř se čarodějnice nezalekl a svým kopím strhl čarodějnici ze skály.Na jednom z kamenů jsou dodnes pod vrcholem Doubravky vytlačené stopy a drápy po zlé čarodějnici.Další mýtus spojuje název hory s knězem,jenž měl dceru Doubravku.Ta jednoho dne tančila na hradbách tak zběsile,že neudržela rovnováhu a spadla na kameny,do kterých vytlačila svá chodila.Kámen také leží na doubravickém kopci.Svahy hory pokrývají i rostliny,které mají čarovnou moc.

Bohužel hrad je otevřen pouze o víkendech.Jediná expozice,která tu je,je soukromá sbírka různých zbraní a zbrojí.

Hrad je vidět už z dálky



19.4.24

Hledali a nenašli

 Vrátili jsme se z pobytu na hradě Doubravka v Teplicích.Mám hodně fotek a bude asi chvíli trvat,než vše roztřídím.Měli jsme se hrozně fajn až na zimu,ale na to jsem byla já připravená.Hlavně,že nepršelo.Zatím se ještě vrátím k výletu s nejmladší sestrou a švagrem v neděli 7.dubna.To bylo zase až moc velké horko.Chtěla jsem vidět zříceninu Týnického mlýna ze 17.století.Vyjeli jsme z Císařské Kuchyně směr Týnice.


8.4.24

Místa známá i neznámá

 O velikonoční neděli jsme se vrátili k rybníkům pro kšiltovku,byla na svém místě a pokračovali do Sobotky,kde jsme si dali zmrzlinu.Je neuvěřitelné na tak malé město,jak je

v cukrárně pořád plno.Potom jsme pokračovali do Oseka podívat se na opravenou dřevěnou zvonici.

Už jsme tady byli několikrát,ale teď je zvonice v novém kabátku.Zvonice je šestiboká s otevřeným zvonovým patrem..Byla postavena začátkem 16.století 

Zavítala jsem na stránky obce Osek https://osekusobotky.cz/  a mají tam moc hezké čtení nejen o historii zvonice.

Já budu stručná,jinak mi to už nejde,psaní mi dělá velké potíže a o zvonici jsem už na blogu psala


5.4.24

Rybníky Brodek,Havránek a Lomenďák

 O velikonočních svátcích jsme se konečně dočkali tepla.Jinak ho u nás zatím moc nebylo.Naše děti měly víkend pracovní kolem domu a na zahradě a tak jsme byli pozvaní střídavě k oboum později odpoledne.V pondělí jsme se sešli všichni u nás doma a to už se počasí pokazilo a odpoledne pršelo.V sobotu jsme to vzali k naší dceři trochu oklikou,abychom si užili hezkého odpoledne.V Kněžmostě jsme vystáli frontu na zmrzlinu.Potom pokračovali na Lítkovice,kde  jsme udělali zastávku u rybníků.Tentokrát jsem se jenom podívala na první rybník Brodek,byl nezvykle bez labutí a volavek a vydali jsme se k dalším rybníkům ,které jsou za sebou.Rybník Havránek,ale my se zastavili až u rybníku Lomenďák.Bylo tu krásně.Chyběla mně tu lavička,ale kdo by sem dozadu šel.my jsme tu byli také poprvé,protože mě vždy odradila blátivá cesta a v létě to je zarostlé,že jsem si cesty\nikdy nevšimla.



2.4.24

Zlatá Olešnice

 Na úterý 26.března jsem byla objednaná na zubní v Železném Brodě.Přemýšlela jsem,kam potom.Železný Brod mám prochozený 100x

a i celou oblast směrem ke Krkonoším máme projetou.Chtěla jsem něco nového,kde jsme ještě nebyli.A přeci jen při pátrání na mapě jsem objevila jednu malou zvoničku

ve Zlaté Olešnici.Počasí bylo pěkné,ale hodně studené,ale díky tomu byly pěkné výhledy na Krkonoše hned jak jsme vyjeli na kopeček nad Držkovem.


27.3.24

Hezké Velikonoce

  Blíží se Velikonoce,pro mě jsou to svátky jara a tak se těším a užiju si je.Dokonce nás čekají i nadprůměrné teploty.

P"řeji i Vám krásné Velikonoční svátky přáničkem,které pro mě udělala milá Lenka.


23.3.24

Nejnižší rozhledna v Čechách

 Jára Cimrman by nám asi neprominul,kdybychom se nestavěli na jeho nejnižší rozhledně v Čechách v Nouzově,

která se nachází jenom 6 km od vyhlídky na Janečku.Kdo by neznal Járu Cimrmana.Asi nejvíce ho zná moje generace.

Jára Cimrman je fiktivní postava universálního českého genia,kterou vytvořil

Jiří Šebánek a Zdeněk Svěrák.Cimrman se poprvé objevil v roce 1966 v rozhlasovém pořadu

Nealkoholická kavárna a to jako řidič parního válce a sochař.Ještě téhož roku bylo založeno Divadlo Járy Cimrmana.

Myslím,že ho nemusím více představovat.Doma máme snad všechny jeho desky a

od mé práce jsme jezdili do jeho divadla na představení a chodili jsme do kina na jeho filmy.Nejsem moc typ na komedie a nebo

nějaký přisprostlý humor a proto mi byl cimrmanovský humor velmi blízký. Nejznámější pojetí cimrmanologie je z pera Zdeňka Svěráka a Ladislava Smoljaka.

Komická topornost a nehereckost se stala jednou ze značek Divadla Járy Cimrmana.Jeho hlášky mě pořád baví.

Na rozhledně jsme byli  před čtyřmi lety a to se mi zdála,že je už taková zašlá.A tak jsem byla velmi příjemně překvapená.

že byla nově natřená a i cedulky obnovené.Bylo vidět,že se o to místo lidé starají.

Je to zde vymyšleno k dokonalosti



18.3.24

Minimuzeum a vyhlídka na Janečku

   Ve středu 13.března po pauze vycházelo sluníčko,tak bylo jasné,že se někam pojedeme podívat.

Od švagra jsem měla tip na na zajímavou vyhlídku kousek od Semil nad obcí  Janeček  na úpatí kopce Medenec.

Vyhlídka vznikla na střeše bývalé trafostanice z roku 1946 po rekonstrukci objektu a byla otevřena loni v červenci.

Je soukromým majetkem,na její rekonstrukci se podíleli otec a syn Vacátkovi.

Bezva nápad,neboť je i na místě odkud jsou krásné výhledy.Bohužel ten den byla dost inverze.Na vyhlídku se leze po kovovém žebříku

a po stranách se dá držet řetězů.Když jsem viděla fotografie od švagra bylo mi jasné,že vylézt nahoru nebude pro mě.



Manžel v akci.Překvapil mě,ale když tam vylezl švagr,tak to dokáže i on.Kdo by neměl mít větší praxi

v lezení po žebřících než bývalý hasič.Trochu jsem měla obavy,aby to žebříky při  jeho váze vydržely.

Foťákem jsem ho už raději nezatěžovala.


15.3.24

Výlet s překvapením

 V neděli 3.března jsme s naší navštěvou opět navštívili Český ráj a to Podtrosecké údolí.

Když jsem se zmínila,co tu je bledulek Hanka hned vyslovila přání,že by je chtěla vidět.Byli jsme tu s manželem v polovině února

a to nebyly ještě úplně vykvetlé a tak jsem fotila opět.Kdo by odolal.

Ke studánce cestou jsme se kvůli mokru nedostali.Chvíli to bude trvat,než louky vyschnou.


12.3.24

S přáteli

 Na víkend 2. a 3.března jsme měli ohlášenou návštěvu.Naši přátelé z mládí se kterými jsme v kontaktu dodnes.

Přála jsem si,aby bylo hezky a splnilo se mi to.Tak jsme společně pocourali po Českém ráji.



7.3.24

Vyjížďka na kole

 Začínají se mi hromadit fotky a tak sem občas nějaký příspěvek dám.Snažím se využít každé chvíle,kdy

je hezky.Po deštivém období je ta změna velmi příjemná.Horší to mokro a bláto všude.Jeden den jsme vyjely se

sestrou na kolech.Musím napsat po pravdě,že nám moc teplo nebylo.Počasí se pořád měnilo.

Vyjedeme za sluníčka,za chvíli se zatáhne,ale k večeru se obloha hezky barví při západu slunce.



26.2.24

Za bledulkama

Asi jste si všimli,že nekomentuji a nepřidávám,tak jak mám ve zvyku příspěvky na blog.Nějakou dobu to tak bude.

Vrátily se mi letité problémy s očima a musím je šetřit a vyhýbat se tzv.modrému světlu,který mé oči nesnášejí.

Přitom na PC a mobilu co jsem v důchodě trávím minimum času.

Bohužel na důležité vyšetření očí jsem objednaná až v červnu.

Příspěvek je tady jenom díky moji vnučce,která  má jarní prázdniny a pomohla mně s ním.

 Po dlouhé době se v neděli udělalo hezky a tak jsme mohli vyjet za město.Chtěla jsem se podívat,jak jsou na tom

bledulky v Podtroseckém údolí.

Naše cesta vedle kolem Rokytnického rybníka


13.2.24

Nové Dvory

 Z Přelouče jsme pokračovali na Nové Dvory..Navigace nás vedla kolem zámku Kačina a tak jsem si

řekla o zastavení.Nebylo to první zastavení,ale na zámek se více podívám,až se bude zámecký park zelenat.


10.2.24

Přelouč plná zajímavostí

 Po 14 dnech jsme vezli opět Nicolku s jejím psem do Pardubic.Posledně hodně foukalo a bolela mě hlava a ani tentokrát jsem

to neviděla moc dobře.Poslední dny pořád pršelo a samozřejmě,že pršelo i v pátek ráno a to až téměř do Pardubic.Kiara si cestu tentokrát moc neužívala,

bojí se stěračů a tak měla tvář schovanou mezi zadními sedačkami.Litovala jsem ji,protože se stěrače nezastavily.

Kousek před Pardubicemi bylo  po dešti.Sláva.Vyložili jsme vnučku a já se dočkala od manžela jeho obvyklého:Tak co jsi naplánovala?

Přelouč a Nové Dvory.Pardubice pořád odsouvám,ale jednou na ně dojde.Kam se tam  podívám už mám dávno vypsané.

Přelouč je malé město kousek od Pardubic.Byla jsem příjemně překvapená,líbilo se mi.Na Masarykově náměstí

jsou vyznačena čtyři parkoviště a tak jsme v pohodě zaparkovali a šli si prohlédnout město.Mám ráda malá města,kde je na co koukat.

Hned na náměstí mě zaujala budova základní školy.



8.2.24

Poslíček jara?

Na krmítku se objevili čížkové.Nevím,zda jsou to poslové jara.Všichni na zimu neodlétají

a naopak k nám mohou přiletět čížkové ze severských zemí.Takže,kdo přiletěl na krmítko a odkud nevím,

hlavně,že snad chutnalo,ale od konce ledna se už neobjevili.Ptáčků je u nás čím dál méně.Některé druhy

už nejsou vůbec vidět.Je to stejné,jako  s motýly.Ti z Českého ráje snad zmizeli.



5.2.24

Pardubicko

 Ve čtvrtek 25.ledna jsme neplánovaně vezli vnučku s Kiarou do Pardubic.Neplánovaně proto.

že si Nicolka myslela,že si vezme do Pardubic své auto,ale rodiče ji to nedovolili,že je lepší,aby ho nechala doma pod střechou.

A protože si vezla hodně věcí, i psa,tak jsme se nabídli my,že ji tam odvezeme.

Smůla byla,že byl hodně větrný den a mě asi po 100 letech rozbolela hlava a tak jsem si ani nepřipravila,kam bychom se

podívali.Už jsme na Pardubicku dost věcí viděli a jenom narychlo jsem našla jednu malou zvoničku

a ještě naplánovala zastávku  v lázních Bohdaneč.

Původní zvonička byla postavena  buď v 17.či 18.století.Nachází se v obci Blato,která leží mezi Pardubicemi a Chrudimí.

.Zvon,který byl uvnitř byl v době první světové války roztaven.

V roce 1919 proběhla sbírka na zakoupení zvonu nového,ale  i ten byl zase za druhé světové války zabaven.Ani to občany

neodradilo a z vlastních zdrojů v roce 1947 byl zakoupen další zvon a zvonička opravena.

V období komunismu se zvonička ocitla na soukromém pozemku a začala chátrat až do konce 20.století.

V roce 2003 proběhla na popud Sboru dobrovolných hasičů Blato úplná přestavba zvoničky.Ta byla přesunuta o pár metrů dále

na pozemek,který obci darovala církev.6.9.2003 proběhlo slavnostní vysvěcení.


2.2.24

Na Vicmanově

Dnes to bude zase o psech,ale radostnější.V sobotu bylo hezky a tak jsme se vypravili do Vicmanova,

kde bylo cvičení v plném proudu.Zrovna cvičil syn s Bleky pod vedením vnuka od dcery.Připravují se

na zkoušku poslušnosti,která bude na jaře.Bleky je z cvičení prý nadšená.



30.1.24

Pátrání


 Jako velkou milovnici zvířat je mi vždy líto,když čtu na Turnovských stránkách,že se někomu ztratil pes a nebo kočka.

Ještě,že se neztrácejí děti.A tak pátráme.S kamarádkami,se sestrou.Kocourek sousedů se našel,to byla velká radost,

ale pes z Ploukonic ne.Líbí se mi,jak jsou lidé nápomocní při hledání.Pes se ztatil kolem rybníků Písečák.Místo,kam jezdíme na procházky.

Kolikrát jsme ho i s manželem tady viděli..Starý bílý,mohutný retrívr.Občas si ze zahrady vyšel kousek dál.A najednou se po něm

slehla zem.Už špatně chodil.Hledaly jsme ho s děvčatama několikrát.Domluvily se a manžel nás k Písečáku dovezl autem.

Co by kdo dělal se starým nemocným psem.Je zajímavé,že úplně stejný se ztratil na druhém konci města.

Foťák jsem si vzala jenom jednou,to když napadnul sníh.Pátraly jsem po stopách ve sněhu.Jenže sem chodí snad všichni pejskaři

z Příšovic.Nepátralo se jenom v okolí Písečáků,ale celý tok Jizery až někde do Kláštera Hradiště,protože Jizera teče podél rybníků.


27.1.24

Vodní nádrž Fojtka

 Hezké dny se snažíme vždy užít.Není to vždy prvoplánované,ale jedeme třeba

do Liberce mladým do hospody udělat nákup do Makra a s něčím to spojíme.

Nebo taky řekne syn,podívejte se,jak to vypadá na Javorníku s lyžováním,když jedete do Liberce.

Děti i vnoučata mě dobře znají a vědí,že mám ráda,když můžeme být někomu prospěšní,

když se pořád něco děje a každý den má nějaký smysl.


Vodní nádrž Fojtka se nachází kousek od Liberce v obci Mníšek.

Když jsme tu byli naposledy byla uzavřena kvůli pracím na hrázi.

Byla vybudovaná v letech 1904 - 1906 na stejnojmenném potoce.

Hráz je vysoká 16 m a dlouhá 146 m.

Přehrada slouží výhradně k zadržování povodňových průtoků.Ale i k rekreačním

účelům.V létě je tu hezké koupání



25.1.24

Technická zajímavost

 Ještě se s Vámi vrátím do Kryštofova Údolí  do části Novina podívat se na jednu velmi zajímavou

technickou památku.Železniční viadukt,mohutná,kamenná stavba.Byl postaven na trati z Liberce do České Lípy

v letech 1898 - 1900.Viadukt má 14 oblouků,je dlouhý 230 m a vysoký přibližně 29 m.

A hlavně je fotogenický.Na stavbu byl použit diorit vytěžený při hloubení tunelu na této trati

pod Ještědským hřebenem.Obklad je z liberecké žuly.Most je významnou kulturní památkou.



23.1.24

To nej v roce 2023

  Reaguji na výzvu Helenky,čím byl pro mě každý měsíc roku 2023 důležitý.Nebudu sem dávat přehled našich
výletů,ale pouze některé vyzdvihnu a to takové,které byly pro mě nějakým způsobem nejzásadnější
a další události,které byly hlavně radostné.
Leden
V lednu byl nejkrásnějším zážitkem pro mě maturitní ples vnučky Nicolky v Humpolci.
              Dočkala jsem se i tance s manželem.Po půlnoci,kdy hudba už hrála klidněji a v sále se sešeřilo.
               Podle příspěvků na blogu byl leden téměř bez sněhu a počasí se zdálo být příznivé pro výlety.
               Pár jsme jich uskutečnili.Jeden výlet byl s kamarádkou a dokonce jsem vyjela už 2.ledna na kole



19.1.24

Kryštofovo Údolí bez orloje

 Představila jsem vám tu Žibřidice,kam se přestěhoval orloj z Kryštofova Údolí a dnes jsme se jeli podívat

do Kryštofova Údolí.Vyjeli jsme po deváté hodině směr Hodkovice nad Mohelkou.

Kousek za Hodkovicemi se nám  opět naskytnul pohled na Ještěd.Tentokrát už se sněhem.

                                                                                                                                  


16.1.24

Zimy,jak se patří

 Díky Evině příspěvku o bruslení jsem si docela ráda zavzpomínala na dětství.
   V dětství jsem měla pocit,že není možné,aby zima byla bez sněhu  Zimu jsem měla ráda a se sestrama a kamarádkama
               jsme se vždy těšily,jak budeme bruslit a lyžovat.Bydlely jsme s rodiči
           v nejhezčí části Turnova a měly vše na dosah.Školu,tělocvičnu,letní kino,
                 knihovnu,hřiště.A v zimě bylo z hřiště kluziště.Staral se o něj jeden učitel,
                velký sportovec.Kolikrát jsme chodily z domova rovnou na bruslích.
                        Začínaly jsme také na šlajfkách a když se tatínek přesvědčil,že už umíme skoro
      bruslit dostaly jsme krásné bílé brusle.
                            Fotografie jsou samozřejmě horší kvality,když to spočítám mohou být staré
                                     i přes 66 let.Jsem narozená v roce 1950 a na některých fotkách jsem možná ani nechodila do školy
                Skenovala jsem je.
                                                                                                                                                                  



15.1.24

Chrastenský rybník a Hamerské jezero

Do Žibřidic jsme jeli přes Osečnou a tady jsme zaparkovali auto a šli se projít

k Chrastenskému rybníku.Je zde pěkný kemp,jezdíme sem hlavně  v létě.



                                                                                                                                                 

12.1.24

Orloj v Žibřidicích

                                                                       Že existuje obec Žibřidice u nás v Libereckém kraji jsem neměla před pár lety ani zdání.

                                                                                                                    Poznala jsem je díky synově přítelkyni,

                                                                                           která tu má maminku a občas za ni jedeme s manželem na návštěvu.

                                                                             Říkala jsem si obec nic moc,ani kostel se mi nelíbil a to si fotím skoro každý,který při

                                                                                našem cestování objevíme.Jaké bylo překvapení,když jsem v minulém roce četla,

                                                                                      že orloj a betlémy se budou stěhovat z Kryštofova Údolí právě do Žibřidic.

                                                                                  A stalo se,protože obec Kryštofovo  Údolí neprodloužila nájemní smlouvu.

                                                                                 Slavnostní  zahájení orloje proběhlo v prosinci 2023,ale toho jsme se nezúčastnili.

                                                                                 Počasí v lednu ukázalo tu vlídnější tvář, doma jsem to už nemohla vydržet 

                                                                                                       a tak jsme ve středu 10.ledna vyrazili směr Žibřidice.

                                                                          Po deštivém prosinci byla modrá obloha až neskutečná.Sice bylo  mrazivo,narazila jsem si

                                                                                        jednu z mých háčkovaných čepic,teplou šálu i rukavice a bylo mi fajn.

                                                                                                                                            


9.1.24

Dančí obora

                                                                   Posledně,když jsme jeli okolo dančí obory byli daňkové daleko a nedali se moc fotit.

                                                                             Jeden den,kdy bylo jako zázrakém v prosinci hezky jsme měli opět cestu

                                                                                      kolem .Vyhřívali se na slunci blízko oplocení.To jsem si užila.

                                                                                                                                                      




6.1.24

Ráno u Turnova

                             Tak jsme se namlsali,je zajímavé,jak  takový dort přitáhne lidi a udělá mi násvštěvnost blogu 2x takovou.

                                             A po sladkém to chce pohyb.Kardiologové říkají,že denně aspoň 5 tisíc kroků.Když tu s námi žila Bleky bylo

                                                     to snadné,3x denně na procházku a dělala jsem rekordy.Teď je to horší.Prosinec snad celý propršel

                                                        a leden začal stejně.Navíc manžel má problémy s kolenem a já jsem rozřezaná,sedm stehů na dost

                                  namahaném místě.Ale nic vážného,byl to plánovaný zákrok hned po novém roce.Jeden den,kdy mě manžel vezl 

                                     do nemocnice  na krev se při východu slunce zajímavě barvila obloha.Prozřetelně jsem si vzala foťák.

                                                                                      Hledali jsme kolem města nějaké pěkné záběry.                                                                                                    

                                                                                                                                                                                                                                                                   

4.1.24

Rumový dort

                                                             Vnuk mě poprosil,zda bych na Vánoce až se u nás všichni sejdou neupekla rumový dort.

                                                       Co bych pro vnuka neudělala.Viděl ho v pořadu Ládi Hrušky.Já na to nekoukám a tak jsem prošla

                                                           pár receptů na Youtube a jeden z nich vybrala.Punčák jsem si kdysi hodně kupovala,ale sama

                                                          jsem ho doma ještě nedělala.Pamatuji si,že ho dělala tchýně.Byla to pro mě výzva a ty já ráda

                                                                                            .No,po pravdě na Sněžku už by mě nedostal...

                                                             Měla jsem obavy,aby se mi povedl a nakonec jsem zjistila,že jsou složitější věci na pečení.

                                                                                                  Nakonec mi vydatně pomáhal manžel.

                                                                                                        Recept na korpus.Peče se 3x.

                                                                                          4 vejce,120 g cukru a 120 g polohrubé mouky.

                                                                                  Vejce se šlehají s cukrem celá a postupně se přidává mouka

                                                                         Do jedné placky se přidá cukrářské barvivo.Sehnala jsem jenom malinové

                                                                                                                                         


2.1.24

Zámek Hrubá Skála

                                                                Vrátím se ještě do starého roku.Prosinec nebyl,co se týká počasí moc příznivý výletování

                                                                                        Těch dnů,kdy nepršelo bylo opravdu málo.17.prosinec byl jedním z nich.

                                                                          Vyjeli jsme směr Hrubá Skála,chtěla jsem si podívat,zda na zámku vydržel červený přísavník.