Dašice je malé městečko kousek od Pardubic.Udělali jsme tu krátkou zastávku,abychom si koupili aspoň nanuka.Oběhla jsem náměstí a v tom horku mně to stačilo.Náměstí patří do městské památkové zóny.Jsou tu klasicistní domy,architektonický styl z let 1750-1850.
Dřevěný kostel Všech svatých v Dobříkově u Chocně je z roku 1679.Původně řeckokatolický kostel se nacházel v Podkarpatské Rusi.Je jedním z pěti kostelů,které k nám byly převezeny z této oblasti.V roce 1857 byl za 255 zlatých převezen do Cholmovce a v roce 1930 jej za 16 tisíc Kč zakoupil Václav Klofáč.Kostel byl rozebraný na jednotlivé části a putoval po železnici do Zámrzku a dále koňskými povozy do Dobříkova.Fotografie je stažena z internetu.
Vracím se k příběhu poštolek,jak jsem slíbila.Poslední dny se na hnízdě pilně trénovalo.
Měly jsme se snachou obavy,aby v hnízdě bylo dostatek prostoru na roztažení křídel pro
všechna čtyři mláďata.Vždy je jedno mládě slabší a aby nebylo odstrkované od těch silnějších.
Vraclav se proslavil i díku pramenu pitné vody,která byla snad již od počátku 17.století považována za léčivou.Pověst hovoří o uzdravení vraclavského faráře Mikuláše,který právě nad pramenem postavil kapličku zasvěcenou sv.Mikuláši.Druhá pověst z roku 1664 vypráví o vysokomýtském nožíři,který si zde vyléčil bolesti rukou.Místo se díky zázračné vodě stalo poutním místem.Roku 1692 byla nad kaplí ve stráni postavena poustevna Fráterka se zvonicí.Název Fráterka získala po bicích hodinách ve věži,kterým se říkalo fráterka a nebo taky fláterka.Poustevník se staral o poutní místo,vedl knihu uzdravení a poskytoval nemocným léky.Jako první zde pobýval Jiří Rambousek.
Pramen zázračné vody,který hlídá poustevník František,
jehož autorem je umělecký sochař a kovář František Antonín Bečka
28.června jsme vezli vnučku do Pardubic.Ona jinak už cestu zvládá autem sama,ale protože jeli s přítelem na dovolenou nechtěla auto nechávat před domem a jela i dost napakovaná.Byla jsem ráda,když nás požádala, v okolí Pardubic je pořád hodně památek,které jsme nenavštívili.Trochu jsem měla obavy z vysokých teplot.V autě je fajn,zapne se klimatizace, o to je to potom horší venku.Jedním z míst,která jsme navštívili byl Barokní areál Vraclav.Místo má velmi zajímavou historii.Už v 1.polovině 11.století zde vzniká vraclavské hradiště,nejvýchodnější centrum hradské správy na území Čech.Ve 13.století systém hradské správy zaniká.Ale i tak se toto místo proslavilo a to díky pramenu pitné vody,která se považovala za léčivou.O tom se více rozepíšu v dalším příspěvku
V minulém příspěvku jsem se zmínila o kynologickém cvičáku a tento příspěvek bude z části i o něm.Jednu neděli jsme jeli s Bleky místo syna na kynologický cvičák na cvičení poslušnosti.Bude z ní dělat zkoušku.Uvrtala jsem do cvičení manžela,že mu neuškodí si zopakovat vpravo,vlevo.Občas mám pocit,že si ruce plete.Když mu navigace říká odbočit vlevo,odbočí vpravo.Tady mu to s Bleky šlo.
Už nějakou dobu jsem měla v plánu růže na zámku Mnichovo Hradiště Plán se najednou rychle splnil.Ve čtvrtek 27.června jsme vezli do Hradiště na chirurgii vnuka.Na kynologickém cvičáku uklouznul na mokré trávě a vyhodil si koleno.Nohu má na čtyři neděle v ortéze,takže sám řídit teď nemůže.Manžel mě vysadil u zámku,bylo 7 hodin ráno, ať si v kllidu fotím,že mě zpátky zase naberou.
U syna na domě si udělaly pod střechou u půdy poštolky hnízdo.Syn bydlí kousek od nás a tak mám možnost hnízdo často sledovat a fotit.Poštolka obecná je druh sokolovitého ptáka,který patří k nejpočetnějším druhům dravých ptáků v Evropě,ale i u nás.Jedná se o menší druh sokola.Pohlaví se od sebe výrazně liší.Samec se pozná podle šedavé hlavy a kaštanově hnědého,černě skvrněného hřbetu.Samice je celá hnědá,černě proužkovaná.Pro poštolku je typický třepotavý let,kdy se za rychlého mávání křídel a s široce rozevřeným ocasem zastaví ve vzduchu na místě a vyhlíží kořist pod sebou.Podobně jako ostatní sokoli hnízdo nestaví,ale snůšku,sestávající ze 3-6 vajec klade do opuštěných hnízd jiných ptáků,do dutin a v městském prostředí běžně do římsy.Vloni na stejném místě měla hnízdo jiřička.Původně jsme mysleli,že jsou tu tři mláďata.Při bližším zkoumání nafocených snímků byly v hnízdě čtyři hlavičky.A občas koukaly zle.Pod nimi je dost rušno.Je zde zahradní sezení a běhá tu Bleky.Mají co pozorovat.Fotografie byly pořizovány v různé dny
Po vnitřních prostorách hradu jsme chodili také sami.Sice před námi šla polská výprava s průvodkyní,ale já ji nerozuměla.Nevadilo mi to,kochala jsem se i tak.Do vyšších pater jsme se dostávali úzkými točitými schody.
Vnuk mě požádal,zda bych nenaplánovala výlet do Polska,opět na nějaký hrad.Stává se už tradicí,že po zkouškovém období s námi výletuje.Už nějakou dobu jsem chtěla navštívit hrad Grodziec.Výlet jsem naplánovala na 12.června.Pozdně gotický hrad Grodziec se nachází ve stejnojmenné vesnici v dolnoslezském vojvodství v Polsku.Hrad byl postaven na vrcholu kopce Grodziec.První zmínka o středověkém hradu pochází z let 1155 - 1175.Během třicetileté války byla značná část hradu poničena požárem a v následujících letech se z hradu stala ruina.V letech 1633 - 1672 proběhla částečná rekonstrukce.Majitelé tady vypisovat nebudu,vše se dá dohledat na internetu.V současné době je nájemcem zámku Zenon Bernacki.Už první pohled na hrad nás hodně zaujal.
V květnu jsme nevýletovali až na pár procházek.Byly jiné události.Chodila jsem na rehabilitace s patou,sháněli jsme nějaké věci mladým do restaurace a tak jsme jezdili Liberec,Mladá Boleslav a Jičín.Sešla se mi i dvě setkání.Jednak od práce a potom s děvčaty z dětství,Je to vždy moc fajn.U domu došlo na pokácení uschlého jilmu habrovitého.Již delší dobu jsme pozorovali,že dříve krásný strom usychá a zelených lístků je jenom na pár místech.Pracovnice životního prostředí rozhodla o pokácení.A tak se do týdne stalo.Strom býval plný ptáčků,několikrát zde měli hnízdo holubi i hrdličky.Ráno,jako by se přilétl s ním rozloučit strakapoud.
Manžela se snažím pořád lákat na procházky.On mě odveze klidně na druhý konec republiky,ale chodit moc nechce.Tak si vždy vymyslím nějakou záminku,že když jedeme k dceři mohli bychom se podívat k rybníku Oběšenec.Fotografie jsou ještě ze 4.5.2024.Ne vždy stihám.U rybníku Žabakor mně zastaví vždy .Labutě jsou pořád schované vzadu i ještě teď.
Tak jako loni jsem se i letos stala součástí velké čapí rodiny.Sledujeme díky kamerám život na čapích hnízdech,ale i hnízdech,kde kamery nejsou.Společně se radujeme i smutníme.Letos k tomu přispělo i velmi deštivé počasí v některých částech republiky v době,kdy se líhla čápata.Čapí hnízda s námi sdílí i pozorovatelé ze všech zemí Evropy.Já sleduji hlavně hnízda,kde kameru umístil místní provozovatel internetu a to v Mnichově Hradišti,Příšovicích a nově v Kněžmostě.Hnízdo v Kněžmostě se stalo mojí srdcovou záležitostí.Okolo jezdíme poměrně často,hnízdo je na komíně v obci.Když jsme tu jeli začátkem dubna na hnízdě stáli dva čápi.Dost dlouho to vypadalo,že snad zůstane samec sám.Pečlivě nosil větvičky na hnízdo a pořád ho upravoval.Dočkal se, asi po týdnu přiletěla samička.Stála jsem zrovna pod hnízdem a tak jsem ten okamžik mohla zachytit fotoaparátem.
Nymburk je město,přes které často jezdíme,ale ve městě jsem ještě pořádně nebyla..Města nemusím.Neumím je hlavně fotit,vadí mě lidé a auta na záběrech.V Nymburku bydlí synovec a vnučka nejmladší sestry a tak jsme se tu stavovali vždy jenom na návštěvu.Tentokrát jsme vezli naší vnučce psa do Kolína,kam přijela vlakem,abychom nemuseli až do Pardubic.Tuhle cestu jsme už podnikli několikrát a viděli i zajímavosti v okolí a cestou.Takže zbyl Nymburk.Na velké chození to u mě nepřipadalo v úvahu,tak jsem se jenom podívala co mě zaujalo nejvíce.Od naší dubnové dovolené mě trápí patní ostruha.Mám za sebou rehabilitace a zdá se mi,že se nic moc nezlepšilo.Tak léčím podle rad na internetu a mých známých.Zjistila jsem,co lidí potrápil stejný problém.Kdo měl,tak ví,že je to velmi bolestivé a léčba zdlouhavá.Na patu se nedá došlápnout a tak mi nezbývá než pajdat,abych si trochu ulevila.První místo byl kostel sv.Jiljí.Fotografie jsem musela ukousnout,před kostelem z jedné strany stála bílá dodávka.Gotický kostel stojí na Kostelním náměstí uprostřed města.Byl založen pravděpodobně ve 13.století.Jedná se o trojlodní baziliku s dlouhým chórem a věží.Původně byl zasvěcen sv.Mikuláši,zasvěcení sv.Jiljí proběhlo za třicetileté války.Krom války byl kostel poničen i požáry.V 17.století byl kostel barokně upraven.v 19.století byl upraven do původní podoby,která je dodnes.
V týdnu jsme vyjeli s manželem za město,potřebovala jsem nasbírat černý bez.
Znám už místa,kde bývá hodně vlčích máků,ale tentokrát jsme je nacházeli úplně jinde.
Zámek Světec a Liběšice byly další dva zámky na které mě upozornila navigace.nachází se v okrese Litoměřice.Nepatří určitě mezi vyhledávané,ale je dobré si je připomenout.Jednu dobu jsem podobné zámky měla jako téma k výletům.
Barokní zámek Světec byl postaven kolem roku 1708 pražským arcibiskupem hrabětem Janem Josefem Breunerem.Byl postaven zřejmě na místě původního kláštera Kanovnic Božího hrobu.Největší zásluhu o zkrášlení zámku má v 1.polovině 19.století arcibiskup Alois Josef Schrenk.V roce 2003 zámek prošel rekonstrukcí a nyní v něm sídlí obecní úřad.Objekt je památkově chráněn.
Vstup do zámku
Zámek Libochovice byl naší další zastávkou na cestě domů z dubnové dovolené.
V té době byl ještě zavřený,ale mně stačila procházka kolem,to okolí zámku je moc krásné.
Naproti zámku je kostel Všech svatých z 18.století.
Tentokrát se mnou na kole jela sestra.Moc možností v okolí není,kam se jet na kole projet,aniž bychom jely pořád po silnici a nebo přes město.To už vůbec ne.A tak jezdíme stejnou trasu do Příšovic a dále podél Jizery.Je to tam hezké a i klidné.Jezdíme často,ale fotím jenom občas.Slábne mi baterie na kole,možná i já a tak se na dlouhé vyjížďky už nevydávám.Než si nechám zkontrolovat baterii.
Jizera tady klidně plyne
V minulých příspěvcích jsem Vám jenom okrajově ukázala pár měst v Ústeckém kraji a teď půjdeme do přírody u nás.
Fotografie jsou ještě z 30.dubna,kdy jsme byli pozváni ke známým na čarodějnice.
Předtím jsme ještě jeli něco vyřídit na Frýdštejn.Samozřejmě,že jsme zastavili na mém oblíbeném místě,kde je
motýlí louka.Nikdy jsem tu motýly neviděla.Teď na ně byla ještě zima,foukal studený vítr.
Asi 7 km za Lovosicemi mně manžel ukázal,že na kopci z lesa něco vykukuje.Přitáhla jsem si blíže navigaci a zjistila,
že je to větrný mlýn.Tak říkám,aby se vydal po první odbočce vpravo.Na kopec vedly dvě cesty.
Já si vybrala tu přímo do kopce,že bude rychlejší.Manžel se mnou nemohl,protože pata mu mokvala a musel si koupit
sandály s volnou patou.Já se v lese sama bojím a tak to byla taková rychlovka.A možná dobře.Normálně bych nadělala
hodně fotek a takhle jsem pospíchala a nafotila to nejdůležitější
.JPG)
Přidám sem ještě další dvě města,kde jsme udělali krátké zastavení na cestě domů.Lovosice a Litoměřice v Ústeckém kraji.Navigace mě upozornila,že je v Lovosicích
zámek.Více než zámek mě zaujalo velké
náměstí s pěší zónou a krásná květinová výdoba.Na Turnově mně hodně vadí hustá doprava přes město a hlavně přes náměstí.Přes vymýšlení všelijakých obchvatů
se situace nelepší.
Tentokrát začnu městem,protože jsem ho znala od Marušky a od snachy,jako spíše město nezajímavé.Leží v podkrušnohorské
uhelné pánvi.Na procházky do měst chodím nerada a i nerada je fotím.Mám ráda více klidná,malá městečka a to Duchcov malé je.
Má skoro o polovinu obyvatel méně,jak Turnov.
Náměstí,kde jsme parkovali se mi líbilo.Jsou tu hezké domy,které patří do městské památkové zóny
a mariánský sloup Nejsvětější Trojice.Město se určitě nedá posuzovat podle pár hezkých domů.Byli jsme tu hlavně kvůli zámku.Památky na teplicku
byly většinou zavřené,jim sezóna začínala až v květnu
Jsou hezké dny,které využívám k procházkám a k jízdám na kole.Co jsme přijeli z hradu jsem zatím neměla chuť
navstívit nějakou památku,protože se pořád ještě probírám fotografiemi z dovolené.Jde mi to pomalu,protože nemohu sedět dlouho u počítače.Ráda bych
sem všechno dala do začátku června,protože mě potom čeká operace očí a po ni tu nějakou dobu nebudu.
Rybníček u Všeně,můj oblíbený cíl při jízdách na kole.Je tu neuvěřitelný klid.Je vidět na obec Všeň s kostelem sv.Jakuba a Filipa.
V Oseku u Duchcova jsme navštívili nádherné místo cisterciácký klášter s kostelem Nanebevzetí Panny Marie,který vznikl kolem roku 1206.
Cisterciáci měli za sebou už téměř šestileté období,kdy byli do Čech pozváni.Na panství v Oseku se jich ujal
významný šlechtický rod Hrabišiců.Osecký klášter prožival zprvu bouřlivý rozkvět.Poté přišla léta úpadku.
Na konci 40.let 13.století byl klášter napaden vojsky Přemysla Otakara II.Ještě několikrát byl vypleněn vojsky
a vypálen.V roce 1623 byl vydán dekret,který nařizoval vrátit klášter cisterciákům.Poté začal klášter získávat zpět svou slávu,
která se naplno rozvinula v 18.století.V roce 1950 připadl celý komplex státu,který zde zřídil integrační tábor pro mnichy a kněze.
V roce 1954 sem přibyly řeholní sestry,které pocházely z různých řeholních řádů.Ty zde pobývaly až do roku 1993,kdy se mohly
vrátit zpátky do svých mateřských klášterů.O chod kláštera se stará Kruh přátel kláštera Osek.Od roku 1995 je klášter
národní kulturní památkou.
26.dubna jsme se se sestrou a naší kamarádkou vypravily do parku zámku Hrubý Rohozec.
Chodíme sem každý rok potěšit se rozkvetlými azalkami a rododendrony.Po mrazech předešlých dní jsme byly
trochu nejisté.
Vrátíme se zase do Krupky,Bohosudova,kde je krásná bazilika Panny Marie Bolestné.Byla postavena
v letech 1701- 1708 v barokním slohu.Je významným poutním místem.Je postavena podle vzoru jezuitského chrámu v Římě,
jako jednolodní stavba s neprůchozími bočními kaplemi
Od roku 2018 je poutní areál národní kulturní památkou.
Jedním z cílů našeho putování po Teplicku byla i býv.rozhledna Komáří vížka či Komáří hůrka.Komáří vížka je rozhledna
a Komáří hůrka je hora,na které stojí.Doporučil nám ji syn,byl tu se svými dcerami.
Ujistil nás,že to od parkoviště je sice do kopce,ale jenom krátce.
U parkoviště je kaple sv.Wolfganda.Kaple,zasvěcená patronovi horníků. Byla původně postavená ve 14.století v gotickém slohu.
Během 30leté války byla téměř zničena.V období 1692 - 1700 byla obnovena v barokním slohu.
.jpg)
V obci Dubí-Mstišov se nachází lovecký zámeček a obora se zvířaty,na ty jsem se těšila.
Původně barokní myslivecká stavba byla postavena pro hraběnku Tuppolenu,manželku hraběte Františky Clary-Aldringena
v roce 1703.Ke konci 18.století objekt prošel úpravami.Lovecký zámeček patřil mezi památkově chráněné objekty a byl
bohužel zničen při požáru v roce 2018.V roce 2020 prošel úpravami a nyní slouží jako restaurace.
Obec Krupka se nachází kousek od Teplic.Po městech mě chodit moc nebaví , chtěla jsem navštívit
hlavně hrad Krupka a zříceninu kostela sv.Prokopa..
Naše jarní dovolená byla i o setkání s mojí internetovou kamarádkou Maruškou.Dcera sice Marušku zná z mých vyprávění,ale netušila,
že bydlí kousek od Teplic.Takže mi tím udělala radost dvojnásobnou.S Maruškou si píšeme více,jak 17 let a nenapadlo nás,že bychom se někdy setkaly.Seznámily jsme se na Lidech.cz.
Maruška je úžasná kamarádka,vždy mě dokáže povzbudit,rozesmát i usměrnit.Je starší,ale neuvěřitelně aktivní.To,co my jsme kolem Teplic projeli autem,ona projede denně na kole.Obdivuji a posílám pozdravy do Jeníkova.
V úterý nám dělala průvodkyni.
Když dcera přede mnou nadhodila,kam bychom rádi zase na pár dnů jeli,hned jsem odpověděla,že bych chtěla být zase jednou hradní paní.Dcera mi to splnila naprosto přesně.Na hradě jsme byli sami.Hrad Doubravka je na Doubravské hoře 393 m mezi Krušnými horami a Českým středohořím v Teplicích.Historie hradu začíná v 15.století,kdy ho zde nechal vybudovat Jakoubek z Vřesovic.Na počátku 17.století byl hrad přebudován na pevnost s vynikajícím a v našich zemích ojedinělým systémem bastionového opevnění.Přesto se za 30 leté války hradu několikrát zmocnila cizí vojska.Proto byl roku 1655 z příkazu císaře zbořen.Jeho ruiny se staly pro lázeňské hosty Teplic častým romantickým místem pro výlety.V letech 1884 - 1885 zde nechal teplický kníže Clary - Aldringen vystavět pseudogotickou imitaci hradních budov ,která sloužila jako výletní restaurace.Do původní výše byla vystavěna západní věž hradu,která sloužila jako rozhledna. Bohužel restaurace v roce 1896 vyhořela.Hrad byl znovu obnoven v novogotickém stylu o který se postaral významný architekt Bedřich Ohmann..K hradu se vztahuje několik pověstí a legend.Podle jedné pověsti byl na vrcholku kopce pohanský chrám starých Slovanů a později klášter.Podle jiné spí v nitru hory už 700 let tajemní rytíři.Čekají na chvíli až bude lidu v Čechách nejhůře a přijdou jim na pomoc.Hodinu před půlnocí se zjevuje u brány,která zůstala z původního hradu tajemný jezdec na koni,nesoucí svoji hlavu pod paží.Vyprávěla jsem to před odjezdem dceří s tím,že se budu na hradě třeba bát.Mám slabé spaní a spím velmi málo.Dcera,která se zabývá tajemnem mi řekla,abych si vzala sůl a posypala přístupy do pokoje.U oken a dveří,že se k nám žádné zlo nedostane.Manžel mi na to řekl,opovaž se.Vzala jsem si malou slánku,jsem pro každou blbost a když nebyl manžel v pokoji udělala to,co mi dcera řekla.Teď si asi klepete na hlavu.Tajemno a záhady mám hodně ráda,dokonce se i občas ráda trochu bojím.A jak byl nakonec manžel rád.K snídani si připravil vajíčka a v kuchyňce nebyla sůl.Solí bohužel hodně a míchaná vajíčka bez soli?Tak jsem se vytasila se slánkou a byl spokojený.Jestli jezdec u brány byl nevím,z pokoje ani chodby tam vidět nebylo.Přesto jsem jednoho rytíře viděla,ale to později.Jedna z dalších pověstí zmiňuje čarodějnici,která uhranula každého,kdo zabloudil do doubravských lesů.Křikem vyhnala i veškerou zvěř.Dlouho se nenašel nikdo,kdo by zlou čarodějnici přemohl.Až jednou k Dobravce zavítal statný rytíř.Čarodějnice na něj použila všechna svoje kouzla.Strhla se bouřka a silný vítr začal valit z hory kameny.Rytíř se čarodějnice nezalekl a svým kopím strhl čarodějnici ze skály.Na jednom z kamenů jsou dodnes pod vrcholem Doubravky vytlačené stopy a drápy po zlé čarodějnici.Další mýtus spojuje název hory s knězem,jenž měl dceru Doubravku.Ta jednoho dne tančila na hradbách tak zběsile,že neudržela rovnováhu a spadla na kameny,do kterých vytlačila svá chodila.Kámen také leží na doubravickém kopci.Svahy hory pokrývají i rostliny,které mají čarovnou moc.
Bohužel hrad je otevřen pouze o víkendech.Jediná expozice,která tu je,je soukromá sbírka různých zbraní a zbrojí.
Hrad je vidět už z dálky
Vrátili jsme se z pobytu na hradě Doubravka v Teplicích.Mám hodně fotek a bude asi chvíli trvat,než vše roztřídím.Měli jsme se hrozně fajn až na zimu,ale na to jsem byla já připravená.Hlavně,že nepršelo.Zatím se ještě vrátím k výletu s nejmladší sestrou a švagrem v neděli 7.dubna.To bylo zase až moc velké horko.Chtěla jsem vidět zříceninu Týnického mlýna ze 17.století.Vyjeli jsme z Císařské Kuchyně směr Týnice.
O velikonoční neděli jsme se vrátili k rybníkům pro kšiltovku,byla na svém místě a pokračovali do Sobotky,kde jsme si dali zmrzlinu.Je neuvěřitelné na tak malé město,jak je
v cukrárně pořád plno.Potom jsme pokračovali do Oseka podívat se na opravenou dřevěnou zvonici.
Už jsme tady byli několikrát,ale teď je zvonice v novém kabátku.Zvonice je šestiboká s otevřeným zvonovým patrem..Byla postavena začátkem 16.století
Zavítala jsem na stránky obce Osek https://osekusobotky.cz/ a mají tam moc hezké čtení nejen o historii zvonice.
Já budu stručná,jinak mi to už nejde,psaní mi dělá velké potíže a o zvonici jsem už na blogu psala
O velikonočních svátcích jsme se konečně dočkali tepla.Jinak ho u nás zatím moc nebylo.Naše děti měly víkend pracovní kolem domu a na zahradě a tak jsme byli pozvaní střídavě k oboum později odpoledne.V pondělí jsme se sešli všichni u nás doma a to už se počasí pokazilo a odpoledne pršelo.V sobotu jsme to vzali k naší dceři trochu oklikou,abychom si užili hezkého odpoledne.V Kněžmostě jsme vystáli frontu na zmrzlinu.Potom pokračovali na Lítkovice,kde jsme udělali zastávku u rybníků.Tentokrát jsem se jenom podívala na první rybník Brodek,byl nezvykle bez labutí a volavek a vydali jsme se k dalším rybníkům ,které jsou za sebou.Rybník Havránek,ale my se zastavili až u rybníku Lomenďák.Bylo tu krásně.Chyběla mně tu lavička,ale kdo by sem dozadu šel.my jsme tu byli také poprvé,protože mě vždy odradila blátivá cesta a v létě to je zarostlé,že jsem si cesty\nikdy nevšimla.
Na úterý 26.března jsem byla objednaná na zubní v Železném Brodě.Přemýšlela jsem,kam potom.Železný Brod mám prochozený 100x
a i celou oblast směrem ke Krkonoším máme projetou.Chtěla jsem něco nového,kde jsme ještě nebyli.A přeci jen při pátrání na mapě jsem objevila jednu malou zvoničku
ve Zlaté Olešnici.Počasí bylo pěkné,ale hodně studené,ale díky tomu byly pěkné výhledy na Krkonoše hned jak jsme vyjeli na kopeček nad Držkovem.
Blíží se Velikonoce,pro mě jsou to svátky jara a tak se těším a užiju si je.Dokonce nás čekají i nadprůměrné teploty.
P"řeji i Vám krásné Velikonoční svátky přáničkem,které pro mě udělala milá Lenka.
Jára Cimrman by nám asi neprominul,kdybychom se nestavěli na jeho nejnižší rozhledně v Čechách v Nouzově,
která se nachází jenom 6 km od vyhlídky na Janečku.Kdo by neznal Járu Cimrmana.Asi nejvíce ho zná moje generace.
Jára Cimrman je fiktivní postava universálního českého genia,kterou vytvořil
Jiří Šebánek a Zdeněk Svěrák.Cimrman se poprvé objevil v roce 1966 v rozhlasovém pořadu
Nealkoholická kavárna a to jako řidič parního válce a sochař.Ještě téhož roku bylo založeno Divadlo Járy Cimrmana.
Myslím,že ho nemusím více představovat.Doma máme snad všechny jeho desky a
od mé práce jsme jezdili do jeho divadla na představení a chodili jsme do kina na jeho filmy.Nejsem moc typ na komedie a nebo
nějaký přisprostlý humor a proto mi byl cimrmanovský humor velmi blízký. Nejznámější pojetí cimrmanologie je z pera Zdeňka Svěráka a Ladislava Smoljaka.
Komická topornost a nehereckost se stala jednou ze značek Divadla Járy Cimrmana.Jeho hlášky mě pořád baví.
Na rozhledně jsme byli před čtyřmi lety a to se mi zdála,že je už taková zašlá.A tak jsem byla velmi příjemně překvapená.
že byla nově natřená a i cedulky obnovené.Bylo vidět,že se o to místo lidé starají.
Je to zde vymyšleno k dokonalosti
Ve středu 13.března po pauze vycházelo sluníčko,tak bylo jasné,že se někam pojedeme podívat.
Od švagra jsem měla tip na na zajímavou vyhlídku kousek od Semil nad obcí Janeček na úpatí kopce Medenec.
Vyhlídka vznikla na střeše bývalé trafostanice z roku 1946 po rekonstrukci objektu a byla otevřena loni v červenci.
Je soukromým majetkem,na její rekonstrukci se podíleli otec a syn Vacátkovi.
Bezva nápad,neboť je i na místě odkud jsou krásné výhledy.Bohužel ten den byla dost inverze.Na vyhlídku se leze po kovovém žebříku
a po stranách se dá držet řetězů.Když jsem viděla fotografie od švagra bylo mi jasné,že vylézt nahoru nebude pro mě.
Manžel v akci.Překvapil mě,ale když tam vylezl švagr,tak to dokáže i on.Kdo by neměl mít větší praxi
v lezení po žebřících než bývalý hasič.Trochu jsem měla obavy,aby to žebříky při jeho váze vydržely.
Foťákem jsem ho už raději nezatěžovala.
V neděli 3.března jsme s naší navštěvou opět navštívili Český ráj a to Podtrosecké údolí.
Když jsem se zmínila,co tu je bledulek Hanka hned vyslovila přání,že by je chtěla vidět.Byli jsme tu s manželem v polovině února
a to nebyly ještě úplně vykvetlé a tak jsem fotila opět.Kdo by odolal.
Ke studánce cestou jsme se kvůli mokru nedostali.Chvíli to bude trvat,než louky vyschnou.
Na víkend 2. a 3.března jsme měli ohlášenou návštěvu.Naši přátelé z mládí se kterými jsme v kontaktu dodnes.
Přála jsem si,aby bylo hezky a splnilo se mi to.Tak jsme společně pocourali po Českém ráji.
Začínají se mi hromadit fotky a tak sem občas nějaký příspěvek dám.Snažím se využít každé chvíle,kdy
je hezky.Po deštivém období je ta změna velmi příjemná.Horší to mokro a bláto všude.Jeden den jsme vyjely se
sestrou na kolech.Musím napsat po pravdě,že nám moc teplo nebylo.Počasí se pořád měnilo.
Vyjedeme za sluníčka,za chvíli se zatáhne,ale k večeru se obloha hezky barví při západu slunce.
Asi jste si všimli,že nekomentuji a nepřidávám,tak jak mám ve zvyku příspěvky na blog.Nějakou dobu to tak bude.
Vrátily se mi letité problémy s očima a musím je šetřit a vyhýbat se tzv.modrému světlu,který mé oči nesnášejí.
Přitom na PC a mobilu co jsem v důchodě trávím minimum času.
Bohužel na důležité vyšetření očí jsem objednaná až v červnu.
Příspěvek je tady jenom díky moji vnučce,která má jarní prázdniny a pomohla mně s ním.
Po dlouhé době se v neděli udělalo hezky a tak jsme mohli vyjet za město.Chtěla jsem se podívat,jak jsou na tom
bledulky v Podtroseckém údolí.
Naše cesta vedle kolem Rokytnického rybníka
.JPG)
Z Přelouče jsme pokračovali na Nové Dvory..Navigace nás vedla kolem zámku Kačina a tak jsem si
řekla o zastavení.Nebylo to první zastavení,ale na zámek se více podívám,až se bude zámecký park zelenat.
Po 14 dnech jsme vezli opět Nicolku s jejím psem do Pardubic.Posledně hodně foukalo a bolela mě hlava a ani tentokrát jsem
to neviděla moc dobře.Poslední dny pořád pršelo a samozřejmě,že pršelo i v pátek ráno a to až téměř do Pardubic.Kiara si cestu tentokrát moc neužívala,
bojí se stěračů a tak měla tvář schovanou mezi zadními sedačkami.Litovala jsem ji,protože se stěrače nezastavily.
Kousek před Pardubicemi bylo po dešti.Sláva.Vyložili jsme vnučku a já se dočkala od manžela jeho obvyklého:Tak co jsi naplánovala?
Přelouč a Nové Dvory.Pardubice pořád odsouvám,ale jednou na ně dojde.Kam se tam podívám už mám dávno vypsané.
Přelouč je malé město kousek od Pardubic.Byla jsem příjemně překvapená,líbilo se mi.Na Masarykově náměstí
jsou vyznačena čtyři parkoviště a tak jsme v pohodě zaparkovali a šli si prohlédnout město.Mám ráda malá města,kde je na co koukat.
Hned na náměstí mě zaujala budova základní školy.
