K Vidláku na chatu

    Dnes Vás vezmu do Podtroseckého údolí.V sezóně,to je hlavně v době letních prázdnin sem nejezdíme kvůli velkému množství turistů.Udělali jsme přeci jen vyjímku,když nás známá požádala,zda bychom s ní nezajeli na chatu k Vidláku,kam měl ten den přijít elektrikář vyměnit el.hodiny.Když můžeme,rádi pomůžeme.Je to smutné,když na stáří zůstane člověk sám a ještě s blbou nemocí.Aby Milena z výletu i něco měla zastavili jsme u Rokytnického rybníka.Na chatu jsme s ní nejeli poprvé a určitě ani naposledy.

Chata je na docela nepřístupném místě,autem se tam dojet nedá.Nechali jsme ho na parkovišti 

u rybníka.Nakonec se manžel rozhodl,že půjde na chatu sám a my s Milenou ať se projdeme.

Jak nás viděly labutě,hned k nám připlavaly.

Došly jsme k rybníku Krčák.Je úplně zelený,takže to na fotce vypadá,jako by tam voda nebyla

Cestou domů nám manžel zastavil u studánek.Jedna je u rybníku Věžák.Tam  bylo parkoviště plné a tak manžel musel zaparkovat o kousek dál

Pohled na Věžák z druhé strany

Ač bylo horko,tady bylo příjemně.

Křeslo pro lesního mužíka a nebo vílu?

Mám  to tady hrozně ráda a asi každý pochopí proč.

Abychom se dostaly s Milenou k druhé studánce musely jsme si vyzout boty.

Bylo tu velké mokro,jsou tu hodně mokřiny.Bylo to velmi příjemné,hlavně to hezky

chladilo.Vzpomněla jsem si,že jedna z rad na léčbu patní ostruhy byla chodit v rose.

Tu ve vyprahlém sídlišti těžko najdu.Tak jsem si to tady užila

Když jsme vyjeli z lesa směr Vyskeř,tak se nám otevřel výhled na kapli sv.Anny a Trosky.

Ze zeleného údolí jsme byli zpátky ve vyprahlém městě.

Pohled z okna do sídliště je žalostný.Dnes si ještě užijeme teplíčko a zítra se budu těšit,že snad

konečně naprší.

Mějte hezkou neděli