Krásný rok 2024

                                                                                                                Přeji všem návštěvníkům blogu

                                                                                                                             krásný rok 2024.

                                                                                                 Aby každý východ slunce byl příslibem krásného dne

                                                                                               a při jeho západu jsme si mohli říci,že jsme den nepromarnili.

                             

Když Jizera zlobí

                                                                             To byla radost,když 23.prosince celý den sněžilo.Říkala jsem si,přeci jen budou po letech

                                                                                     bílé Vánoce.Sněžilo tolik,že jsem nešla ani ven fotit a fotila jenom z okna.

                                                                                                                 Radost kazila obleva a déšť v předpovědi.                                                                                                                                             

Krásné Vánoce

                                                                                                                 Krásná vánoční chvíle přichází

                                                                                                             kdy jeden v druhém jen dobro nachází.

                                                                                                                Usedneme pospolu a dech  se tají

                                                                                                                  zazáří stromeček a koledy hrají.

                                                                                                                Zazvoní zvoneček,čas rychle pádí

                                                                                                                 posíláme přáničko - máme Vás rádi.

                                                                                                                                            

U nás je veselo

                                                                                Nastřádaly se mi fotky ptáčků na krmítku.Chodili mi na něj celé léto.

                                                                                 Pokud  jsem jim nedala do krmítka rozhrabávali mně kytky v lodžii.

                                                                             Úplně mi odešel netřesk.Jsou to hlavně sýkorkyCo se ochladilo chodí jich

                                                                                             už jenom pár, nechápu.Každý rok je druhů ptáčků čím dál méně.

Betlém na Vyskři

                                                Třetí adventní neděli po dlouhé době vycházelo slunce.Manžel se chystal na Vyskeř a tak jsem popadla foťák

                                                               a že jedu s ním.Bylo sice už po deváté,ale u nás v sídlišti bylo slunce ještě schované za kopci.

                                             Když jsme vyjeli  kopec za městem slunce vykukovalo za kaplí sv.Anny na Vyskři.Zatím, co si manžel něco vyřizoval

                                                                                      jsem si poběhala po Vyskři a vyfotila,co se mi líbilo,ale ne poprvé.

                                                                                                                   Kaplička sv.Anny

                                                                                                                  

Předvánoční Turnov

                                                                     

                                                                               

                                                        V neděli 10.prosince napadlo trochu sněhu a protože byla v předpovědi obleva

                                                vytáhla jsem manžela,aby mě dovezl do města.Jsme na okraji a kus to je a mně se pěšky nechtělo.

                                                                   Chtěla jsem si hlavně vyfotit vánoční stromeček na náměstí se sněhem.

Původní fotografie

                                                                                      

                                                                                                                                           

Nedávno jsem sem dala černobílé fotografie známých míst kolem Turnova.

A slíbila,že mám připravený příspěvek s původními fotografie,který sem slíbila dát později.

Počasí zlobí,po nedělním  hezkém ránu,kdy přes noc připadlo trochu sněhu se 

počasí za pár hodin změnilo v déšť.

Není co fotit v dešti s foťákem běhat nebudu.

Sice jsem v neděli ráno stihla pár fotek zasněženého Turnova,ale zatím ani nevím,jak dopadly.

Měli jsme slavící víkend,v sobotu u dcery,vnučka měla 20 a včera u syna,svátek snachy.

Dnes potřebuji pohyb,jsem přesedělá.

Konečně začnu asi s cukrovím.

Krajina u Štěpánovic.

Než sníh zmizí

                                                                 Když se vyjede za město je tam ta pravá zima.V Turnově jsme skoro už beze sněhu a

                                                                                                                 tím mizí i adventní nálada.   

                                                                                    Když jsme jeli se synem z Malé Skály,tak mě trochu povozil                                                                         

Na Malé Skále

                                                            V pondělí jsem jela se synem za vnučkama.Na Malé Skále jsme chvíli čekali na tu mladší.

                                                                      Bylo docela hezky,ač mrazivo a tak jsme se šli projít k  Boučkovu statku

                                                                                                                          

                                       

                                                                                                                                           

V zasněženém lese s dcerou a vnukem

                                                                     V neděli 26.listopadu jsme jeli s manželem za mladými na kynologické cvičiště.

                                                               Překvapilo mě,že tu bylo dost sněhu. Je to 24 km za Turnovem směr Mladá Boleslav.

                                                                        Šla jsem se s dcerou a vnukem projít do lesa.Společnost nám dělal Laky.

                                                                                                                                                            

Černobílá krajina

                                             S manželem jsme si vyjeli za město a udělali si procházky kolem známých míst.

                            Byl pošmourný den,trochu sněhu a bílá obloha.Doma,když jsem si prohlížela fotky byly vlastně černobílé.

                                                 A tak jsem je odbarvila úplně.Ty původní sem dám třeba někdy jindy.

                                                                     Kdybychom neměli zimu,jaro by nebylo tak příjemné.

                                                        Kdybychom totiž občas neokusili nepřízeň osudu,blahobyt by nebyl tak vítaný.

                                                                                                                                                           Anne Bradstreed

Pozvánka do kuchyně

                                     Od háčkování vás pozvu do kuchyně,protože jak vaření,tak  pečení patří také mezi moje koníčky.

                                             Jablečné muffiny byla taková rychlovka,když se ozvali známí,že jsou nedaleko

                                                   a že by se s námi rádi viděli.Já neřeknu nikomu ne,u nás je každý vítán.

                                                        Jenže co narychlo ke kávě.Doma jsem měla dvě poslední jablka a tak

                                                               jsem si vzpomněla na muffiny.Pekla jsem je hodně vnoučatům.

                                                                                    V papírových košíčkách vypadají hezky

                                                                Recept: 2 jablka,125 g hladké mouky,125 g polohrubé mouky,

                                                                 1/2 prášku do pečiva,125 g cukru,lžička skořice,125 ml mléka,

                                                                          2 vejce,4 lžíce oleje.Peče se 25 minut na 180 stupňů.

                                                                                     Muffiny chutnaly,byla jsem ráda

Dárečky

                                                            Nejdříve začnu milou knížkou veršů od blogerky Lenky,kterou jsem si u ni objednala.

                                                                                      Vždy mě potěší,pokud se někomu podaří splnit  si sen.

                                                                     Lenky verše mi byly vždy hodně blízké,tak nějak jsem to vždy i cítila sama.

                                                                                   Podobné knížky veršů mám už od dalších dvou blogerek.

                                                                                                                              

Dokončení výletu

 

                                                                        Ve středu 22.listopadu jsme sníh marně hledali a teď už bude v Jizerských horách všude.

                                                                                                           Budeme si muset výlet zopakovat

Albrechtice v Jizerských horách

                                                Ve středu 22.listopadu to ráno vypadalo na hezký den.Konečně.Napadlo mě,že by mě

                                                    manžel mohl vyvézt na hory za sněhem.V Krkonoších jsme byli nedávno a tak Jizerské hory.

                                               Naši předkové ještě v 16.století nerozlišovali Jizerské hory a Krkonoše,nazývali je společným

                                                    jménem Zelený les.Já to mám i teď tak..Když sestra bydlela v Kořenově a potom v Tanvaldě

                                          a podnikali jsme odtud s našimi dětni výlety do Krkonoš,tak jsem vždy říkala už doma,jedeme do Krkonoš.

                                                                                   Ale jeli jsme vlastně nejdříve do Jizerských hor.

                                                     Samozřejmě se počasí pokazilo a po sněhu ani památky.Nevadilo mně to,krásně tam

                                                      bylo i bez sněhu.Zastavili jsme v Albrechticích,známém lyžařském středisku.

                                                          Z parkoviště jsem se šla podívat ke kostelu,ale více mě zaujal hřbitov naproti

                                                         se starými náhrobky a zajímavou hrobkou.Před dvěma staletími byla skutečnou obcí

                                                          jen ta obec,která měla vlastní kostel,faru,hřbitov a školu.Proto byl 15.6.1779 díky sbírce

                                                                   obyvatel Albrechtic položen základní kámen kostela nyní sv.Františka z Paoly.                                                            

Opět mezi kapkami deště

                                 Počasí nám pokazilo v minulém týdnu nějaké výlety.V Liberci a v Mladé Boleslavi hodně pršelo a tak jsme dál už nejeli

                                                   a jako náhradu vzali za vděk obchodními centry a něco nakoupili,Vánoce se blíží.Procházky mi na rozdíl od manžela chybí.

                                      V pondělí jsme byli ve městě a vylezeme z obchodu a obloha se trochu rozjasnila.

                                      Tak říkám manželovi,aby jel aspoň k rybníkům v Příšovicích a chvíli jsme se prošli.

                                           Za městem bylo vidět,že asi všude neprší,dál na západ bylo skoro jasno.

                                                                                  Mračna se drží hlavně nad Libereckým krajem a Krkonoši.                                                   

                             Není to pravý podzimní den?Právě ta klidná melancholie,kterou miluji - díky níž život a příroda souzní.

                                                                                                                                                              George Eliot                                                                               

Pořád se mračí

                                                            Nezdá se vám,že je toho mokra už nějak dost?Od 1.listopadu není den,aby nespadlo aspoň pár kapek.

                                                                                         Snažíme se s kamarádkou jít každý den na procházku.Většinou zmoknem.

                                                                     Chodíme většinou do Nudvojovic k Jizeře a na ni už je to znát.Tolik vody v ni už dlouho nebylo.                   

                                                       

Krkonošský národní park

                                                     Krkonošský národní park je chráněné území o rozloze 385 km čtverečních založené 

                                                 v roce 1963 za účelem ochrany vyjímečnosti a krajinné hodnoty nejvyššího českého pohoří.  

                                                                   Ty krásné kopce,které jsme tolikrát navštívili obdivujeme už jenom z dálky.                                                                             

V Podkrkonoší

                                          Jako další zastávku jsem si vybrala město Žacléř.Na fotografiích na internetu vypadalo velmi malebně.

                                          Trochu mě zklamalo,přičítala jsem to pochmurnému počasí.Krajina je tu i v takovém počasí malebná

                                                                                a barvy pořád vynikaly a z toho jsem měla radost.

Janské Lázně

 Ve středu 1.listopadu jsme se rozhodli,že se pojedeme podívat za manželovým bratrem do Jánských Lázní,kde rehabilituje po operaci.

Počasí je u nás mokré a na středu jsem měla v aplikaci,že by nemělo pršet ani v lázních.Ovšem v Krkonoších je počasí nevyzpytatelné.

Manžel mi řekl,abych si naplánovala místa,která navštívíme,protože bratrovi končí procedury v 15 hodin.Plánování to je moje.

Vyjeli jsme po deváté hodině v docela příznivém počasí.Ovšem,jak jsem jeli více a více na sever obloha se zatahovala.Spadlo i pár kapek.

Pár míst jsme navštívili,ale začnu hlavním účelem naší cesty Janskými Lázněmi.Často jsme kolem projížděli,ale nikdy tam nebyli.

Byla jsem příjemně překvapená.Městečko se nachází na úpatí masívu Černé Hory ve východní části Krkonoš.Žije zde jenom 708 obyvatel.

Podle trutnovského kronikáře,byl teplý pramen objeven 6.června 1006 Janem z Chockova.První historický záznam pochází z roku 1300.

Ze 14.století pocházejí první zprávy o používání termální vody ke koupelím.Roku 1675 koupil Janské Lázně kníže Jan Adolf I.ze Schwarzenbergu,

který roku 1677 nechal u pramene postavit šest nových budov,čímž dal základ novému lázeňskému městu.Po druhé světové válce si Janské Lázně

získaly celosvětovou známost díky úspěšné léčbě stavů po dětské obrně.Roku 1980 byla postavěna lanovka na Černou Horu,která vedla přímo z lázeňského 

centra.Roku 1981 byla postavena dětská léčebna Vesna,která poskytovala na svou dobu zdravotnickou péči na světové úrovni.

Zaparkovali jsme na centrálním parkovišti a sešli dolů.Lázně jsou v nadmořské výšce 519 m.n.m,ale leží v dolíku.

Bratr už na nás čekal,šli si s manželem sednout do kavárny v Kolonádě.Já se šla projít kolem náměstí Svobody,které je středem lázní.

Později jsem se k nim připojila.

Lázně jsou malé a  krásné.Pochvalovala jsem si čistý,horský vzduch.

                                                                                                                                                  

                                                                                                                                           

Krkavčí skála

                                              V pondělí 23.října se udělalo hezky,měli jsme chuť se projít zase někde v lese.Města ani jeden nemusíme,ty v okolí

                                                                                          už známe,jak své boty  a tak raději ven do přírody.

                                                  Vzpomněla jsem si na Krkavčí skálu a tak jsme se tam vypravili.Je to skalní útvar ,který se tyčí

                                                            asi 100 m nad levým břehem Jizery v obci Chuchelna.Krkavčí skála je vyhlídkou

                                                     a zároveň jedním ze 7 Geologických zastavení v Mikroregionu Kozákov.Místo bylo zpřístupněno

                                                             před více,jak 100 lety.Přístup k němu byl velmi obtížný a proto počátkem minulého století

                                                               navrhl semilský Okrašlovací spolek zpřístupnění Krkavčí skály.Byla vyznačena přístupová cesta

                                                                        včetně zábradlí a informačních tabulí.Slavnostní otevření se konalo 18.června r.1905.

                                                                          V minulosti se zde pořádaly sousedské zábavy s hudbou,byly tu i prodejní stánky.                                   

Volavka,ustrašený pták?

                                                

    Slíbený poslední příspěvek o volavkách. 

         Hledala jsem na internetu nějakou zajímavost o nich.Našla a byla jsem překvapená.

     Tak sem dám nejdříve jednu pověst o ni.

                    Jen málokdo by v tomto ptáku hledal tvora,který urychlil začátek  jednoho z nejdelších válečných konfliktů

      na světě.Díky své plachosti byl ve středověku považován  za zbabělého ptáka.Podle staré anglické pověsti

  jeden francouzský hrabě hodil při hostině anglickému

     králi  Eduardovi III. na stůl volavku se slovy:že by si měl dát do znaku místo lva ustrašenou volavku.

                           Král tuto urážku,která ukazovala  na jeho nerozhodnost,zda se vydat do Francie,nemohl nechat bez následků.Tak prý začala stoletá válka.

        V pátek 20.10. byla ráno mlha,však v noci pořádně pršelo.Proto jsou  fotografie černobílé.

Snad to nevadí,jinak je okolo nás tolik krásných barev podzimu.Také na ně ještě dojde.

                                                                                    

Užíváme podzim

                                                 Počasí nám zatím přeje.Sice u nás skoro denně prší,hlavně v noci,ale přes den bývá docela hezky a hlavně teplo.

                                                                            O víkendu jsme hlídali Bleky a tak se jezdilo za město,aby se proběhla a

                                                               my s manželem prošli.Byly to příjemné procházky.Jednou u rybníka a další den u Jizery.                                                                 

                                                                                                                              

Výlov Žabakoru

                                                          Výlov rybníků patří k podzimu.U nás je to výlov Žabakoru,největšího rybníku v Českem ráji,který se konal

                                                                     opět 16.října.Věděla jsem už od loňska,že jak se začne rybník vypouštět budou se volavky

                                                              stahovat dolů ke břehu.Rybník se nedá obejít a to je dobře.Myslím,že je to hlavně kvůli spoustě ptactva,

                                                                           které tu žije a jejich hnízdění na jaře.A tak jediné místo,kde se dá pozorovat dění na rybníku 

                                                                                      je u silnice a je tu i dřevěná pozorovatelna.A protože jezdíme okolo,když jedeme

                                                                       k  mladým na Olšinu a to je poměrně často,tak  jsem dny před výlovem měla přehled.

                                                                                  Fotografie jsou z pátku,soboty a neděle z rána.Později,kdy už byl na silnici velký

                                                                                                   ruch se volavky přesunuly dále do středu rybníku.

                                                                                                                                Pátek

Další zvonice do mé sbírky

                                                         Aby byla zase nějaká změna zbylo mi to ještě pár zvonic.Dřevěná zvonice Borohrádek stojí u 

                                                                                             kostela sv.Michaela Archanděla.Kostel byl  postaven v letech

                                                                                  1669 - 1673 v raně barokním stylu. O dřevěné zvonice jsem více nenašla.        

                                                                                          

Arturův hrad a Sychrovský viadukt

                                                                V úterý 17.října jsme měly s kamarádkami z dětství,už jsem vám je  představila dříve,

                                                                                                      sešlost u jedné z nás na chatě v Radimovicích.

                                                                        Původně bylo v plánu jet autobusem, ale moje jmenovkyně potřebovala být v určitou dobu

                                                                                             zpátky v Turnově a tak vzala auto a povozila nás.

                                                                             Bylo slunečno,ale foukal ledový vítr.Musela jsem si nasadit kapuci od bundy.

                                                                                Chata je v pěkném místě a tak jsme se  prošly,pokoukaly po okolí a já fotila o sto šest.

                                                                                            Barvy podzimu už byly sytější,podzim se zdá být na vrcholu.

                                              

Českým rájem

                                               V neděli 8.října se obloha odpoledne konečně protrhala.V sobotu pršelo a i v neděli dopoledne.

                                                                Tak jsme se sebrali,abychom si užili sluníčka a kam tak rychle.Navrhla jsem,

                                                            že se podíváme k rybníkům v Českém ráji,jak se příroda barví podzimními barvami.

                                                                            První je na řadě Rokytnický rybník a výhled na Trosky nad ním.

                                                                                                                              

Chladné ráno

 Vidět vycházet slunce je poslední dny skoro zázrak a tak,když jsem viděla,že se červená obloha nad Kozákovem

      řekla jsem si jedu.Nejela,večer,když jsem se vrátila od sestry,kde jsem byla na kole

          jsem zapomněla strčit šňůru od nabíječky baterie do zásuvky. 

                 Tak mě vzal na projíždku manžel autem.

                                                                                            U rybníků Písečák bylo mlhavo a slunce bylo schované za stromy.                                                                                  

Zvonice a kostel Jezbořice

                                                              Dřevěná zvonice v obci Jezbořice stojí u kostela sv.Václava.První zmínka o zvonici

                                                                                    pochází ze 17.století.V roce 1753 byla renovovaná.

                                      

                                                                                                                                    

Kde to mám ráda

        Každý máme určitě místo,kde jsme rádi a kam se i rádi vracíme.Jak  jsem starší vážím si každého času,který mohu trávit
                     se svoji rodinou..Jedním takovým místem je kynologické cvičiště,které má rodina dcery.Je to taková klidná
                         oáza uprosřed lesů.Kdo ke mně chodíte,tak už o něm víte.Jsme tu teď každou sobotu .Mladým se porouchal traktůrek
                                    a tráva se musí sekat sekačkami.Jsou tu tři a tak se u nich střídáme.Je to velká plocha a chvíli to trvá.Ale na
                               neděli,kdy je cvičák a přijdou sem cvičit nadšenci se svými psy je tu anglický trávník..
                                                                         

Zámecký park

         Zámecký park Častolovice je v anglickém stylu a má rozlohu 40 ha.Růžičky, co jsem fotila byly poslední,co kvetly.

         Škoda,protože sbírka růží paní majitelky je jedinečná a čítá 200 druhů.Zámek Častolovice jsme neměli v plánu,ale protože

                   jsme měli sraz u vnučky po páté hodině až přijede z Prahy,kde pokračuje ve studiu a byl ještě čas,tak jsme sem zajeli. 

                       Dobře jsme udělali,moc se nám tu líbilo.A třeba se sem ještě někdy vrátíme až budou růže v plném květu.

                                                                                                                                           

Zámek Častolovice

     Častolovice jsou od Pardubic asi 35 km a spolu s nimi spadají pod Královéhradecký kraj.Já to pořád spojuji

s návštěvou vnučky v Pardubicích.Samozřejmě budou ještě další zvonice,ale aby to nebylo pořád na stejné téma,tak dám

zase jeden zámek.Počátky šlechtického sídla v místech dnešního zámku sahají do období kolem poloviny 13.století.Původně na

tomto místě stála tvrz.Majitelem byl k roku 1342 Půta,nejstarší z rodu Drslaviců.Na tvrzi se později vystřídali Půtovi potomci.

Pátové z Častolovic zastávali významné funkce u dvora českých králů z rodu Lucemburků.Zámek prošel v minulosti několika

zásadními proměnami.První podobu mu na přelomu 16. a 17.století vtiskla renesance.V 70.letech 19.století byl  přestavěn v novogotickém

duchu a na počátku 20.století nahrazen novorenesancí.Roku 1588 se stal jediným majitelem zámku Friedrich z Oppersdorfu.Sídlo už nesplňovalo

podmínky šlechtice a proto Friedrich zahájil stavbu renesančního zámku.Jako všude se majitelé měnili.Po smrti posledního přímého potomka rodu

přešlo panství na jinou rodovou větev.V roce 1942 byl zámek zabrán Němci.Po válce se sem rodina Sternberků vrátila,ale po únorovém převratu v roce

1948 rodina emigrovala a zámek připadnul státu.V jeho držení zůstal až do roku 1992,kdy byl v rámci restitucí navrácen původním majitelům,

rodině Sternberků.V současnosti je zámek v majetku Franzisky Diany Sternberkové.Majitelka je původním povoláním

bytová designérka a tak se na vybavení zámku a jak má vypadat zámecká zahrada podílí.

Roubený kostel a zvonice

                 Na roubený kostel i zvonici ve Velinách jsem se moc těšila.Roubený kostel sv. Mikuláše

                spolu  se zvonicí stojící opodál je ojedinělou architektonickou památkou lidového stavitelství.

               Kostelík byl vybudován roku 1752 na místě starého dřevěného kostela z roku 1576.

              Kostel prošel v roce 2008 - 2013 důkladnou rekonstrukcí včetně varhan z roku 1849.

                V současnosti je majitelem areálu obec Veliny a moc ji chválím,že místo je

                    přístupné veřejnosti,kostel otevřený i když se dá nahlédnout jenom přes mříže,ale

                        dá se dohodnout i prohlídka.Okolí je udržované a celé to na mě působilo moc hezky.

                                                                                                                    

Poznáváme Pardubicko

           Díky naší vnučce začínáme poznávat Pardubicko.Zjišťuji,že je tady úplně všechno co mě zajímá.

               Budeme poznávat postupně.Jako první jsem si zvolila dřevěné zvonice,kterých je v okolí Pardubic hodně.

                          První zvonice je hned u Pardubic v Pardubičkách.Je to nejmladší zvonice v Čechách

                           a stojí u kostela sv.Jiljí.Původní zvonice je doložena nákresem z roku 1754.Zanikla zřejmě za 1.světové války a nebo

                               hned po ni.Nová zvonice vznikla s použitím materiálu ze staré stavby.Koncem 80.let 20.století byla zvonice

                  výrazně přestavěna a byly použity eternitové šablony.

 

U rybníků

                       Tento příspěvek mám už připravený nějakou dobu a tak si dáme chvíli oddych od dalších výletů,než je připravím.

                     Jsou krásné dny a tak dávám přednost pobytu v přírodě.

                    K rybníkům se ráda vracím.A pokud při našem cestování je nějaky v dohledu,zastavíme.

 Je u nich většinou živo.Kachny,nejvíce labutě,ale i volavky.

                                                                                                                       

                                                                                 

Kostel v Olszyně v Polsku

       Pokračujeme dále v cestování s našim vnukem.V obci Olszyna,okr.Lubáň jsme si prohlédli krásný kostel.

                        Dost často se jako nevěřící pozastavuji nad názvy kostelů.Tento se jmenuje kostel sv.Józefa Oblubienca Nejswietszej Marii

          Panny.Římskokatolický farní kostel ,původně evangelický byl postavený

                                                                            v letech 1895 - 1897 v novogotickém slohu.Kostel byl vysvěcen 23.září 1897.                                                                        

Hrad Czocha II.část

     O hradu jsem více napsala v I.části.V zahradách jsem se pokochala růžičkama a sešli jsme do spodní části hradu.

      Hrad má nezaměnitelnou tajemnou atmosféru.Píše se o něm,že je obklopen zvláštní aurou.A hlavně je hodně

      fotogenický.Další zajímavostí hradu  jsou tajné chodby ve zdech,které nejsou dosud všechny odhaleny.

Dále je to pověst o tzv.skleněné místnosti se skleněnými stěnami a podlahou o které vyprávěli

pamětníci,ale nebyla na zámku také dosud objevena.

Hrad je označován jako Polské Bradavice.Na hradě se koná letní kouzelnická škola a kouzelnické dílny

      pro školy.Název Bradavice je z knižní serie Harry Potter

Z hradních zahrad

                                                            Růže na hradě Czocha vypadaly jako po čerstvém dešti,ale po příjezdu do Polska nám nepršelo.

                                                            Zaujaly mě kapky,protože u nás po dešti kapky tak na květech nedrží.V pátek v noci u  nás pršelo a

                                                            protože máme v sídlišti růžové keře šla jsem se na ně podívat.zůstalo pár kapek ve středu růží,ostatní 

                                                           jako by sjely.Dočetla jsem se,že to záleží na více věcech.Vlhkosti vzduchu,teploty a i nadmořské výšce.

                                                                                                        V Polsku jsem si kapičky užila až se mi můj doprovod někde ztratil

                                       

Hrad Czocha Polsko I.část

                                Hrad Czocha je obranný hrad ve stejnojmenné obci v Dolnoslezském vojvodství v jihozápadním Polsku.

                            Nachází se u přehrady Lesnia na řece Kwisa na historickém území Horní Lužice,jež v dobách vzniku hradu

                               patřila pod České království.Hrad Czocha byl postaven na skále a jeho nejstarší částí je věž,ke které byly

                               později přistavěny obytné stavby.Hrad vznikl jako pevnosti na hranici Čech a Lužice.Jeho stavbu nařídil

                             Václav I. v polovině 13.století.Kamenná hradní stavba pochází z roku 1329.Následuje dlouhá historie,kterou tu vypisovat

                              nebudu.Po druhé světové válce byl hrad několikrát vydrancován.Nábytek a další vybavení bylo rozkradeno.

                           V roce 1952 hrad převzala polská armáda.Byl používán jako vojenské rekreační středisko.Veřejnosti byl hrad zpřístupněn

                       v roce 1996 jako hotel a konferenční centrum.Objevil se také v několika filmech a seriálech.

                        Tak se jdeme na něj podívat.Množství lidí mě nepřekvapilo,plné bylo parkoviště a stály tu tři autobusy.

                                                                                                                                                                                   

Návrat do Polska

 O naší dovolené v květnu v Polsku jsme zdaleka neviděli všechno,co mě zajímalo a tak  jsme se tam vypravili  ve čtvrtek 14.9.Jel s námi vnuk.U nás bylo počasí příjemné,akorát na výlet.Když jsme se blížili

k Liberci obloha se zatahovala a za Libercem začalo drobně pršet.Do Liberce jezdíme poměrně často a tak už víme,že je tam vždy horší počasí,jak u nás.

Jeli jsme směr Frýdlant a v počasí žádná změna.V Polsku se přidala ještě mlha.Říkala jsem si,co teď.Manžel,který většinou vidí hned všechno černě tentokrát

mě utěšoval,že ještě nejsme na místě.A opravdu pršet přestalo a obloha se začínala protrhávat.První místo,které jsme navštívili byla zřícenina hradu Miecz  v překladu Hrad meče

 v obci Lešna.Hrad je poprvé zmíněn v květnu roku 1329 a měl chránit stezku vedoucí z Lužice do Lubani a Jelení Hory.Po požáru v roce 1527 byl hrad renesančně přestavěn.Poté ho ještě

 2x zničil požár,poslední v roce 1827.Ve dvacátém století byl z části využíván jako hostinec.Po druhé světové válce vzniklo v části hradu sociální bydlení,od roku 1960 byl 

neobydlen.Optimistické je to,že hrad je v současnosti v soukromých rukou a probíhá rekonstrukce.

Po telefonické domluvě je možná i prohlídka hradu.

Úpice a Batňovice

 

Další zastávka během sobotního výletu 9.9. byla Úpice.Malé městečko v podhůří

Krkonoš leží na řece Úpě.

Zastavili jsme na náměstí T.G.Masaryka

                      

Vesnická památková zóna Mužský

Na chvíli se vrátíme do Českého ráje.Je tu hodně míst,kam se rádi vracíme.Na jaře,když jsme projížděli obcí Mužský byla cesta k roubeným chalupám rozkopaná a stála tu těžká mechanizace.Byla jsem zvědavá,co se tu dělo a tak,když jsme byli u dcery jsme se sem  zajeli podívat.Cesta už byla v pořádku,ale hned na okraji je malý rybník nebo nádrž a ta byla asi příčinou nějakých prací.Bylo vidět,že ještě nejsou hotové.Je to tady moc kouzelné a ještě pořád neskutečně zelené místo.Jsou tu dvě lípy srdčité a 31 stromů jírovců madalů.A mezi nimi jsou schované krásné roubené chaloupky.Místo bylo vyhlášené za vesnickou památkovou zónou.Těch chaloupek tu je osm,ne všechny jsem nafotila.Byl všední den,ale přesto venku byli lidé a s tím mám potom problém jim fotit jejich obydlí.

Rtyně v Podkrkonoší

 V sobotu byl hlavní plán Rtyně v Podkrkonoší.Jeli jsme od nás směr Semily,Jilemnice,Vrchlabí,Trutnov.Jsou to pro nás už známá místa,krom Trutnova,tam 

ještě máme nějaké mezery.Cestou mě zaujal evangelický kostel v Horním Předměstí Trutnova.Kostel v novogotickém stylu byl postaven z režného cihelného zdiva

a mě zaujala vysoká osmiboká věž.Věž působí nějak plasticky asi díky režnému zdivu.Kostel sloužil svému účelu do roku 1957.

V roce 1980 byl zrekonstruován a nyní slouží k pořádání kulturních akcí.

Masarykova věž samostatnosti Hořice

 V sobotu ač mělo být velké teplo jsem se rozhodla,že jedeme na výlet.Nemá cenu sedět doma,za chvíli mohou přijít plískanice

a to už nic jiného nezbude.Mám sešit,kam pravidelně doplňuji,kam bych se ráda podívala.Manžel nebyl proti a tak jsme po snídani vyrazili.

Viděli jsme pár zajímavostí a já tentokrát začnu tou poslední.Masarykovou věží samostatnosti v Hořicích.Kdysi jsem ji viděla na fotografiích a byla nadšená.

Je to velmi zajímavá a krásná stavba a jeden z největších symbolů Hořic.Základní kámen byl položen 10.července 1926 za účasti T.G.Masaryka.

Věž byla dokončena v roce 1938.Je to pozoruhodná stavba s bohatou sochařskou výzdobou na vrcholu Hořického chlumu.Slouží jako památník

světových válek a zároveň jako rozhledna.Věž byla postavena podle plánů arch. Františka Blažka.Mohutné reliéfy na východním a západním křídle

nesou motivy Československého domácího i zahraničního odboje.

Synagoga Jičín

 

                                                                 Že je v Jičíně synagoga jsem neměla tušení.Objevila jsem ji náhodou.Jak to šlo,rozjeli jsme se tam.

                                                          Synagoga byla v minulosti místem,kde se odehrávaly jak náboženské obřady,tak jednání o  záležitostech

                                                          komunity a pod.Stavba synagogy podléhala nejrůznějším omezujícím předpisům a požadavkům příslušné

                                                                                           církevní a světské vrchnosti a schvalovala i její umístění.

                                                       První dochovaná zmínka o jičínské synagoze pochází z roku 1773.Tehdy jičínský purkmistr spolu s občany

                                                       řešil,zda mají Židé povolení osadit střechu synagogy Davidovou hvězdou.A protože ho neměli,ještě téhož dne

                                                                                                                               ji museli sundat.

Moje léto

                                            Loňské léto jsme měli s manželem pracovní.Stěhoval se od nás syn zpět do svého domu a my celý byt malovali a přestěhovávali.

                                                                        Letošní léto jsme si užívali jak se dalo i přes vedra,která s manželem už moc nemusíme.

                                                      Z okna ráda pozoruji balóny.Některé vystoupají a letí dál,některé jdou k zemi přímo na louku kousek od nás.

Ráno s jeřáby

                                                                                            Při ranní vyjížďce na kole na mě čekalo další velké překvapení.

                                                         .Bylo to takové jiskřivé ráno,prudké slunce a vše schované v mírném oparu.Špatně se mi v tom fotilo.

                                                                                                                       Jela jsem směr Příhrazy.

Výzva Stáni - obloha

 Původně jsem myslela,že na výzvu nic nevyfotím.Dokud bylo hezky byla u nás převážně jasná obloha a mraky jenom nezajímavé.

Od minulého pátku denně pršelo a obloha jenom šedivá.Ve čtvrtek ráno pršelo až do 10 hodin.Po obědě se obloha začala protrhávat.

Začaly se tvořit parádní mraky.Manžel měl odpolední siestu a tak jsem vytáhla kolo.Oblohou jsem se opravdu kochala.

Nakonec jsem ujížděla před další dešťovou přeháňkou.

Výhledy z okna slibovaly,že snad chvíli vydrží nepršet.

Ležáky

 Když jsme cestovali s vnučkou kolem Pardubic,pořád jsme míjeli směrovku na Ležáky.Ptala jsem se vnučky,zda tu někdy byla.Asi ne a

tak jsme se vydali po směrovce,která nás zavedla na dalo by se říci,krásné,klidné místo.Ani by člověk nevěřil,jaká se tu odehrála tragedie.

Než jsem připravila tento příspěvek pustila jsem si na Youtube nějaký dokument o Ležákách a také film Ležáky 42,abych si tragedii oživila.

Osadu Ležáky tvořilo osm domů s 53 obyvateli včetně dětí.24.června 1942,14 dní po vypálení Lidic v důsledku heidrychiády byla osada vypálena a její obyvatelé

zavražděny nacisty.Byla to odplata za to,že zde byla ukryta vysílačka parašutistické skupiny Silver A,která spolupracovala na atentátu na

Reinharda Heydricha.Všichni obyvatelé včetně 13 dětí byli odvezeni do Pardubic do zámečku.Děti byly odděleny od matek a převezeny do Prahy.

Téhož dne bylo 33 obyvatel Ležáků zastřeleno  a zbytek byl zastřelen v jiný den a nebo zemřel v koncentračním táboře.Z Ležáckých děti se zachránily

pouze sestry Šťulíkovy,ty jako jediné byly určeny k poněmčení a po válce byly vráceny do Čech.Pietní území je od roku 1995

prohlášeno za národní kulturní památku.

.

Co se najde v trávě

                                                                                                   Fotografie jsou nasbírané z různých procházek.                                                                 

                                                                                 Překvapilo mě,že je až 80 druhů berušek.Liší se velikostí a zbarvením.

                                                                                                       Ta moje bude asi beruška sedmitečná.