Lázně Sedmihorky

 Jiný den jsme zajeli mezi kapkami deště do Lázní Sedmihorky.Psala jsem o nich samozřejmě už na blogu a tak jenom pro připomenutí.Lázně Sedmihorky byly nejstarší vodoléčebný ústav v Čechách.Byly založeny roku 1941 MUDr.Antonínem Šlechtou.Pamatuji jejich lepší časy,jak z dětství,tak ještě i z výletů s našimi dětmi.V současné době jsou lázně uzavřeny.

Působivé místo v Rynolticích

 Ve středu ráno byla úplně jasná obloha.Jeli jsme mladým na nákup do Liberce do Makra.Zajeli jsme ještě ke Globusu,kde moc ráda nakupuji a potom jsme jeli směr Rýnoltice,je to obec v západní části Libereckého kraje.V plánu jsem měla hrobku manželů Prokopových na místním hřbitově.Když jsem viděla fotografie na mapách.cz hned mi bylo jasné,že ji chci vidět na vlastní oči.Počasí se zatím parádně pokazilo.Obloha se zatáhla,studeně foukalo a později začal poletovat sníh.Když jsem vstupovala sama na hřbitov.manžel moji zálibu nesdílí a řekl,že na hřbitov nevstoupí,zmocnil se mě zvláštní pocit.Hřbitov byl otevřen v roce 1879.Jeho dominantou je novogotická kaple manželů Prokopových.Stojí na pískovcové Panenské skále v západní části hřbitova.Byla postavena v letech 1881-1882 stavařem z Jitravy.Uvnitř kaple by měl být oltář a skleněný lustr.Kaple byla vysvěcena v roce 1884.V pískovcové skále pod kaplí je rodinná hrobka.Když jsem  přišla blíže byly dole otevřeny dveře.Dost jsem se vylekala,kdyby byl se mnou manžel,řekla bych mu,aby se podíval,co tam je.Sama bych tam nenakoukla.Hřbitov je dost stranou,ale u silnice na Nový Bor a projedu tu hodně aut,takže mrtví moc klidu nemají.Na hřbitově jsou staré náhrobky,mezi kterými kvetly sněženky.Natáčely se tady některé scény filmu Rok ďábla.Je to působivé místo.

Mezi kapkami deště

 Deštivé počasí moc výletování nepřeje.A tak se snažím využít každé hodinky,kdy neprší.Jedno odpoledne jsme vyjeli směr Sedmihorky a dále na Karlovice.Okolo kostela sv.Jiří jezdíme často,ale nikdy jsme tam nezastavili.Tak jsem to napravila.Kostel sv.Jiří byl postaven pravděpodobně ve 14.století .Roku 1871 byly provedeny některé úpravy.

K nedělní kávě

 Kdo by si nedal něco sladkého k  nedělní kávě.Já sice kávu nepiju,ale dám si ráda k čaji.Pokud bych na víkend neupekla manžel si nakoupí různé sušenky,které jsou plné cukru a tuku, stačí si jenom kousnout.Nechutnají mi.Co péct,to mám pořád inspiraci od mých sester,hlavně té nejmladší.Tento dort byla jedna z nich.A je famozní.Myslela jsem,že to bude na nás moc,když jsme už sami dva,ale dokázali jsme ho sníst za víkend.Sestra hledá inspiraci na internetu a tento dort je podle videa na Youtube.Tak  ho sem dám,snad se bude zobrazovat.

Pomerančový dort

Balíček dlouhých piškotů,pomerančový džus,2 pomeranče,

Krém 1:500 ml pomerančového džusu,4 lžíce cukru,4 lžíce kukuřic,škrobu,20g másla

Krém 2:500 ml mléka,4 lžíce cukru,4 lžíce kukuř.škrobu,10 g vanilkového cukru,20 g mascarpone / použila jsem pomazánkové máslo

Krém navrch:50 g mascarpone,200 ml smetany ke šlehání

Ještě jednou krokusy

 Vím ještě o jednom místě na konci města,kde kvetou krokusy.Vypravila jsem se tam.Sluníčko svítilo a tak byly více rozkvetlý.

Krokusy v parku

 Nemohla jsem se dočkat až vykvetou na dvou místech ve městě krokusy.V minulém týdnu jsem jela ráno autobusem do nemocnice na krev s tím,že to zpátky vezmu přes městský park.

Ráno mrzlo,sluníčko na to místo ještě moc nesvítilo,ale krokusy byly tam.Bohužel ne moc rozvité.

Dřevěná zvonice a Husův památník

Jsou místa,kde jsme dost často a to jsou i Obrubce.Jezdíme mladým do Mladé Boleslavi občas něco obstarat a zpátky se stavujeme

u Čerpací stanice v Sukoradech a potom  už je to do Obrbců kousek.Tak jsme zase jednou zastavili a šla jsem se podívat,zda na je na svém místě dřevěná zvonice.

Stojí u kostela Nejsvětější Trojice.Dřevěné zvonice navštěvuji ráda a nevadí mně vidět je i podruhé.

Bledule pod Troskami

 Po ne moc vydařeném víkendu,co se týče počasí máme od pondělí slunečno.Snažíme se hezkých dnů využít.V úterý jsme se rozhodli,že se projdeme v Podtroseckém údolí.Došli jsme k místu,kam chodíme každý rok za bledulkami.Myslela jsem,že je ještě brzo,ale když jsem přišla blíže byly tam.Sluníčko bylo ostré a tak se bílé koberce na louce ztrácely.Bohužel jsem se k bledulím nemohla přiblížit.Půda byla tak promáčená,že se pode mnou propadala a někde jsem zapadla po kotníky.Pocit,že pode mnou není pevná zem byl hodně nepříjemný.Vzpomněla jsem si na Krále Šumavy.Tak jsem dělala výřezy.Bledule byly tentokrát hodně drobné a některé ještě nerozvité.

Známky jara ?

Známky  jara jsou u nás takové opatrné.Možná je to nejvíce vidět na Jizeře,kde je dost vody,protože,jak se oteplí a začne na horách tát sníh,řeka se naplňuje.Dnes je to jinak,zima se na hory vrátila.Mám místa u Jizery,kam se ráda vracím pokud jsme někde nablízku.Jedním z nich jsou Rakousy a stará lípa na břehu.

O labutích

V Českém ráji je hodně rybníků a žije zde i hodně labutí.Fotím je často a ráda a tak přidám i pár zajímavostí o nich.

Labuť je jedním z nejtěžších létajících ptáků na světě.Váží 7 -  12 kg

Létá rychlostí až 60 km za hodinu

Na těle má průměrně 25 000 per

Má krk dlouhý více než 25 cm

V období tahu překonají labutě až 3 200 km

V hejnech letí vždy kolem 40 labutí

Létají v noci,kdy je vzduch chladnější

Dokážou výletnout až do výšky 9 km

Velmi dobře a tiše plavou

Během dne spotřebuje labuť až 4 kg potravy

V záplavě fialové...

 Po fotografiích,kde převládala bílá sem teď přidám barvy.Doma mi kvetou hlavně orchideje.Pod oknem v kuchyni mám barevnou zahrádku.Převládá fialová.

Loučení se zimou

Tímto příspěvkem se loučím se zimou.Za moc nestála a snad už nás ničím nepřekvapí.Jednou děti u nás v nížině nebudou ani vědět,jak vypadá sníh.V našem okrese začínají jarní 

prázdniny a rodiny s dětmi z našeho vchodu odjely včera na hory.Moc jim  to přeji,ale každý si to asi dovolit nemůže.

Poslední pohledy na Jilemnici a Krkonoše.

Zámek a Zvědavá ulička

Jilemnice je městečko v Podkrkonoší v okrese Semily.Zámek je ze 16.století.Dnešní podobu získal

na konci 19.století,kdy jej Jan Harrach nechal pseudorenesančně přestavět.

V zámku sídlí Krkonošské muzeum.

Za hrabětem Harrachem

 Je zima a tak si ji pojďme ještě užít.Když se vydaří je krásná.Kdysi jsem si neuměla představit,že bychom nestrávili s dětmi víkend na horách a nelyžovali.Později,když byly děti velké a měly své zájmy jsme jezdili s manželem sami a vyměnili sjezdovky za běžkyTeď se snažíme aspoň 2x za zimu podívat se do Krkonoš.Do Jilemnice jsme v zimě jezdívali s vnoučatama na sněhového Krakonoše,který tu má 100letou tradici.Jezdili jsme sem i když nám vnoučata už vyrostla.Letos jsem uvítala příjemnou změnu.Na náměstí vyrostla socha hraběte Jana Nepomuka Harracha.Jilemnice tím chce poukázat na šlechtický rod,který se zásadním způsobem zapsal  do dějin města a Krkonoš.Rok 2023 vyhlásil Národní památkový ústav Rokem Harrachů.Sochu začal budovat místní řezbář Josef Dufek se třemi pomocníky.Je to stejný pán,který už roky staví Krakonoše.Sochu Harracha stavěl podle dobové fotografie z muzea v Jilemnici.Socha je velká pět metrů a bylo na ni použito osm plně naložených nákladních aut.Večer stříkají sochu hasiči,aby se vytvořil na povrchu led.My jsme se jeli do Jilemnice podívat 9.února ve čtvrtek.Vyfotit sochu bez lidí se mi nedařilo,tak jsem ji musela ořezávat.

Kolem Frýdštejna na Malou Skálu

 Od Bartošovy pece  jsme šly s Dášou na Ondříkovice a Voděrady.Tady jsem nefotila,nic zajímavého jsem neviděla a hlavně jsme šly po kraji silnice,kde byl nahrnut sníh a tak jsme spíše uhýbaly autům.Naštěstí jich moc nejezdilo.A když se před námi objevila otevřená krajina byly jsme rády,hlavně proto,že jsme byly docela vymrzlé.Ns sluníčku bylo lépe,ale zase jsme cítily studený vítr,před kterým jsme byly v lese chráněny.

Tady tu cestu mám ráda hlavně na jaře a nebo v létě,když tu jedeme na kole.

Jsou odtud vidět Suché skály.

Vazoveckým údolím

 Dnes Vás vezmu opět do lesa.Měla jsem domluvený výlet zase s Dášou..Chodíme tuhle trasu  Vazoveckým údolím k Bartošově peci,kolem Frýdštejna na Malou Skálu téměř každý rok v zimě.V létě si ji  zase projedeme na kole.V úterý dopoledne počasí vypadalo ještě všelijak,ale po obědě se už objevila modrá obloha.Nejely jsme tentokrát vlakem do Dolánek,protože manžel měl cestu do Tanvaldu a tak nás v Dolánkách vysadil.

Příjemná cesta lesem dlouhá asi 3 km má jedinou vadu,nesvítí sem sluníčko.Ale už víme,jak vyjdeme kopeček do Ondříkovic už si sluníčka užijeme.

V lese v Srbsku

 Konečně jsme se dočkali slunných dnů.Sice mrazivých,ale zdravějších,.V neděli po obědě říkám manželovi,že bych ráda do lesa.Je to šprýmař,tak řekl,dobrá,zavezu tě do lesa a až budeš chtít domů zavolej.Málem jsme tam zůstali oba.Chvíli jsme bloudili.Já byla zaujatá focením,manžel si povídal na mobilu s bráchou.Lesy tady, ale známe.Byli jsme kousek od Komárovského rybníka v Srbsku..Loni na jaře jsme to tu prošli křížem krážem kvůli jeřábům.Také na tip manžela kamaráda myslivce.Sice jsme nechodili v lese,ale podél.

Tady už není les tak čistý,jako u Komárovského rybníka.Je také smíšený.

Zimní dobrodružství

Jak jsem naznačila posledně v pátek jsme museli do Semil.Je to naše okresní město.Jeli jsme přes Kozákov a to je za sněhu vždy dobrodružství.Věřím v manželovi řidičské schopnosti,však ho také nenechám zahálet a jak to jde někam vyrážíme.Z Turnova stoupáme pořád do kopce.Ten den do rána nasněžilo,ale brzy do toho začalo pršet.Jak jsme stoupali výše byl to už déšť se sněhem.Čím výš,tím bylo i více sněhu a mlhy.Bavilo mě to bílo kolem.

Zima v Českém ráji

 Zima Českému ráji sluší.

Přiletěli jeřábi

 V pátek ráno zvonil manželovi mobil byla jsem zrovna v kuchyni.Za chvíli přišel a říká mi,ustroj se za Turnovem na poli je 12 jeřábů.Jak řekl,tak se stalo.Po cestě jsem byla nervozní,protože jsem si zrovna nedávno říkala,že už velkým objektivem fotit nebudu.Nedaří se mi.Ke všemu byl den,jako vlastně každý jiný.Mlhavo,mokro.Stativ jsem si ani nebrala,stejně je problém ho pevně umístit někde na nerovném povrchu.Snažila jsem se,co to šlo,ale ranní třes rukou je největší.A tak jsem vyzkoušela možnosti Zoneru .Lepší výsledek mi nenabídl.Nakonec už jen ta podívaná na jeřáby byla úžasná a člověk se nehoní za zážitky jenom proto,aby je mohl vyfotit.Většina fotografií jsou výřezy.

Zimní detaily

 Trochu jsem zkoušela detaily.Moc mi to s mýma rukama nejde,ale je to foceno  malým objektivem a to zatím zvládám.

Podél Jizery

V úterý 19.ledna nám napadlo do rána trochu sněhu.Měly jsme domluvený s kamarádkou,že až napadne uděláme si opět náš okruh od rybníků Písečák kolem Jizery.Ve středu bylo zataženo a vlhko,ale ve čtvrtek ráno vycházelo slunce.Dáša pro mě přijela autem,to jsme nechaly u rybníků  a těšily se na procházku v zasněžené krajině.Říkala jsem si v tuhle dobu bude cesta neprošlapaná,auta sem mají zákaz vjezdu.Jaké bylo překvapení,když cesta byla rozryta koly velkých aut.O kus dál už jsme viděly těžkou techniku,která uklízela dřevo,které tu leželo už na podzim,když jsme tu procházely.Možná likvidovali i staré uschlé stromy,kterých tu pár je.Moc sněhu nebylo a po předchozích deštích bylo všude hlavně bláto

Směr Jinolické rybníky

Původně jsem měla připravený jiný příspěvek a ač mám ráda v tom pořádek dala jsem sem pozdější.Když se podívám ven je už druhý den zataženo,mokro a sníh se ztrácí.Tak Vám chci ukázat jaká krásná bíla zima byla v pondělí 23.ledna kousek od Jičína. Těch hezkých zimních dnů se sněhem jsme si zatím moc neužili.Poslední týden jsme měli hodně ježdění,tříkrát jsme byli v Jičíně.Bylo to kvůli šatům vnučky na ples.V pondělí jsme je jeli vrátit.Nedalo mi to a i přesto,že jsem fotila Jičín nedávno pár fotek jsem z náměstí opět udělala.

Cestou do Jičína se mi po pravé straně objevovaly a zase ztrácely Trosky

Komárovský rybník

Dnes je už asi všude bílo,ale já se ještě vrátím k 16.lednu ,kdy jsme se jeli od rozhledny podívat ke Komárovskému rybníku.Je to místo,které mám ráda, hlavně lesy kolem.Ten den studeně foukalo a tak jsem řekla manželovi,že se jdeme schovat do lesa.I když les je tu takový zvláštní,čistý,přehledný,ne moc hustý,ale opravdu tady tolik nefoukalo. 

Rozhledna Čížovka

Sníh dlouho nevydržel,napadly tak 2 cm a s ním přišla opět bílá obloha,mlha,prostě počasí,v kterém nerada fotím.Jedině ve čtvrtek se ráno vyjasnilo a tak jsme toho využily s kamarádkou a vyrazily ven.Ale mám ráda pořádek a tak sem dám ještě postupně dva příspěvky z 16.ledna,kdy bylo hezky a slunečno,ale foukal ledový vítr.Chtěla jsem se projít někde v přírodě a tak jsme různě pocourali a skončili jsme u rozhledny Čížovka.Je to celkem mladá rozhledna,otevřena byla v roce 2017,ale nám se podařilo na ni vystoupit asi v r.2018 ještě s vnučkama.Jezdíme kolem docela často a mám ji i na blogu,ale vždy je zavřená.Přes zimu je to jasné,na internetu píšou,že je otevřeno od 1.4.Myslím,že v sezoně je jenom o víkendech a nebo na požádání,když je to pro školy a nebo zájezdy.

Osamocený čáp

Začnu s tím v co jsem včera v noci,když jsem připravovala na dnes příspěvek nedoufala.Máme bílo.Vypadá to hezky,dokonce kdo má v domě službu uklidil i chodník.V mé aplikaci v mobilu mám ale už v osm hodin déšť.Měla bych vyběhnout ven a něco rychle nafotit.Teď hlavně,aby se všichni z rodiny dostali v pohodě do práce.Teď se ještě vrátím k minulému týdnu.Hlídala jsem pár dnů Fibinku z Olšiny.Mladí odjeli na hory a vnukovi zůstala na starosti chovná stanice NO a i Kiara.Tak jsem mu chtěla trochu odlehčit.

Okénko do kuchyně

Deštivé počasí,které přetrvává nás nutí být doma.Včera bylo jediný den hezky,tak jsme si ho docela užili,ale fotografie budou v některém dalším příspěvku..Hlídám od pátku dcery maltézačku Fibinku.S pejskem se musí na procházky i  kdyby padaly trakaře.A co dělat,když pořád prší.Čtu,háčkuji a vařím a peču.Asi už víte,že zkouším ráda nové věci,protože i ráda jím.

Tentokrát to bude podmáslový chléb.U někoho na blogu jsem ho možná už viděla,ale tento recept mám od sestry.

Pšenično - žitný podmáslový chléb

300 g pšeničné hladké mouky,200 g žitné chlebové mouky

450 g kysaného podmáslí,15 g čerstvého droždí 

15 g octa,13 g soli,kmín.

Pekla jsem asi 50 minut způsobem,jako peču všechny chleby.

V poslední době peču ve větší formě na biskupský chlebíček,který vyložím

pečícím  papírem.

Kunětická hora

Ač naše cesta z Chlumu pokračovala do Pardubic,ve městě jsme nebyli.Vnučky přítel bydlí na okraji a po obědě jsme se vypravili směr Kunětická hora.Hrad je v zimě zavřený a proto mě překvapila plná parkoviště a tolik lidí.Jenže byl první den nového roku,slunečné a teplé počasí.Asi měli všichni stejný nápad.

Bitva u Chlumu r.1866

 Na nový rok nás pozvala vnučka do Pardubic,kde trávila konec roku u svého přítele.Samozřejmě počítala s tím,že s námi pojede domů,protože se musela zase připravit do školy.Pardubice mám v plánu již delší dobu,ale nakonec jsem to vymyslela jinak.Vyjeli jsme brzy dopoledne s tím,že se stavíme u památníků bitvy u Chlumu.To místo má pro nás zvláštní význam.Byli jsme tady poprvé v květnu r.2017,kdy jsme byli se synem u soudu v Hradci Králové.Měli jsme za sebou neskutečně náročné a stresující období.A tady už jsme věděli,že přeci jen je něco vyřešeno.Na dalších pět let jsme synovi poskytli u nás útočiště,jiné řešení nebylo.Pět let uteklo jako nic,syn je zpět ve svém domě a já už doufám,že nás čeká všechny klidný život.

A teď,čím je toto místa zajímavé.3.července r.1866 zde proběhla rozhodující bitva Prusko-rakouské války.Na bojišti,které se táhlo v půlkruhu kolem vrchu Chlum se střetlo kolem 400 tisíc vojáků..Jednalo se tak o největší bitvu všech dob na našem území .Přes počáteční výhodu rakouských sil nakonec zvítězili Prusové.Po této bitvě už Rakousko nedokázalo zvrátit vývoj celé války a nakonec prohrálo.Bitvu dnes připomíná mnoho pomníků po celém bojišti a muzeum.

Po jednotlivých památnících Vás provede Naučná stezka Centrální bojiště Chlum dlouhá asi 8 km.Ovšem dost neoznačená,takže jsme některé památníky ani nenašli.V  neděli se tu konala nějaká slavnost,přišel průvod s vojáky ve starých uniformách.

Na kole v novém roce

 Na kole jsem si vyjela 2.ledna.Bylo teplo,ale sluníčko na nás pořád šetří.Ale navadilo mně to,užili jsme si ho na nový rok v neděli.V pondělí jsem jela k synovi do Přepeř a jelo se moc hezky a tak jsem od něj zamířila ještě směr Příšovice a udělala svůj okruh.

Kapucínský klášter

 V blízkosti zámku v Mnichově Hradiště je i barokní kapucínský klášter z toku 1697.Jeho součástí je barokní kostel sv.Tří králů a kaple sv.Anny.

Klášter byl zrušen za josefínských reforem v roce 1785.Zařízení bylo rozprodáno a interiéry upraveny na byty pro panské úředníky

Klášter je budova vlevo

Zámek Mnichovo Hradiště

Zámek Mnichovo Hradiště byl náš poslední výlet ve starém roce.A byl i nejmilejší.Po dlouhé době jsme měli u sebe vnučky od syna.Vybraly si,že se chtějí podívat na betlémy.Věděli jsme už kam jet,protože jsme už pár betlémů viděli.Zbýval poslední,který jsem chtěla vidět taky a to na zámku Mnichovo Hradiště.

Nejdříve trochu historie i když už zámek na blogu také mám a tak jenom pro připomenutí.Zakladatelem původně renesančního zámku byl Václav Budovec,jehož život ukončila poprava na Staroměstském náměstí roku 1621.Novými majiteli zámku se stali až do roku 1945 Valdštejnové.Na sklonku 17.století proměnilo zámek baroko.Nyní je zámek ve vlastnictví státu.Zámek je významnou památkou světské architektury z přelomu 17. a 18.století ,kdy se opouštěl koncept blokovaných budov s uzavřeným nádvořím a začala se prosazovat podoba trojkřídlého zámku s otevřeným nádvořím.