Pokračujeme dále v cestování s našim vnukem.V obci Olszyna,okr.Lubáň jsme si prohlédli krásný kostel.
Dost často se jako nevěřící pozastavuji nad názvy kostelů.Tento se jmenuje kostel sv.Józefa Oblubienca Nejswietszej Marii
Panny.Římskokatolický farní kostel ,původně evangelický byl postavený
v letech 1895 - 1897 v novogotickém slohu.Kostel byl vysvěcen 23.září 1897.
O hradu jsem více napsala v I.části.V zahradách jsem se pokochala růžičkama a sešli jsme do spodní části hradu.
Hrad má nezaměnitelnou tajemnou atmosféru.Píše se o něm,že je obklopen zvláštní aurou.A hlavně je hodně
fotogenický.Další zajímavostí hradu jsou tajné chodby ve zdech,které nejsou dosud všechny odhaleny.
Dále je to pověst o tzv.skleněné místnosti se skleněnými stěnami a podlahou o které vyprávěli
pamětníci,ale nebyla na zámku také dosud objevena.
Hrad je označován jako Polské Bradavice.Na hradě se koná letní kouzelnická škola a kouzelnické dílny
pro školy.Název Bradavice je z knižní serie Harry Potter
Nachází se u přehrady Lesnia na řece Kwisa na historickém území Horní Lužice,jež v dobách vzniku hradu
patřila pod České království.Hrad Czocha byl postaven na skále a jeho nejstarší částí je věž,ke které byly
později přistavěny obytné stavby.Hrad vznikl jako pevnosti na hranici Čech a Lužice.Jeho stavbu nařídil
Václav I. v polovině 13.století.Kamenná hradní stavba pochází z roku 1329.Následuje dlouhá historie,kterou tu vypisovat
nebudu.Po druhé světové válce byl hrad několikrát vydrancován.Nábytek a další vybavení bylo rozkradeno.
V roce 1952 hrad převzala polská armáda.Byl používán jako vojenské rekreační středisko.Veřejnosti byl hrad zpřístupněn
v roce 1996 jako hotel a konferenční centrum.Objevil se také v několika filmech a seriálech.
Tak se jdeme na něj podívat.Množství lidí mě nepřekvapilo,plné bylo parkoviště a stály tu tři autobusy.
O naší dovolené v květnu v Polsku jsme zdaleka neviděli všechno,co mě zajímalo a tak jsme se tam vypravili ve čtvrtek 14.9.Jel s námi vnuk.U nás bylo počasí příjemné,akorát na výlet.Když jsme se blížili
k Liberci obloha se zatahovala a za Libercem začalo drobně pršet.Do Liberce jezdíme poměrně často a tak už víme,že je tam vždy horší počasí,jak u nás.
Jeli jsme směr Frýdlant a v počasí žádná změna.V Polsku se přidala ještě mlha.Říkala jsem si,co teď.Manžel,který většinou vidí hned všechno černě tentokrát
mě utěšoval,že ještě nejsme na místě.A opravdu pršet přestalo a obloha se začínala protrhávat.První místo,které jsme navštívili byla zřícenina hradu Miecz v překladu Hrad meče
v obci Lešna.Hrad je poprvé zmíněn v květnu roku 1329 a měl chránit stezku vedoucí z Lužice do Lubani a Jelení Hory.Po požáru v roce 1527 byl hrad renesančně přestavěn.Poté ho ještě
2x zničil požár,poslední v roce 1827.Ve dvacátém století byl z části využíván jako hostinec.Po druhé světové válce vzniklo v části hradu sociální bydlení,od roku 1960 byl
neobydlen.Optimistické je to,že hrad je v současnosti v soukromých rukou a probíhá rekonstrukce.
Po telefonické domluvě je možná i prohlídka hradu.
Na chvíli se vrátíme do Českého ráje.Je tu hodně míst,kam se rádi vracíme.Na jaře,když jsme projížděli obcí Mužský byla cesta k roubeným chalupám rozkopaná a stála tu těžká mechanizace.Byla jsem zvědavá,co se tu dělo a tak,když jsme byli u dcery jsme se sem zajeli podívat.Cesta už byla v pořádku,ale hned na okraji je malý rybník nebo nádrž a ta byla asi příčinou nějakých prací.Bylo vidět,že ještě nejsou hotové.Je to tady moc kouzelné a ještě pořád neskutečně zelené místo.Jsou tu dvě lípy srdčité a 31 stromů jírovců madalů.A mezi nimi jsou schované krásné roubené chaloupky.Místo bylo vyhlášené za vesnickou památkovou zónou.Těch chaloupek tu je osm,ne všechny jsem nafotila.Byl všední den,ale přesto venku byli lidé a s tím mám potom problém jim fotit jejich obydlí.
V sobotu byl hlavní plán Rtyně v Podkrkonoší.Jeli jsme od nás směr Semily,Jilemnice,Vrchlabí,Trutnov.Jsou to pro nás už známá místa,krom Trutnova,tam
ještě máme nějaké mezery.Cestou mě zaujal evangelický kostel v Horním Předměstí Trutnova.Kostel v novogotickém stylu byl postaven z režného cihelného zdiva
a mě zaujala vysoká osmiboká věž.Věž působí nějak plasticky asi díky režnému zdivu.Kostel sloužil svému účelu do roku 1957.
V roce 1980 byl zrekonstruován a nyní slouží k pořádání kulturních akcí.
V sobotu ač mělo být velké teplo jsem se rozhodla,že jedeme na výlet.Nemá cenu sedět doma,za chvíli mohou přijít plískanice
a to už nic jiného nezbude.Mám sešit,kam pravidelně doplňuji,kam bych se ráda podívala.Manžel nebyl proti a tak jsme po snídani vyrazili.
Viděli jsme pár zajímavostí a já tentokrát začnu tou poslední.Masarykovou věží samostatnosti v Hořicích.Kdysi jsem ji viděla na fotografiích a byla nadšená.
Je to velmi zajímavá a krásná stavba a jeden z největších symbolů Hořic.Základní kámen byl položen 10.července 1926 za účasti T.G.Masaryka.
Věž byla dokončena v roce 1938.Je to pozoruhodná stavba s bohatou sochařskou výzdobou na vrcholu Hořického chlumu.Slouží jako památník
světových válek a zároveň jako rozhledna.Věž byla postavena podle plánů arch. Františka Blažka.Mohutné reliéfy na východním a západním křídle
nesou motivy Československého domácího i zahraničního odboje.
Že je v Jičíně synagoga jsem neměla tušení.Objevila jsem ji náhodou.Jak to šlo,rozjeli jsme se tam.
Synagoga byla v minulosti místem,kde se odehrávaly jak náboženské obřady,tak jednání o záležitostech
komunity a pod.Stavba synagogy podléhala nejrůznějším omezujícím předpisům a požadavkům příslušné
církevní a světské vrchnosti a schvalovala i její umístění.
První dochovaná zmínka o jičínské synagoze pochází z roku 1773.Tehdy jičínský purkmistr spolu s občany
řešil,zda mají Židé povolení osadit střechu synagogy Davidovou hvězdou.A protože ho neměli,ještě téhož dne
ji museli sundat.
Loňské léto jsme měli s manželem pracovní.Stěhoval se od nás syn zpět do svého domu a my celý byt malovali a přestěhovávali.
Letošní léto jsme si užívali jak se dalo i přes vedra,která s manželem už moc nemusíme.
Z okna ráda pozoruji balóny.Některé vystoupají a letí dál,některé jdou k zemi přímo na louku kousek od nás.
Při ranní vyjížďce na kole na mě čekalo další velké překvapení.
.Bylo to takové jiskřivé ráno,prudké slunce a vše schované v mírném oparu.Špatně se mi v tom fotilo.
Jela jsem směr Příhrazy.
Původně jsem myslela,že na výzvu nic nevyfotím.Dokud bylo hezky byla u nás převážně jasná obloha a mraky jenom nezajímavé.
Od minulého pátku denně pršelo a obloha jenom šedivá.Ve čtvrtek ráno pršelo až do 10 hodin.Po obědě se obloha začala protrhávat.
Začaly se tvořit parádní mraky.Manžel měl odpolední siestu a tak jsem vytáhla kolo.Oblohou jsem se opravdu kochala.
Nakonec jsem ujížděla před další dešťovou přeháňkou.
Výhledy z okna slibovaly,že snad chvíli vydrží nepršet.
Když jsme cestovali s vnučkou kolem Pardubic,pořád jsme míjeli směrovku na Ležáky.Ptala jsem se vnučky,zda tu někdy byla.Asi ne a
tak jsme se vydali po směrovce,která nás zavedla na dalo by se říci,krásné,klidné místo.Ani by člověk nevěřil,jaká se tu odehrála tragedie.
Než jsem připravila tento příspěvek pustila jsem si na Youtube nějaký dokument o Ležákách a také film Ležáky 42,abych si tragedii oživila.
Osadu Ležáky tvořilo osm domů s 53 obyvateli včetně dětí.24.června 1942,14 dní po vypálení Lidic v důsledku heidrychiády byla osada vypálena a její obyvatelé
zavražděny nacisty.Byla to odplata za to,že zde byla ukryta vysílačka parašutistické skupiny Silver A,která spolupracovala na atentátu na
Reinharda Heydricha.Všichni obyvatelé včetně 13 dětí byli odvezeni do Pardubic do zámečku.Děti byly odděleny od matek a převezeny do Prahy.
Téhož dne bylo 33 obyvatel Ležáků zastřeleno a zbytek byl zastřelen v jiný den a nebo zemřel v koncentračním táboře.Z Ležáckých děti se zachránily
pouze sestry Šťulíkovy,ty jako jediné byly určeny k poněmčení a po válce byly vráceny do Čech.Pietní území je od roku 1995
prohlášeno za národní kulturní památku.
.
Fotografie jsou nasbírané z různých procházek.
Překvapilo mě,že je až 80 druhů berušek.Liší se velikostí a zbarvením.
Ta moje bude asi beruška sedmitečná.
Zámek Slatiňany se nachází v Pardubickém kraji.Původně na jeho místě stála středověká tvrz ,poprvé připomínaná
v roce 1371.Jejími pozůstatky jsou gotické sklepy.Po roce 1580 nechal rytíř Bohuslav Mazanec tvrz zbourat a na jejím místě nechal
postavit renesanční zámek.Po bitvě na Bílé hoře v roce 1620 byl majetek konfiskován Karlíkům z Nežetic,přestal být zámek panským
sídlem a v závěru třicetileté války byl opakované vydrancován Švédy.Rozpadající se zámek dal po roce 1669 opravit Adam Zikmund Puchhart z
Voděrad.Roku 1708 byl zámek ve veřejné dražbě prodán rytíři Zumsandovi .V roce 1732 byla další dražba,kdy majetek koupil
hrabě Josef Schonfeld.Následovali další majitelé a další přestavby a přístavby a proto to zkrátím.Roku 1945 byl zámek zkonfiskován
a přešel do vlastnictví státu.Na zámku jsme nebyli a nedostali jsme se ani do zámecké zahrady,protože psi mají vstup zakázaný.Mohla jsem jenom nakouknout a nacvakat pár
záběrů.I vstup do zámecké zahradyje zpoplatněný.Což mě překvapilo,protože většinou jsou zámecké zahrady pro veřejnost přístupné.Zámek rozhodně za návštěvu stojí.
Opět nás překvapil déšť a kapky mám i na jedné fotografii.Bylo to náhlé a prudké.
Na chvíli si dáme pauzu od památek.Protože je pořád velké teplo,tak se jezdím projet na kole brzy ráno.Hlavně také proto,že je na silnicích poměrně klid.
Jezdím pořád stejné trasy a tak většinou bez foťáku.Tentokrát jsem se na cestu vybavila.
Čekalo mě překvapení.Jela jsem na Přišovice a rybníky.Překvapilo mě,co tu bylo stanů a karavanů.Je tu kemp a krásné a stálé počasí kempování přeje.
Bylo mi jasné,že tady z focení nic nebude na břehu rybníků bylo dost rybářů.Přejela jsem Jizeru s tím,že pojedu k rybníku u Všeně.Sluníčko se teprve klubalo.
Žumberk je malé městečko,ležící na okraji Českomoravské vrchoviny kousek od města Chrudim.Jak jsem viděla zvonici,udělali
jsme zastávku.A dobře jsme udělali,nebyla to jediná zajímavost.
Kostel Všech svatých pochází ze 14.století,roku 1349 zmiňován jako farní.Ve 2.polovině 18.století přestavěn v pozdně barokním slohu.
Po několika letech se na komíně v Příšovicích zahnízdili čápi.První přiletěl 14.4.2023 a dostal jméno podle příletu Vincent.Toho dne
slaví svátek,O čtyři dny později přiletěla čápice a dostala jméno Valerie.Ta je 18.4.Hnízdo je kousek od silnice,kde jezdím pravidelně na kole.
O čápech mě informovala synova přítelkyně s tím,že nad hnízdem byla nainstalována kamera.Dala mi link,ten jsem si hned stáhla na PC,ale
i na mobil.Musím prozradit,že jsem tolik času na mobilu a PC ještě nikdy netrávila.Více jsem koukala na mobil a když byl velký pohyb na
hnízdě otevřela jsem PC a dělala fotky snímáním obrazovky.Hrozně mě to bavilo,ale zažila jsem u toho i velmi krušné a smutné chvíle.
O některých psát nebudu.Samozřejmě jsou fotografie horší kvality.
Tentokrát jsme výletovali s nejstarší vnučkou a kolií Kiarou.Vyzvedli jsme je v Pardubicích a pokračovali do obce Kočí podívat se na kostel
sv.Bartoloměje.Převážně dřevěný,původně gotický kostel nechala postavit na konci 14.století manželka Václava IV.,královna Žofie.
Kostel je unikátní krytým barokním dřevěným můstkem,dlouhým 28 metrů vedoucím do dřevěné zvonice.Kostel byl původně postaven
bez jediného kovového spojovacího prvku.Během třicetileté války utrpěl značné škody.Mohutné trámoví však nebylo upravováno přes 600 let.
Z vrchu Tábor jsme se jeli podívat na dřevěnou zvonici do Lomnice nad Popelkou.Také jsme už tady byli.
Zvonice pochází z roku 1652 a je v ní umístěn zvon z roku 1591.Nachází se u kostela sv.Jana Křtitele z roku 1768.
.JPG)
Na pátek 4.srpna jsme měli s manželem naplánované Polsko.Je tam ještě pár míst,kam bychom se chtěli podívat.
Ráno volala vnučka,zda bychom ji nemohli dovézt do Turnova na nádraží ve 12.45 na vlak. Rádi jsme ji vyhověli,Polsko nám neuteče.
Tak jsem změnila plány a jeli jsme do Lomnice nad Popelkou a rovnou na horu Tábor.
Při mých cyklotoulkách jsem nafotila motýly,ovšem pouze jeden druh.Okáče poháňkového.Na motýlích loukách u Frýdštejna.
Jsou drobnější a nejdříve jsem je neviděla.Až,když jsem vstoupila do trávy začali vzlétat.Bylo jich tu dost.Snažila jsem se vybrat
z fotek ty nejostřejší.Hodně jsem jich vyhodila.Jsou to všechno výřezy.
Ve středu 2.srpna jsem byla objednaná na zubním v Železném Brodě na trhání stoličky.Manžel jel ten den na
technickou a tak jsem jela autobusem.Doprovod mi dělala sestra,že se ráda se mnou projede.
Na zpáteční autobus jsme měly dost času a chodit po městě se nám nechtělo a tak jsem byla ráda,že tu mám
dřevěnou zvonici.Tak jsme se k ní vypravily.
V Železném Brodě je hodně starých roubených domů v části nazvané Trávníky.Jedná se o ukázku lidové
architektury typické pro Pojizeří z přelomu 18. a 19.století.
Z výletu s vnučkami mi zbylo ještě pár míst,která jsme navštívili.Jedním z nich byla Libáň - Psinice.
Dřevěnou zvonici jsme už kdysi navštívili,ale když se pohybuje v místě,kde je,
nedá mi to,abych se na ni nešla podívat.
.JPG)
V horkých dnech jsme se převážně zdržovali doma.Občas jsme se jeli vykoupat k mladým do bazénu.
Teď pro změnu zase od pátku prší.Nevadí,dokážu se vždy nějak zabavit.
Nakoupila jsem si přízi a buď háčkovala a nebo si četla.
Ještě na mokré a naškrobené dečce se uvelebila Modřinka.
.JPG)
Nudvojovice už z mého blogu znáte a i další místa,která jsem objela na kole.
Do Nudvojovic chodím a jezdím často,už proto,že zde mají rodiče hrob a tatínek z Nudvojovic pocházel.
V tomto příspěvku zase poputujeme po zvonicích.První místo,které jsme navštívili byl Hostín u Vojkovic.Dřevěná zvonice stojí kousek od kostela
Nanebevzetí Panny Marie.Kostel je poněkud ve špatném stavu.Trochu mě překvapilo,že se zde konají mše.Bála bych se tam vstoupit,aby se na mě
nezřítil.Kostel je zmiňován už v roce 1320.V roce 1615 renesančně přestavěn a v 18.století barokně upraven.
První zmínka o mlýně na samotě na hrázi Bučického rybníka je z roku 1639.Byl založen jako vrchnostenský mlýn při nemž prcovala i pila.V původní podobě sloužil mlýn téměř 300 let.K větším změnám začalo docházet začátkem 20.století,kdy bylo mlýnské kolo nahrazeno turbínou a následně byl mlýn přestavěn.Dále fungoval až do roku 1963.Poté až do roku 2000 chátral.Poté jej současný majitel začal přebudovávat na romantický penzion s restaurací a stavbou kulisy větrného mlýna.Je to místo opravdu kouzelné.
Občas mi zbydou fotografie,které jsem nikam nezařadila.Je to většinou,když jedeme za jiným účelem než poznávat památky.Na nákup,na návštěvu a nebo něco sháníme.
Většinou si foťák neberu,ale když jo,tak mi zůstanou fotografie nezařazené.Trosky jsou vidět nad okolní krajinou ze všech stran
Vrbno je část obce Hořín v okrese Mělník.Byli jsme na cestě za další zvonicí a tady si udělali krátkou zastávku..Kostel Povýšení sv.Kříže byl
původné románský kostel ze 12.století a byl různě přestavován a upravován.v 90.letech 20.století bylo veškeré cenné vybavení
uloženo do depozitářů.U kostela jsou dvě kaple.V kostele se koná každý rok v září poutní mše.
Poslední místo,kam se chtěl vnuk podívat byla Průrva Ploučnice.S manželem jsem tu byli už několikrát,líbí se mi tady.Průrva Ploučnice
a nebo také Pekelný jícen,Hromová rána či Čertova díra je umělý vodní tunel,kterým protéká řeka Ploučnice.Je hodně využívána vodáky.
Další místo,kam nás vnukl zavezl byly Vranovské skály.Je to přírodní památka,která zahrnuje skupinu pískovcových věží na úpatí vrchu Ralsko..Byli jsme tady s manželem před čtyřmi lety.Neuvěřitelné,jak to utíká.Je to moc hezké místo a les v horkém dni poskytuje příjemný stín.Jsou zde zbytky skalních hradů a nejzajímavější je skalní Juliina vyhlídka.Skalní útvary vynikají světlými barvami v odstínech bílé,žluté a červené.
Nad obcí Vranov se tyčí skalní útvar Džbán
Začaly prázdniny,vnoučata jsou doma a tak mám v plánu je občas pozvat na nějaký výlet.Je to ovšem dost těžké,protože všichni mají brígády a navíc nejstarší vnučka tráví většinu času u přítele v Pardubicích,kde má i brigádu,ale ráda prý s námi někam pojede.Naštěstí mají i volné dny a tak v pondělí vnuk přijal s radostí pozvánku na společný výlet.V plánu byl Svět písku u zámku v Doksech.S tím přišel manžel,za což jsem byla ráda,protože všechny výlety jinak plánuji sama.Vyrazili jsme už brzy dopoledne směr Doksy.
Úžasný svět písku je místo,které vypráví příběhy.Nachází se v bývalé tělocvičně v zámeckém parku Doksy.Sochy z písku vytváří sochař Bosambo,který je svou tvorbou známý po celém světě.Ze sta tun písku a šesti tun vody vytvořil sochy na téma Doksy a osobnosti.Písek,ze kterého umělec tvoří obsahuje nepatrné množství jílu,díky němuž pak drží sochy pohromadě.Nejdříve jsme se prošli kolem zámku,který působí dost omšele.Byl postaven Janem z Vertenberka koncem 16.století v duchu renesance.V roce 1620 získává zámek Albrecht z Valdštejna.Jeho rod zámek vlastní až do roku 1945.V první polovině 18.století prošel zámek barokní úpravou.Dnešní podobu získal po rekonstrukci na přelomu 19. a 20.století.Kolem zámku se rozkládá anglický park z 19.století.Zámek i park je památkově chráněn.
Na náměstí Českého ráje u nás v Turnově dorazila putovní výstava Příběhy severních Čech - Zlomové okamžiky 20.století.O výstavě jsem četla
a protože jsme potřebovaly se sestrou do města zalít hrob na městském hřbitově,tak jsme to spojily s výstavou.Do města chodím jenom vyjímečně.
Ovšem než jsme došly do města začalo se hodně mračit,což je na fotografiích vidět a nakonec jsme nezalévaly.Postarala se o to příroda.
Výstavu pořádala regionální pobočka Pamět národa Severní Čechy.Jsou zde vzpomínky pamětníků na události 20.století v Libereckém a Ústeckém kraji.
Tito lidé pro Pamět národa vyprávěli o zlomových okamžicích,o vzniku a zániku první republiky,o hrůzách holocaustu,o vybombardovaných městech,
o komunistickém puči a pracovních lágrech.O důsledcích invaze a normalizace,ale i o škodách na životním prostředí.Pamět národa je jednou z nejrozsáhlejších
sbírek pamětníků v Evropě.Zajímavého čtení je na panelech hodně,škoda,že nás vyhnal déšť.Uvítala bych knižní podobu,ale nic jsem zatím nevypátrala
Dřevěné zvonice mě pořád lákají a jsem ráda,když objevuji nové.V Mělníku jsme se zastavili jen krátce právě kvůli zvonici.
Dřevěná zvonice byla vybudována v letech 1906-1907.Ukrývá zvon z roku 1598,který je nejstarším dochovaným ve městě.Vedle zvonice stojí
kostel sv.Ludmily postavený v r.1585,na místě,kde byla původně zamýšlena výstavba špitálu pro chudé.Během třicetileté války byl poničen
švédskými vojáky a byl opraven v letech 1673-1683.Další rekonstrukcí prošel v roce 1906-1907 a v 90. letech 20.století.Hlavní oltář s
obrazem sv.Ludmily je z roku 1746.
.JPG)
Jeden den mi volala Dáša,moje kamarádka z práce,zda bychom si nemohly udělat náš oblíbený výšlap
Vazoveckým údolím,že se mnou potřebuje něco probrat.Do Dolánek jsme jely vlakem a zpátky rovněž.
Labutě jsou u nás na každém rybníku.Jezdím teď hodně na kole a více se zaměřuji se obyvatele rybníků a řeky Jizery.
Baví mě je pozorovat.
Ve Velvarech je i kostel Všech svatých.Nepřekvapilo mě už,že je hřbitovní zeď zamčená a tak jsem se blíže nedostala,abych si hó mohla prohlédnout.
Na internetu píšou,že překvapí svoji tajemnou atmosférou.Bohužel jsem se nemohla přesvědčit.Kostel byl původně raně gotická stavba,několikrát
přestavována.Naposledy v letech 1997-2000.
V úterý před pátou hodinou ranní se obloha hezky barvila.Vyrazila jsem na kolo a vzala sebou foťák,že si vyfotím východ slunce.Myslela jsem,že to půjde od rybníku Písečák,ale slunce vycházelo stranou,schované za stromy. a to bych se načekala.Tak jsem se vrátila do Příšovice a odbočila k Jizeře a i tady jsem musela hledat místo.
.JPG)
Velvary jsou malé městečko v okrese Kladno.Žije zde přibližně 3000 obyvatel.My jsme se do okolí městečka vypravili za dřevěnými zvonicemi..Městečko je ale zajímavé a tak jsem se v něm trochu porozhlédla.Bývalo důležitou zastávkou na staré obchodní cestě z Prahy do Roudnice nad Labem a Saska.Proslavila je píseň Ó Velvary,kde jsou mé tolary?Dokumentující dávný zločin. Na přelomu ledna a února roku 1591 v Panské hospodě ukradli Jáchymovi z Bílé truhlu s 996 tolary.Spor.zda truhlu někdo odcizil a nebo Jáchym tolary propil se táhl 11 let.Proslavila je také vajíčka,uvařená natvrdo,aby se nerozbila,na stavbu Karlova mostu v Praze.
Náměstí Krále Vladislava
.JPG)
Každá se asi ráda obklopujeme květinami.Pohled na ně mi vždy působí radost.Mám svůj květinový koutek v lodžii,kde teď trávím dost času.Modřinka to tu má také ráda.Většinou si tady čtu a nebo háčkuji.Dost častu trávím i na zahradách u sester a mých dětí a občas si nějakou květinku vyfotím.
Siedlecin je věžový hrad ze 14.století a patří k jedním z nejzachovalejších ve střední Evropě.Nachází se nedaleko Jelení Hory.Je to i jedna z největších budov tohoto typu v Evropě,má 3 patra a suterén.Stavbu zahájil v roce 1313 Jindřich I.z Jaworu.Věž je obklopená vodním příkopem.Nižší patra sloužila pro obranu a obchod a horní patra sloužila k bydlení.Nejvyšší patro sloužilo opět k obranným účelům.
Jsou hezké dny a snad i nadále budou.S kamarádkou jsme se jeden den domluvily,že projedeme naší oblíbenou trasu kolem Jizery na kolech a to brzy ráno,
abych si vyfotila východ slunce.Ovšem východ slunce se konal někde jinde a vzhledem k tomu,že bylo úplně jasno,nebyl by ani zájímavý.Projížďka to byla moc fajn.
.JPG)
Kostely,které jsme v Polsku viděli byly zavřené a někde byla zavřená i brána.V Milkowu jsem měla štěstí,dali jsme se do řečí s paní,která se tu starala o květiny a když viděla,že si fotím kostel došla do domu vedle pro klíče a otevřela mi ho.A mohla jsem i fotit.Kostel se jmenuje sv.Jadwigi.
Dnes Vám ukážu pro změnu zámky ve Středočeském kraji,kam jsme se vypravili koncem května.Rokokový zámek vznikl na místě středověké tvrze v letech 1767 - 1775 .Nechal ho vybudovat František Antonín Nostic.V letech 1780 - 1790 byly na zámku provedeny další změny a dnešní podoba je jejich výsledkem.V součastnosti prostory zámku využívá zdravotnické zařízení.Zajímavostí je,že zde byl v roce 1775 instalován dodnes funkční první bleskosvod v Čechách dr.J.T. Klinkošem.V rodině Nosticů působil v letech 1775 - 1785 jako vychovatel Josef Dobrovský.Kolem zámku se rozkládá rozsáhlý anglický park se vzácnými dřevinami.Má přes 15 ha.Kdysi to měl být jeden z nejkrásnějších parků.Nyní je upraven do přírodně krajinářského stylu.V letech 2014 - 2015 prošel park rozsáhlou rekonstrukcí.Nachází se tu několik dřevěných herních prvků Lesního světa.Park sice působí trochu zanedbaně,ale mně se líbil.Po zemi se plazí břešťan,kterým jsou obrostlé i některé stromy.Připadala jsem si jako v hodně zelené oáze.
.JPG)
.JPG)
