Albrechtice v Jizerských horách

                                                Ve středu 22.listopadu to ráno vypadalo na hezký den.Konečně.Napadlo mě,že by mě

                                                    manžel mohl vyvézt na hory za sněhem.V Krkonoších jsme byli nedávno a tak Jizerské hory.

                                               Naši předkové ještě v 16.století nerozlišovali Jizerské hory a Krkonoše,nazývali je společným

                                                    jménem Zelený les.Já to mám i teď tak..Když sestra bydlela v Kořenově a potom v Tanvaldě

                                          a podnikali jsme odtud s našimi dětni výlety do Krkonoš,tak jsem vždy říkala už doma,jedeme do Krkonoš.

                                                                                   Ale jeli jsme vlastně nejdříve do Jizerských hor.

                                                     Samozřejmě se počasí pokazilo a po sněhu ani památky.Nevadilo mně to,krásně tam

                                                      bylo i bez sněhu.Zastavili jsme v Albrechticích,známém lyžařském středisku.

                                                          Z parkoviště jsem se šla podívat ke kostelu,ale více mě zaujal hřbitov naproti

                                                         se starými náhrobky a zajímavou hrobkou.Před dvěma staletími byla skutečnou obcí

                                                          jen ta obec,která měla vlastní kostel,faru,hřbitov a školu.Proto byl 15.6.1779 díky sbírce

                                                                   obyvatel Albrechtic položen základní kámen kostela nyní sv.Františka z Paoly.                                                            

V samostatném hřbitovním oddíle ,pojednaném jako meditační zákoutí s kašnou a pergolou

stojí kamenné mauzoleum rodiny továrníka Johanna Schowanka z roku 1935,který zde v kraji zanechal

hlubokou stopu.

Hrobka je ukázkou velmi kvalitní a honosné stavby.Jedná se o jedno z nejhodnotnějších

a nejmonumentálnějších děl,přesahujících svou kvalitou hranice regionu.

                                                                                    

Tady se hodně lyžuje

Známá sjezdovka ze Špičáku..Tu poznaly hlavně naše děti.Tady jsme je vždy nechali a jeli na běžkách a zpátky

je tu vyzvedli.

 

Na vrchu Špičáku 810 m stojí kamenná rozhledna Tanvaldský Špičák.Je součástí turistické chaty a byla

veřejnosti zpřístupněna v roce 1908.Současná podoba je výsledkem stavebních úprav v roce 1930.

  

Kdysi jsem od tatínka dostala nádhernou knihu od Miloslava Nevrlýho Kniha o Jizerských horách a zamilovala jsem se.

S dětma jsme je prošli snad celé,hledali jsme všechny pomníčky a křížky o kterých se v knize píše.

Každou skálu a rozhlednu.A v zimě je projeli na běžkách.

                                                                                      Projeli jsme Bedřichovem a ve vyšších polohách se objevila námraza.

                                                 

Detaily se mi už fotit nedaří.Ač se snažím stejně hodně fotek letí do koše.

Na závěr si dovoluji citovat úryvek z Knihy o Jizerských horách.

Listopad - měsíc zmrzlých mlh

Listopad má veliké kouzlo a nejvíc patří k Jizerským horám.Po lesích mohu volat

a nedovolám se.Liduprázdno.Ze země pryští vlhkost,mechy jsou vodnaté a smrkové haluze,

větrem a stářím na zem sražené,jsou černé a slizké.Dobře se dýchá,vzduch chladne 

a přináší podzimní ostrost.Obloha šedne,rok se uzavírá.Mizí jasná říjnová žluť

a červeň slábnoucích listů a v blátech se topí jednotvárná hněď zmaru a smrti.

Za dnů visí na větvích lesů mlha,není hustá,dává jen lesům větší tajemnost a hloubku.

Vichry zametají nízko nad krajem.Hukot a praskot,všechno zbytečné se navrací k zemi.

Při příspěvku jsem se nějak zasnila a zavzpomínala.

Asi tím,že jsem po delší době otevřela jmenovanou knihu.

Bohužel ty kopce už pro nás nejsou,ale zůstaly vzpomínky.

Mějte hezký pátek a celý víkend