Obyčejná sobota

 Kynologické cvičiště mladých uprostřed lesů je místem,kde se můžeme celá rodina sejít.

 Většinou je to v sobotu,kdy se musí cvičiště posekat,aby bylo v neděli připravené na výcvik.

 Tentokrát přijel pomoci syn se snachou

Vodní krajina

Horké dny nás brzdí v cestování a tak pokud se trochu ochladí vyrážíme někam do přírody.24.července v pátek bylo příjemně a tak jsem navrhla podívat se k Věžickému rybníku u nás v Českém ráji.Ovšem to,co nás tam čekalo nás odradilo.Plné parkoviště,auta téměř všude.Tak jsem se opět ujistila,že v letní sezóně do Českého ráje ne.V přírodě hledám hlavně klid a tu krásu si chci vychutnat bez lidí.Kam teď?Napadlo mě Ralsko.Manžel nenamítal a tak jsme jeli.Je to sice 40 km,ale autem to přejedete za chvíli.

Tady najdu vždy,co hledám.Nejsou tu lidé,občas přejedou cyklisté,je to pro ně zde ideální. Rybníky v oblasti Ralska jsou součástí unikátní vodní krajiny,která vznikla díky lidské činnosti,ale

dnes je opět ovládána přírodou.Rybníky byly kdysi součástí kaskády vybudované lidmi,kteří

zahradili Svébořický potok,aby si zajistili obživu.V současnosti se kolem rybníků rozkládá tzv.

divoká vodní krajina.Po odchodu původních obyvatel rybníky zarostly a přirozeně se změnily 

v prostředí .které je nyní důležité pro místní ekosystém.

O Ralsku jsem hodně psala v jednom ze starších příspěvků s názvem Ralsko-síla přírody.

Novodvorský rybník II

                                                                                  

Bazilika ve Strzegomu

Pokračuji výletem v Polsku.

.

Neměla jsem v plánu se cestou ze Svidnice někde stavovat,v Polsku jsme už byli několikrát a snad ani naposledy a v téhle oblasti jsme toho už dost navštívili.Ovšem,když jsme jeli do Svidnice u Strzegomu nás v dálce zaujala zajímavá stavba,tak jsme se tu při zpáteční cestě stavěli

Vítaly nás labutě

 Na chvíli si odskočíme z Polska,odkud bude ještě jeden příspěvek.K němu musím najít nějakou historii,což mi dá více práce,jak příspěvek z přírody.

Duha nad Kozákovem,který je schovaný zrovna v mracích.

Interiéry kostela míru

Teď se podíváme do kostela.Hned u vchodu je pokladna,kde jsme zaplatili kartou 30 Zl a do ruky dostali tištěného průvodce.Fotografovat se mohlo bez blesku.Občas se mi tam zdála docela tma a fotografie nejsou úplně podle mých představ a za to se omlouvám.

Kostel míru ve Svidnici,Polsko

       Kostel míru ve Svidnici v Polsku jsem měla už nějakou dobu v plánu.Tyto kostely byly původně tři.Ještě v Jaworu a v Hlohově.Kostel míru v Jaworu jsme navštívili při naší dovolené v Polsku v roce 2023 a kostel v Hlohově vyhořel v roce 1758 a nebyl obnoven.Návštěvu jsme uskutečnili v pátek 10.července..Pásový opar zahojen a mělo být příjemné počasí,tak jsme neváhali.Vyjeli jsme směr Harrachov,Sklařská Poreba,Jeleni Gora,Bolkow,Strezegom.Je to 150 km.Ve Svidnici jsme zaparkovali v přilehlé ulici,kde jsme za dvě hodiny zaplatili za parkování 4,4 Zl.

 Kostel míru ve Svidnici v Dolnoslezském vojvodství je největší dřevěný barokní chrám v Evropě.Je to historická sakrální stavba postavená na základě Vestfálského míru,který v roce 1648 ukončil třicetiletou válku.Od roku 2001 je zapsán na seznamu světového dědictví UNESCO.Výstavbu kostelů míru ve slezských zemích Habsburků povolil pod nátlakem protestantského Švédska katolický císař Ferdinand III.Základní kámen kostela byl položen 23.srpna 1656.Kostel vyniká svou unikátní konstrukcí.Byl postaven na půdorysu řeckého kříže s použitím hrázděného systému s dřevěnými sloupky a trámy uspořádanými do tvaru mříže.I když byl kostel postaven na základě náboženského konfliktu je i symbolem usmíření.Kostel přežil staletí a dnes je jedním z největších kostelů postavených ze dřeva,hlíny,písku a slámy v celé Evropě.

Tak se jdeme na kostel podívat

Vstup do areálu

Lesopark Štěpánka

 Lesopark Štěpánka se nachází v Mladé Boleslavi,kam jezdím na kontrolu na oční do Pírkova sanatoria.Oko snad bude v pořádku a konečně si mohu nasadit brýle.Lesopark znám,občas sem zajdu,když jsme na běžné kontrole na očním.

Soukromé sanatorium MUDr.Antonína Pírka to byl původní název,bylo slavnostně otevřeno za první republiky v říjnu 1934.Nyní je to Klinika Dr.Pírka.Po 2.světové válce se sanatorium změnilo na porodnici a ta musela být v roce 1988 uzavřena,protože byla ve špatném stavu.V roce 1992 bylo sanatorium v restituci vráceno potomkům rodiny Pírkových a už v roce 1994 byl obnoven provoz chirurgie a ortopedie.V roce 2018 se přistavěla prosklená část,kde jsou všechny ordinace.Je to velmi zajímavá budova.Klinika Dr,Pírka je hodně známá,myslím,že byla i jedna z prvních,kde se prováděly

výměny kloubů.

U květin zůstaneme

 Vlčí máky,rudé plamínky v zeleném moři,jemně se  klaní větru,

  co šeptá příběhy léta.Zvou vás k tichému zastavení a obdivu.

Zahrada poskytuje stín

 V horkých dnech,jako obyvatelé slunného panelákového bytu hledáme útočiště u rodiny.Buď u sestry a nebo našich dětí.V rodinném domku přeci není takové horko,ale nejraději jsem u nich na zahradě schovaná pod pergolou.Sestře kvetou teď hodně růže a pivoňky.

                                                                                                         Růže velkokvětá

Obhlídka čapích hnízd

 Jako každý rok i letos sleduji čapí hnízda.Poslední dva roky jsem si zamilovala hnízdo v Kněžmostě,bohužel letos obec vypnula kameru a to díky některým divačkám,které nerespektují upozornění,že o hnízdo je postaraný a neustále volají na ZS a na obec.Loni byl na hnízdě problém se včelami.Není to jediné hnízdo,kde byla z podobných důvodů kamera vypnuta.Hnízdo navštěvujeme,abych mohla podávat zprávy do Čapí skupiny a rovněž zapisovat do pozorování hnízd.První návštěva byla 23.března.Měla jsem štěstí na hnízdě byl jeden dospělý čáp.Podle výhružného postoje jsem poznala,že zde bude další čáp,který na hnízdo nepatří.Nemusí vždy hnízdo napadat,ale jak jsem se dozvěděla může to být odchovanec z hnízda,který ještě nehnízdí.

                                                                                    

Známá místa

 Procházky musí být i když chůze hodně bolí.Často jezdíme k dceří a tam se rádi projdeme k rybníku Oběšenec.Je to už taková skoro pravidelná zastávka.Nejdříve rybník Žabakor a potom rybník Oběšenec.  

Prohlídka hradu Kost

 Na 29.května jsme si domluvili s vnučkou prohlídku hradu.Společně se synem,snachou a ještě s námi byly na prohlídce dvě vnučky učitelky ze základní školy.Jedna byla učitelka dějepisu a občas vnučky výklad něčím zajímavým doplnila.

O hradu jsem už psala a tak budu stručná a spíše se více zaměřím na nějaké zajímavosti,které jsem našla na internetu.

Hrad Kost je pevnost,kterou podle legend nedokázali dobýt ani husité.Za hradními zdmi se skrývají příběhy šlechtických rodů,velkých požárů i míst,kde se podle pověstí ozýval pláč věznů i poutníků

Hrad byl založen roku 1349 a v současnosti jej vlastní rodina Kinských..A proč se Kost jmenuje Kost?Možná proto,že byla pro své nepřátele příliš tvrdým oříškem.Jedna legenda vypráví o slavném vojevůdci Janu Žižkovi,který hrad dlouho a marně obléhal a když musel s nepořízenou odtáhnout prý zvolal:Ten hrad je tvrdý jako kost a ta patří jenom psu.Historie praví,že zakladatelem hradu byl pravděpodobně Beneš z Vartemberka,který se v historických listinách podepisoval Benesius di Costi.Což znamená tvrdý,nebo kamenný.Tím chtěl světu hrdě oznámit,že na rozdíl od tehdy běžných dřevěných tvrzí si postavil své sídlo z kamene.V roce 1370 rozjel velkou přestavbu Benešův syn Petr.Po něm se na Kosti střídal jeden slavný rod za druhým.Kost byla sice těžko dobytná,ale zabrat ji daly požáry.Roku 1635 hrad zachvátil první ničivý požár.O dvacet let později ,v roce 1658 měla Kost namále podruhé.Císař Leopold I.vydal nařízení hrad zbourat,aby v případě války nemohl sloužit jako bezpečné útočiště pro nepřátelská vojska.Své si hrad prožil i v roce 1866 ,kdy se v jeho těsném sousedství střetla rakouská a pruská armáda v rámci prusko-rakouské války.Další velký požár v roce 1946 paradoxně odstartoval rozsáhlé památkové opravy,které hradu vrátily jeho lesk.Poslední majitelkou hradu byla Anna Marie dal Borgo Netolická,které byl hrad roku 1948 zabaven.Po roce 1989 byl hrad vrácen v restituci Giovannimu Kinskému dal Borgo a ten dal připsat polovinu hradu svému mladšímu bratrovi.V současnosti hrad spravují prostřednictvím akciové společnosti Kinský dal Borgo.

Za vnučkou

 Vrátíme se zase do Českého ráje,konkrétně do Podkosti.Mladší vnučka od syna zde je na chalupě s dalšími studenty na praxi,jako průvodkyně na hradě Kost.Studuje prvním rokem Střední hotelovou školu se zaměřením na cestovní ruch.Další studenti jsou na zámku Svijany,Lemberk a hrad Grabštejn.Jeden den jsem měla  od ní telefon,že nemůže sehnat tátu.

No,nemohla byl na služební cestě,že ji došly zásoby jídla a potřebovala by něco nakoupit.Máma do večera v práci a tak to zbylo na nás.Nejdříve jsem se musela optat řidiče a ten mi to odkývnul.Jak to provést?Dohodli jsme se,že pro vnučku dojedeme a odvezeme ji do nějakého supermarketu v Turnově a zase ji odvezeme zpátky.Samozřejmě si vzala kamarádku a já velkou tašku.

Bylo už po 19.hodině.Než si děvčata vyložila nákup trochu jsem si poběhala na místě.Bylo tu nádherně.

Slunce se pomalu blížilo k západu a osvětlovalo krajinu příjemným teplým světlem.

                                               O hradu se rozepíšu v dalším příspěvku.Byli jsme pozvaní na prohlídku

Malebné obchůdky

                     V historickém centru Českého Krumlova je mnoho krásných historických domů s původními fasádami a dnes slouží převážně jako obchody se suvenýry,galerie

 a apartmány pro turisty.

                Obdivovala jsem obchůdky             

                            Dřevěný obchůdek se nachází v historickém centru Českého Krumlova.

                                 Nabízí široký sortiment ručně vyráběných produktů a suvenýrů ze dřeva

                         

                     

Český Krumlov 1.část

            Český Krumlov asi nemusím nikomu představovat.Znají ho i ti,kdo tu třeba ani nebyli.

                       My tu byli poprvé v roce 1999 

                                Nad Krumlovem se mračilo,ale sluníčko ten den chvíli vydrželo

                            Český Krumlov je kulturním a turistickým centrem jižních Čech.

                                          V minulosti bylo město sídlem mnoha mocenských rodů,

              které pečovaly o jeho výstavbu a reprezentativní charakter.Středověké centrum města

                     je od roku 1963 městskou památkovou rezervací a od roku 1992 je zapsáno 

                              na seznamu světového dědictví UNESCO.

Den jako malovaný

           Český ráj žije svými barvami a nad sebou má oblohu bez jediného mráčku

Jsou místa,která mě vždy pohladí po duši.

A toto je jedno z nich

Suché skály

Zastávky ve městech

                           Cestou na dovolenou i zpět jsme udělali zastávku i v některých městech.

                      České Budějovice jsou jenom 25 km od Třeboně.Ovšem vždy je stejný problém,

                       kde zaparkovat.Manžel mě vysadil a já jenom oběhla náměstí.Prohlídku města

                    jsem neměla v úmyslu.S manželem jsme vždy hodně cestovali a byli jsme i v Českých 

                   Budějovicích.Chtěla jsem se jenom rozhlédnout po náměstí Přemysla Otakara II.

                              Historické jádro města bylo v roce 1980 prohlášeno za městskou památkovou 

                                    rezervaci.Náměstí dostalo název po zakladateli města,

                                kterým byl v roce 1265 český král Přemysl Otakar II.Náměstí tvoří dokonalý 

                                  čtverec o roztměrech 133x133 m a jedná se o 8.největší náměstí v

                      České republice.   

          Budova barokní radnice je jedním z klenotů náměstí.

                                Byla postavena v letech 1717-1730.

Pěstounka

 V rodině máme velkou změnu.Dcera s manželem po více,jak 20 letech zavřeli restauraci.Dcera se stala pěstounkou.Skoro celý rok se na ni připravovala.Někdy se musel účastnit i její manžel.Školení,pohovory,testy.To samé absolvují i páry na adopci.Od dcery to nebyl jen tak nahodilý nápad,byla s tím dobře seznámena u svoji kamarádky,která je pěstounkou už nějaký rok.Dcera si mohla určit,jak staré díte by chtěla do péče.Tak 0- 5 let.Pěstouni mají sklady,kde si vše na dítě vyberou.Dcera přivezla tolik oblečení,že jsem ji s praním a žehlením pomáhala.Občas jsem i něco zašila.Zavzpomínala jsem na dobu,když jsem čekala narození syna.Nic moc nebylo a tak jsem pletla i šila.

Jižní Čechy

     Cestou do Třeboně jsme udělali pár zastávek.Vyjeli jsme z Turnova v 9 hodin,před námi bylo necelých 230 km.Prahu jsme docela rychle projeli a na ubytování v Třeboni jsme se ohlásili kolem 16.hodiny.Byla sobota,jelo se hezky a manžel si pochvaloval pěkné silnice.I když jsme část jeli po dálnici

Zastavili jsme v obci Kojákovice kousek od Třeboně,ale od jihu.Na ubytování byl čas a tak jsme si zajeli kus za Třeboň.Obec byla poprvé zmíněna v roce 1371.

Prošla bouřlivou historií,včetně zničení ve 30leté válce.Žije zde 150 obyvatel

                     Kaple sv.Jiří z 1.poloviny 19.století

Trochu odbočím

                                     Na chvíli odbočím od naší dovolené,aby mně květy neuvadly.

                                         Často jsem u prostřední sestry na zahradě.Ona pracuje,já fotím.

                                                                                   

Památník Jana Žižky z Trocnova

   Památník Jana Žižky z Trocnova se nachází v  obci Borovany Trocnov v okr. České Budějovice.Budova muzea vznikla z původně poplužního dvora 

                  borovanského kláštera.Muzeum nabízí expozici věnovanou Janu Žižkovi.

                  Nově je tu i expozice věnovaná filmu Jan Žižka od režiséra Petra Jákla.

                 Muzeum bylo zavřeno

                Až doma jsem se dočetla,že bylo otevřeno v dubnu 2026.

                    Takže je to úplně nové

     

Třeboň

 V Třeboni jsme byli ubytováni v hotelu Zlatá hvězda na Masarykově náměstí.Ubytování perfektní.Je to velký hotel s dost pokoji.Byli jsme ve druhém patře a byla jsem vděčná za výtah.Jednou jsem si hotel prošla a bylo to jako bludiště. V Třeboni je ve starém městě pěší zóna a jako ubytovaní jsme si mohli dojet autem před hotel,ale po vyložení zavazadel nám bylo doporučeno centrální

            parkoviště pod rybníkem Svět.Pobyt jsme dostali od dětí a ubytování zajišťovala nejstarší vnučka.

                                                                                      

Schwarzenberská hrobka

             Hrobka se nachází v obci Domanín na okraji Třeboně.Je to dvoupodlažní osmiboká novogotická stavba. Původně se příslušníci Schwarzenberkovu rodu pochovávali od roku 1784 v kostelíku sv.Jiljí,který stojí nedaleko.Postupem času byl prostor zaplněn a nevyhovoval ani přísným hygienickým předpisům.O stavbu hrobky se zasloužili především Jan Adolf II. Schwarzenberg se svou manželkou kněžnou Eleonorou.Stavba hrobky probíhala v letech 1874 - 1877 a řídil ji knížecí stavitel Karel Kuhnel.

                               K hrobce je  příjemná procházka.Pozorovala jsem zajímavé mraky 

Třeboňsko

Letos jsme v rámci naší krátké jarní dovolené krom jiného navštívili Třeboň 

Kolem Třeboně se nachází velké množství rybníků.Patří pod Třeboňskou rybniční soustavu a je to nejrozsáhlejší rybniční soustava v České republice.Tvoří ji rybníky na západ od levého břehu

řeky Lužnice a jejího úseku označovaného jako Stará řeka,které jsou napájeny Zlatou stokou,nebo jsou

do ni vypouštěny.Zlatá stoka je vodní kanál dlouhý 45 km,vybudovaný podle plánů Štěpána Netolického

už na začátku 16.století.Dalším důležitým zdrojem soustavy je i řeka Lužnice.O něco později celou soustavu dokončil Jakub Krčín,hlavně vybudováním rybníku Rožmberk.

                         Je největším rybníkem u nás,ale  i v celé středni Evropě.

Výlovy rybníků jsou vždy velkou událostí,které se zúčastní velké množství návštěvníků.

Můžete si tu koupit kapra,amura,candáta,štiku,tolstolobika a sumce.

Celá třeboňská rybniční soustava je součástí Chráněné krajinné oblasti Třeboňsko.

                                                                            

Kousek od Mladé Boleslavi

                      Začátkem dubna bylo hezké počasí.Jeli jsme dopoledne k dceři na Olšinu,kouknu 

                         na rybník Žabakor a říkám si,možná stojí za to ho vyfoťit.Byl v takovém mlžném 

                                            oparu.Jezdíme tudy velice často a vždy ho nefotím                                                         

Cestou necestou

                  Zbylo mi pár krajinek,které jsem pořídila při našem cestování a nebo z procházek po okolí

                            

                                                                              

Když končí den

                              Večerní ticho se snáší nad krajinou a slunce odkládá svůj zlatavý plášť.

                                      Den se loučí v barvách,které nenapodobí žádný štětec.

           

Velikonoční svátky

   V přírodě začíná všechno rozkvétat.Jaro si nosím i domů

                                                                                  

Co ráda pozoruji

 Obyvatelé rybníků vždy přitáhnou mou pozornost,ať jsme,kde jsme.Ovšem labutě zřejmě ze Žabakoru

  si  pořád lebedí kousek od rybníka v zeleni.Není to nic neobvyklého,první výhonky zemědělských     plodin jsou pro ně vítaným zdrojem obživy po zimě.

 

Bledule v Českém ráji

     Jako každý rok i letos jsme si nenechali ujít probouzející se jaro v Českém ráji.Mezi posledními zbytky sněhu se objevily něžné bílé květy bledulí.Byli jsme tu začátkem března.Tichá zakoutí lesů a

luk se  promění na pár dní v pohádkovou zahradu,kde vládne klid,svěží vzduch a vůně probouzející

se přírody.Bledule jsou křehké,ale vytrvalé a připomínají,že po každé zimě přijde světlo a teplo.

Procházky v tomto čase Českým rájem mají zvláštní kouzlo,které se nedá zachytit jinak než srdcem - i fotoaparátem.

                                                                      

Dokončení výletu

 Pokračuji výletem z 27.února.Naše cesta vedla přes obec Zahrádky.Zastavit tady je už taková

 rutina.Dopřávám manželovi,aby mi už po sté vyprávěl,jak tu pár roků bydleli s rodiči,kam chodil

 do školky a kde si s klukama hráli.

Jeřábí námluvy

 Vrátili se jeřábi.Krajinou se rozléhají jejich hlasy.Dobře je už poznám.Tak jsem zpozorněla při procházce s dcerou u rybníku Žabakor.Tady v tom místě byla pořád mlha.Říkala jsem si,pokud tu jsou

sotva je uvidíme.Původně jsme šly z Olšiny natrhat si někde kočičky do vázy.

Prozřetelně jsem si vzala i  velký objektiv.

Ovšem na tu dálku,kde jeřábi byli bych potřebovala daleko větší.

Břehyňská průrva

 27.února bylo docela hezky a tak nás to vylákalo na výlet.Jsou místa,kam se ráda vracím.

 V tenhle čas bylo jisté,že tu nebudou zástupy lidí,jako v sezóně.

U leknínu mají dobrou zmrzlinu.V létě tu byla tak dlouhá fronta,že jsme to vzdali.

Je to výchozí místo k Břehyňské průrvě

Pozdrav jara

             První úsměvy přírody.Barvy se vracejí.Každý rok je to stejný zázrak a nemohu se vynadívat.                                                  

Směr Čelákovice

       21.února jsme vyjeli směr Čelákovice za moji nejmladší sestrou.Přes zimu jsme se neviděly a ač si píšeme je lepší si popovídat.Počasí nebylo nic moc,zataženo a občas sprchlo.Společný výlet  jsem zatím žádný neplánovala, chtěla jsem se jenom podívat na opravenou tvrz v Čelákovicích.

Bělá pod Bezdězem

                          Cestou do Doks,to bylo 18.února jsme udělali zastávku v Bělé pod Bezdězem.

                                                                      Hrad Bezděz zahalen v  mracích                                                  

Hraběcí čekárna

 Nedávno jsem četla o hraběcí čekárně na železniční stanici v Doksech.

Přemýšlela jsem,zda jsem ji viděla.

Do Doks jsme se jezdili koupat s našimi dětmi  i vnoučaty,ale většinou autem.

A pokud bych přijela vlakem nevím,zda bych si ji všimla.Je sice na peroně,ale nijak zvlášť označená.

Je zavřená a pro klíč se musí k pokladně,která není ani denně otevřená.

Hraběcí čekárna sloužila rodině Valdštejnů,kteří se výrazně zasloužili o to,aby

nová železniční trať z Bakova nad Jizerou do České Lípy zprovozněná roku 1867

vedla právě přes Doksy.Hraběcí čekárnu si nechal ve výpravní budově stanice

Doksy zřídit hrabě Arnošt Antonín František de Paula z Valdštejna,který

byl prezidentem Českých severních drah a současně majitelem panství v Doksech.

V čekárně se nalézají dva velké obrazy dokského zámku a Velkého rybníka,dnes Máchova jezera

od malíře Hugo Ullíka z roku 1869.

Při budování železnice Doksy změnily svou tvář.Voda z jezera musela ustoupit

potřebám stavby.Do té doby sahala až do středu města.

V 50.letech minulého století bylo z hraběcí čekárny kulturní středisko s knihovnou.

                                                                                      

Smutno je v Českém ráji

 Ráno 14.února se mě manžel ptá:držíme Valentýna nebo ne?Asi pod vlivem reklam z televize,na kterou pořád kouká.Prý jestli má jet pro kytku.Ve váze jsem měla zrovna tupilány a tak jsem mu řekla,pokud mi chce udělat radost ať mě vezme někam za město.Ale kam?Vzpomněla jsem si,že jsem četla v týdnu,že se bude revitalizovat po Vidláku i rybník Krčák.A cíl jsme měli,vyjeli jsme už v 9 hodin,abych stihla uvařit oběd.

U Vidláku bylo prázdno a smutno,ponuro.

Zeleň okolo mu sluší více

                      Rybník Vidlák je po revitalizaci.Nenapadlo mě,že bude ještě zamrzlý a nic nepoznám. 

                Jedním z důvodů pro odbahnění bylo i to,že zde ochránci přírody zjistili nepůvodní druhy,

                            hlavně sumečka afrického.Proto další rybník,který se bude čistit je Krčák,aby se zjistilo,zda se nepůvodní druhy nešíří dále do povodí.

                                           

                 

Po dlouhé době slunce

                           Únor byl zatím na sluneční svit skoupý.Průměrně se v prvních 10 dnech slunce

                           ukázalo na necelé tři hodiny a na některých místech se neukázalo vůbec.

K těm místům patřilo i naše město a okolí.Nejvíce svítilo v jižních Čechách.

            V neděli jsme jeli odpoledne do Mladé Boleslavi na nákup a vzala jsem

                                    si foťák,protože se zdálo,že se obloha protrhává a že bychom se mohli

                                cestou zpátky někde zastavit.Obloha se úplně protrhala.

                     Vzali jsme to směrem na Branžež.

                                                                                  

Jak je u nás doma

        Když je venku nevlídno,považuji si tepla domova a maličkostí,které dělají

domov,domovem.

                         Jsem ráda,že mi doma kvetou orchideje a díky nim je pohled z okna barevnější                       

Doprovod

 22.ledna jsme vezli dceru na zubní na Malou Skálu.Čekal ji složitější zákrok a měla mít

 doprovod.Konečně jsem zastihla východ slunce nad Žabakorem,kolem kterého jsme

 jeli.V té době byly mrazy a byl zamrzlý.Je pořád i když led slábne.

                                                                                    

Pořádná dávka napětí

 Co v nevlídném počasí doma dělat?Baví mě hodně věcí,takže se nenudím.Často beru do ruky knihy.Ty mně obstarává v poslední době dcera,

  která jezdí s vnoučatama do knihovny do Liberce.Napíšu ji vždy,co bych si ráda přečetla.Málokdy 

  to přiveze.Pamatovala si,že už posledně mně půjčovala knihy od Roberta Bryndzy,to zrovna měli volnou 

  jenom jednu,ale teď naposledy přivezla rovnou čtyři a další tři jako audioknihy.Docela měla 

  šťastnou ruku,že vypůjčila ty,které jsem ještě nečetla.

Modřinka vždy knihy kontroluje a jako by říkala,budeš mít divoké sny.

V lese je hezky

      V úterý 27.ledna jel manžel do Skokov za kamarádem.Rozhodovala jsem se,zda nemám jet s ním,že by mě vysadil u lesa a trochu se prošla.Počasí nebylo sice nic moc,ale procházka v lese,který znám a je nedaleko vesnice mě nakonec zlákala.  

                                                                            

                                                                                 

Kolem Ještědu

 V neděli 18.ledna po pár deštivých dnech,kdy sníh rychle mizel jsme se rozhodli podívat

  se někam směr Ještěd,zda je to tam se sněhem lepší.Jako cíl byla Karolína ve Světlé pod Ještědem.

  Obec leží asi 2 km od vrcholu Ještědu v Ještědsko-kozákovském hřebenu.Je to asi nejznámější obec

  v Podještědí díky pobytu Karoliny Světlé.

Na mapách bylo na této trase vyznačeno pár vyhlídek,které jsme navštívili.

Vyplatilo se,výhled byl krásný

Je vidět i na Krkonoše

Jizera

 Často fotím řeku Jizeru.Městem protéká a mám tu pár míst,kam se ráda vracím.

 11.ledna měl tatínek výročí a tak jsme mu šly se sestrou rozsvítit svíčku na hřbitov v Nudvojovicích.

  Sešly jsme potom dolů k Jizeře.Řeka se tady z hor dostává do nížiny a její tok se zklidňuje.Škoda,že je to v Nudvojovicích jenom malý úsek.Nudvojovice nejsou průjezdné právě díky Jizeře a podle ní se nedá dále dojít.V Přepeřích je v cestě zástavba.

               

Milé setkání

Vzhledem k tomu,že se vnučky kvůli nemoci nezúčastnily oslavy mých narozenin

mezi svátky pozvala jsem je na posezení do restaurace.Dala jsem jim za úkol nějakou vybrat.

Vybraly Turnovskou pivnici.Už dříve jsem věděla od rodiny i známých,že je tu hezké posezení

a dobře vaří.O čemž jsem se brzy přesvědčila.

Od pivnice je vidět na zámek Hrubý Rohozec

S hůlčičkou

 Asi tři dny bylo u nás hezky a tam jsem toho musela využít.A teď nám prší a sníh se pomalu ztrácí.

 A kam?Jenom po okolí.Zastávka v Přepeřích u jezu.Vytvořily se tam rampouchy,ale do namrzlého sněhu jsem se neodvážila.

Držíme tradici

 Když jsem se dočetla,že v Jilemnici na náměstí po dvou letech postavili sněhového Krakonoše

 bylo jasné,kam v nejbližších dnech zamíříme.Ve čtvrtek 8 ledna bylo sice hodně

 mrazivo,ale konečně jasno.A tak jsme v 9 hodin vyrazili směr Jilemnice.Cestou jsem obdivovala

 zasněžené kopce a neporušené bílé pláně.Sem tam byl vidět i běžkař.

 

Šedivý den

    V pondělí,když jsme jeli z Ortopedické kliniky z Jablonce nad Nisou mě manžel trochu povozil.

     Z dálnice odbočil směr Sychrov.Počasí bylo divné,takový šedivý den,že jsem si nejdříve

myslela,že mohu klidně fotit černobíle.

         

První výlet v novém roce

 Na nový rok jsme byli pozvaní k synovi na sváteční oběd.Počasí bylo zatažené

 a tak jsme u něj hráli stolní hry a plánovanou procházku odložili.

 Po třetí hodině nastala změna.Nasedli jsme do auta,bylo nás akorát pět a snacha

 navrhla,že bychom se mohli podívat do restaurace Podkost.Cestou jsme obdivovali

 nebeské divadlo.Mraky se předháněly.