Co ráda pozoruji

 Obyvatelé rybníků vždy přitáhnou mou pozornost,ať jsme,kde jsme.Ovšem labutě zřejmě ze Žabakoru

  si  pořád lebedí kousek od rybníka v zeleni.Není to nic neobvyklého,první výhonky zemědělských     plodin jsou pro ně vítaným zdrojem obživy po zimě.

 

Jeřábi už tolik vidět nejsou.Začíná jejich doba hnízdění.Ochranáři přírody uveřejnili,že letos je

u Žabakoru velké množství jeřábů a díky mladým jeřábům,kteří ještě nehnízdí je tam rušno.

Prudí.Je to stejné jako u mladých nehnízdících čápů,kteří pořádají nálety na hnízda.

U Žabakoru se dost rozmnožila husice nilská.Pochází z Afriky a v Egyptě to byl

posvátný mazlíček faraónů.

Kolem rybníků jsou vidět hodně volavky popelavé

U Holanských rybníků byly na poli volavky bílé

Největší radost mám z návratu čápů.Z hnízd,které s děvčatama sledujema je čapí pár na na dvou hnízdech.

Na jednom zatím samička a dvě hnízda jsou ještě prázdná.

V týdnu jsme měli cestu přes Kněžmost a měla jsem štěstí,že bylo hnízdo obsazené.

Ovšem jenom na chvíli.Kolem kroužil další čáp a tak domácí se ho snažil odehnat.

Tu podívanou jsem si užila.

Samička bránila hnízdo hlasitým klapáním a nebo zaujala výhružný postoj.

Našli jsme i další hnízdo v Kněžmostě Koprníku.

Tak mám zase zábavu na pár měsíců.Pozorovat čápy.I když to není vždy zábava,protože na hnízdě

jsou i dramata.Ale přeji,aby letošní rok byl v hnízdění klidný a úspěšný

Hezké dny i Vám