Myslela jsem,že jsme i v širším okolí navštívili všechny dřevěné zvonice.Při zkoumání mapy jsem zajásala,když jsem objevila dřevěnou zvonici v Mladějově.Přes Mladějov jezdíme docela často,když jedeme do Jičína za nákupy a zpátky to vezmeme právě přes Mladějov.Je to obec mezi Sobotkou a Jičínem v Českém ráji.
Zvonice je z roku 1723.je to mohutná stavba na kamenné podezdívce.Zvonice měla původně tři zvony,dochoval se však jediný s obrazem sv.Václava a Jana Nepomuckého.
Už nějakou dobu jsem denně dobíjela baterii na kolo a v sobotu později odpoledne konečně vyjela.Přes den bylo hezky,sluníčko hřálo.Ovšem,když jsem vyjela začalo foukat a bylo to pěkně studený.Podle mé kamarádky,která jezdí na kole i přes zimu jsem na to byla připravená.Jak to šlo zastavila jsem a na prsa,kde cítím chlad nejvíc jsem si pod bundu dala teplou šálu a pod helmu cyklistický šátek.Myslím,že cyklistům co jezdí v těch barevných úborech musela být zima.Což mně potvrdil soused,když jsme se sešli u domu.
První zastávku jsem si udělala u Žabakoru.Bylo tady živo.Měla jsem sebou oba foťáky,ale fotit s velkým objektivem,abych si přiblížila labutě,které jsou až na konci rybníka se mi moc nedařilo.Občas mě bolí z řidítek hodně zápěstí a ruce potom vůbec nechtějí poslouchat.
Doma se to trochu pohnulo,syn začal malovat aspoň kuchyň a další místnosti,krom pokojů.Manžela jsem odklidila k jeho bratrovi na chalupu.Když nepomáhá,akorát by nám překážel.Dnes si přijel pro nějaké věci domů a protože jsem cítila,že potřebuji pauzu,navrhla jsem zda by nás s Bleky někam vyvezl.Tak krásný den a teplý.Návrh se ujal,ale kam tak rychle.Skončili jsme v Příšovicích u Písečáků.Procházka mně hodně pomohla a myslím,že i Bleky byla spokojená.Chodíme spolu na procházky pořád na stejná místa,ale to chodí i další pejskaři a tak se nemůže ani pořádně proběhnout.Tady si to vynahradila.
Vodní dílo Sudoměř bylo pro nás příjemné zastavení cestou z Lobče.Rády jsme se s děvčatama prošly v malebné přírodě.V místě dnešní přehrady stával mlýn,který byl založen v letech 1300-1320 Soběslavem ze Sudoměře.Zanikl až za Rakousko-Pruské války v 18.století.Ještě před zatopením údolí byly zbytky mlýna patrné.V roce 1998 začal rodák ze Sudoměře budovat hráz na Strenickém potoce u Sudoměře.Vodní nádrž má sloužit ke zkvalitnění prostředí pro chráněné živočichy a rostlinstvo na dříve podmáčených pozemcích.Dílo bylo dokončeno v roce 2002.
Asi jsem se někde v komentáři už zmínila,že jsem vyrůstala v partě devíti děvčat.Byly v ní samozřejmě i mé dvě mladší sestry.Scházíme se celé roky už asi 50 let,kdy jsme opustily náš dům..Bohužel jedna z nás zemřela na covid a o jedné jsme několik roků nevěděly.A stala se náhoda.V Turnovských listech se objevila vzpomínka na jejího bratra a otce.Musely jsme zapátrat až kontakt našly.A byly jsme pozvané na návštěvu.Takže manžel řídil a vezl mě,moji sestru a další dvě sestry,se kterými jsme si nejblíže.A hlavně bydlí v Turnově.Setkání to bylo moc hezké a Eva nás provedla po místě,kde žije.Navštívily jsme krásný zámek Lobeč,který je v soukromých rukách a je zde penzion.Trochu Vás seznámím s historii zámku
Zámek je památkově chráněný objekt v obci Lobeč v okrese Mělník.První zmínka pochází z roku 1323 a píše se o statku.Až někde v polovině 17.století za Roberta Geraldina vznikl na místě zámek.Vystřídalo se tu hodně majitelů.V roce 1828 koupila zámek rodina Vaňků a za nich došlo v roce 1833 k úpravám zámku.Další z majitelů Rudolf Cicvárek modernizoval dodnes fungující pivovar.V roce 1928 koupil Lobeč generální ředitel Škodových závodů a jeho potomkům patřil zámek až do roku 1948,kdy byl znárodněn.V roce 1991 byl v restituci zámek rodině vrácen.Prošel rozsáhlou rekonstrukcí a dnes je zde penzion.Líbilo se nám tam moc.
Pořád jsem měla obavy,že krom sněženek a bledulí nic nevyfotím.Přeci jen jsme v Libereckém kraji a počasí je tu drsnější a o to více,že v Krkonoších je pořád sníh a tady chladno.Denně chodím se psem okolo tří zahrádkářských kolonií a krom zmíněných nic nevidím.Ani sestra na zahrádce nic vykvetlého neměla.Tak jsme trochu pocestovali a už jsem chytala úlovky. Přeci jen v Polabí u nejmladší sestry je jaro o trochu dříve.
Syn mi zapojil počítač,něco jsme doma udělali,ale teď už stojíme.Pán,kterému syn pronajal dům nedodržel smlouvu a nevíme,kdy se vystěhuje.To si musí vyřídit syn.Dcera nám v týdnu navrhla,zda nechceme od nich z hospody rozvážet obědy ukrajinským rodinám a za to jsem ji byla vděčná.Nechci mluvit o válce,ale když se něco zlého děje jsem ráda,když mám hodně práce a nemám čas na všelijaké myšlenky.A když jsem ty rodiny potom viděla,malé děti a slyšela jejich příběhy,znovu jsem si uvědomila,jak se máme.Máme střechu nad hlavou,okolo sebe rodinu a přátele a věřím,že nás snad nic neohrozí.Oni domovy už nemají,část rodiny je na Ukrajině o některých přátelích nemají zprávy.V té chvíli to na mě hodně dolehlo.Musím napsat,že Turnov,ač malé město je hodně aktivní v pomoci a pořád se hledají dobrovolníci.Také je to asi tím,že tu hodně Ukrajinců pracuje a teď tu jsou jejich rodiny a lidi se snaží o ně postarat,protože muži odjeli do války.
A protože jsme jezdili po okolí Turnova,tak se mi podařilo něco nafotit a snad i na jarní výzvu.Počasí je slunečné,ale pořád studeně fouká a asi hned tak nepřestane.Říká se,dokud je na horách sníh bude dole chladno.A vrcholky Krkonoš jsou pořád bílé.
V Dolánkách šel od Jizery chlad
Další hezký den jsme se vypravili za bledulkami do Podtroseckého údolí.
Jak jsem už psala čeká nás doma velká rekonstrukce bytu a tak se na nějakou dobu odmlčím.Zítra se odpojí můj počítač,protože zde budeme mít šatnu a do té se pustíme,jako první.Vaše blogy si určitě po večerech prohlížet budu na mobilu,ale s psaním komentářů to bude horší.Zkoušela jsem si to nedávno a zjistila jsem,že ač jsem dala komentář publikovat,vůbec se neobjevil.A také se mi na mobilu moc dobře nepíše.
Jsou hezké dny a tak občas vyjedeme za město.Od práce je potřeba si občas odpočinout a kde jinde nabrat energii,než v přírodě.Jaro se probouzí v Českém ráji pomalu.Všude je velké mokro a bláto.Pátrala jsem hlavně po květinách.Viděla jsem jenom sněženky a v Podtroseckém údolí rozkvétaly bledule.Velkým překvapením bylo,že jsme na louce zahlédli pár jeřábů.A o kus dál další.Známka toho,že jaro je přeci jen tady.´
Nadpis je z písničky Amazonka country skupiny Hop Trop a zpívá mi ji manžel,jak vezmu do ruky háček.
Je fakt,že těch deček už mám dost,ale když jsem byla nemocná a angínu je potřeba vyležet,tak jsem buď četla a nebo háčkovala.Teď už na háčkování čas nebude,budou jiné práce a tak jsem nakonec byla ráda,že jsem všechny práce dodělala.Ale už mám načnutý na další polštářek,ale ten už počká.Tak jsem samá dečka.Už je mám ve všech barvách a pořád měním ubrusy a dečky.
