První vyjížďka na kole

 Už nějakou dobu jsem denně dobíjela baterii na kolo a v sobotu později odpoledne konečně vyjela.Přes den bylo hezky,sluníčko hřálo.Ovšem,když jsem vyjela začalo foukat a bylo to pěkně studený.Podle  mé kamarádky,která jezdí na kole i přes zimu jsem na to byla připravená.Jak to šlo zastavila jsem a na prsa,kde cítím chlad nejvíc jsem si pod bundu dala teplou šálu a pod helmu cyklistický šátek.Myslím,že cyklistům co jezdí v těch barevných úborech musela být zima.Což mně potvrdil soused,když jsme se sešli u domu.

První zastávku jsem si udělala u Žabakoru.Bylo tady živo.Měla jsem sebou oba foťáky,ale fotit s velkým  objektivem,abych si přiblížila labutě,které jsou až na konci rybníka se mi moc nedařilo.Občas mě bolí z řidítek hodně zápěstí a ruce potom vůbec nechtějí poslouchat.

Další  zastávka byl rybník Oběšenec.Byla jsem zvědavá,zda je už napuštěný.Téměř byl.Tak doufám,že příště až sem přijedu budou tu i labutě.

Vítr čeřil hladinu rybníka,fičelo pořádně.

Přemýšlela jsem kam dál.Nakonec jsem se rozhodla,že to vezmu přes Příhrazy,Žehrov až ke hradu Kost.Ta mě tolik nezajímala,chtěla jsem dojet až k rybníčku u Sobotky.Podle mobilu to bylo 10 km.Nemám tolik výkonné elektrokolo a bylo by špatné,kdyby se mi cestou baterie vybila a proto ji musím hlídat a na rovině nezapínat a hlídat si km.Ale i na to jsem připravená.Manžel hlídá mobil  a kdyby něco,dojede pro mě.Ono se dá bez zapnuté baterky jet po rovině,ale jak je kopeček bez ní to už nezvládám.Jednou mi baterka došla asi 2 km od Turnova a domů jsem dojela naprosto vyčerpaná.

Rybníček je soukromý.Labutě byly v zeleni,ale k mé radosti se zvedly a šly do rybníka.Doma jsem zjistila,že na břehu byla i volavka.

Kost z jiné strany,než fotívám.Byla obležená auty a Plakánkem šlo procesí.Sem jedině ve všední den.

Zvonička se sochou

Bílý rybník pod hradem se pořád čistí a tak jsem zastavila u Černého.Ten je už vyčištěný a jsou tu pokácené stromy a změnilo se naprosto okolí.

Od silnice jsou teď vidět pozůstatky panského dvora.Tvořily ho dvě zděné budovy a jedna dřevěná.Dvůr zanikl po polovině 19.století.

 

Nakonec jsem stihla i západ slunce.

Doma.S bleskem a bez blesku

Domů jsem dorazila v pořádku.Manžel už mě volal,kde jsem.Baterka vydržela a já taky.Doma hotovo,měla jsem pomocnice,dceru a vnučku,ale nebylo to ani potřeba.Horší až se budou malovat čtyři pokoje a v jednom dělat podlaha.To bude bohužel až v červenci.

Mějte hezký poslední březnový týden