Po dlouhé době slunce

                           Únor byl zatím na sluneční svit skoupý.Průměrně se v prvních 10 dnech slunce

                           ukázalo na necelé tři hodiny a na některých místech se neukázalo vůbec.

K těm místům patřilo i naše město a okolí.Nejvíce svítilo v jižních Čechách.

            V neděli jsme jeli odpoledne do Mladé Boleslavi na nákup a vzala jsem

                                    si foťák,protože se zdálo,že se obloha protrhává a že bychom se mohli

                                cestou zpátky někde zastavit.Obloha se úplně protrhala.

                     Vzali jsme to směrem na Branžež.

                                                                                  

Doprovod

 22.ledna jsme vezli dceru na zubní na Malou Skálu.Čekal ji složitější zákrok a měla mít

 doprovod.Konečně jsem zastihla východ slunce nad Žabakorem,kolem kterého jsme

 jeli.V té době byly mrazy a byl zamrzlý.Je pořád i když led slábne.

                                                                                    

V lese je hezky

      V úterý 27.ledna jel manžel do Skokov za kamarádem.Rozhodovala jsem se,zda nemám jet s ním,že by mě vysadil u lesa a trochu se prošla.Počasí nebylo sice nic moc,ale procházka v lese,který znám a je nedaleko vesnice mě nakonec zlákala.  

                                                                            

                                                                                 

Kolem Ještědu

 V neděli 18.ledna po pár deštivých dnech,kdy sníh rychle mizel jsme se rozhodli podívat

  se někam směr Ještěd,zda je to tam se sněhem lepší.Jako cíl byla Karolína ve Světlé pod Ještědem.

  Obec leží asi 2 km od vrcholu Ještědu v Ještědsko-kozákovském hřebenu.Je to asi nejznámější obec

  v Podještědí díky pobytu Karoliny Světlé.

Na mapách bylo na této trase vyznačeno pár vyhlídek,které jsme navštívili.

Vyplatilo se,výhled byl krásný

Je vidět i na Krkonoše

Jizera

 Často fotím řeku Jizeru.Městem protéká a mám tu pár míst,kam se ráda vracím.

 11.ledna měl tatínek výročí a tak jsme mu šly se sestrou rozsvítit svíčku na hřbitov v Nudvojovicích.

  Sešly jsme potom dolů k Jizeře.Řeka se tady z hor dostává do nížiny a její tok se zklidňuje.Škoda,že je to v Nudvojovicích jenom malý úsek.Nudvojovice nejsou průjezdné právě díky Jizeře a podle ní se nedá dále dojít.V Přepeřích je v cestě zástavba.

               

S hůlčičkou

 Asi tři dny bylo u nás hezky a tam jsem toho musela využít.A teď nám prší a sníh se pomalu ztrácí.

 A kam?Jenom po okolí.Zastávka v Přepeřích u jezu.Vytvořily se tam rampouchy,ale do namrzlého sněhu jsem se neodvážila.

Držíme tradici

 Když jsem se dočetla,že v Jilemnici na náměstí po dvou letech postavili sněhového Krakonoše

 bylo jasné,kam v nejbližších dnech zamíříme.Ve čtvrtek 8 ledna bylo sice hodně

 mrazivo,ale konečně jasno.A tak jsme v 9 hodin vyrazili směr Jilemnice.Cestou jsem obdivovala

 zasněžené kopce a neporušené bílé pláně.Sem tam byl vidět i běžkař.

 

Šedivý den

    V pondělí,když jsme jeli z Ortopedické kliniky z Jablonce nad Nisou mě manžel trochu povozil.

     Z dálnice odbočil směr Sychrov.Počasí bylo divné,takový šedivý den,že jsem si nejdříve

myslela,že mohu klidně fotit černobíle.

         

První výlet v novém roce

 Na nový rok jsme byli pozvaní k synovi na sváteční oběd.Počasí bylo zatažené

 a tak jsme u něj hráli stolní hry a plánovanou procházku odložili.

 Po třetí hodině nastala změna.Nasedli jsme do auta,bylo nás akorát pět a snacha

 navrhla,že bychom se mohli podívat do restaurace Podkost.Cestou jsme obdivovali

 nebeské divadlo.Mraky se předháněly.

Zasněžené Maloskalsko

 I u nás napadnul z neděle na pondělí sníh.Už po něm není ani památky,déšť všechno spláchnul.

 Na Kozákově je pořád,ale tentokrát jsme za prvním sněhem na Kozákov nejeli.

 Syn nás poprosil,zda bychom v úterý nedovezli nějaké léky pro naši mladší vnučku do Lišnýho.

 Pojala jsem to jako výlet.Maloskalsko je ve větší nadmořské výšce,jak Turnov a sněhu je

 tu vždy více.Chvilkama to vypadalo moc hezky.Zastavili jsme v obci Prosíčka a vylezla jsem si

 na kopec odkud je výhled na Malou Skálu.Zajímavé,že se mi ve sněhu šlo hezky,připadala jsem si

 jako bych našlapovala do peřin.

                                Prosíčka je velmi malá obec,žije tu 21 obyvatel

                                                                                  

Jak někdy cestujeme

   Zbylo mně pár fotografií ještě se sněhem,jak různě jezdíme za jiným účelem než výletováním.Já to ale vždy s něčím spojím.Když máme cestu do Semil nezapomene mi manžel zastavit u vyhlídky nad Žlábkem u Tatobit.Je tu hezký výhled na Trosky,zámek Hrubou skálu,kapli sv.Anny na Vyskři a Turnov

  

Maloskalsko

      Při příjezdu na Malou Skálu zaujme charakteristická silueta strmého

      pískovcového útesu Vranova.Není divu,že toto strategicky výhodné místo bylo

      na počátku 15.století vybráno pro stavbu strážního hradu..Za zakladatele pevnosti je považován Heník z Valdštejna

      a to v roce 1425.Hrad Vranov jemuž se také říkalo Skála či Skály nad Jizerou zůstal v držení 

      Valdštejnů až do roku 1538,kdy panství koupil Jan z Vartenberka.Hrad nebyl téměř využíván

       a pustl.Nečekaný obrat přinesl až rok 1802,kdy panství i s hradem koupil podnikatel

       František Zachariáš Romisch,který zde vybudoval Pantheon,jak se hradu i říká a je to soustava 

       pomníčků,ozdobných uren a pamětních desek.Seznámila jsem Vás s trochou historie a až bude

       hrad otevřen,chtěla bych se tam podívat.

Naposledy jsem tu byla s vnoučaty,když jsme kempovali na Malé Skále a to je už pár let.

Dlaskův statek

 Hezkých dnů je jako šafránu.Po 18 dnech a to 13.ledna najednou ráno vychází slunce.

 Zatím jsem nejásala,počasí se rychle mění.V osm hodin bylo jasno a pro mě signál,

 že toho musíme využít.Jenže kam,tak narychlo.Plánů  mám hodně,ale jsou to už celodenní

 výlety a ty nechám na jaro.Teď mě to láká více do přírody,užít si opravdové zimy.

 Takže bylo jasné,že jedeme někam výše.První zastávka byla v Dolánkách.Dlaskův statek je

 krásný v každém ročním období.Já se chtěla hlavně podívat,zda se na jezu Jizery nevytvořily rampouchy

 a nebudou i na druhé straně,kde se na skalách nad Jizerou tvoří skoro ledopády.

O Dlaskově statku jsem toho už napsala hodně,jsme tady několikrát do roka.

Tak jenom  málo.

Dlaskův statek byl postaven koncem 18.století ve stylu

pojizerské lidové architektury.Uvnitř statku je stálá expozice

lidového interiéru a podomácké výroby v Pojizeří.

Od roku 2010 je statek zařazen mezi národní kulturní památky.

Přes zimu je památka zavřená.

Adamovo lože

          Pořád jsme ještě v roce 2024,ale už se blížím ke konci.Teď se divím,

            co jsme toho mezi svátky,kdy byly návštěvy,manžel nemocný,stihli.

                   Manželovi už bylo dobře a tak jsme jeli opožděně gratulovat známým.Pohybovali jsme se

     blízko Hrubé Skály a najednou stojíme před zámkem.Tam jsem jít nechtěla

                na parkovišti bylo plno aut,z čehož jsem usoudila,že to jsou zámečtí hosté,

             kteří sem přijeli strávit Silvestra.Ale ráda jsem navštívila o kousek dál

            Adamovo lože.Vzpomněla jsem si hned na prince Bajaju,neboť pohádku

           mezi svátky dávali.    

                                

Zima v Podtroseckém údolí

 Užily jsme si s děvčaty další námrazu.Samozřejmě jsme hodně fotily.

  Já foťákem a ony mobilama.Říkaly,že takovou námrazu asi  hned tak neuvidí.

             

Kde jsou Trosky

     Mezi svátky přijela moje nejmladší sestra se svoji dcerou a vnučkou pogratulovat mi k narozeninám a protože u nich doma /bydlí u Čelákovic/ takovou námrazu

nemají a většinou ani sníh projevily přání projet se Českým rájem.Navrhla jsem trasu,kterou mám nejraději.Nejdříve jsme vyrazily směr Trosky a bohužel cestou jsem si uvědomila,že je tak silná inverze,že je sotva uvidíme. Jinak hrad je přes zimu zavřený.Od parkoviště se do dojít lesem až pod ně.

Zimní království

                 Procházka zasněženým Kozákovem byla fajn,ale už to není taková novina.Sníh už máme

                 i my ve městě,napadnul v pátek.Ve městě to asi lidem moc radosti nezpůsobí a už vůbec ne

                 řidičům,ale v přírodě na procházky je to příjemná změna.Je zima a sníh k ní patří .

                               Na parkovišti na Kozákově bylo pár aut,byly to rodiny s dětmi,které tu bobovaly.                                                             

Bílý Kozákov

  Každý rok držíme tradici,že jezdíme za prvním sněhem na horu Kozákov.

  I když první sníh to nebyl ten zmizel už do odpoledne.

  Pod Kozákovem sníh nebyl a 25.prosince nebyla ještě ani námraza

           

Mráz čaruje

 Na chvíli se uvolnil počítač a tak sem dám svůj opravdu poslední příspěvek

 ve starém roce.Už třetí den je u nás mlhavo a poslední dva dny se vytvořila

 všude krásná námraza.Manžel mi onemocněl a tak mi zůstaly jenom procházky

 kolem sídliště.

Máme tu prales

První sníh

První sníh se u nás objevil 21.listopadu ráno.Jeli jsme na nákup do Mnichova Hradiště.

Nejraději fotím první sníh na hoře Kozákov,ale odpoledne už nebylo po sněhu

ani památky.Byla jsem ráda,že jsem si vzala sebou na nákup foťák