Dnes už radostněji

 Když už jsem se na blogu svěřila,že bojujeme s manželem s covidem,tak abych také ten náš příběh ukončila.Jsem od mala introvert a tak někdy dost lituji,když o sobě napíšu více.Radostná zpráva je,že manžel je zdráv.Po deseti dnech od pozitivního testu není infekční,končí mu karanténa a může ven.U mě byly testy pozitivní 1.listopadu a tak mám před sebou ještě sedm dnů karantény.To už snad zvládnu ,nemám žádné příznaky,snad jediný,že mě bolelo asi dva dny za ušima a tak doma funguji jako jindy.Chtěla bych dát tímto naději i jiným sedmdesátníkům,že nemusí být vždy zle,ale z covidu budu mít obavy pořád.Věřím,že budeme  mít nějaké protilátky,protože se těšíme na svoji rodinu a svá vnoučata,že se konečně uvidíme.Ale nic nebudeme přehánět,nadále budeme dodržovat všechna opatření.Děkuji Vám za podporu.

V katanténě pozoruji,jak se mění obloha.Většinu dní propršelo,ale občas,když se obloha rozjasnila,bylo to jako zázrak.

Nestihla jsem dojít ani pro krmítko do sklepa a už jsem měla na balkoně sýkorky.Nechtěla jsem courat po baráku,protože bych určitě někoho na chodbě potkala a tak jsem nasypala slunečnici na misku.Samozřejmě byla za chvíli na zemi a tak jsem ji zatížila kamenem.

Mám obavy,že to bude jako loni,na krmítku jenom sýkorky a brhlíci.

Sýkorka koňadra

Sýkorka modřinka

Brhlík.Létají k nám dva

Radost mně udělala drobounká sýkorka babka

Těším se,že už brzy budeme moci vyjet někam za město do přírody.

Mějte hezké listopadové dny a opatrujte se