Moje zlatá

 Nesmím zapomínat,že mojí hlavní společnicí doma a hlavně léčitelkou je moje kočička Modřinka.Bleky se stala hvězdou díky tomu,že nás provází na většině výletů,ale doma na nás vždy čeká Modřinka.Pokud jsme na výletě dlouho, čeká na nás za dveřmi.Vystihne,že mě něco bolí a to kolikrát dříve,než to cítím já.Už minulý týden mi spala obtočená kole krku.Je fakt,že jsem měla v krku divný pocit a hodně jsem se kolen něho potila.Angína na mě skočila ze dne na den.Měla jsem ji naposledy v 18 a nikdy jsem netrpěla na nachlazení,chřipky a podobně.Dokonce i covid jsem měla bezpříznakový.Tak mě angína překvapila a dala mě zabrat.Po týdnu jsem dnes vstala,poctivě jsem ležela,nešlo to jinak.

A tak mé  léčitelce věnuji tento příspěvek.O léčitelských schopnostech koček toho bylo napsáno hodně.I já mám doma několik knih.Modřinka má jako všechny kočky a i psi ráda sluníčko.Nejslunnější místnost v bytě je můj pokoj,je na jih a tak mám často obsazenou sedačku.Vyhřívá se tu i Bleky.

Čáslav a Havlíčkův Brod

 Do Jihlavy jsme si  udělali dva zastávky.V Čáslavi a v Havlíčkově Brodě.

Čáslav je město v okrese Kutná Hora a leží od ní 12 km.Udělali jsme tady zastávku,protože vnučka potřebovala něco nakoupit.Zaparkovali jsme na Starém  Městě na náměstí Jana Žižky z Trocnova,kde je městská památková zóna a šly jsme se s vnučkou podívat ke kostelu s.Petra a Pavla.Manžel zůstal v autě.Nechápu,že si nepotřebuje protáhnout tělo

Pro Růženku

Všechny nás zastihla velmi smutná zpráva a hlavně nečekaná.Ještě v minulém  týdnu jsem psala Růžence,že se mi u nich v Jihlavě moc líbilo a že jsme navštívili i pár míst v okolí.Byla zvědavá a těšila se na fotky.Bohužel jsem nestihla fotky dříve zpracovat a tak tento příspěvek věnuji Růžence už tam nahoru. 

Zámek Příseka

Původní renesanční tvrz byla na přelomu 17. a 18. století přestavěna na nevelký barokní zámek.Zámek prošel velkou  rekonstrukcí v letech 2014-2015,kdy získal i novou věž.V opraveném zámku nalezlo zázemí nové muzeum modelů aut od české modelářské firmy Abrex.

Konečně Jihlava

 Do Jihlavy jsme se chystali s vnučkou už asi dvakrát.Jednou se cesta zrušila a jednou ji vezl vnuk svým autem.Až došla na nás řada.Nicolka měla jarní prázdniny a v té době měla jet za svoji trenérkou do Jihlavy.Jinak to k ní nemá daleko,protože studuje v Humpolci.Nejela sama vzala sebou i svoji fenku Kiaru,protože ji chtěly děvčata z Fitness poznat.Vyjeli jsme o něco dříve a nakrátko zastavili v Čáslavi a Havlíčkově Brodě,ale ty dám později.Jihlava má 51 tisíc obyvatel.Zaparkovali jsme na Masarykově náměstí.Města moc nevyhledávám,ale na Jihlavu jsem byla zvědavá.V dětství jsme jezdívaly se sestrama s maminkou od tatínkova zaměstnavatele na dovolenou na Vranovskou přehradu.Tenkrát to byla cesta autobusem na celý den.Každou chvíli se něco opravovalo.Jezdily jsme tam několik let a v paměti mně utkvěly zastávky v Čáslavi,Havlíčkově Brodě a v Jihlavě.

Masarykovo náměstí.První dojem byl pěkný.Mám ráda náměstí,kde nejezdí auta.Parkoviště je hned z kraje a docela mě překvapilo,že tu nebyl po druhé hodině odpoledne nějak zvláštní ruch a to byl všední den.Turnov je v tuhle dobu už ucpaný automobily.Náměstí je velké,lemované hezkými domy.

Budova radnice

Zvonice a varhanní koncert

 O slunečném víkendu jsme byli pozvaní k nejmladší sestře za Čelákovice.A tak jsem si hned vypsala pár zajímavostí.Jednou z nich byla i polodřevěná zvonice u kostela sv.Šimona a Judy ve Viticích.

Kostel byl otevřený a slyšela jsem vysavač,tak jsem vlezla dovnitř a dobře jsem udělala.Pán,který uklízel byl velmi ochotný,mohla jsem fotit a pozval mě i na kůr,že mně ukáže varhany.To  jsem se raději podívala,kde mám manžela a přála si,aby neseděl v autě,jako obvykle.Naštěstí stál před kostelem a šel s námi.Pán hrál krásně,předvedl nám,jak se hraje na varhany na nejnižším tónu a nejvyšším a když jsem se optala,zda mu k tomu někdo zpívá,odpověděl,že zpívá on.A začal,byla to nádhera až mi naskákala husina po těle.Opravdu byl to zážitek.

Kostel sv.Šimona a Judy pochází ze 13.století.Kostelní věž byla přistavěna v roce 1687.

Celý kostel se mi vyfotit nepodařilo.Před vchodem stála dodávka a osobní auto.Vedle na domku se dělaly nějaké práce.

Jedeme dál

 Jedeme dál.Ve čtvrtek jsem fotila zajímavý východ slunce nad Žabakorem,ale počasí přes den nebylo nic moc.Ale,když už někam vyrazíme,tak  ať to stojí za to.

Z Kokořínska jsme se dostali do Sudoměře.Na navigaci se mi objevila dřevěná zvonice a nepamatovala jsem si,zda jsme tu už byli.A byli, poznala jsem to až,když jsem došla na náves,kde je koupaliště.To jsem si už tehdy říkala,že koupat se před celou vesnicí by se mi nechtělo.

Povídání o zvonici už tedy na blogu mám,ale stejně jsem ho nemohla najít.Tak jen připomenu,že zvonice je z roku 1616 a byla postavena bez kovových hřebů.Stojí u kostela Narození Panny Marie ,který je z poloviny 18.století.

Zvonička a Cikánský kámen

 Tentokrát nás to táhlo směr Mělník do obce Vojtěchov,která je částí města Mšena.Vojtěchov je malá obec,trvala zde žije 11 obyvatel.Narodila se tu jedna z prvních českých lékařek Anna Bayerová.Byla jsem hlavně zvědavá na dřevěnou zvoničku .Nezklamala mě.

Cestou do pekárny

 Ve čtvrtek ráno jezdíme pravidelně na nákup do Mnichova Hradiště a zpátky se stavuje manžel v pekárně ve Svijanech pro chleba.Musíme odbočit z dálnice a jedeme okolo rybníku Žabakor.Včera jsem viděla z okna,jak se barví obloha na východ slunce a tak si s taškami přibalila i foťák.To samé jsem udělala i před týdnem ve čtvrtek.On to úplně východ slunce nebyl,protože bylo před devátou hodinou.Je to vždy jenom chvilka a tak jsem ji využila i když si vždy říkám,už to fotit nebudeš,je to okoukané.Snad ne.

Čtvrtek 3.2.2022

Znám křišťálovou studánku...

 Tuhle studánku v Českém ráji mám ráda a jak jsme někde poblíž zastavíme se tady.Nikdy jsem se z ní vody,ale nenapila.To jsem opatrná.

Nebákov v Českém ráji

 Další výlet,který jsme podnikli,když se počasí umoudřilo byl Nebákov.K tomuto místu nás také váže pár pěkných vzpomínek.Jezdili jsme sem několik roků s dětmi a přáteli,ale i s mými sestrami na dovolené na chatu od manželova zaměstnavatele.Je fajn si ty vzpomínky občas připomenout.Nebákov se nachází v Českém ráji.Je zde rybník s restaurací a nedaleko zbytky hradu Nebákov.Okolo něho jsme prošli nejdříve.Hrad vznikl na konci 13.století.Jedinou historicky doloženou osobou,která  měla k hradu přímý vztah byla Machna Nebákovská.Na konci 15.století hrad zřejmě vyhořel a v roce 1538 je už uváděn jako pustý.Ze hradu téměř nic nezbylo a nachází se někde nad skalami.

Z Jičína do Železnice a Jinolic

 V týdnu musel  manžel na kontrolu k lékaři do Jičína.Nemám silnici z Turnova do Jičína ráda,je dvouproudá s velkým provozem v obou směrech.Stačí kamion a kolona za ním jede až do Jičína.On už to ví a tak jsme to vzali zpátky na Železnici.Byli jsme tady před vánocemi podívat se na betlém,ale když mi zastavil na náměstí,tak  jsem fotila.Naštěstí je co,jsou tu hezké měšťanské domy.

Na krmítku

 Než vás vezmu zase do chumelenice,tak jsem nastřádala fotografie ptáčků na krmítku.Je jich čím dál méně.I když třeba o tom ani nevím,krmítko je na lodžii,kde má pokoj syn a tam já už moc nechodím.

Sýkorky létají pravidelně,ale tolik jich už není.Často je na krmítku párek kosů.

Šibenice v Lomnici nad Popelkou

 V úterý ráno jsme měli sníh a tak jsme vyjeli už dopoledne směrem Lomnice nad Popelkou.Leží v nadmořské výšce 476 m a Turnov jenom v 260 a hlásili,že u nás bude pršet a ve vyšších polohách sněžit.Chtěla jsem si užít sněhu,než na zimu rezignuji,protože ta,jako je u nás mě nebaví.Raději ať to rychle uteče a bude jaro.Na horách bude teď sněhu hodně,tam se ještě chci podívat,ale ač manžel je pořád dobrý řidič,tak zrovna,když sněží tam nepojedu.V Lomnici nad Popelkou jsme zajeli na kopec k šibenici.Ta napovídá o tom,že dané město disponovalo hrdelním právem,ale i kudy vedla do města hlavní cesta.Právě u nich se šibenice často stavěly,aby lumpy varovaly.Tomuto místu se ještě v první polovině 20.století říkalo U spravedlnosti.

Háčkované polštářky a k tomu něco na zub

 Na přání vnučky jsem ji do nového pokojíčku uháčkovala polštářky.Dohodly jsem se na barvách i vzoru.Pouze musím ještě dokoupit náplň do polštářků a doladit je.