Jedním z cílů našeho putování po Teplicku byla i býv.rozhledna Komáří vížka či Komáří hůrka.Komáří vížka je rozhledna
a Komáří hůrka je hora,na které stojí.Doporučil nám ji syn,byl tu se svými dcerami.
Ujistil nás,že to od parkoviště je sice do kopce,ale jenom krátce.
U parkoviště je kaple sv.Wolfganda.Kaple,zasvěcená patronovi horníků. Byla původně postavená ve 14.století v gotickém slohu.
Během 30leté války byla téměř zničena.V období 1692 - 1700 byla obnovena v barokním slohu.
.jpg)
Jára Cimrman by nám asi neprominul,kdybychom se nestavěli na jeho nejnižší rozhledně v Čechách v Nouzově,
která se nachází jenom 6 km od vyhlídky na Janečku.Kdo by neznal Járu Cimrmana.Asi nejvíce ho zná moje generace.
Jára Cimrman je fiktivní postava universálního českého genia,kterou vytvořil
Jiří Šebánek a Zdeněk Svěrák.Cimrman se poprvé objevil v roce 1966 v rozhlasovém pořadu
Nealkoholická kavárna a to jako řidič parního válce a sochař.Ještě téhož roku bylo založeno Divadlo Járy Cimrmana.
Myslím,že ho nemusím více představovat.Doma máme snad všechny jeho desky a
od mé práce jsme jezdili do jeho divadla na představení a chodili jsme do kina na jeho filmy.Nejsem moc typ na komedie a nebo
nějaký přisprostlý humor a proto mi byl cimrmanovský humor velmi blízký. Nejznámější pojetí cimrmanologie je z pera Zdeňka Svěráka a Ladislava Smoljaka.
Komická topornost a nehereckost se stala jednou ze značek Divadla Járy Cimrmana.Jeho hlášky mě pořád baví.
Na rozhledně jsme byli před čtyřmi lety a to se mi zdála,že je už taková zašlá.A tak jsem byla velmi příjemně překvapená.
že byla nově natřená a i cedulky obnovené.Bylo vidět,že se o to místo lidé starají.
Je to zde vymyšleno k dokonalosti
Ve středu 13.března po pauze vycházelo sluníčko,tak bylo jasné,že se někam pojedeme podívat.
Od švagra jsem měla tip na na zajímavou vyhlídku kousek od Semil nad obcí Janeček na úpatí kopce Medenec.
Vyhlídka vznikla na střeše bývalé trafostanice z roku 1946 po rekonstrukci objektu a byla otevřena loni v červenci.
Je soukromým majetkem,na její rekonstrukci se podíleli otec a syn Vacátkovi.
Bezva nápad,neboť je i na místě odkud jsou krásné výhledy.Bohužel ten den byla dost inverze.Na vyhlídku se leze po kovovém žebříku
a po stranách se dá držet řetězů.Když jsem viděla fotografie od švagra bylo mi jasné,že vylézt nahoru nebude pro mě.
Manžel v akci.Překvapil mě,ale když tam vylezl švagr,tak to dokáže i on.Kdo by neměl mít větší praxi
v lezení po žebřících než bývalý hasič.Trochu jsem měla obavy,aby to žebříky při jeho váze vydržely.
Foťákem jsem ho už raději nezatěžovala.
Ve středu 22.listopadu jsme sníh marně hledali a teď už bude v Jizerských horách všude.
Budeme si muset výlet zopakovat
Ve středu 22.listopadu to ráno vypadalo na hezký den.Konečně.Napadlo mě,že by mě
manžel mohl vyvézt na hory za sněhem.V Krkonoších jsme byli nedávno a tak Jizerské hory.
Naši předkové ještě v 16.století nerozlišovali Jizerské hory a Krkonoše,nazývali je společným
jménem Zelený les.Já to mám i teď tak..Když sestra bydlela v Kořenově a potom v Tanvaldě
a podnikali jsme odtud s našimi dětni výlety do Krkonoš,tak jsem vždy říkala už doma,jedeme do Krkonoš.
Ale jeli jsme vlastně nejdříve do Jizerských hor.
Samozřejmě se počasí pokazilo a po sněhu ani památky.Nevadilo mně to,krásně tam
bylo i bez sněhu.Zastavili jsme v Albrechticích,známém lyžařském středisku.
Z parkoviště jsem se šla podívat ke kostelu,ale více mě zaujal hřbitov naproti
se starými náhrobky a zajímavou hrobkou.Před dvěma staletími byla skutečnou obcí
jen ta obec,která měla vlastní kostel,faru,hřbitov a školu.Proto byl 15.6.1779 díky sbírce
obyvatel Albrechtic položen základní kámen kostela nyní sv.Františka z Paoly.
V pondělí 23.října se udělalo hezky,měli jsme chuť se projít zase někde v lese.Města ani jeden nemusíme,ty v okolí
už známe,jak své boty a tak raději ven do přírody.
Vzpomněla jsem si na Krkavčí skálu a tak jsme se tam vypravili.Je to skalní útvar ,který se tyčí
asi 100 m nad levým břehem Jizery v obci Chuchelna.Krkavčí skála je vyhlídkou
a zároveň jedním ze 7 Geologických zastavení v Mikroregionu Kozákov.Místo bylo zpřístupněno
před více,jak 100 lety.Přístup k němu byl velmi obtížný a proto počátkem minulého století
navrhl semilský Okrašlovací spolek zpřístupnění Krkavčí skály.Byla vyznačena přístupová cesta
včetně zábradlí a informačních tabulí.Slavnostní otevření se konalo 18.června r.1905.
V minulosti se zde pořádaly sousedské zábavy s hudbou,byly tu i prodejní stánky.
V sobotu ač mělo být velké teplo jsem se rozhodla,že jedeme na výlet.Nemá cenu sedět doma,za chvíli mohou přijít plískanice
a to už nic jiného nezbude.Mám sešit,kam pravidelně doplňuji,kam bych se ráda podívala.Manžel nebyl proti a tak jsme po snídani vyrazili.
Viděli jsme pár zajímavostí a já tentokrát začnu tou poslední.Masarykovou věží samostatnosti v Hořicích.Kdysi jsem ji viděla na fotografiích a byla nadšená.
Je to velmi zajímavá a krásná stavba a jeden z největších symbolů Hořic.Základní kámen byl položen 10.července 1926 za účasti T.G.Masaryka.
Věž byla dokončena v roce 1938.Je to pozoruhodná stavba s bohatou sochařskou výzdobou na vrcholu Hořického chlumu.Slouží jako památník
světových válek a zároveň jako rozhledna.Věž byla postavena podle plánů arch. Františka Blažka.Mohutné reliéfy na východním a západním křídle
nesou motivy Československého domácího i zahraničního odboje.
Na pátek 4.srpna jsme měli s manželem naplánované Polsko.Je tam ještě pár míst,kam bychom se chtěli podívat.
Ráno volala vnučka,zda bychom ji nemohli dovézt do Turnova na nádraží ve 12.45 na vlak. Rádi jsme ji vyhověli,Polsko nám neuteče.
Tak jsem změnila plány a jeli jsme do Lomnice nad Popelkou a rovnou na horu Tábor.
Další místo,kam nás vnukl zavezl byly Vranovské skály.Je to přírodní památka,která zahrnuje skupinu pískovcových věží na úpatí vrchu Ralsko..Byli jsme tady s manželem před čtyřmi lety.Neuvěřitelné,jak to utíká.Je to moc hezké místo a les v horkém dni poskytuje příjemný stín.Jsou zde zbytky skalních hradů a nejzajímavější je skalní Juliina vyhlídka.Skalní útvary vynikají světlými barvami v odstínech bílé,žluté a červené.
Nad obcí Vranov se tyčí skalní útvar Džbán
Sníh dlouho nevydržel,napadly tak 2 cm a s ním přišla opět bílá obloha,mlha,prostě počasí,v kterém nerada fotím.Jedině ve čtvrtek se ráno vyjasnilo a tak jsme toho využily s kamarádkou a vyrazily ven.Ale mám ráda pořádek a tak sem dám ještě postupně dva příspěvky z 16.ledna,kdy bylo hezky a slunečno,ale foukal ledový vítr.Chtěla jsem se projít někde v přírodě a tak jsme různě pocourali a skončili jsme u rozhledny Čížovka.Je to celkem mladá rozhledna,otevřena byla v roce 2017,ale nám se podařilo na ni vystoupit asi v r.2018 ještě s vnučkama.Jezdíme kolem docela často a mám ji i na blogu,ale vždy je zavřená.Přes zimu je to jasné,na internetu píšou,že je otevřeno od 1.4.Myslím,že v sezoně je jenom o víkendech a nebo na požádání,když je to pro školy a nebo zájezdy.
V Cerhenici jsme se šli ještě podívat k vyhlídkové věži.Tak je to uvedeno na mapách.cz.Když jsem to řekla manželovi,kam jdeme tvářil se rozmrzele s tím,že přeci vím,že nemá mít žádnou námahu.Věděla jsem,že je rozhledna malá.Ani jsem nepočítala schody,možná jich máme do druhého patra doma více.Když viděl rozhlednu byl spokojený.
Dřevěná vyhlídková věž byla postavena v letech 2014-2015 v rámci projektu Naučná stezka Cerhenice.Je to tu samá rovina.Vidět jsou Pečky a Sadská.
Počítač je opravený a snad ještě nějakou dobu vydrží.Mám ho už hodně let.
Ve čtvrtek se udělalo hezké počasí a to znamenalo,že doma nebudeme.To už manžel ví a hned se ptá.Kam to dnes bude?Okolní kopečky i Kozákov byly do rána bílé,ale v Turnově nebyl ani poprašek sněhu.A tak říkám,jedeme za sněhem.Až do hor jsem nechtěla,ale sníh byl už před Jabloncem nad Nisou.Plán byl podívat se na rozhlednu Na Proseči,kterou jsme opomněli,když jsme byli v Lukášově asi před dvěma lety na jaře fotit krokusy.Rozhledna se nachází na Prosečském hřbetu mezi Libercem,Prosečí nad Nisou a Jabloncem nad Nisou.Roku 1892 dal Německý horský spolek na tomto místě vystavět dřevěnou,6 m vysokou věž.Veřejnosti sloužila 9 let,po které musela bojovat o přežití s nepřízní počasí.V roce 1901 ji definitivně zničila bouře.Roku 1908 se ujal aktivit tentokrát Jablonecký horský spolek a nechal tu vystavět opět dřevěnou vyhlídkovou věž.Byla vysoká už 12 m,ale tu původní co do délky životnosti přežila jenom o čtyři roky.Roku 1921 ji zničil silný vítr.Nějakou dobu zůstal kopec bez rozhledny .Až v roce 1928 tu byla postavena chata a později i kamenná 28 m vysoká věž.Slavnostní otevření bylo roku 1932.
Rozhledna byla několik let nepřístupná a chátrala.Od roku 2010 byla opět otevřena veřejnosti a od roku 2018 má nového majitele.Chata s restaurací je v lednu zavřená,ale jinak je v provozu.Takže ji musíme navštívit ještě jednou,abychom si mohli do rozhledny podívat.Určitě jsou z ní krásné výhledy.
Auto jsme nechali pod kopcem a vydali se do lesa.Největší radost měla Bleky,hlavně asi ze sněhu.První klacek,který našla jsem ji musela celou cestu nahoru házet.Stoupání je prudké jenom v jednom úseku,ale nikam jsme nepospíchali.Nepotkali jsme ani človíčka.Tak to mám ráda.
Sobota, co se týká počasí nebyla vůbec pěkná,ale neděle nám to vynahradila.Na neděli jsem nic moc neplánovala.Ale jako zázrakem ráno vylézalo sluníčko a obloha byla jasná.To už mě chytalo cestovatelské nadšení a při vaření oběda jsem přemýšlela,že bychom se mohli odpoledne někam podívat.Manžela jsem potřebovala naladit a tak hned po obědě jsem mu uvařila kávu a na misku dala zatím čtyři druhy cukroví,které jsem upekla v sobotu večer,zatímco on byl s kamarády na sportovním utkání.Navrhla jsem,že bych chtěla někam více do hor,třeba směr Vysoké nad Jizerou.Tuhle trasu mám moc ráda,protože už někde od Semil je vidět na vrcholky Krkonoš.Návrh se ujal.A bylo opravdu na co koukat.Vzduch byl příjemně mrazivý.Mám takové počasí ráda ,krásně se dýchá.Občas jsme někde zastavili a prošli se.Sníh nám křupal pod nohama.
První zastávku jsme udělali u rozhledny U Borovice v Roprachticích.Na rozhlednu jsme nešli,protože sem chodíme mezi svátky s dětmi a vnoučaty a doufám,že se nám to letos podaří.A potom výhledy do údolí,odkud jsme přijeli byly v oparu,nebo spíše nebyly vůbec,ale na Krkonoše byly krásné.
Přírodní památka vrch Káčov se vypíná nad obcí Sychrov u Mnichova Hradiště.Je to skalní útvar vulkanického původu s kontaktními metamorfovanými horninami.Přírodní kanál vulkánu je pozůstatkem třetihorní sopky.Manžel mě opustil,že je na něj velké horko a vrátil se k autu,které jsme nechali někde na začátku vesnice.Bleky jako vždy zůstala se mnou.Cesta byla prudká a po úterním dešti se to klouzalo.Záviděla jsem Bleky její čtyři dlouhé nohy.Nezbývalo než to vzít nahoru také po čtyřech a dolů po zadku.Naštěstí výše bylo zábradlí s řetězy.
Do hor jsme byli pozvaní na návštěvu ke známým.Díky očkování se začínáme trochu rozvolňovat.S některými přáteli jsme se neviděli už hodně dlouho a tak jsem se moc těšila.A protože se na návštěvu nejezdí s prázdnou upekla jsem loupáky podle receptu Lenky na jejím druhém blogu:https://lenka-anie.blogspot.com.
Vyjeli jsme brzy,abychom se mohli podívat na nějaké zajímavosti po cestě.
Prvním zastavením byla zvonička v obci Bitouchov u Semil.Už z dálky vyčnívala krásná cibulovitá věž.Zvonička byla postavená v roce 1812.O sto let později v r. 1911 prochází podstatnou rekonstrukcí.Dalších 85 let zvonička chátrala a dočkala se až v roce 1996 nezbytných oprav.Bohužel ještě téhož roku po zásahu kulovým bleskem byla znovu opravena.Zvonička je významnou památkou lidového stavitelství a architektury v Horním Pojizeří.
