Když to není na výlet

Počasí výletování nepřeje a tak, ač jsme měli doma na hlídání vnučky o podzimních prázdninách,krom venčení psa jsme se na žádný výlet nevypravili.Počasí je bláznivé,přimo aprílové.

Sluníčko vylezlo občas a opravdu jenom na chvilku.Tak jsem zachytila poslední ,krásné podzimní barvy.Po dnešním větru jsou už stromy téměř holé.

Krmítko na balkoně ožívá,ale zatím jenom sýkorkami.

Z modřínu je pozorovala hrdlička.

Doma si Bleky užívala přízně vnučky.

Když vidím,jak je Bleky spokojená a těší se z naší přízně,tak mám dobrý pocit,že jsme poskytli domov opuštěnému zvířeti z útulku.Bleky je kříženec labratora a v listopadu ji bude rok.Když si ji syn vybral a přijel pro ni,byla sama v kotci.Bála se všeho,lidí i  aut.Jednou jsem četla,že nejvíce zůstávají v útulcích černí psi,snad z nějaké pověrčivosti.Tu neznám.Měli jsme s manželem dva psi a oba byli černí.Mít doma psa je velice dobré,chodíte na procházky v každém počasí a to mě na tom baví.

Po dešti - pokračování

Počasí je pořád stejné,poprchává,cesty jsou rozblácené,mlha vydrží celý den.Na procházku se psem už musím jedině v gumákách.Nechodím daleko,ani na dlouho,doma mám maroda.Jsem,jak hledač pokladů,občas ulovím foťákem nějakou třpytku nebo korálku.

Po dešti

Poslední dny byly hodně deštivé.Sluníčko se téměř neukázalo.Ovšem se psem se musí chodit na procházky v každém počasí.A tak jsem si všímala kapiček deště,které se na trávě a listech téměř třpytily a nejkrásnější byly kapičky na drobných pavučinkách.

Fotografie jsou výřezy.

Hrad Zvířetice

Nedělní ráno bylo zamlžené,ale už v devět hodin nebylo po mlze ani památky,obloha pastelově modrá a tak jsme vyrazili na výlet směr Bakov nad Jizerou a dále hrad Zvířetice.

Blížili jsme se k Olšině a tady nás vítala silná mlha,která se valila po polích a nebyly vidět ani Drábské světničky.Mlha nás provázela až do Bakova.Cestou lesem na Zvířetice nás předjela skupina asi dvaceti cyklistů včetně dětí.To už bylo jasné,že na hradě bude hodně živo.Mám ráda taková místa pustá,umocňují atmosféru starého hradu.Proto většinou navštěvujeme zříceniny hradů třeba i v zimě,jsou stejně volně  přístupné po celý rok.Když jsme vylezli z lesa Zvířetice byly zahalené v mlze.Mlha se různě převalovalo,občas vylezlo sluníčko a za chvíli ho zahalila mlha.Všude běhaly děti i schody na věž plné.Běhalo se nahoru a dolů.Těšili jsme se právě na vyhlídkovou věž,protože,když jsme tu byli s vnučkama v roce 2014 tak tu probíhaly stavební práce a věž nebyla ještě přístupná.

Na první fotografii je vidět,jak asi vypadal zámek Zvířetice kdysi.Zvířetice byly nádherným renesančním zámkem,jehož dávnou slávu odvály proudy času.

Byl založen někdy na počátku 14.století a má bohatou historii.V 17.století přestal ovšem sloužit jako sídlo vrchnosti a byly v něm jen byty úředníků a kanceláře panství.V přízemí byly sklepy,pivovat a stáje.Zámek byl 2x poškozen požárem od blesku a to v roce 1693,kdy byl ještě opraven a po bouři v roce 1720,kdy znovu vyhořel byl ponechán svému osudu.Další dvě století dokonala dílo zkázy.Od roku 1958 je zřícenina chráněna jako kulturní památka.Od roku 2007 je památka v majetku města Bakova nad Jizerou a začíná postupná obnova.

Udělat fotku bez lidí a hlavně dětí mi dalo dost velkou chvíli čekání.

Když se děti nabažily schodů na věž,mohli jsme se vypravit my.Hlavně já,která potřebuji více klidu a soustředění,protože,jak jsem už na blogu psala mám z výšek strach.

Viditelnost byla velmi špatná.

Vedle hradu je hotel Zvířetice,kde se pořádají svatby.

Manžel mi říkal,jdi první ,půjdu za tebou,kdyby se ti zamotala hlava.Nahoře jsem se dlouho nezdržovala,bylo mi jasné,že fotky nebudou dobré a tak po pár snímcích jsem začala postupovat po schodech dolů v domnění,že jde manžel za mnou.Dole jsem zjistila,že se mnou není.Kouknu nahoru a on si tam povídá.Co dodat,spoléhat sama na sebe.

Bylo tu krásně a možná,že si výlet ještě brzo zopakujeme s vnučkama,kterým se tu před lety moc líbilo.