Léta si píšu s kamarádkou ze střední školy,která nyní žije ve Zlínském kraji.A když nás pozvala do Harrachova,kde parkovali na pár dní v kempu ve svém karavanu,rozjeli jsme se tam.Do Harrachova jezdíme často, manžel tu má bratra a tak jsem až tolik nefotila,nebyl ani čas měly jsme si s kamarádkou o čem povídat.Byla sobota a plno lidí.Zastavila jsem se u parku hraběte Harracha.Viděla jsem ho poprvé a když jsem si přečetla informační tabuli,tak mně to bylo jasné.Park byl otevřen teprve v červenci 2018.Byli jsme tu u Mumlavských vodopádů asi před dvěma lety a to jsme Harrachov neprocházeli.Park byl založen jako vyjádření úcty k hraběti Janu Harrachovi,který Krkonoše miloval a hodně pro ně udělal.
Smutný pohled na skokanské můstky
Došli jsme na Rýžoviště,abychom zavzpomínaly na náš lyžařský výcvik na ekonomce.Sjíždět takové kopce na obyčejných lyžích s vázáním,které sotva drželo na nějakých gumových lyžákách bylo velké dobrodružství.Tenkrát byla ještě velká mlha a vím,že jsem vůbec nevěděla,kam se řítím.
Tady jsme vzpomínali i s manželem.Ta chatička se zelenou střecho vpravo v kopci patřila Libereckému hasičskému záchrannému sboru a vyškrábat se tam ve sněhu s batohem a lyžema pro mě bylo,jako bych lezla na Mount Everest.Takhle se to ani nezdá,ale od chaty pohled dolů byl hodně příkrý.
Hospoda na Rýžovišti nám poskytla nejedno útočiště,když jsme se vraceli s manželem po celodenní tůře na běžkách a většinou tu na nás čekaly naše děti,které tady jezdily na sjezdovkách.Mám to tady ráda.
Z Harrachova jsme se vydali do Szklarské Poreby.Tu jsme byli nuceni jenom projet a to v koloně aut,která jela i naproti nám.Vůbec jsme nechápali,co se tu děje.Od hranic podél silnice zaparkovaných spousty aut a všude lidé.Chtěla jsem se podívat,zda neměli poláci nějaký svátek,ale nedošlo na to.Neměli jsme se,kde otočit a tak jsme nechtěně dojeli až téměř do Jelenie Gory.Tam na odpočívadle jsme se mohli konečně trochu porozhlédnout kolem.Poslední dny je všechno ve slabém oparu a tak vypadají i fotografie s výhledem na Polské Krkonoše.
Poláci staví velké domy,ale hodně jich je nedokončených
Tuhle dřevěnou stavbu u silnice jsem už několikrát fotila.Asi to bude nějaký hotel
Výhledy jsou zamlžené.Fotoaparát mám sice opravený,ale zdá se mi,že mi hůře ostří.Asi to už nebude úplně OK.
Na další den jsme se domluvili,že se sejdeme v Jinolicích.Dcera nám nabídla jejich karavan a tak jsme v něm i přespali.Ale to až příště.Hlavně jsem musela domluvit s kamarádkou z baráku,zda mi pohlídá kočičku a říct synovi,aby v pondělí nevozil psa.Nemáme to jednoduché.
Dlouho jsem se rozmýšlela,ale vzhledem k mému neurologickému problému,který se mi poslední dny zhoršil z důvodu,že jsem musela vysadit léky,které mi docela pomáhaly,jak to bývá způsobily jiný zdravotní problém.Zvládám všechno i docela focení,ale neovládám myš a nemohla bych vám ani napsat,s tužkou si nerozumím vůbec.Z toho důvodu vypínám komentáře,protože psát je pro mě i na počítači velmi náročné a necítila bych se dobře,když bych vám nemohla komentáře vracet.Vaše blogy si vždy ráda prohlédnu a když bude lépe,bude i komentář.Dnes mi dělal sekretářku syn,využívám toho,že tu byl na pár dnů.Pokud mi budete potřebovat něco sdělit můžete použít kontaktní formulář dole na blogu.Občas ho využívají různí návštěvníci blogu,když se chtějí na něco optat a nebo doplnit údaje k mému příspěvku.,
Mějte se hezky a věřím,že bude lépe
Žádné komentáře:
Nové komentáře nejsou povoleny.