Krůček po krůčku

 Výměnu kyčelního kloubu mám za sebou.Z nemocnice jsem doma osmý den a krůček po krůčku se snažím být aspoň trochu soběstačná.V nemocnici mě druhý den po operaci postavili na nohy a já s pomocí berlí jsem chodila a myslela si,že mám vyhráno.Zvládla jsem i 40 schodů do bytu.To byl,ale teprve začátek.Po operaci kyčle je dost omezení.Například ohýbat se.Nechápu,že mi najednou padá všechno z ruky a nemohu se pro to sehnout.Je to pro mě občas i nápor na psychiku.Vždy připravená se o každého vzorně postarat,ať to byla dlouhá léta vnoučata,potom syn,pes,kočka a na konec mně zbyl manžel.Svou horlivostí jsem mu všechno strčila pod nos a on jenom ležel u televize.Říkala jsem si,co bude doma se mnou ten měsíc než odjedu do lázní.Bála jsem se zbytečně,manžel se o mě vzorně stará.Výhoda je,že umí velmi dobře vařit.Dokonce připravil i malou oslavu 16.října,kdy jsme měli 55 leté výročí svatby.Že doma není všechno načinčané a že asi manžel neví,že existuje smeták jsem se naučila tolerovat.To obstará dcera,když sem přijede.Denně poctivě cvičím,zapůjčila jsem si na 14 dní motodlahu,což je výborná věc nejen na kyčel a lepším se den ode dne.Blogovat se zatím nechystám.dlouho jsem nefotila,fotografie jsou ještě z léta.Popisovat je nebudu,je to známé okolí Turnova.Do lázní jedu 11.listopadu,vezmu si foťák a snad něco nafotím.I když den je krátký a listopad a  prosinec není zrovna nejlepší čas.

 

Mějte se hezky a opatrujte se