Korouhev a Vitějeves

     Kostel sv.Petra a Pavla v obci Korouhev je  pokládán za jeden z nejstarších v regionu.Kostel vznikl ve druhé polovině 13.století rozšířením gotické kaple,jejíž historie sahá do roku 1050.V roce 1908 byla ke kostelu přistavěna kaple sv.Františka a tak získal svoji dnešní podobu.V prohlížení kostela jsem byla omezena svatbou,která se tu konala a tak jsem ho celý nemohla obejít

Trstěnice a Banín

                Trstěnice je malá obec ještě nad Svitavami.Je známá hlavně Jiráskovou hrou Vojnarka,

inspirovanou skutečnou událostí ,která se zde kdysi stala.Mě zde zajímal opět kostel a zvonice.

       Zvonice stojí u kostela Nalezení sv.Kříže.Pozdně gotická zvonice s jehlancovou střechou

            je z 16.století.Přesná doba postavení kostela není známa.Ve zmínkách o vesnici z roku 1340 se    píše o kostelu,jako dávno fungujícím.V roce 1833 podstoupil kostel přestavbu.

   Během 2.světové války byl z kostela zabaven zvon pro válečné účely,ale pozdějibyl neporušen vrácen.

                                                                        

Směr Svitavy

Mám poslední dny problém se zveřejňováním komentářů 

Komentuji poctivě každé časné ráno.Dnes se mi u vašich nových příspěvků komentář

opět nezveřejnil.Tím se omlouvám,zkusím to opět večer.

Přes den na blog nechodím

V neděli 15.6. jsme vyjeli směr Svitavy.Měli jsme před sebou na nejvzdálenější místo 180 km.

Moc se mi nechtělo,mělo být horko a to nemám ráda,ale manžel řekl,že lépe o víkendu než ve všední den kvůli

dopravě na silnicích.To měl pravdu.Lákaly mě zvonice v okrese Svitavy,

které jsem viděla u Jiřinky na blogu.

První zastávka byla v obci Dolní Újezd

                                                               

          Staletou historii obce dokládá několik stavebních památek,z nichž nejvzácnější a nejvýraznější je farní kostel sv.Mikuláše

                                                                                                

Nevydařený výlet

 Na 1.června jsem naplánovala návštěvu bylinkové zahrady Levandule v Dubé.Je to v našem

Libereckém kraji asi 66 km  nejkratší cestou.Což není zase úplně za rohem.Těšila jsem se na bylinky a 

vůni levandule.Na internetu, kde jsem zahradu objevila mají moc hezké stránky.Otevřeno o víkendu od 10-18 hod.Byli jsme tu po 14.hod a jak to dopadlo vidíte na fotografiích.Zavřeno a nikde nikdo.

Zklamání.Zavřený byl i koloniál,kde nabízí na svých stránkách samé dobroty.Žádná cedule nic.

Zkoumala jsem znovu jejich stránky a všimla si malé ikonky Fb a tam jsem se dočetla,že koloniál je už rok zavřený.Možná by o tom mohli informovat i na svých stránkách.Nedělají to jenom oni,tak jsme se už napálili vícekrát.Asi sem už znovu nepojedu.V Dubé jsme už také dříve byli.Možná bylo v zahradě zavřeno proto,že se něco hnalo.Bylo černo,hřmělo a později začalo pršet.

Dřevěné zvonice

  Od Valdštejnské lodžie jsem se šla podívat k dřevěné zvonici.Jsou to všechno místa,kde

   jsme už byli,ale pořád se mi nechce ještě po dovolené a to už je nějaká doba někam daleko cestovat.

   Dřevěné zvonice mě neomrzí.Tato se nachází pod vrchem Zebín v Sedličkách části města Jičín

   u kostela Všech Svatých.V roce 1999 byla prohlášena za kulturní památku.Zvonice pochází z konce

   17.století.Ve zvonovém patře je umístěn jeden zvon.

Mezi vlčími máky

 Když mně kamarádka z Příšovic poslala na mobil fotky,jak kvetou vlčí máky podél cyklostezky k rybníkům Písečák,čekala jsem až se vylepší počasí

         a budu moci vyrazit na kole.

   Cyklostezka,která je součástí cyklotrasy Greenway Jizera

     se budovala v roce 2024 a byla dokončena v roce 2025.

     Je to jenom malý úsek z obce Příšovice k rybníkům Malý a Velký Písečák.

           

                                                                                          

                                                            

Valdštejnská lodžie

  Podívat se na Vladštejnskou lodžii jsme se vypravili 24.5.Počasí nebylo nic moc a dokonce bylo i chladno.a poprchávalo.Jenže doma se mi být nechtělo.Z domova jsme ale vyjížděli a svítilo slunce,později se to hodně pokaziloValdštejnská lodžie je barokní památka 

v Sedličkách u Jičína.Nechal ji postavit v letech 1627-1632  vévoda Albrecht z Jičína.Společní s ní

nechal vybudovat i velkou zahradu s oborou o rozloze 2 ha,která se nazývá Libosad.Lodžie vyniká

mohutnými arkádami a velkolepou terasou.K lodžii patří i dvůr s hospodářskými budovami.

Lodžie je součástí Valdštejnovy barokní komponované krajiny,osy,která prochází Jičínskou kotlinou

a spojuje v jeden celek sakrální i světské stavby.

Podobně,jako válká část valdštejnských staveb na Jičínsku nebyla ani Lodžie nikdy dostavěna.

Platí to hlavně o interiéru hlavního objektu,kde nebyla vybudována horní patra 

a také velké oválné točité schodiště.Po Valdštejnově smrti v roce 1634 zůstal

celý objekt na dlouho dobu opuštěný a nedokončený

Na přelomu 18. a 19.století byla Lodžie částečně dokončená.Ovšem bez horního patra a schodiště.

V roce 1936 celý areál odkoupilo město Jičín,ale nic moc se tu neměnilo a tak v 90.letech

byl stav památky alarmující.Až v posledních letech probíhají postupné rekonstrukce.

Celý areál je během roku dějištěm pravidelných kulturních akcí.

V současné době se opravuje okolí Lodžie,aby byla lépe přístupná.

Vchod,kde je i parkoviště byl rozkopaný a tak jsme parkovali u nedalekého hotelu.

Hřbitov Lomnice nad Popelkou

               V květnu jsme měli dost ježdění pro rodinu.Vnuka jsme vezli 2x do Liberce na zubní chirurgii a 15.5. syna na zubní kliniku zase do Lomnice nad Popelkou.Vždy měli mít doprovod.

               Syn po zákroku byl ještě nějakou dobu na odpočinkovém pokoji,tak jsem vymyslela,že se půjdu podívat na hřbitov,kde je dřevěná zvonice.Po městě se mi chodit nechtělo.U zvonice jsem už byla,ale hřbitov jsem si nikdy myslím neprohlédla.Podle fotek je jasné,že počasí zlobilo.

Hřbitov jsem proběhla mezi kapkami deště

                                                  Hřbitovy jsou mnohdy poslední připomínkou lidských osudů.                                                                                                                      

                                                                                   

Za červeným jetelem

                                O poslední květnové neděli jsme jeli za manželovým bratrem a švagrovou

do Sekyrkových Louček.Vzala jsem si kolo,že se tu projedu.Přeci jen tu není takový provoz,jako kolem Turnova.Po chladné sobotě konečně hezky a docela teplo.Kolo vytáhla i švagrová a že se pojedeme podívat na červený jetel, inkarnát.Nad Štěpánovicemi se nám otevřel krásný výhled na Trosky.Byla jsem ráda,že jsem si vzala do batohu foťák.Kochaly jsme se.Jetel inkarnát je druh jetele z čeledi bobovitých.Vysévá se na pole a je jednoletou bylinou.V polním hospodářství je jetel inkarnát důležitou rostlinou .Hodí se pro chudší

půdy,kde se jiným jetelovinám nedaří.Slouží jako zelené hnojení.A také je to vynikající medonosná

plodina pro včely.