Přeci Rakovník

 Město Rakovník v plánu moc nebylo,protože jsem si myslela,že bychom museli jet přes Prahu.

 Ale myslela jsem špatně.Jeli jsme směr na Mělník a dále na Slaný.Viděla jsem ho nedávno na jednom 

 blogu a to rozhodlo.Vypravili jsme se tam 19.srpna.Rakovník je město ve Středočeském kraji a je   velké  asi jako Turnov.15 600 obyvatel.Historie města sahá až do 13.století a je spjata s legendou o   raku,podle kterého získalo město své jméno.Legenda hovoří o tom,že ve mlýně žila chudá vdova.

 Měla hodně dětí a nebyla schopná je uživit.Když viděla,že její situace je bezvýchodná,tak chtěla

 sebe i děti otrávit.A protože v té době se věřilo,že jsou raci jedovatí ,tak nachytala v potoce u mlýna

 co největší množství raků,uvařila je a s dětmi se jimi přecpala.Tím zjistila,že raci nejsou jedovatí

 a dokonce jsou velmi chutní.Najedli se a matka zapomněla,co chtěla provést.Tím jim raci zachránili život.Čekala jsem jinou legendu,ale nevadí.

 Rakovník vznikl na obchodní trase,kterou proudilo do středních Čech drahé zboží ze západní Evropy.

 Ve městě přebývala řadu kupců i příslušníků šlechtických rodin.

                                        

Příběh čapí rodinky

 Čapí příběhy se uzavírají,migrují do teplých krajin na přezimování.Ukončil se i příběh čapí rodinky

z Kněžmostu.Hnízdo jsem sledovala druhým rokem a tak jako loni zde přiblížím jejich  příběh.

Čekala jsem,že se vrátí pár z loňska Kníže a Xanti.Jejich příběh byl dramatický,hlavně Knížete a tak jsem jim přála,aby jim to letošní rok vynahradil.Bohužel,kde skončili nevím.Jsou to nekroužkovaní čápi a tak není o jejich pohybu záznam.

27.března přiletěl na hnízdo první čáp.Ten se sice pozdravil s hnízdem,ale nezůstal.2.dubna už bylo hnízdo obsazené párem,přiletěli krátce po sobě.Sameček nelenil a bylo hned hopy a po další dny jich bylo několik.

Po týdnu se v hnízdě objevilo první vajíčko,za dva dny druhé až nakonec byly čtyři.Rodiče se na hnízdě střídali.Všechno bylo zalité sluncem a těšila jsem se až se začnou líhnout čápata.Jeden večer bylo hnízdo napadeno cizím čápem.Jedno vejce se mu podařilo v zobáku nakřápnout a po bojích zůstala dvě mimo hnízdo.Noci byly v té době  ještě chladné.Naštěstí si samec vajíček všiml a dokutálel je zpět do hnízda.A byly už jen tři.Jeden den kouknu na  kameru na hnízdo a něco tam létalo.Původně jsem si myslela,že to jsou sršně,jak to bylo velké.Pod hnízdem v zahradě se včelařce rojily včely.Ty po několik dnů tak obtěžovaly čápy na hnízdě,že ho opouštěli.Naštěstí byly už teplé dny a bylo nám řečeno ornitologem,že by se vajíčkům nemělo nic stát.Pár dostal jména Bořek a Ema.

                                                                                  

    

Hup do vody

V horké dny se nám výletovat nechtělo a vůbec,když jsme měli na starost Bleky.Litovala jsem ji v tom jejím černém kožichu.Tak mě napadlo,pojedem se vykoupat k Jizeře.Vzali jsme to směr        

Březina,Loukov.Chvíli trvalo,než jsme našli místo s přístupem do vody.V Loukově pod mostem

to sice vypadalo hezky,dokonce tu byly schůdky pro plavce,ale břeh byl dost vysoký

                     

           

Zahrada Kuks

 Zahrada u hospitalu Kuks vznikla jako jeho součást.Byla prakticky  využívána do roku 1938,

kdy museli milosrdní bratři hospital opustit.V 80.letech byla zahrada upravena po vzoru francouzských

zahrad a rozdělena na 16 uvnitř zatravněných čtvercových polí ohraničených zimostrázem a habry.

Hospital Kuks

Hospital Kuks je historická barokní a kulturní perla východních Čech,bývalý zaopatřovací ústav pro vojenské veterány v obci Kuks v okrese Trutnov.V roce 1684 koupil panství Kuks hrabě František Antonín Špork,který tu zprovoznil léčivé prameny,které zde vyvěraly,založil lázně,postavil zámek a hostinec.V letech 1707 až 1717 postavil hospital.Na výstavbě se  podíleli významní umělci té doby..Hospital byl provozovaný řádem milosrdných  bratří v letech 1744-1938.Zámek byl počátkem 20.století zbourán. Po té sídlo sloužilo různým účelům.Po válce až do roku 1972 zde byl domov důchodců.Od 50.let 20.století začínají záchranné práce na chátrajícím objektu.V letech 2010-2015 prošel hospital generální opravou a byl zpřístupněn veřejnosti.

V současnosti je hospital ve vlastnictví státu

Je chráněn jako kulturní památka

              

Rybníky Ralsko

V pondělí jsme vezli naši kamarádku za její sestrou do Mimoně.Vyjeli jsme už ráno s tím,že se potom podíváme k rybníkům v Ralsku,aby se tu Bleky proběhla.Je to tady ideální.Klid a žádní lidé,aspoň ve všední den.Občas tu projedou cyklisté,jsou tu ideální trasy pro ně.A příroda úžasná.Lákají mě nejvíce rybníky a je jich tu dost,ale ne ke každému se dá dostat.Rybníky slouží hlavně k rybolovu.

     Zřícenina hradu Ralsko.Ta už je pro nás nedobytná.

Větrný mlýn Černilov

    Větrný mlýn Černilov byla zastávka,když jsme se jeli podívat na Hospital Kuks.30.7. bylo ráno

     nezvykle hezky a tak jsem se rozhodla pro delší výlet.Hospital Kuks jsem měla v plánu dlouho,

     ale priorita to nebyla.A když někam dále jedeme,tak si najdu nějakou zajímavost při cestě a nebo 

     poblíž cíle.Cestou nás potkalo dost objížděk a i troje semafory.Na silnicích se pořád pracuje a to je 

     dobře,že?U jednoho semaforu jsme stáli vůbec dlouho.Vedle byla krásná louka,myslela jsem,zda 

     neuvidím motýla,ale nic.Těch jsem si užila až na zahradě Hospitalu.

                                       

                                                                                 

Mezi deštěm

 V deštivém počasí,které se nás drželo v poslední době jsem vždy hledala skulinku na procházku

  a nebo na vyjíždku na kole.Zbouraný most přes Jizeru v Přepeřích mně to trochu komplikuje.Mohu jet jenom tam a stejnou cestou zpátky.Zajela jsem k rybníkům u Všeně.Další místo,které mám ráda.

Od posledně se to tady změnilo.Díky dešti všechno rychle roste i to,co by nemuselo.

Kostel Veliš

   Jeden ze zapomenutých zámků na Jičínsku.Vokšice.Patří do Mariánské zahrady.Zámek postavil v roce 1700 Jindřich Schlik.V roce 1820 byl empírově upraven,spolu se zahradou a hospodářskými budovami.V roce 1948 byl rodině Schliků zámek zabaven.Byl různě využívám pro byty,kanceláře a       nebo sídlo zemědělského podniku.Podle toho také dopadnul.Po roce 1989 byl zámek vrácen rodině Schliků                                                                                                                                                 

Pekařova brána a koně

 Občas jedeme s manželem jen tak,bez konkrétního cíle.Je fakt,že u nás je hodně krásných míst a do Českého ráje mě to táhne pořád.Někde,kde to máme rádi zastavíme a projdeme se

 

Pokračování Mariánské zahrady

 Vrátím se ještě k pokračování Mariánské zahrady na Jičínsku.Patří do ni i barokní kostel

  Povýšení svatého kříže v Ostružně.Je to nejmladší katolický kostel na Jičínsku.Hraběnka

Anna Schliková se snažila dokončit dílo svého zemřelého manžela hraběte Františka Josefa Schlika

na dotvoření zdejší komponované krajiny.Kostel byl postaven na místě staršího kostela,připomínaného už v roce 1355.Dokončen a vysvěcen byl v roce 1797.Patří k nejvýznamnějším a nejrozsáhlejším stavbám

pozdního baroka na Jičínsku

U známých rybníků

 Začala jsem posledně čápama a tak ještě přidám labutě.Bývalo jich na rybníkách více.

 Když jsme přicházeli k rybníku Oběšenec viděli jsme na cestě u rybníka dvě labutě.

 Vůbec jsme je nezajímali,stála jsem od nich sotva metr.

Obhlídka čapích hnízd

                             Jako roky předchozí,tak i tento sleduji na kameře čapí hnízdo v Kněžmostě a i další hnízda v okolí.Občas je potřeba zkontrolovat hnízdo přímo u něho a udělat záznam na stránkách Ornitologické společnosti.Hnízda jsou na trasách,kde jezdíme docela často a tak to není problém.O hnízdě v Kněžmostě,které mi už loni přirostlo k srdci dám později samostatný příspěvek.I letos se na hnízdě odehrávala dramata.                                     

                                       Hnízdo v Kněžmostě a mladá čápice Mája.

       Rodiče jsou na lovu.Mája začala pilně trénovat na svůj  první let.Jak je vidět na fotografii,kamera míří na hnízdo,což bylo fajn,že se dalo sledovat vylíhnutí vajíček a jak čápata rostou.Teď je to horší,nevidíme její lety.Ten den jsem měla štěstí, že na hnízdě zrovna trénovala.Bylo to 18.července a od té doby už zkouší svoje první lety.Ze začátku to byla jenom chvilka,kolem komína,ale lety se začínají prodlužovat.Mám z ní radost.                                                      

Psinice,součást Mariánské zahrady

                                Pokračujeme dále v trase Mariánské zahrady,kterou jsme uskutečnili 12.června

Psinice je malá obec v okr.Jičín s bohatou historií sahající až do 14.století.Archeologické nálezy

odhalily temnou minulost ,včetně hromadného hrobu ze 12.století,který zřejmě souvisí s

vyvražděním Vršovců v roce 1108

                                      Dominantou obce je gotický kostel sv.Jiří,původně románský,který je zmiňován

                                        už roku 1357.Po přestavbě v 16.století má gotický ráz.

                                                                                                                        

Betlémská kaple Praha

  Prahu jsem měla v plánu dlouho,ale pořád ji odkládala.Velká města už nemusím,nějak jsem přestala snášet městský ruch.Když jsme dostali pozvánku od vnuka na promoci do Betlémské kaple v Praze,bylo jasné,že to se neodmítá.Do Prahy jsme jeli dvěma auty,bylo nás šest.Zaparkovali jsme na Černém Mostě a na Můstek jeli metrem.Vylezu na Můstku a rovnou nohou do ruchu velkoměsta.V Praze poprchávalo,ale jinak bylo příjemně.Přála jsem to manželovi,neuměla jsem si představit,že by v třicítkách chodil po Praze v polobotkách a obleku.Promoce byla od 14 hodin,vnuk tam měl být o hodinu dříve.Byli jsme v Praze v 11.30.Mladí museli ještě velmi brzy ráno do restaurace připravit jídlo pro příměstský tábor a tak toužili dát si někde kávu..Bylo mi jasné,že na památky čas nebude.Nevadilo mně to,tohle byla rodinná záležitost.A když už vím,že Prahu zvládnu,můžeme se sem kdykoliv vrátit.

Květinou neurazíš

                        V poslední době nemám moc času na blog a dát sem květiny je asi to nejjednodušší.

                     Růžičky jsou ze zahrady od dcery.Pnoucí se rozrostly a zabírají

                         celý roh domu.

                                                          

Kostel a zvonice Kozojedy

 Dalším místem na trase byl kostel sv.Václava v Kozojedech.První zmínky o kostelu pochází

z roku 1368.Roku 1689 byl přestavěn do dnešní podoby.K dřevěné stavbě byla použita dubová prkna

tzv.trhanice,lidový název pro masivní desky štípané z dubových trámů.V roce 1803 byl kostel omítnut.

Při popisu interiéru na internetu jsem si říkala,jak to musí být uvnitř krásné.Prkenný kazetový strop

s renesanční malbou.Když jsem viděla otevřený prostor do kostela,pomyslela jsem si,jak to vevnitř teď vypadá.Kostel by se měl už delší dobu opravovat.

Slavičí háj

 Nedávno jsem narazila na zajímavý článek na internetu.Jeho název byl Světový unikát z Mladoboleslavska.Ráj slavíků prospívá celé krajině.Když jsem se dozvěděla z článku,že Slavičí háj se nachází kousek od nás v Dolním Bousově bylo jasné,že ho budu chtít vidět na vlastní oči.Vypravili jsme se tam v sobotu 5.7. po obědě.Slavičí háj založil roku 2013 ornitolog Pavel Kverek,světový znalec slavíků.V článku se upozorňuje,že se Slavičí háj nachází u sběrného dvora.Na místě jsem si říkala,že tu nemají slavíci na hnízdění snad klid.Sběrný dvůr stavebního materiálu,kde je rámus a hodně prachu.Jenže nejsem ornitolog,abych to posuzovala..Museli jsme sběrný dvůr projít a po pravé straně jsme objevili informační tabuli.

       

Za zapomenutými zámečky a sídly

 Na 12.června,kdy bylo příjemné počasí a měli jsme doma na hlídání Bleky jsem naplánovala

výlet na Jičínsko za zapomenutými zámečky a sídly.Našla jsem to jako tip na cyklistický výlet s délkou 59 km.Na mnoha místech jsme už byli a tak jsem věděla,že je tu dost prostoru,aby se Bleky nerušeně proběhla někde na louce a nebo v lese.Trasa byla zámek Miličeves-kostel Slatiny - Češovské valy - Slavhostice - kostel a zvonice Kozojedy - kostel Kopidlno -kostel Veliš a kostel Psinice.Bylo to spíše putování po sakrálních památkách.Na kole bych tu trasu jet nechtěla,silnice sice procházely krásnou krajinou,hodně i lesy,ale jejich úroveň byla místy hodně špatná.

Zámek Miličeves je raně barokní zámecký komplex z roku 1677-1679.V zámku  je domov seniorů,zámecký park je volně přístupný,ale protože,když jsme tu byli naposledy senioři na mě venku koukali jako na vetřelce,tak jsem ho vynechala.

Bystré a Starý Svojanov

      Vracím se posledním příspěvkem k naší návštěvě Svitavska.Je toho tady hodně.Zatím jsme vyhledávali

 moje oblíbené sakrální památky se zajímavými zvonicemi a nechávali za sebou města jako

Vysoké Mýto,Svitavy,Polička a třeba od Litomyšle jsme byli jenom pár kilometrů a proto se

sem určitě vrátíme.Možná na podzim,protože si neumím představit,že bych se v horkém létě

procházela po městě,která moc nemusím.

                                             Bystré je malá obec,se zajímavou památkovou zónou,

                                                              do které patří i kostel a fara.

Máky,kam se podíváš

                     Máků,se zdá být všude hodně.Celé červené plochy jsme viděli cestou na Svitavsko.

   Další při jiných výletech u nás a nebo na Jičínsku a to už nebyly velké plochy.

              Mák se vyskytoval  hlavně na okrajích polí při silnicích.

                 Pěstování máku na polích je náročné,jelikož rostlina je zpočátku vegetace

            neschopná odolávat konkurenci plevelů a vyžaduje pravidelnou a

         dostatečnou zálivku.Mák je rostlina dlouhého dne a snese i mrazivější počasí.

        

                                              

Korouhev a Vitějeves

     Kostel sv.Petra a Pavla v obci Korouhev je  pokládán za jeden z nejstarších v regionu.Kostel vznikl ve druhé polovině 13.století rozšířením gotické kaple,jejíž historie sahá do roku 1050.V roce 1908 byla ke kostelu přistavěna kaple sv.Františka a tak získal svoji dnešní podobu.V prohlížení kostela jsem byla omezena svatbou,která se tu konala a tak jsem ho celý nemohla obejít

Trstěnice a Banín

                Trstěnice je malá obec ještě nad Svitavami.Je známá hlavně Jiráskovou hrou Vojnarka,

inspirovanou skutečnou událostí ,která se zde kdysi stala.Mě zde zajímal opět kostel a zvonice.

       Zvonice stojí u kostela Nalezení sv.Kříže.Pozdně gotická zvonice s jehlancovou střechou

            je z 16.století.Přesná doba postavení kostela není známa.Ve zmínkách o vesnici z roku 1340 se    píše o kostelu,jako dávno fungujícím.V roce 1833 podstoupil kostel přestavbu.

   Během 2.světové války byl z kostela zabaven zvon pro válečné účely,ale pozdějibyl neporušen vrácen.

                                                                        

Směr Svitavy

Mám poslední dny problém se zveřejňováním komentářů 

Komentuji poctivě každé časné ráno.Dnes se mi u vašich nových příspěvků komentář

opět nezveřejnil.Tím se omlouvám,zkusím to opět večer.

Přes den na blog nechodím

V neděli 15.6. jsme vyjeli směr Svitavy.Měli jsme před sebou na nejvzdálenější místo 180 km.

Moc se mi nechtělo,mělo být horko a to nemám ráda,ale manžel řekl,že lépe o víkendu než ve všední den kvůli

dopravě na silnicích.To měl pravdu.Lákaly mě zvonice v okrese Svitavy,

které jsem viděla u Jiřinky na blogu.

První zastávka byla v obci Dolní Újezd

                                                               

          Staletou historii obce dokládá několik stavebních památek,z nichž nejvzácnější a nejvýraznější je farní kostel sv.Mikuláše

                                                                                                

Nevydařený výlet

 Na 1.června jsem naplánovala návštěvu bylinkové zahrady Levandule v Dubé.Je to v našem

Libereckém kraji asi 66 km  nejkratší cestou.Což není zase úplně za rohem.Těšila jsem se na bylinky a 

vůni levandule.Na internetu, kde jsem zahradu objevila mají moc hezké stránky.Otevřeno o víkendu od 10-18 hod.Byli jsme tu po 14.hod a jak to dopadlo vidíte na fotografiích.Zavřeno a nikde nikdo.

Zklamání.Zavřený byl i koloniál,kde nabízí na svých stránkách samé dobroty.Žádná cedule nic.

Zkoumala jsem znovu jejich stránky a všimla si malé ikonky Fb a tam jsem se dočetla,že koloniál je už rok zavřený.Možná by o tom mohli informovat i na svých stránkách.Nedělají to jenom oni,tak jsme se už napálili vícekrát.Asi sem už znovu nepojedu.V Dubé jsme už také dříve byli.Možná bylo v zahradě zavřeno proto,že se něco hnalo.Bylo černo,hřmělo a později začalo pršet.

Dřevěné zvonice

  Od Valdštejnské lodžie jsem se šla podívat k dřevěné zvonici.Jsou to všechno místa,kde

   jsme už byli,ale pořád se mi nechce ještě po dovolené a to už je nějaká doba někam daleko cestovat.

   Dřevěné zvonice mě neomrzí.Tato se nachází pod vrchem Zebín v Sedličkách části města Jičín

   u kostela Všech Svatých.V roce 1999 byla prohlášena za kulturní památku.Zvonice pochází z konce

   17.století.Ve zvonovém patře je umístěn jeden zvon.

Mezi vlčími máky

 Když mně kamarádka z Příšovic poslala na mobil fotky,jak kvetou vlčí máky podél cyklostezky k rybníkům Písečák,čekala jsem až se vylepší počasí

         a budu moci vyrazit na kole.

   Cyklostezka,která je součástí cyklotrasy Greenway Jizera

     se budovala v roce 2024 a byla dokončena v roce 2025.

     Je to jenom malý úsek z obce Příšovice k rybníkům Malý a Velký Písečák.

           

                                                                                          

                                                            

Valdštejnská lodžie

  Podívat se na Vladštejnskou lodžii jsme se vypravili 24.5.Počasí nebylo nic moc a dokonce bylo i chladno.a poprchávalo.Jenže doma se mi být nechtělo.Z domova jsme ale vyjížděli a svítilo slunce,později se to hodně pokaziloValdštejnská lodžie je barokní památka 

v Sedličkách u Jičína.Nechal ji postavit v letech 1627-1632  vévoda Albrecht z Jičína.Společní s ní

nechal vybudovat i velkou zahradu s oborou o rozloze 2 ha,která se nazývá Libosad.Lodžie vyniká

mohutnými arkádami a velkolepou terasou.K lodžii patří i dvůr s hospodářskými budovami.

Lodžie je součástí Valdštejnovy barokní komponované krajiny,osy,která prochází Jičínskou kotlinou

a spojuje v jeden celek sakrální i světské stavby.

Podobně,jako válká část valdštejnských staveb na Jičínsku nebyla ani Lodžie nikdy dostavěna.

Platí to hlavně o interiéru hlavního objektu,kde nebyla vybudována horní patra 

a také velké oválné točité schodiště.Po Valdštejnově smrti v roce 1634 zůstal

celý objekt na dlouho dobu opuštěný a nedokončený

Na přelomu 18. a 19.století byla Lodžie částečně dokončená.Ovšem bez horního patra a schodiště.

V roce 1936 celý areál odkoupilo město Jičín,ale nic moc se tu neměnilo a tak v 90.letech

byl stav památky alarmující.Až v posledních letech probíhají postupné rekonstrukce.

Celý areál je během roku dějištěm pravidelných kulturních akcí.

V současné době se opravuje okolí Lodžie,aby byla lépe přístupná.

Vchod,kde je i parkoviště byl rozkopaný a tak jsme parkovali u nedalekého hotelu.

Hřbitov Lomnice nad Popelkou

               V květnu jsme měli dost ježdění pro rodinu.Vnuka jsme vezli 2x do Liberce na zubní chirurgii a 15.5. syna na zubní kliniku zase do Lomnice nad Popelkou.Vždy měli mít doprovod.

               Syn po zákroku byl ještě nějakou dobu na odpočinkovém pokoji,tak jsem vymyslela,že se půjdu podívat na hřbitov,kde je dřevěná zvonice.Po městě se mi chodit nechtělo.U zvonice jsem už byla,ale hřbitov jsem si nikdy myslím neprohlédla.Podle fotek je jasné,že počasí zlobilo.

Hřbitov jsem proběhla mezi kapkami deště

                                                  Hřbitovy jsou mnohdy poslední připomínkou lidských osudů.                                                                                                                      

                                                                                   

Za červeným jetelem

                                O poslední květnové neděli jsme jeli za manželovým bratrem a švagrovou

do Sekyrkových Louček.Vzala jsem si kolo,že se tu projedu.Přeci jen tu není takový provoz,jako kolem Turnova.Po chladné sobotě konečně hezky a docela teplo.Kolo vytáhla i švagrová a že se pojedeme podívat na červený jetel, inkarnát.Nad Štěpánovicemi se nám otevřel krásný výhled na Trosky.Byla jsem ráda,že jsem si vzala do batohu foťák.Kochaly jsme se.Jetel inkarnát je druh jetele z čeledi bobovitých.Vysévá se na pole a je jednoletou bylinou.V polním hospodářství je jetel inkarnát důležitou rostlinou .Hodí se pro chudší

půdy,kde se jiným jetelovinám nedaří.Slouží jako zelené hnojení.A také je to vynikající medonosná

plodina pro včely.

                                         

Zahrádka paní Zdislavy

 Druhá polovina května nebyla, co se týče počasí nic moc.Když se trochu vyčasilo chtěla jsem někam ven,ale kam?Na celodenní výlet to nebylo,když každou chvíli pršelo.Aspoň tedy u nás.I když vysvitlo

 na chvíli slunce foukal studený vítr.Nedávno jsem viděla pořád o zahrádce paní Zdislavy a tak mě

 napadlo zajet sem i když jsme tu byli s vnoučaty několikrát.Zahrádka paní Zdislavy se nachází v obci Velký Grunov.Byla založena v roce 2010.Když jsme tu byli naposledy byla jsem trochu zklamaná.Je to jako většinou s podobnými  místy.Není jim už věnována velká péče a místo pomalu chátrá.Jarní zeleň ,ale místo oživila a tak se mi  tu líbilo.Jsou tu informační tabule,které seznámí s osobou paní Zdislavy.

 Je to historická osobnost známá svou svátostí a charitativní činností.Také jsem už o ni na blogu psala.

                                                                                    

Klášter Sázava

               Klášter Sázava bylo krátké zastavení cestou k nejmladší sestře na oslavu narozenin. Nachází se v obci Sázava-Černé Budy.Je to rozsáhlý areál bývalého benediktinského kláštera.Když jsme tu byli se sestrou a švagrem byl kostel a nedostavěný chrám v lešení.Myslela jsem,že to bylo tak před dvěma lety.Když jsem si vyhledala příspěvek na blogu,tak je to pět let.Hrozně to uteklo.V areálu se pořád pracuje.Klášter Sázava leží nad stejnojmennou řekou.Je to třetí nejstarší mužský klášter v Čechách.Na začátku 11.století se v jeskyni nad řekou Sázavou usadil poustevník jménem Prokop.Časem kolem sebe shromáždil komunitu poustevníků,která se kolem roku 1032 díky přemyslovským knížatům Oldřichovi a jeho synovi Břetislavovi proměnila na benediktinský klášter.Klášter byl postaven goticky a přestavěn barokně.Zvláštností kláštera byla po celé 11.století slovanská liturgie.Klášter tak navázal na někdejší dědictví věrozvěstů Velké Moravy sv.Cyrila a sv.Metoděje.Slovanští benediktini v Sázavě vytvořili řadu významných slovanských písemných památek.Proslul i jako místo,kde chudí a nemocní nacházeli zastání a uzdravení.Klášter patří i dnes k nejpozoruhodnějším poutním místům v Čechách.Je chráněn jako kulturní památka a v roce 1962 byl zařazen mezi národní kulturní památky  

                                        

Vlašim

       Dostali jsme se k poslednímu příspěvku z dovolené.Mám sice ještě nějaké zbytky a nevím,

zda z nich ještě udělám příspěvek.Město Vlašim už leží ve Středočeském kraji v okr.Benešov.

Je to 40 km od Tábora,což není daleko.Chtěla jsem se tu podívat na zámek a projít zámecký park.

                                     Naproti vchodu do zámku mě zaujaly kvetoucí sakury 

       

Na Frýdštejně

    V sobotu 10.května jsem opět hlídala Bleky.Odpoledne manžel potřeboval kvůli autu ke známýmu

       na Frýdštejn a tak jsme se s Bleky usadily v autě,že pojedeme s ním.Nechaly jsme se vysadit na      známém místě Na Chocholce a šly na procházku.V nejstarší historii Frýdštejna se uvádí,že zde

stávala obecní šibenice.Ovšem nic to nemění na kouzlu onoho místa.Je zde informační panel,

který připomíná významné osobnosti české kultury,které se narodily na Frýdštejně.Vede tu naučná stezka manželů Scheybalových,historicích umění a etnogragie,kteří působili v severních Čechách.Záměrem stezky bylo propojit Jablonec nad Nisou s Turnovem.

                                                   

                                    

                                                                                 

Louňovice pod Blaníkem

         Louňovice pod Blaníkem byli od místa našeho ubytování vzdálené něco přes 2 km.Byli jsme tu jednou na jídle.V zámku Libouň je restaurace otevřená jenom o sezóně.Na zámku jsme byli sami,a  snídani nám paní majitelka připravila perfektní.

        Kostel Nanebevzetí Panny Marie byl původně gotický  a v 17.století byl barokně přestavěn.Je pozůstatkem ženského kláštera

                           premonstrátek z 12.století.Klášter byl za husitských válek vypálen a zničen.

                                                                  

                                                                                

Zámek Libouň

 Dostali jsme se k poslednímu místu ubytování naší dovolené,ale zdaleka ne k poslednímu příspěvku z  z ní.Byl to zámek Libouň v Libouni,části obce Zvěstov..Zámek je v soukromém vlastnictví a slouží jako hotel s ubytováním.Zámek má docela zajímavou historii.Seznámili jsme se s ní přímo na zámku,kde na chodbě je celá historie rodu i s fotografiemi.Původně zde byla gotická tvrz.Ta byla za husitských válek přepadena a vypálena.V roce 1690 bylo místo v majetku Václava Malovce,který zde postavil nové sídlo,kamenný zámek ve slohu pozdní renesance.Poté vlastnilo panství několik šlechtických rodů až panství

 získala Marie Josefa z Auerspergu.Rod Auerspergů vlastnil panství až do pozemkové reformy v roce 1920.V roce 1923 začal na panství hospodařit František Chlístovský,děda současných majitelů.Ovšem v roce 1953 byla rodina z Libouně vystěhována.Na panství a zámku hospodařil Státní statek a JZD,kteří zámek naprosto zdevastovali.Zámek byl rodině vrácen v restituci v roce 1994 a od té doby stále              napravují chyby minulosti na obnově této kulturní památky.Jak vidíte udělali tu hodně práce

                

V hlavní roli Bleky

                    Jsem vždy ráda,když jsem požádána mladými,zda bych mohla pohlídat Bleky.

                         Mám ji ráda a ona má ráda mě.Mám hned parťačku na procházky po okolí.

                                        A že si jich spolu užíváme několikrát za den.

                                                                          

Poutní místo Klokoty

                                    Poutní místo Klokoty se nachází v jižní části města Tábor.

                                   Ve 13.století na tomto místě stávala tvrz.Ve 14.století byl byl zde postaven

                       malý poutní kostelík.První zmínka je z roku 1361.V roce 1421 jej nechal pobořit

                         Jan Žižka a zdejší komunitu upálit.V roce 1679 získali Klokoty španělští benediktini,

                                kteří zde započali stavbu barokního putovního areálu.Poté ho prodali městu Tábor,

                              který roku 1743 dokončil započaté práce.Od roku 1994 až do současnosti spravují                              areál oblátští misionáři.

                                       Na internetu jsem hledala fotografii Klokot pro představu,jak celý areál vypadá.

                           Když jsme ho procházeli,neuměla  jsem si představit,jak

                       to vypadá v celku.Střed areálu tvoří kostel Nanebevzetí Panny Marie.Je obestavěn 

                                zdobenými arkádami.V rozích jsou osmiboké kaple sv.Vojtěcha,

                           sv.Vavřince,,sv.Anny a Růžencová.Na západní straně se nachází kaple Jana Nepomuckého

                                                                                          

                                                                                            

Město Tábor

Z Vysočiny jsme se přesunuli do jižních Čech do města Tábor,kde jsme měli zajištěné další ubytování.A to v té růžové budově hotelu Beseda na Žižkově náměstí. Přijeli jsme sem v nepříznivém počasí a tak jsem nechala prohlídku města na ráno dalšího dne.A vyplatilo se,obloha byla jako vymetená.Na náměstí byly trhy.Do Tábora jsme  jezdívali jednu dobu docela často s vnukem na taneční soutěže.Tábor je znám jako centrum husitského dění neboť i město husité roku 1420 založili.Husitská historie města je velmi zajímavá,ráda jsem si ji na internetu přečetla,ale dávám ji sem nebudu.

       

Rozkvetlý zámecký park

                                Jako každý rok jsme se šly se sestrou podívat do zámeckého parku

                      Hrubý Rohozec na rozkvetlé azalky a rododendrony.Loni jsme toho moc neviděly,

       většinu květů poškodil mráz

        

Červená Řečice

        V Červené Řečici jsem se chtěla podívat na zámek.Mohla jsem ho sice jenom obejít,

                         je otevřený jenom o víkendu,ale i tak jsem byla spokojená.

                     Zámek stojí na místě bývalé tvrze,která byla postavená v 2.polovině 13.století.

V 15.století byla opevněna a rozšířena na hrad.Vznikl v bažinaté krajině a jedinými obrannými prvky byly příkopy a valy a také dvojice mohutných zachovalých bašt a menší hranolová věž.V 16.století byl hrad přestavěn Šebestiánem 

Leskovcem na renesanční zámek.Po roce 1620 byl zámek v rukou pražského arcibiskupství.

                  Roku 1948 zestátněn.Teď má právoplatné původní majitele a pořád se rekonstruuje.

                    

Horní Cerekev a Načeradec

                   Vracím se zase k naší dovolené.Z Pelhřimova jsme mířili na další místo s noclehem,do Tábora Sice ten den nebylo pěkné počasí,ale místa,která jsem měla vypsaná jsme většinou navštívili.

Asi proto,že jsem se díky počasí nikde moc dlouho nezdržovala.V úterý bylo dost  kostelů po cestě už otevřených a to jsem nahlédnout musela.V Horní Cerekvi je i zámek,ale je nepřístupný a na blogu ho už mám.My udělali zastávku u kostela Zvěstování Páně.Původně dřevěný kostel byl v 15.století

přestavěn goticky.

                                                    

Květen začnu květinami

         Protože ještě pár příspěvků z dovolené bude a zdá se,že nejvíce zastávek jsme měli

         v úterý,kdy nebylo hezké počasí,tak je proložím něčím zelenějším.

          Duben jsem měla hodně pestrý.Máme v rodině troje narozeniny a jeden svátek.

           Minulou sobotu jsme byli pozvaní k synovi na oslavu jeho narozenin.

A v neděli jsme šli na oběd do restaurace společně s vnučkami od syna.Jedna měla

18.narozeniny a druhá svátek.

       V sobotu jsme u syna grilovali a protože bylo hezky,sedělo se na zahradě,což mám nejraději.

       Užila jsem si Bleky.Moc se fotit nechtěla.

     

Pelhřimov město rekordů a kuriozit

                  Pelhřimov nás vlídně nepřivítal.Zima,vítr a poprchávalo.Manžel,že po městě

                  chodit nebude a tak jsem ho poslala do Muzea rekordů a  kuriozit.

                       Já jsem se vydala k náměstí kolem kostela sv.Bartoloměje.

                                                                

Hrad Roštejn

                              Slíbila jsem Pelhřimov,ale skoro zapomněla na hrad Roštejn,který jsme navštívili

                   ještě v pondělí.V plánu nebyl,ale zahlédli jsme věž,která vykukovala z lesa.A později 

                   odbočku na hrad Roštejn.

                    Manžel si na Vysočině pochvaloval pěkné silnice.

                                                 

Telč

 Podívat se do Telče bylo přání manžela a tak mu ho děti splnily.

 Kdysi jsme sem jezdívali s přáteli na hudební festivaly.Zjistila jsem,že se tu konají

 pořád.V pondělí odpoledne tu bylo hodně rušno,celé náměstí zaplnili Japonci.Všude se fotili,usmívali a byli velmi milí.Říkala jsem si,že je budu mít na každé fotce.Později zmizeli,tak jsme si znovu obešla náměstí.

Penzion na náměstí,kde jsme byli ubytovaní.

Patří k velmi starým měšťanským domům.Nejstarší část domu,sklepy pochází z

druhé poloviny 13.století.Původně k domu  patřily i polnosti v okolí města.

Dle nejstarších dochovaných zápisů koupil dům v roce 1543 měšťan Holubník.

Manžela chytla záda,tak si musel hned lehnout a já se šla courat po   městečku s tím,až záda po prášku poleví,zavolá mi na mobil a půjdeme někam na lehkou večeři.

Zvoničky na Vysočině

  Při plánování programu na dovolenou,kterou jsme dostali od  našich dětí a to s noclehem na třech místech, si hledám i památky,které bychom navštívili cestou.Vyjeli jsme v devět ráno a ubytování je vždy od 15.hodin.Jeli jsme směrTelč.Vzhledem k tomu,že jsme tuto cestu několikrát absolvovali,když jsme vozívali vnučku do Humpolce na internát,tak jsem na mapě nacházela dost památek,kde jsme už byli.

                       Přesto jsem našla zvonice,které jsem dříve nějak opomenula.

             Dřevěná zvonice Petrovice

                              Malá dřevěná zvonička stojí na návsi a je z první poloviny 19.století  a je připomínkou dávno zašlých věků.Ve vsích byly zvonice stavěny zejména od roku 1751 ,

kdy císařovna Marie Terezie vydala příkaz o vyhlašování poplachů zvoněním.Konstrukce zvoniček

dodnes nutí obdivovat dovednost našich předků,kdy i se skromnými prostředky dokázali vytvořit

nádherné stavby

S větrem v zádech

 Počasí se trochu pokazilo,ale všichni víme,jaké bylo sucho a déšť byl velmi potřeba.Zase přijdou hezké dny,jako ten,kdy jsem ještě před dovolenou vyjela na kole.Jediné co dost vadilo,byl silný vítr.Poslouchám i ortopeda,který mi doporučil

krom pravidelného cvičení i jízdu na kole.A kam zamířit,když nechci moc daleko.Nejbližší jsou rybníky Malý a Velký Písečák v Příšovicích.Je tu hezky v každém období.Jezdím sem pravidelně,ale v sezóně se rybníkům vyhýbám,kvůli množství lidí.

Většinou bývá v okolí na rybníkách živo,ale tentokrát tady nebyl ani ptáček

 

Svátky slunceplné

     Před farou v Dolní Krupé je na panelech výstava Svátky slunceplné.Svátky jara a léta

     v křesťanské tradici a lidové kultuře.Původně jsem myslela,že výstava bude ve vnitřních prostorách

     fary,ale nakonec jsem uvítala,že je venku.V hezkém počasí se mi nikdy nechce zalézat do vnitřních

     chladných prostor.Výstava provede obdobím půstu až k poutím.Naši předkové neslavili jenom

     Velikonoce.Důležité pro ně byly i další svátky. Letnice,svatý Ján,svatá Anna,mariánské poutě.

      Některé svátky už v lidové paměti zapadly,ale ne v křesťanské.12.4.se fara otevře s akcí Velikonoce

                        na faře.Bude se plést pomlázka,barvit vajíčka a mnoho dalšího,co patří k Velikonocům                                                                       

Co stálo za podívání

  Cestou do Slavoňova jsme viděli i pár zajímavostí.Měla jsem připravené zajímavosti na jiné trase a tady to bylo více o náhodě.Hrobku v Lanžově jsme už viděli,ale tolik se mi líbila,že jsem si ji znovu prohlédla.Je hodně podobná hrobce v Rýnovicích,kde jsem byla v březnu.

Základní kámen novogotické kaple byl položen roku 1854.Postavená byla roku 1862 Františkem X.

Czeczinkarem,rytířem z Birnitz,majitelem panství v Bílých Poličanech,jako rodinná hrobka.

Ta dlouhá desetiletí chátrala a stalo se to,co se stává.Zloději ukradli pískovec i ořechové bednění uvnitř kaple.V 80.letech 20.století připravovali komunisté přestavění kaple na rozlučkovou síň.Naštěstí k tomu nedošlo.

Nyní je v soukromém vlastnictví a postupně rekonstruována.Hrobka i s bránou jsou na seznamu kulturních památek

Čtyři rybníky na Všeni

 Příspěvek o dalších památkách odsunu a vezmu vás opět na projížďku na kole.

 Ta místa už budete znát, jsou to má oblíbená a teď,když všechno rozkvéta budou fotografie

  barevnější a veselejší.Jela jsem  k místu,kde mají být za sebou čtyři rybníky s tím,že konečně najdu ty   dva. Nenašla.Na mapách je vidět,že jsou schované a s kolem bych se tam nedostala a nechávat ho někde na cestě jsem nechtěla.Tak jsem zamířila k těm dvoum.Ke Třetímu a Čvrtému rybníku.

                          Odbočka ze silnice z Ploukonic vede kolem křížku ,kde je i posezení