Co stálo za podívání

  Cestou do Slavoňova jsme viděli i pár zajímavostí.Měla jsem připravené zajímavosti na jiné trase a tady to bylo více o náhodě.Hrobku v Lanžově jsme už viděli,ale tolik se mi líbila,že jsem si ji znovu prohlédla.Je hodně podobná hrobce v Rýnovicích,kde jsem byla v březnu.

Základní kámen novogotické kaple byl položen roku 1854.Postavená byla roku 1862 Františkem X.

Czeczinkarem,rytířem z Birnitz,majitelem panství v Bílých Poličanech,jako rodinná hrobka.

Ta dlouhá desetiletí chátrala a stalo se to,co se stává.Zloději ukradli pískovec i ořechové bednění uvnitř kaple.V 80.letech 20.století připravovali komunisté přestavění kaple na rozlučkovou síň.Naštěstí k tomu nedošlo.

Nyní je v soukromém vlastnictví a postupně rekonstruována.Hrobka i s bránou jsou na seznamu kulturních památek

Čtyři rybníky na Všeni

 Příspěvek o dalších památkách odsunu a vezmu vás opět na projížďku na kole.

 Ta místa už budete znát, jsou to má oblíbená a teď,když všechno rozkvéta budou fotografie

  barevnější a veselejší.Jela jsem  k místu,kde mají být za sebou čtyři rybníky s tím,že konečně najdu ty   dva. Nenašla.Na mapách je vidět,že jsou schované a s kolem bych se tam nedostala a nechávat ho někde na cestě jsem nechtěla.Tak jsem zamířila k těm dvoum.Ke Třetímu a Čvrtému rybníku.

                          Odbočka ze silnice z Ploukonic vede kolem křížku ,kde je i posezení 

Dřevěný kostel sv.Jana Křtitele

 

                    Slavoňov je kousek od Nového Města nad Metují.Těšila jsem se sem hodně,protože

dřevěné sakrální stavby patří k mým oblíbeným.Začnu nejdříve se zvonicí,která stojí u vstupu na hřbitov a nedaleko kostela sv.Jana Křtitele.Vznik zvonice se pojí ke vzniku kostela a to do období

kolem roku 1550.Polozděná zvonice je věžová stavba postavená na půdorysu čtverce.Zděná část

zvonice je součastí opukové ohradní zdi a přízemím se prochází na hřbitov.Do dřevěného patra

se vstupuje venkovním schodištěm.Ve zvonovém patře se nachází tři zvony.Jan Nepomucký,Jan Křtitel a nejmladší a nejmenší Václav

           

Nově Město nad Metují

Konečně jsem se dostala k výletu z 16.března.V plánu byl dřevěný kostel ve Slavoňově kousek od

Nového Města nad Metují.V neděli bylo krásné ráno a tak jsme mohli vyrazit.Navigace nabídla tři trasy a tak jsem si jednu vybrala a podívala se,co nás i cestou zajímavého čeká.Jenže, manžel se rozhodl pro jinou.Stačilo cestou jinam odbočit.A tím jsme se ocitli na náměstí v Novém Městě nad Metují.To jsme při mé trase měli minout,protože mám v plánu zde zámek,ale ten je otevřený až teď v dubnu.Jenže,když jsem viděla náměstí,musel manžel zastavit.Města nemusím,ale tady jsem se  po dlouhé době kochala.A byla z toho zastávka na hodinu.Byli jsme tu s manželem před lety a v dětství jsme do této oblasti jezdily se sestrou asi 7 let  na tábory od tatínkova podniku.Mám na tu dobu moc hezké vzpomínky.Město leží v Královéhradeckém kraji na východě Čech, na vysokém ostrohu obtékaném ze tří stran řekou Metují.Bylo založeno v roce 1501.Je památkovou rezervací 

Dřevěná zvonice Škodějov

 Z přírodního areálu ve Škodějově jsme se vydali přes vesnici ke dřevěné zvonici.Ty mně nevadí navštěvovat opakovaně,také jsme tu už byli.Téměř v každé obci Horního Pojizeří objevíme nějaké roubené stavby,typické zástupce podkrkonošské lidové architektury.Tam,kde obyvatelé obce přistupovali k těmto stavbám šetrně dochovaly se do dnešní doby.Zvoničky měly nezastupitelnou funkci,jak v obcích,tak ve městech.Lidem oznamovaly jak události veselé,tak i smutné a sloužily jako varovný systém při požárech. Zvonička se nachází u roubeného statku a je pravděpodobně

z roku 1822.Má zděnou podezdívku z žulových a pískovcových kamenů.

     Byla rekonstruována v roce 2013.Ve zvoničce je umístěn zvon o průměru 40 cm.

                                                                            

Přírodní areál ve Škodějově

 V pátek 21.3. jsme se vypravili do obce Škodějov v Podkrkonoší.Byli jsme tu před čtyřmi lety a pamatovala jsem si,že tu kvetly krokusy.

Hlavně je tu přírodní areál ThDr,Karla Farského.Vedou tu tři naučné stezky,každá s jiným zaměřením.

Naučná stezka Karla Farského,Okna do duchovní krajiny a Živá voda.Místo je rodištěm vlasteneckého kněze a prvního patriarchy Církve československo husitské.Na místě stávala jeho rodná chalupa.V roce 1957 byl zde církví zbudován památník a tak se jeho rodiště stalo poutním místem k pořádání bohoslužeb pod širým nebem.

První stezka  je věnována osobnosti Karla Farského a vede od pomníku po horním okraji louky směrem ke kapli

                                                                            

Rýnovice a Vratislavice

Z Arboreta v Rýnovicích u Jablonce nad Nisou jsem sešla dolů do obce a zaujala mě kaple na hřbitově,

tak jsem vešla dovnitř.Vedle hrbitovní zdi stojí tato budova.Možná fara,protože tu v minulosti stála.

První zmínka o obci je z roku 1559,dá se však předpokládat,že je obec mnohem staršího data.

Rýnovice často trpěly požáry a pohyby cizích vojsk.

Třicetiletá válka,napoleonská tažení a prusko-rakouská válka.

V Rýnovicích je i od 60.let věznice.Na tu jsem  zvědavá nebyla.

Po zimě na kole

 V úterý jsem vytáhla kolo na první vyjížďku po zimě.Potřebovala jsem dovézt do Nudvojovic na hřbitov rodičům jarní kytičku.Myslela jsem,že se i více projedu,ale byl studený vítr.Na rozdíl od mé sestry a kamarádky,které jezdí na kole celý rok a jsou zvyklé na každé počasí,mně byla zima.Pohled na          Jizeru to ještě umocňoval.

Když se nikam daleko nechce

 Hezké dny,které byly jsme se snažili užít.Vyjet někam daleko se mi zatím nechtělo a tak jsme se spíše vraceli do míst,která už známe.Fotografie jsou z různých dnů.Jednou jsme se točili kolem Sobotky.V Libošovicích je zajímavá zvonice.Líbí se mi schody,které vedou ke kostelu.Původně gotický kostel Nalezení sv.Kříže je z poloviny 14.století a byl v 18.století barokně přestavěn.

                                         

Krokusy

                                                  Znám místa,kde každý rok kvetou krokusy.Takže jdu už najisto.

                                       

    

Arboretum Nebeská

 

Návštěvu Arboreta Nebeská v Rýnovicích u Jablonce nad Nisou jsem měla v plánu dlouho.

Ovšem až se to tu zazelená.Tak beru tuhle návštěvu jako okouknutí a ráda se sem později vrátím.

Jako často,tak i tentokrát  jsme vyjeli za jiným účelem do Rýnovic.Napadlo mě,,že zatím co manžel vyřídí účel,já si ten čas využiji příjemněji.Nechala jsem se vysadit u lesa .Výstavba Arboreta byla dlouhodobě plánovaná se záměrem energeticky posílit a doplnit stávající krajinu.Umožnit návštěvníkům i zvířatům využít prostoru k léčení,meditaci i relaxaci a nebo jen obdivování přírody.Pro tento účel byly použity různé prvky,jako menhirový kruh,solitérní kameny,stromy i cizokrajné,keře a květiny,ty byly vybrány tak,aby přirozeně obohatily a navazovaly na okolní krajinu.

Soliterní kameny jsou dovezeny nejen z Čech,ale i z různých částí světa.

Jaro v Českém ráji

 Nejen jaro se probouzí v Českém ráji.Nečekala jsem,že první teplý víkend sem přivede tolik návštevníků.

 Bylo to jako mraveniště a velké parkoviště.Poučení pro příště i když o tom dávno vím.Jenže v týdnu   jsem  se byla podívat,jak to vypadá s bledulemi v Podtroseckém údolí.Teprve rozkvétaly a proto jsme sem   zavítali v sobotu.Naštěstí o bledulkách návštěvníci asi nevěděli,byly tu jenom další dvě ženy a   fotily.Půda byla opět silně promáčená a možná to bylo dobře.Každý krok znamenal se propadnout po   kotníky do bahna.Nepříjemný pocit,když se zem pod vámi houpe.Hodně fotek mám proto výřezy a   některé nejsou moc ostré.Bledulky sem jezdím fotit každý rok se stejným zápalem,ale je jich tu čím dál méně.Na místech,kde bývaly stojí voda.

                                                                              

Kostely v Bozkově a Železném Brodě

Po necelém týdnu jsme jeli vyzvednout naši kamarádku do nemocnice ve Vysokém nad Jizerou.

Plánovala jsem, kde uděláme při cestě zastávku.Se sněhem jsem se už rozloučila i když ve vyšším polohách pořád přetrvává,ale sníh jsem už fotit nechtěla.

Tady jsem fotila hlavně kvůli zajímavým mrakům a z auta

            

Husy velké divoké

 Cestou na Pardubicko jsme u jednoho rybníka uviděli velké množství divokých hus.Nevím přesně,kde to bylo a není to ani pro mě důležité.Překvapilo mě množství.Zřejmě se jedná o husu velkou.Rybník byl

zamrzlý a tak capkaly po něm. Na internetu jsem se dočetla,že je to velmi inteligentní pták,což

  projevuje i svým bohatým hlasovým rejstříkem.Nejznámější je její

     kejhání za tahu,kdy se v typických formacích do tvaru písmene V

     stěhují do zimovišť.Řadu dalších hlasových projevů můžeme

     slyšet na hnízdištích.Husy žiji v příkladném trvalém svazku.

           Vrátily se ze zimovišť docela brzy,jde o to,jestli vůbec odletěly.

            Ale protože máme u nás zpátky  i jeřáby,tak se ničemu nedivím.

            Pro všechny velké vodní ptáky mám slabost a tak jsem

  na břehu rybníka chvíli vydržela.

                                                           

                    

Jak někdy cestujeme

   Zbylo mně pár fotografií ještě se sněhem,jak různě jezdíme za jiným účelem než výletováním.Já to ale vždy s něčím spojím.Když máme cestu do Semil nezapomene mi manžel zastavit u vyhlídky nad Žlábkem u Tatobit.Je tu hezký výhled na Trosky,zámek Hrubou skálu,kapli sv.Anny na Vyskři a Turnov

  

Zřícenina hradu Zvířetice

      Hrad Zvířetice byl založen ke konci 13.století Markvarticem Zdislavem,synem purkrabího

Pražského hradu Havlem z Lemberka a jeho manželky blahoslavené Zdislavy.Roku 1528 se hradu ujali Vartenberkové a postupně jej přestavěli na renesanční zámek.Posledním vlastníkem zámku byl mocný rod Valdštejnů,kteří zde nechali postavit barokní kapli.V 17.století bylo už sídlo upraveno pro

hospodářské a správní účely.V roce 1720 vyhořel a od té doby byl opuštěn.V dalších letech byl zámek rozebírán na stavební materiál a postupně chátral.Dodnes se zachovaly zbytky obytných budov a dvou válcových věží.Areál je památkově chráněn.Nebyli jsme tady poprvé,naposledy v roce 2021.

                                                                                 

Bartošova pec

                  U Bartošovy pece býváme s manželem docela často.Mám to tady ráda.Když zavolala Dáša,kamarádka,že by se tam chtěla podívat nemohla jsem odmítnout.Navrhla změnu,jít to obráceně. Autobusem jsme dojely na Frýdštejn a odtud k Bartošově peci a dále do Dolánek na vlak.Šlo se                                                                   hezky,bylo krásné ač mrazivé počasí.

                                                       

Co mě cestou zaujalo

 Kostel Narození Panny Marie v Holubicích.Zaujal mě na internetu.Původně románská rotunda, později s přistavěnou hranolovou věží byla založena v letech 1224 - 1226.Založení je přesně datováno podle pečeti biskupa Pelhřima,která byla nalezena v oltáři.Kostel byl mnohokrát přestavěn,ale zachoval si středověký charakter.V interiéru se zachovalo mnoho původních stavebních prvků,jako třeba románské a raně gotické fresky.Kostel je chráněn  jako kulturní památka. 

Zámek Roztoky u Prahy

                                    Při našem cestování se řídíme podle navigace.Vyjeli jsme na cestu a navigace hlásí: dorazili jste do cíle  a takové juknutí.Kdo ji používáte,znáte.Rozhlížím se,po pravé straně Vltava vlevo nějaký areál.Zámek jsem neviděla.Vrátili jsme se na hlavní silnici a navigace pro pěší opět hlásila:dorazili jste do cíle.Zámek je pěkně schovaný.Před vstupem je parkoviště.                                               .

Roztoky - Levý Hradec

 Výlet byl v plánu o víkendu,ale na poslední chvíli jsem zjistila,že manžel nekoupil novou

dálniční známku ač jsem ho upozorňovala s dodatečným předstihem.V úterý bylo hezké ráno,dálniční známka  byla koupena a tak jsme mohli vyrazit na odložený výlet.Ještě jsem se domlouvala se sestrou,zda se máme pro ně se švagrem stavět.Zrovna se jim to nehodilo a tak jsme změnili původní Říčany za Roztoky.Jsou zajímavé tím,že je zde místo nazvané Levý Hradec,které se dá označit za první ohnisko křesťanství v Čechách a také první mocenské sídlo přemyslovského státu.Leží na levém  břehu nad údolím Vltavy.Zmínka o hradišti Levý Hradec se najde už v Kosmově kronice.Za války s Lučany zde nalezl úkryt  kníže Neklan,jeden z nástupců legendárního Přemysla na knížecím stolci. Archelogické výzkumy bezpečně dokázaly,že na místě Levého Hradce stávalo hradiště dříve,než se vlády v českém státě ujal první historicky doložený přemyslovský kníže Bořivoj.První historickou událostí je Bořivojovo založení nejstaršího křesťanského kostela na českém území,k němuž došlo mezi lety 882 - 884.Kostel byl zasvěcen sv.Klimentovi.Původní přemyslovský kostel nemá s dnešním už mnoho společného.Původní byl dřevěný a až v 11.století jej nahradila  kamenná rotunda,jejíž základy byly objeveny pod podlahou dnes stojícího kostela.Kostel byl v gotické a renesanční době několikrát rozšiřován a  upravován a k zásadní přeměně došlo v 17.století.Důkladné rekonstrukce se kostel dočkal v letech 1939 - 1940 a četných oprav v posledním desetiletí. Místo je cílem poutí.V sezóně jsou i prohlídky kostela i další akce.Po přesunu centra přemyslovské moci do Prahy význam Levého Hradce postupně upadal a zprávy v kronikách o něm mizí.                                                                                       

             Kostel sv.Klimenta

    

Jedno krásné ráno

          Není to jenom ráno,ale i den a podvečer.Z různých dnů při procházkách

    v okolí města s manželem i kamarádkou.   

Mystické bytosti

                  Příspěvěk jsem měla připravený už v lednu,ale jak se pořád posouval dozadu,

      zapomněla jsem dát publikovat.

 Každoroční migrace jeřábů popelavých z Liberecka do Jihozápadní Evropy přináší nové poznatky díky projektu Jeřábí život.

    Ornitologové sledují jejich trasy díky GPS-GSM vysílaček,

      což umožňuje zkoumat vliv klimatických změn

       na chování těchto majestátních ptáků.Jejich migrační trasy

             se v posledních letech mění.Díky mírnějším zimám a menší

            sněhové pokrývce zůstává stále více ptáků v Čechách.

          Loňským rekordmanem byl tříletý jeřáb z Frýdlantska,který

             během 12 hodin překonal 630 km a doletěl k francouzské obci

               Hennemont.Následující den se přesunul dalších 120 km.

                       Ve Francii strávil už třetí zimu.To potvrzuje to,

                  že někteří jeřábi dodržují tradiční migrační trasy,ačkoliv většina

                   severočeských jeřábů zůstává přes zimu v Německu a

                   nebo se vrací zpátky na česká hnízdiště.

                            Jeřáb je silně ohrožený druh a je potřeba jej chránit.

               A protože projekt Jeřábí život byl založen v našem Libereckém kraji při ZOO

           ráda jsem ho finančně podpořila.Také proto,že se v okolí Turnova jeřábi pravidelně vyskytují.

                                                               

Zřícenina tvrze Svojšice

         Konečně došlo na zříceninu tvrze Svojšice,která byla cílem našeho výletu.

        Nachází se ve stejnojmenné obci v Pardubickém kraji 

       Tvrz byla postavená roku 1365 vladykou Mikšíkem ze Svojšic jako centrum

          šlechtického panství.

  Po jeho smrti tvrz zdědila jeho žena Anna,která se znovu provdala

      za  Václava Ruthara z Malešova a poté byla držena jejich syny.

    Od I.poloviny 16.století patřila tvrz Gerštorfům téměř 100 let

              až do třicetilé války.Potom byla vypálena a postupně pustla. 

            V 19.století byla jedna místnost v tvrzi upravena na byt hajného.

                V letech 1940-1941 provedl Klub českých turistů na tvrzi

                        záchranné práce.

             Svojšice byly proslaveny především festivalem Svojšický slunovrat

                                                amfiteátr je pořád využíván ke kulturním akcím                                                                

Dřevěné zvonice

  V pondělí 3.února bylo krásné ráno a slibovalo i hezký den

  a nic nebránilo tomu se rozjet na Pardubicko za jednou zříceninou.

   Cestou jsme navštívili i pár zvonic.

Do dnešních dnů se v Čechách zachovalo 340 dřevěných zvonic.Já nemám ponětí,kolik

jsem jich už navštívila,ale zkusím je spočítat.Prokázalo se,že dřevěná konstrukce

ač levnější,jak zděná,lépe vzdoruje dynamickým kmitům působeným zvony.

Zvonění ze zvonic,kostelů a kapliček bývalo a ještě často i je

součástí každodenního života obce ,rytmu rozdělení dne,kdy se

vyzvání ráno na mši v poledne a ještě večer klekání.

Dřevěné zvonice mají významnou úlohu jako krajinotvorný

a esteticky působivý prvek.

............................................

                             

        První byla zvonice ve Středočeském kraji v obci Končice.

   Hranolová,dřevěná barokní zvonice pochází z roku 1672,jsou o ni

    písemné záznamy.Patřila ke kostelu sv.Stanislava,který zanikl

         při požáru roku 1726 a nebyl už obnoven.Z původních tří zvonů

    zůstal pouze jeden,další dva byly převezeny do kostela sv.Prokopa

   v sousedních Žiželicích,kde požár téhož roku kostelní zvony

                  zcela zničil.Kostel je v dost špatném stavu a tak jsem nepořídila ani jednu fotku.Od roku 1964 je zvonice v Končicících chráněnou

               kulturní památkou.

                                                                                    

Všehochuť

 Zima není podle mých přestav.Mám ji ráda,ale se sněhem a i mrazíky.

 Hezké dny se dají snadno spočítat,v lednu byly jenom dva.Dlouho nás tu trápila

 inverze a jinak je zataženo.Výlety pořád odkládám.A tak jsem se doma pustila do hodně věcí,

 které dělám ráda.Čtu hodně jako většina z vás.

                

                                                               

Panská skála

 Z Kunratic jsme pokračovali za dalším cílem.Ovšem tam byla tak silná inverze,

 že bychom nic neviděli.Kam teď a jak tam bude.Manžel navrhnul Panskou skálu

 u Kamenického Šenova.Z jeho návrhu jsem měla radost.Samozřejmě,že jsme tady

 také už byli,já naposledy se synem a vnučkou také v zimě.Počasí nám přálo,bylo tu jasno.

 Co mě překvapilo byl silný a ledový vítr.U nás se v poslední době,kdy byla a je

 pořád inverze nepohnul ani lístek.Na teplou čepici jsem si narazila ještě kapucu,vzala hůlky

 a nedočkavě pospíchala nahoru.Hůlky jsem nakonec dala manželovi,při focení mi překáží.

Skleněná zahrada Kunratice

 V neděli 19.ledna to u nás opět vypadalo,jak ve sněhovém království.

 Napadlo trochu sněhu a z inverze předchozích dnů se vytvořila námraza.

Měla jsem naplánováno pár cílů v západní části našeho kraje.

V této části je i Skleněná zahrada v Kunraticích a pokud by tam byla námraza,prohlédli

bychom si ji.

 Měla jsem v hlavě krásné fotografie námrazy na skleněných květech

a chtěla to vidět na vlastní oči.

 Kdysi jsem je viděla u někoho na blogu.Byla to sice taková sázka do loterie.Počasí se měnilo každou chvíli.Od nás je to  necelých  60 km. Vyjeli jsme na kopec do slunce,sjeli do údolí a mlha.Říkala jsem si s čím nás

 přivítají Kunratice.Přivítaly pěkným počasím a i s trochou námrazy.

                                                                               

Maloskalsko

      Při příjezdu na Malou Skálu zaujme charakteristická silueta strmého

      pískovcového útesu Vranova.Není divu,že toto strategicky výhodné místo bylo

      na počátku 15.století vybráno pro stavbu strážního hradu..Za zakladatele pevnosti je považován Heník z Valdštejna

      a to v roce 1425.Hrad Vranov jemuž se také říkalo Skála či Skály nad Jizerou zůstal v držení 

      Valdštejnů až do roku 1538,kdy panství koupil Jan z Vartenberka.Hrad nebyl téměř využíván

       a pustl.Nečekaný obrat přinesl až rok 1802,kdy panství i s hradem koupil podnikatel

       František Zachariáš Romisch,který zde vybudoval Pantheon,jak se hradu i říká a je to soustava 

       pomníčků,ozdobných uren a pamětních desek.Seznámila jsem Vás s trochou historie a až bude

       hrad otevřen,chtěla bych se tam podívat.

Naposledy jsem tu byla s vnoučaty,když jsme kempovali na Malé Skále a to je už pár let.

Dlaskův statek

 Hezkých dnů je jako šafránu.Po 18 dnech a to 13.ledna najednou ráno vychází slunce.

 Zatím jsem nejásala,počasí se rychle mění.V osm hodin bylo jasno a pro mě signál,

 že toho musíme využít.Jenže kam,tak narychlo.Plánů  mám hodně,ale jsou to už celodenní

 výlety a ty nechám na jaro.Teď mě to láká více do přírody,užít si opravdové zimy.

 Takže bylo jasné,že jedeme někam výše.První zastávka byla v Dolánkách.Dlaskův statek je

 krásný v každém ročním období.Já se chtěla hlavně podívat,zda se na jezu Jizery nevytvořily rampouchy

 a nebudou i na druhé straně,kde se na skalách nad Jizerou tvoří skoro ledopády.

O Dlaskově statku jsem toho už napsala hodně,jsme tady několikrát do roka.

Tak jenom  málo.

Dlaskův statek byl postaven koncem 18.století ve stylu

pojizerské lidové architektury.Uvnitř statku je stálá expozice

lidového interiéru a podomácké výroby v Pojizeří.

Od roku 2010 je statek zařazen mezi národní kulturní památky.

Přes zimu je památka zavřená.

Kolem Jizery

                      S kamarádkou,bývalou kolegyní z práce se poslední roky moc nevídám.Kde jsou ty časy,kdy jsme chodívaly na procházky častěji,jezdily

na kole,chodily do cukrárny nebo čajovny.Onemocněl ji manžel a bez její pomoci se neobejde.

Když ji na jedno  odpoledne vystřídala snacha je  jasné,že  jsme daly před cukrárnou

přednost přírodě.kam se teď skoro nedostane.Ten den doznívala námraza.

Šly jsme z Přepeř,kde si Dáša nechala u mého syna auto do

Přišovic a tam jsme odbočily k Jizeře.

Původně jsem myslela,že nebudu ani fotit,jednak tudy chodím často

a počasí bylo inverzní.U Jizery,kde je chladněji přetrvávala ještě námraza z konce roku

a vypadala na stromech pořád hezky

Přiletěli a nebo neodletěli

            Manžel se dozvěděl jako každý rok,od kamaráda,který jezdí krmit zvěř,

                že u Všeni na poli viděl hejno jeřábů.Bylo to nějak brzy,i když

               loni jsme je tu viděli v únoru.Poslední roky se migrační chování

  jeřábů změnilo a pobyt v zimovištích se zkracuje,pokud do nich vůbec odlétají.

   Na jaře mají tu výhodu,že obsadí brzy své teritorium a mohou zahnízdit dříve,

            jak ostatní,kteří migrují.Jak jsem se to dozvěděla neměla jsem už stání.

        Jenže u nás bylo pořád mlhavo a šero a tak jsem si říkala,že bychom je

         ani nemuseli zahlédnout.Lepší bylo,že za dva dny napadnul poprašek sněhu

       a tak jsme vyrazili,ale neúspěšně.Manžel věděl,že nebudu mít klid dokud

              je nespatřím.Moc ráda pozoruji nejen jeřáby,ale i čápy a labutě.

                      Naštěstí jich máme v Českém ráji dost.

           Pole a louky kolem Všeně jsou navštěvovány i srnkami a

                   z rybníků se sem přestěhovaly i labutě.

                             

                                   

Adamovo lože

          Pořád jsme ještě v roce 2024,ale už se blížím ke konci.Teď se divím,

            co jsme toho mezi svátky,kdy byly návštěvy,manžel nemocný,stihli.

                   Manželovi už bylo dobře a tak jsme jeli opožděně gratulovat známým.Pohybovali jsme se

     blízko Hrubé Skály a najednou stojíme před zámkem.Tam jsem jít nechtěla

                na parkovišti bylo plno aut,z čehož jsem usoudila,že to jsou zámečtí hosté,

             kteří sem přijeli strávit Silvestra.Ale ráda jsem navštívila o kousek dál

            Adamovo lože.Vzpomněla jsem si hned na prince Bajaju,neboť pohádku

           mezi svátky dávali.    

                                

Zima v Podtroseckém údolí

 Užily jsme si s děvčaty další námrazu.Samozřejmě jsme hodně fotily.

  Já foťákem a ony mobilama.Říkaly,že takovou námrazu asi  hned tak neuvidí.

             

Kde jsou Trosky

     Mezi svátky přijela moje nejmladší sestra se svoji dcerou a vnučkou pogratulovat mi k narozeninám a protože u nich doma /bydlí u Čelákovic/ takovou námrazu

nemají a většinou ani sníh projevily přání projet se Českým rájem.Navrhla jsem trasu,kterou mám nejraději.Nejdříve jsme vyrazily směr Trosky a bohužel cestou jsem si uvědomila,že je tak silná inverze,že je sotva uvidíme. Jinak hrad je přes zimu zavřený.Od parkoviště se do dojít lesem až pod ně.

Zimní království

                 Procházka zasněženým Kozákovem byla fajn,ale už to není taková novina.Sníh už máme

                 i my ve městě,napadnul v pátek.Ve městě to asi lidem moc radosti nezpůsobí a už vůbec ne

                 řidičům,ale v přírodě na procházky je to příjemná změna.Je zima a sníh k ní patří .

                               Na parkovišti na Kozákově bylo pár aut,byly to rodiny s dětmi,které tu bobovaly.                                                             

Bílý Kozákov

  Každý rok držíme tradici,že jezdíme za prvním sněhem na horu Kozákov.

  I když první sníh to nebyl ten zmizel už do odpoledne.

  Pod Kozákovem sníh nebyl a 25.prosince nebyla ještě ani námraza