Hřbitov Lomnice nad Popelkou

               V květnu jsme měli dost ježdění pro rodinu.Vnuka jsme vezli 2x do Liberce na zubní chirurgii a 15.5. syna na zubní kliniku zase do Lomnice nad Popelkou.Vždy měli mít doprovod.

               Syn po zákroku byl ještě nějakou dobu na odpočinkovém pokoji,tak jsem vymyslela,že se půjdu podívat na hřbitov,kde je dřevěná zvonice.Po městě se mi chodit nechtělo.U zvonice jsem už byla,ale hřbitov jsem si nikdy myslím neprohlédla.Podle fotek je jasné,že počasí zlobilo.

Hřbitov jsem proběhla mezi kapkami deště

                                                  Hřbitovy jsou mnohdy poslední připomínkou lidských osudů.                                                                                                                      

                                                                                   

Za červeným jetelem

                                O poslední květnové neděli jsme jeli za manželovým bratrem a švagrovou

do Sekyrkových Louček.Vzala jsem si kolo,že se tu projedu.Přeci jen tu není takový provoz,jako kolem Turnova.Po chladné sobotě konečně hezky a docela teplo.Kolo vytáhla i švagrová a že se pojedeme podívat na červený jetel, inkarnát.Nad Štěpánovicemi se nám otevřel krásný výhled na Trosky.Byla jsem ráda,že jsem si vzala do batohu foťák.Kochaly jsme se.Jetel inkarnát je druh jetele z čeledi bobovitých.Vysévá se na pole a je jednoletou bylinou.V polním hospodářství je jetel inkarnát důležitou rostlinou .Hodí se pro chudší

půdy,kde se jiným jetelovinám nedaří.Slouží jako zelené hnojení.A také je to vynikající medonosná

plodina pro včely.

                                         

Zahrádka paní Zdislavy

 Druhá polovina května nebyla, co se týče počasí nic moc.Když se trochu vyčasilo chtěla jsem někam ven,ale kam?Na celodenní výlet to nebylo,když každou chvíli pršelo.Aspoň tedy u nás.I když vysvitlo

 na chvíli slunce foukal studený vítr.Nedávno jsem viděla pořád o zahrádce paní Zdislavy a tak mě

 napadlo zajet sem i když jsme tu byli s vnoučaty několikrát.Zahrádka paní Zdislavy se nachází v obci Velký Grunov.Byla založena v roce 2010.Když jsme tu byli naposledy byla jsem trochu zklamaná.Je to jako většinou s podobnými  místy.Není jim už věnována velká péče a místo pomalu chátrá.Jarní zeleň ,ale místo oživila a tak se mi  tu líbilo.Jsou tu informační tabule,které seznámí s osobou paní Zdislavy.

 Je to historická osobnost známá svou svátostí a charitativní činností.Také jsem už o ni na blogu psala.

                                                                                    

Klášter Sázava

               Klášter Sázava bylo krátké zastavení cestou k nejmladší sestře na oslavu narozenin. Nachází se v obci Sázava-Černé Budy.Je to rozsáhlý areál bývalého benediktinského kláštera.Když jsme tu byli se sestrou a švagrem byl kostel a nedostavěný chrám v lešení.Myslela jsem,že to bylo tak před dvěma lety.Když jsem si vyhledala příspěvek na blogu,tak je to pět let.Hrozně to uteklo.V areálu se pořád pracuje.Klášter Sázava leží nad stejnojmennou řekou.Je to třetí nejstarší mužský klášter v Čechách.Na začátku 11.století se v jeskyni nad řekou Sázavou usadil poustevník jménem Prokop.Časem kolem sebe shromáždil komunitu poustevníků,která se kolem roku 1032 díky přemyslovským knížatům Oldřichovi a jeho synovi Břetislavovi proměnila na benediktinský klášter.Klášter byl postaven goticky a přestavěn barokně.Zvláštností kláštera byla po celé 11.století slovanská liturgie.Klášter tak navázal na někdejší dědictví věrozvěstů Velké Moravy sv.Cyrila a sv.Metoděje.Slovanští benediktini v Sázavě vytvořili řadu významných slovanských písemných památek.Proslul i jako místo,kde chudí a nemocní nacházeli zastání a uzdravení.Klášter patří i dnes k nejpozoruhodnějším poutním místům v Čechách.Je chráněn jako kulturní památka a v roce 1962 byl zařazen mezi národní kulturní památky  

                                        

Vlašim

       Dostali jsme se k poslednímu příspěvku z dovolené.Mám sice ještě nějaké zbytky a nevím,

zda z nich ještě udělám příspěvek.Město Vlašim už leží ve Středočeském kraji v okr.Benešov.

Je to 40 km od Tábora,což není daleko.Chtěla jsem se tu podívat na zámek a projít zámecký park.

                                     Naproti vchodu do zámku mě zaujaly kvetoucí sakury 

       

Na Frýdštejně

    V sobotu 10.května jsem opět hlídala Bleky.Odpoledne manžel potřeboval kvůli autu ke známýmu

       na Frýdštejn a tak jsme se s Bleky usadily v autě,že pojedeme s ním.Nechaly jsme se vysadit na      známém místě Na Chocholce a šly na procházku.V nejstarší historii Frýdštejna se uvádí,že zde

stávala obecní šibenice.Ovšem nic to nemění na kouzlu onoho místa.Je zde informační panel,

který připomíná významné osobnosti české kultury,které se narodily na Frýdštejně.Vede tu naučná stezka manželů Scheybalových,historicích umění a etnogragie,kteří působili v severních Čechách.Záměrem stezky bylo propojit Jablonec nad Nisou s Turnovem.

                                                   

                                    

                                                                                 

Louňovice pod Blaníkem

         Louňovice pod Blaníkem byli od místa našeho ubytování vzdálené něco přes 2 km.Byli jsme tu jednou na jídle.V zámku Libouň je restaurace otevřená jenom o sezóně.Na zámku jsme byli sami,a  snídani nám paní majitelka připravila perfektní.

        Kostel Nanebevzetí Panny Marie byl původně gotický  a v 17.století byl barokně přestavěn.Je pozůstatkem ženského kláštera

                           premonstrátek z 12.století.Klášter byl za husitských válek vypálen a zničen.

                                                                  

                                                                                

Zámek Libouň

 Dostali jsme se k poslednímu místu ubytování naší dovolené,ale zdaleka ne k poslednímu příspěvku z  z ní.Byl to zámek Libouň v Libouni,části obce Zvěstov..Zámek je v soukromém vlastnictví a slouží jako hotel s ubytováním.Zámek má docela zajímavou historii.Seznámili jsme se s ní přímo na zámku,kde na chodbě je celá historie rodu i s fotografiemi.Původně zde byla gotická tvrz.Ta byla za husitských válek přepadena a vypálena.V roce 1690 bylo místo v majetku Václava Malovce,který zde postavil nové sídlo,kamenný zámek ve slohu pozdní renesance.Poté vlastnilo panství několik šlechtických rodů až panství

 získala Marie Josefa z Auerspergu.Rod Auerspergů vlastnil panství až do pozemkové reformy v roce 1920.V roce 1923 začal na panství hospodařit František Chlístovský,děda současných majitelů.Ovšem v roce 1953 byla rodina z Libouně vystěhována.Na panství a zámku hospodařil Státní statek a JZD,kteří zámek naprosto zdevastovali.Zámek byl rodině vrácen v restituci v roce 1994 a od té doby stále              napravují chyby minulosti na obnově této kulturní památky.Jak vidíte udělali tu hodně práce

                

V hlavní roli Bleky

                    Jsem vždy ráda,když jsem požádána mladými,zda bych mohla pohlídat Bleky.

                         Mám ji ráda a ona má ráda mě.Mám hned parťačku na procházky po okolí.

                                        A že si jich spolu užíváme několikrát za den.

                                                                          

Poutní místo Klokoty

                                    Poutní místo Klokoty se nachází v jižní části města Tábor.

                                   Ve 13.století na tomto místě stávala tvrz.Ve 14.století byl byl zde postaven

                       malý poutní kostelík.První zmínka je z roku 1361.V roce 1421 jej nechal pobořit

                         Jan Žižka a zdejší komunitu upálit.V roce 1679 získali Klokoty španělští benediktini,

                                kteří zde započali stavbu barokního putovního areálu.Poté ho prodali městu Tábor,

                              který roku 1743 dokončil započaté práce.Od roku 1994 až do současnosti spravují                              areál oblátští misionáři.

                                       Na internetu jsem hledala fotografii Klokot pro představu,jak celý areál vypadá.

                           Když jsme ho procházeli,neuměla  jsem si představit,jak

                       to vypadá v celku.Střed areálu tvoří kostel Nanebevzetí Panny Marie.Je obestavěn 

                                zdobenými arkádami.V rozích jsou osmiboké kaple sv.Vojtěcha,

                           sv.Vavřince,,sv.Anny a Růžencová.Na západní straně se nachází kaple Jana Nepomuckého

                                                                                          

                                                                                            

Město Tábor

Z Vysočiny jsme se přesunuli do jižních Čech do města Tábor,kde jsme měli zajištěné další ubytování.A to v té růžové budově hotelu Beseda na Žižkově náměstí. Přijeli jsme sem v nepříznivém počasí a tak jsem nechala prohlídku města na ráno dalšího dne.A vyplatilo se,obloha byla jako vymetená.Na náměstí byly trhy.Do Tábora jsme  jezdívali jednu dobu docela často s vnukem na taneční soutěže.Tábor je znám jako centrum husitského dění neboť i město husité roku 1420 založili.Husitská historie města je velmi zajímavá,ráda jsem si ji na internetu přečetla,ale dávám ji sem nebudu.

       

Rozkvetlý zámecký park

                                Jako každý rok jsme se šly se sestrou podívat do zámeckého parku

                      Hrubý Rohozec na rozkvetlé azalky a rododendrony.Loni jsme toho moc neviděly,

       většinu květů poškodil mráz

        

Červená Řečice

        V Červené Řečici jsem se chtěla podívat na zámek.Mohla jsem ho sice jenom obejít,

                         je otevřený jenom o víkendu,ale i tak jsem byla spokojená.

                     Zámek stojí na místě bývalé tvrze,která byla postavená v 2.polovině 13.století.

V 15.století byla opevněna a rozšířena na hrad.Vznikl v bažinaté krajině a jedinými obrannými prvky byly příkopy a valy a také dvojice mohutných zachovalých bašt a menší hranolová věž.V 16.století byl hrad přestavěn Šebestiánem 

Leskovcem na renesanční zámek.Po roce 1620 byl zámek v rukou pražského arcibiskupství.

                  Roku 1948 zestátněn.Teď má právoplatné původní majitele a pořád se rekonstruuje.

                    

Horní Cerekev a Načeradec

                   Vracím se zase k naší dovolené.Z Pelhřimova jsme mířili na další místo s noclehem,do Tábora Sice ten den nebylo pěkné počasí,ale místa,která jsem měla vypsaná jsme většinou navštívili.

Asi proto,že jsem se díky počasí nikde moc dlouho nezdržovala.V úterý bylo dost  kostelů po cestě už otevřených a to jsem nahlédnout musela.V Horní Cerekvi je i zámek,ale je nepřístupný a na blogu ho už mám.My udělali zastávku u kostela Zvěstování Páně.Původně dřevěný kostel byl v 15.století

přestavěn goticky.

                                                    

Květen začnu květinami

         Protože ještě pár příspěvků z dovolené bude a zdá se,že nejvíce zastávek jsme měli

         v úterý,kdy nebylo hezké počasí,tak je proložím něčím zelenějším.

          Duben jsem měla hodně pestrý.Máme v rodině troje narozeniny a jeden svátek.

           Minulou sobotu jsme byli pozvaní k synovi na oslavu jeho narozenin.

A v neděli jsme šli na oběd do restaurace společně s vnučkami od syna.Jedna měla

18.narozeniny a druhá svátek.

       V sobotu jsme u syna grilovali a protože bylo hezky,sedělo se na zahradě,což mám nejraději.

       Užila jsem si Bleky.Moc se fotit nechtěla.

     

Pelhřimov město rekordů a kuriozit

                  Pelhřimov nás vlídně nepřivítal.Zima,vítr a poprchávalo.Manžel,že po městě

                  chodit nebude a tak jsem ho poslala do Muzea rekordů a  kuriozit.

                       Já jsem se vydala k náměstí kolem kostela sv.Bartoloměje.

                                                                

Hrad Roštejn

                              Slíbila jsem Pelhřimov,ale skoro zapomněla na hrad Roštejn,který jsme navštívili

                   ještě v pondělí.V plánu nebyl,ale zahlédli jsme věž,která vykukovala z lesa.A později 

                   odbočku na hrad Roštejn.

                    Manžel si na Vysočině pochvaloval pěkné silnice.

                                                 

Telč

 Podívat se do Telče bylo přání manžela a tak mu ho děti splnily.

 Kdysi jsme sem jezdívali s přáteli na hudební festivaly.Zjistila jsem,že se tu konají

 pořád.V pondělí odpoledne tu bylo hodně rušno,celé náměstí zaplnili Japonci.Všude se fotili,usmívali a byli velmi milí.Říkala jsem si,že je budu mít na každé fotce.Později zmizeli,tak jsme si znovu obešla náměstí.

Penzion na náměstí,kde jsme byli ubytovaní.

Patří k velmi starým měšťanským domům.Nejstarší část domu,sklepy pochází z

druhé poloviny 13.století.Původně k domu  patřily i polnosti v okolí města.

Dle nejstarších dochovaných zápisů koupil dům v roce 1543 měšťan Holubník.

Manžela chytla záda,tak si musel hned lehnout a já se šla courat po   městečku s tím,až záda po prášku poleví,zavolá mi na mobil a půjdeme někam na lehkou večeři.

Zvoničky na Vysočině

  Při plánování programu na dovolenou,kterou jsme dostali od  našich dětí a to s noclehem na třech místech, si hledám i památky,které bychom navštívili cestou.Vyjeli jsme v devět ráno a ubytování je vždy od 15.hodin.Jeli jsme směrTelč.Vzhledem k tomu,že jsme tuto cestu několikrát absolvovali,když jsme vozívali vnučku do Humpolce na internát,tak jsem na mapě nacházela dost památek,kde jsme už byli.

                       Přesto jsem našla zvonice,které jsem dříve nějak opomenula.

             Dřevěná zvonice Petrovice

                              Malá dřevěná zvonička stojí na návsi a je z první poloviny 19.století  a je připomínkou dávno zašlých věků.Ve vsích byly zvonice stavěny zejména od roku 1751 ,

kdy císařovna Marie Terezie vydala příkaz o vyhlašování poplachů zvoněním.Konstrukce zvoniček

dodnes nutí obdivovat dovednost našich předků,kdy i se skromnými prostředky dokázali vytvořit

nádherné stavby

S větrem v zádech

 Počasí se trochu pokazilo,ale všichni víme,jaké bylo sucho a déšť byl velmi potřeba.Zase přijdou hezké dny,jako ten,kdy jsem ještě před dovolenou vyjela na kole.Jediné co dost vadilo,byl silný vítr.Poslouchám i ortopeda,který mi doporučil

krom pravidelného cvičení i jízdu na kole.A kam zamířit,když nechci moc daleko.Nejbližší jsou rybníky Malý a Velký Písečák v Příšovicích.Je tu hezky v každém období.Jezdím sem pravidelně,ale v sezóně se rybníkům vyhýbám,kvůli množství lidí.

Většinou bývá v okolí na rybníkách živo,ale tentokrát tady nebyl ani ptáček

 

Svátky slunceplné

     Před farou v Dolní Krupé je na panelech výstava Svátky slunceplné.Svátky jara a léta

     v křesťanské tradici a lidové kultuře.Původně jsem myslela,že výstava bude ve vnitřních prostorách

     fary,ale nakonec jsem uvítala,že je venku.V hezkém počasí se mi nikdy nechce zalézat do vnitřních

     chladných prostor.Výstava provede obdobím půstu až k poutím.Naši předkové neslavili jenom

     Velikonoce.Důležité pro ně byly i další svátky. Letnice,svatý Ján,svatá Anna,mariánské poutě.

      Některé svátky už v lidové paměti zapadly,ale ne v křesťanské.12.4.se fara otevře s akcí Velikonoce

                        na faře.Bude se plést pomlázka,barvit vajíčka a mnoho dalšího,co patří k Velikonocům                                                                       

Co stálo za podívání

  Cestou do Slavoňova jsme viděli i pár zajímavostí.Měla jsem připravené zajímavosti na jiné trase a tady to bylo více o náhodě.Hrobku v Lanžově jsme už viděli,ale tolik se mi líbila,že jsem si ji znovu prohlédla.Je hodně podobná hrobce v Rýnovicích,kde jsem byla v březnu.

Základní kámen novogotické kaple byl položen roku 1854.Postavená byla roku 1862 Františkem X.

Czeczinkarem,rytířem z Birnitz,majitelem panství v Bílých Poličanech,jako rodinná hrobka.

Ta dlouhá desetiletí chátrala a stalo se to,co se stává.Zloději ukradli pískovec i ořechové bednění uvnitř kaple.V 80.letech 20.století připravovali komunisté přestavění kaple na rozlučkovou síň.Naštěstí k tomu nedošlo.

Nyní je v soukromém vlastnictví a postupně rekonstruována.Hrobka i s bránou jsou na seznamu kulturních památek

Čtyři rybníky na Všeni

 Příspěvek o dalších památkách odsunu a vezmu vás opět na projížďku na kole.

 Ta místa už budete znát, jsou to má oblíbená a teď,když všechno rozkvéta budou fotografie

  barevnější a veselejší.Jela jsem  k místu,kde mají být za sebou čtyři rybníky s tím,že konečně najdu ty   dva. Nenašla.Na mapách je vidět,že jsou schované a s kolem bych se tam nedostala a nechávat ho někde na cestě jsem nechtěla.Tak jsem zamířila k těm dvoum.Ke Třetímu a Čvrtému rybníku.

                          Odbočka ze silnice z Ploukonic vede kolem křížku ,kde je i posezení 

Dřevěný kostel sv.Jana Křtitele

 

                    Slavoňov je kousek od Nového Města nad Metují.Těšila jsem se sem hodně,protože

dřevěné sakrální stavby patří k mým oblíbeným.Začnu nejdříve se zvonicí,která stojí u vstupu na hřbitov a nedaleko kostela sv.Jana Křtitele.Vznik zvonice se pojí ke vzniku kostela a to do období

kolem roku 1550.Polozděná zvonice je věžová stavba postavená na půdorysu čtverce.Zděná část

zvonice je součastí opukové ohradní zdi a přízemím se prochází na hřbitov.Do dřevěného patra

se vstupuje venkovním schodištěm.Ve zvonovém patře se nachází tři zvony.Jan Nepomucký,Jan Křtitel a nejmladší a nejmenší Václav

           

Nově Město nad Metují

Konečně jsem se dostala k výletu z 16.března.V plánu byl dřevěný kostel ve Slavoňově kousek od

Nového Města nad Metují.V neděli bylo krásné ráno a tak jsme mohli vyrazit.Navigace nabídla tři trasy a tak jsem si jednu vybrala a podívala se,co nás i cestou zajímavého čeká.Jenže, manžel se rozhodl pro jinou.Stačilo cestou jinam odbočit.A tím jsme se ocitli na náměstí v Novém Městě nad Metují.To jsme při mé trase měli minout,protože mám v plánu zde zámek,ale ten je otevřený až teď v dubnu.Jenže,když jsem viděla náměstí,musel manžel zastavit.Města nemusím,ale tady jsem se  po dlouhé době kochala.A byla z toho zastávka na hodinu.Byli jsme tu s manželem před lety a v dětství jsme do této oblasti jezdily se sestrou asi 7 let  na tábory od tatínkova podniku.Mám na tu dobu moc hezké vzpomínky.Město leží v Královéhradeckém kraji na východě Čech, na vysokém ostrohu obtékaném ze tří stran řekou Metují.Bylo založeno v roce 1501.Je památkovou rezervací 

Dřevěná zvonice Škodějov

 Z přírodního areálu ve Škodějově jsme se vydali přes vesnici ke dřevěné zvonici.Ty mně nevadí navštěvovat opakovaně,také jsme tu už byli.Téměř v každé obci Horního Pojizeří objevíme nějaké roubené stavby,typické zástupce podkrkonošské lidové architektury.Tam,kde obyvatelé obce přistupovali k těmto stavbám šetrně dochovaly se do dnešní doby.Zvoničky měly nezastupitelnou funkci,jak v obcích,tak ve městech.Lidem oznamovaly jak události veselé,tak i smutné a sloužily jako varovný systém při požárech. Zvonička se nachází u roubeného statku a je pravděpodobně

z roku 1822.Má zděnou podezdívku z žulových a pískovcových kamenů.

     Byla rekonstruována v roce 2013.Ve zvoničce je umístěn zvon o průměru 40 cm.

                                                                            

Přírodní areál ve Škodějově

 V pátek 21.3. jsme se vypravili do obce Škodějov v Podkrkonoší.Byli jsme tu před čtyřmi lety a pamatovala jsem si,že tu kvetly krokusy.

Hlavně je tu přírodní areál ThDr,Karla Farského.Vedou tu tři naučné stezky,každá s jiným zaměřením.

Naučná stezka Karla Farského,Okna do duchovní krajiny a Živá voda.Místo je rodištěm vlasteneckého kněze a prvního patriarchy Církve československo husitské.Na místě stávala jeho rodná chalupa.V roce 1957 byl zde církví zbudován památník a tak se jeho rodiště stalo poutním místem k pořádání bohoslužeb pod širým nebem.

První stezka  je věnována osobnosti Karla Farského a vede od pomníku po horním okraji louky směrem ke kapli

                                                                            

Rýnovice a Vratislavice

Z Arboreta v Rýnovicích u Jablonce nad Nisou jsem sešla dolů do obce a zaujala mě kaple na hřbitově,

tak jsem vešla dovnitř.Vedle hrbitovní zdi stojí tato budova.Možná fara,protože tu v minulosti stála.

První zmínka o obci je z roku 1559,dá se však předpokládat,že je obec mnohem staršího data.

Rýnovice často trpěly požáry a pohyby cizích vojsk.

Třicetiletá válka,napoleonská tažení a prusko-rakouská válka.

V Rýnovicích je i od 60.let věznice.Na tu jsem  zvědavá nebyla.

Po zimě na kole

 V úterý jsem vytáhla kolo na první vyjížďku po zimě.Potřebovala jsem dovézt do Nudvojovic na hřbitov rodičům jarní kytičku.Myslela jsem,že se i více projedu,ale byl studený vítr.Na rozdíl od mé sestry a kamarádky,které jezdí na kole celý rok a jsou zvyklé na každé počasí,mně byla zima.Pohled na          Jizeru to ještě umocňoval.

Když se nikam daleko nechce

 Hezké dny,které byly jsme se snažili užít.Vyjet někam daleko se mi zatím nechtělo a tak jsme se spíše vraceli do míst,která už známe.Fotografie jsou z různých dnů.Jednou jsme se točili kolem Sobotky.V Libošovicích je zajímavá zvonice.Líbí se mi schody,které vedou ke kostelu.Původně gotický kostel Nalezení sv.Kříže je z poloviny 14.století a byl v 18.století barokně přestavěn.

                                         

Krokusy

                                                  Znám místa,kde každý rok kvetou krokusy.Takže jdu už najisto.

                                       

    

Arboretum Nebeská

 

Návštěvu Arboreta Nebeská v Rýnovicích u Jablonce nad Nisou jsem měla v plánu dlouho.

Ovšem až se to tu zazelená.Tak beru tuhle návštěvu jako okouknutí a ráda se sem později vrátím.

Jako často,tak i tentokrát  jsme vyjeli za jiným účelem do Rýnovic.Napadlo mě,,že zatím co manžel vyřídí účel,já si ten čas využiji příjemněji.Nechala jsem se vysadit u lesa .Výstavba Arboreta byla dlouhodobě plánovaná se záměrem energeticky posílit a doplnit stávající krajinu.Umožnit návštěvníkům i zvířatům využít prostoru k léčení,meditaci i relaxaci a nebo jen obdivování přírody.Pro tento účel byly použity různé prvky,jako menhirový kruh,solitérní kameny,stromy i cizokrajné,keře a květiny,ty byly vybrány tak,aby přirozeně obohatily a navazovaly na okolní krajinu.

Soliterní kameny jsou dovezeny nejen z Čech,ale i z různých částí světa.

Jaro v Českém ráji

 Nejen jaro se probouzí v Českém ráji.Nečekala jsem,že první teplý víkend sem přivede tolik návštevníků.

 Bylo to jako mraveniště a velké parkoviště.Poučení pro příště i když o tom dávno vím.Jenže v týdnu   jsem  se byla podívat,jak to vypadá s bledulemi v Podtroseckém údolí.Teprve rozkvétaly a proto jsme sem   zavítali v sobotu.Naštěstí o bledulkách návštěvníci asi nevěděli,byly tu jenom další dvě ženy a   fotily.Půda byla opět silně promáčená a možná to bylo dobře.Každý krok znamenal se propadnout po   kotníky do bahna.Nepříjemný pocit,když se zem pod vámi houpe.Hodně fotek mám proto výřezy a   některé nejsou moc ostré.Bledulky sem jezdím fotit každý rok se stejným zápalem,ale je jich tu čím dál méně.Na místech,kde bývaly stojí voda.

                                                                              

Kostely v Bozkově a Železném Brodě

Po necelém týdnu jsme jeli vyzvednout naši kamarádku do nemocnice ve Vysokém nad Jizerou.

Plánovala jsem, kde uděláme při cestě zastávku.Se sněhem jsem se už rozloučila i když ve vyšším polohách pořád přetrvává,ale sníh jsem už fotit nechtěla.

Tady jsem fotila hlavně kvůli zajímavým mrakům a z auta

            

Husy velké divoké

 Cestou na Pardubicko jsme u jednoho rybníka uviděli velké množství divokých hus.Nevím přesně,kde to bylo a není to ani pro mě důležité.Překvapilo mě množství.Zřejmě se jedná o husu velkou.Rybník byl

zamrzlý a tak capkaly po něm. Na internetu jsem se dočetla,že je to velmi inteligentní pták,což

  projevuje i svým bohatým hlasovým rejstříkem.Nejznámější je její

     kejhání za tahu,kdy se v typických formacích do tvaru písmene V

     stěhují do zimovišť.Řadu dalších hlasových projevů můžeme

     slyšet na hnízdištích.Husy žiji v příkladném trvalém svazku.

           Vrátily se ze zimovišť docela brzy,jde o to,jestli vůbec odletěly.

            Ale protože máme u nás zpátky  i jeřáby,tak se ničemu nedivím.

            Pro všechny velké vodní ptáky mám slabost a tak jsem

  na břehu rybníka chvíli vydržela.

                                                           

                    

Jak někdy cestujeme

   Zbylo mně pár fotografií ještě se sněhem,jak různě jezdíme za jiným účelem než výletováním.Já to ale vždy s něčím spojím.Když máme cestu do Semil nezapomene mi manžel zastavit u vyhlídky nad Žlábkem u Tatobit.Je tu hezký výhled na Trosky,zámek Hrubou skálu,kapli sv.Anny na Vyskři a Turnov

  

Zřícenina hradu Zvířetice

      Hrad Zvířetice byl založen ke konci 13.století Markvarticem Zdislavem,synem purkrabího

Pražského hradu Havlem z Lemberka a jeho manželky blahoslavené Zdislavy.Roku 1528 se hradu ujali Vartenberkové a postupně jej přestavěli na renesanční zámek.Posledním vlastníkem zámku byl mocný rod Valdštejnů,kteří zde nechali postavit barokní kapli.V 17.století bylo už sídlo upraveno pro

hospodářské a správní účely.V roce 1720 vyhořel a od té doby byl opuštěn.V dalších letech byl zámek rozebírán na stavební materiál a postupně chátral.Dodnes se zachovaly zbytky obytných budov a dvou válcových věží.Areál je památkově chráněn.Nebyli jsme tady poprvé,naposledy v roce 2021.

                                                                                 

Bartošova pec

                  U Bartošovy pece býváme s manželem docela často.Mám to tady ráda.Když zavolala Dáša,kamarádka,že by se tam chtěla podívat nemohla jsem odmítnout.Navrhla změnu,jít to obráceně. Autobusem jsme dojely na Frýdštejn a odtud k Bartošově peci a dále do Dolánek na vlak.Šlo se                                                                   hezky,bylo krásné ač mrazivé počasí.

                                                       

Co mě cestou zaujalo

 Kostel Narození Panny Marie v Holubicích.Zaujal mě na internetu.Původně románská rotunda, později s přistavěnou hranolovou věží byla založena v letech 1224 - 1226.Založení je přesně datováno podle pečeti biskupa Pelhřima,která byla nalezena v oltáři.Kostel byl mnohokrát přestavěn,ale zachoval si středověký charakter.V interiéru se zachovalo mnoho původních stavebních prvků,jako třeba románské a raně gotické fresky.Kostel je chráněn  jako kulturní památka. 

Zámek Roztoky u Prahy

                                    Při našem cestování se řídíme podle navigace.Vyjeli jsme na cestu a navigace hlásí: dorazili jste do cíle  a takové juknutí.Kdo ji používáte,znáte.Rozhlížím se,po pravé straně Vltava vlevo nějaký areál.Zámek jsem neviděla.Vrátili jsme se na hlavní silnici a navigace pro pěší opět hlásila:dorazili jste do cíle.Zámek je pěkně schovaný.Před vstupem je parkoviště.                                               .

Roztoky - Levý Hradec

 Výlet byl v plánu o víkendu,ale na poslední chvíli jsem zjistila,že manžel nekoupil novou

dálniční známku ač jsem ho upozorňovala s dodatečným předstihem.V úterý bylo hezké ráno,dálniční známka  byla koupena a tak jsme mohli vyrazit na odložený výlet.Ještě jsem se domlouvala se sestrou,zda se máme pro ně se švagrem stavět.Zrovna se jim to nehodilo a tak jsme změnili původní Říčany za Roztoky.Jsou zajímavé tím,že je zde místo nazvané Levý Hradec,které se dá označit za první ohnisko křesťanství v Čechách a také první mocenské sídlo přemyslovského státu.Leží na levém  břehu nad údolím Vltavy.Zmínka o hradišti Levý Hradec se najde už v Kosmově kronice.Za války s Lučany zde nalezl úkryt  kníže Neklan,jeden z nástupců legendárního Přemysla na knížecím stolci. Archelogické výzkumy bezpečně dokázaly,že na místě Levého Hradce stávalo hradiště dříve,než se vlády v českém státě ujal první historicky doložený přemyslovský kníže Bořivoj.První historickou událostí je Bořivojovo založení nejstaršího křesťanského kostela na českém území,k němuž došlo mezi lety 882 - 884.Kostel byl zasvěcen sv.Klimentovi.Původní přemyslovský kostel nemá s dnešním už mnoho společného.Původní byl dřevěný a až v 11.století jej nahradila  kamenná rotunda,jejíž základy byly objeveny pod podlahou dnes stojícího kostela.Kostel byl v gotické a renesanční době několikrát rozšiřován a  upravován a k zásadní přeměně došlo v 17.století.Důkladné rekonstrukce se kostel dočkal v letech 1939 - 1940 a četných oprav v posledním desetiletí. Místo je cílem poutí.V sezóně jsou i prohlídky kostela i další akce.Po přesunu centra přemyslovské moci do Prahy význam Levého Hradce postupně upadal a zprávy v kronikách o něm mizí.                                                                                       

             Kostel sv.Klimenta

    

Jedno krásné ráno

          Není to jenom ráno,ale i den a podvečer.Z různých dnů při procházkách

    v okolí města s manželem i kamarádkou.   

Mystické bytosti

                  Příspěvěk jsem měla připravený už v lednu,ale jak se pořád posouval dozadu,

      zapomněla jsem dát publikovat.

 Každoroční migrace jeřábů popelavých z Liberecka do Jihozápadní Evropy přináší nové poznatky díky projektu Jeřábí život.

    Ornitologové sledují jejich trasy díky GPS-GSM vysílaček,

      což umožňuje zkoumat vliv klimatických změn

       na chování těchto majestátních ptáků.Jejich migrační trasy

             se v posledních letech mění.Díky mírnějším zimám a menší

            sněhové pokrývce zůstává stále více ptáků v Čechách.

          Loňským rekordmanem byl tříletý jeřáb z Frýdlantska,který

             během 12 hodin překonal 630 km a doletěl k francouzské obci

               Hennemont.Následující den se přesunul dalších 120 km.

                       Ve Francii strávil už třetí zimu.To potvrzuje to,

                  že někteří jeřábi dodržují tradiční migrační trasy,ačkoliv většina

                   severočeských jeřábů zůstává přes zimu v Německu a

                   nebo se vrací zpátky na česká hnízdiště.

                            Jeřáb je silně ohrožený druh a je potřeba jej chránit.

               A protože projekt Jeřábí život byl založen v našem Libereckém kraji při ZOO

           ráda jsem ho finančně podpořila.Také proto,že se v okolí Turnova jeřábi pravidelně vyskytují.

                                                               

Zřícenina tvrze Svojšice

         Konečně došlo na zříceninu tvrze Svojšice,která byla cílem našeho výletu.

        Nachází se ve stejnojmenné obci v Pardubickém kraji 

       Tvrz byla postavená roku 1365 vladykou Mikšíkem ze Svojšic jako centrum

          šlechtického panství.

  Po jeho smrti tvrz zdědila jeho žena Anna,která se znovu provdala

      za  Václava Ruthara z Malešova a poté byla držena jejich syny.

    Od I.poloviny 16.století patřila tvrz Gerštorfům téměř 100 let

              až do třicetilé války.Potom byla vypálena a postupně pustla. 

            V 19.století byla jedna místnost v tvrzi upravena na byt hajného.

                V letech 1940-1941 provedl Klub českých turistů na tvrzi

                        záchranné práce.

             Svojšice byly proslaveny především festivalem Svojšický slunovrat

                                                amfiteátr je pořád využíván ke kulturním akcím                                                                

Dřevěné zvonice

  V pondělí 3.února bylo krásné ráno a slibovalo i hezký den

  a nic nebránilo tomu se rozjet na Pardubicko za jednou zříceninou.

   Cestou jsme navštívili i pár zvonic.

Do dnešních dnů se v Čechách zachovalo 340 dřevěných zvonic.Já nemám ponětí,kolik

jsem jich už navštívila,ale zkusím je spočítat.Prokázalo se,že dřevěná konstrukce

ač levnější,jak zděná,lépe vzdoruje dynamickým kmitům působeným zvony.

Zvonění ze zvonic,kostelů a kapliček bývalo a ještě často i je

součástí každodenního života obce ,rytmu rozdělení dne,kdy se

vyzvání ráno na mši v poledne a ještě večer klekání.

Dřevěné zvonice mají významnou úlohu jako krajinotvorný

a esteticky působivý prvek.

............................................

                             

        První byla zvonice ve Středočeském kraji v obci Končice.

   Hranolová,dřevěná barokní zvonice pochází z roku 1672,jsou o ni

    písemné záznamy.Patřila ke kostelu sv.Stanislava,který zanikl

         při požáru roku 1726 a nebyl už obnoven.Z původních tří zvonů

    zůstal pouze jeden,další dva byly převezeny do kostela sv.Prokopa

   v sousedních Žiželicích,kde požár téhož roku kostelní zvony

                  zcela zničil.Kostel je v dost špatném stavu a tak jsem nepořídila ani jednu fotku.Od roku 1964 je zvonice v Končicících chráněnou

               kulturní památkou.

                                                                                    

Všehochuť

 Zima není podle mých přestav.Mám ji ráda,ale se sněhem a i mrazíky.

 Hezké dny se dají snadno spočítat,v lednu byly jenom dva.Dlouho nás tu trápila

 inverze a jinak je zataženo.Výlety pořád odkládám.A tak jsem se doma pustila do hodně věcí,

 které dělám ráda.Čtu hodně jako většina z vás.

                

                                                               

Panská skála

 Z Kunratic jsme pokračovali za dalším cílem.Ovšem tam byla tak silná inverze,

 že bychom nic neviděli.Kam teď a jak tam bude.Manžel navrhnul Panskou skálu

 u Kamenického Šenova.Z jeho návrhu jsem měla radost.Samozřejmě,že jsme tady

 také už byli,já naposledy se synem a vnučkou také v zimě.Počasí nám přálo,bylo tu jasno.

 Co mě překvapilo byl silný a ledový vítr.U nás se v poslední době,kdy byla a je

 pořád inverze nepohnul ani lístek.Na teplou čepici jsem si narazila ještě kapucu,vzala hůlky

 a nedočkavě pospíchala nahoru.Hůlky jsem nakonec dala manželovi,při focení mi překáží.

Skleněná zahrada Kunratice

 V neděli 19.ledna to u nás opět vypadalo,jak ve sněhovém království.

 Napadlo trochu sněhu a z inverze předchozích dnů se vytvořila námraza.

Měla jsem naplánováno pár cílů v západní části našeho kraje.

V této části je i Skleněná zahrada v Kunraticích a pokud by tam byla námraza,prohlédli

bychom si ji.

 Měla jsem v hlavě krásné fotografie námrazy na skleněných květech

a chtěla to vidět na vlastní oči.

 Kdysi jsem je viděla u někoho na blogu.Byla to sice taková sázka do loterie.Počasí se měnilo každou chvíli.Od nás je to  necelých  60 km. Vyjeli jsme na kopec do slunce,sjeli do údolí a mlha.Říkala jsem si s čím nás

 přivítají Kunratice.Přivítaly pěkným počasím a i s trochou námrazy.

                                                                               

Maloskalsko

      Při příjezdu na Malou Skálu zaujme charakteristická silueta strmého

      pískovcového útesu Vranova.Není divu,že toto strategicky výhodné místo bylo

      na počátku 15.století vybráno pro stavbu strážního hradu..Za zakladatele pevnosti je považován Heník z Valdštejna

      a to v roce 1425.Hrad Vranov jemuž se také říkalo Skála či Skály nad Jizerou zůstal v držení 

      Valdštejnů až do roku 1538,kdy panství koupil Jan z Vartenberka.Hrad nebyl téměř využíván

       a pustl.Nečekaný obrat přinesl až rok 1802,kdy panství i s hradem koupil podnikatel

       František Zachariáš Romisch,který zde vybudoval Pantheon,jak se hradu i říká a je to soustava 

       pomníčků,ozdobných uren a pamětních desek.Seznámila jsem Vás s trochou historie a až bude

       hrad otevřen,chtěla bych se tam podívat.

Naposledy jsem tu byla s vnoučaty,když jsme kempovali na Malé Skále a to je už pár let.

Dlaskův statek

 Hezkých dnů je jako šafránu.Po 18 dnech a to 13.ledna najednou ráno vychází slunce.

 Zatím jsem nejásala,počasí se rychle mění.V osm hodin bylo jasno a pro mě signál,

 že toho musíme využít.Jenže kam,tak narychlo.Plánů  mám hodně,ale jsou to už celodenní

 výlety a ty nechám na jaro.Teď mě to láká více do přírody,užít si opravdové zimy.

 Takže bylo jasné,že jedeme někam výše.První zastávka byla v Dolánkách.Dlaskův statek je

 krásný v každém ročním období.Já se chtěla hlavně podívat,zda se na jezu Jizery nevytvořily rampouchy

 a nebudou i na druhé straně,kde se na skalách nad Jizerou tvoří skoro ledopády.

O Dlaskově statku jsem toho už napsala hodně,jsme tady několikrát do roka.

Tak jenom  málo.

Dlaskův statek byl postaven koncem 18.století ve stylu

pojizerské lidové architektury.Uvnitř statku je stálá expozice

lidového interiéru a podomácké výroby v Pojizeří.

Od roku 2010 je statek zařazen mezi národní kulturní památky.

Přes zimu je památka zavřená.

Kolem Jizery

                      S kamarádkou,bývalou kolegyní z práce se poslední roky moc nevídám.Kde jsou ty časy,kdy jsme chodívaly na procházky častěji,jezdily

na kole,chodily do cukrárny nebo čajovny.Onemocněl ji manžel a bez její pomoci se neobejde.

Když ji na jedno  odpoledne vystřídala snacha je  jasné,že  jsme daly před cukrárnou

přednost přírodě.kam se teď skoro nedostane.Ten den doznívala námraza.

Šly jsme z Přepeř,kde si Dáša nechala u mého syna auto do

Přišovic a tam jsme odbočily k Jizeře.

Původně jsem myslela,že nebudu ani fotit,jednak tudy chodím často

a počasí bylo inverzní.U Jizery,kde je chladněji přetrvávala ještě námraza z konce roku

a vypadala na stromech pořád hezky