Zasněžené Maloskalsko

 I u nás napadnul z neděle na pondělí sníh.Už po něm není ani památky,déšť všechno spláchnul.

 Na Kozákově je pořád,ale tentokrát jsme za prvním sněhem na Kozákov nejeli.

 Syn nás poprosil,zda bychom v úterý nedovezli nějaké léky pro naši mladší vnučku do Lišnýho.

 Pojala jsem to jako výlet.Maloskalsko je ve větší nadmořské výšce,jak Turnov a sněhu je

 tu vždy více.Chvilkama to vypadalo moc hezky.Zastavili jsme v obci Prosíčka a vylezla jsem si

 na kopec odkud je výhled na Malou Skálu.Zajímavé,že se mi ve sněhu šlo hezky,připadala jsem si

 jako bych našlapovala do peřin.

                                Prosíčka je velmi malá obec,žije tu 21 obyvatel

                                                                                  

Bleky skládala zkoušku

 V sobotu 22.listopadu jsme se ráno jeli podívat k mladým na kynologické cvičiště,kde vnuka

 skupina skládala zkoušky.Součástí skupiny byl i syn s Bleky a ta skládala zkoušky z poslušnosti.

 Ráno bylo u nás -6 a na chatě na teploměru bylo -8.Ale bylo vidět,že bude hezky

Mrazivá procházka

Počasí se vylepšilo a tak se snažím užít každé hezké chvíle venku.

Dělám doprovod na procházkách sousedce,je to i moje kamarádka,pár let jsme byly kolegyně v práci.

Je po druhé výměně kolene.Kvůli své vadě kyčle,která hodně zlobí a nemohu nic plánovat,protože nevydržím dlouho sedět,tak zbývají procházky.Jinak  poctivě cvičím,abych si upevnila svaly

kolem kyčle a kloub nevypadával.Na výměnu kloubu to není,mám jenom lehkou artrozu.Doufám,že bude lépe.

U nás v sídlišti,sice na konci městě se nikam jít nedá,jenom podél silnice do vedlejší vesnice a zpátky a tak uvítám,když manžel někam jede a můžeme s ním.

Když jel tankovat do Sukorad vyložil nás u známých rybníků Lobenďák,,Vaček a Brodek

kousek od Kněžmostu.

Rybníky byli v říjnu vypuštěny kvůli výlovu a jak jsme viděly nejsou ještě úplně napuštěné

Slunce nevylezlo

   Počasí v listopadu se zatím moc nepředvedlo.Mokro,inverze a stromy už téměř holé.

   Ve čtvrtek 6.listopadu koukám z okna a obloha se na východě barvila.Manžel si jezdí do Svijan

   do pekárny pro chleba.Vzala jsem foťák,že pojedu s ním.Vysadil mě u rybníku Žabakor a čekala jsem

   na východ slunce.Nedočkala jsem se.Ač se obloha barvila,sluníčko se neukázalo.Za chvíli bylo už 

   vše jinak a čekal nás další pochmurný  den.Myslela jsem,že třeba o týden později udělám zajímavější 

   fotografie až si zase pojede pro chleba,ale to pršelo.Tak je to teď u nás pořád.

    

Sedmihorky a rybníky

 Lázně Sedmihorky jsou takové smutné místo.Obzvlášť pro nás,co pamatujeme jejich lepší časy.

               Rozepisovat se o nich více nebudu mám je na blogu několikrát.

Svatomartinská husa na Kozákově

 Sedmihorky jsem přeskočila a dám sem aktuálnější příspěvek.Zítra je svatého Martina.

Chtěla jsem dát příspěvek zítra,ale obrátila jsem kalendář a v čase,který trávím ráno na blogu musím do nemocnice na krev a tam je to na dýl.

 Na bílém koni k nám asi nepřijede,ale svatomartinskou husu bychom si mohli dát.

 Dala jsem si ji už v sobotu.Začalo to tím,že mi vnuk v pátek volal,zda nebudeme mít o víkendu husu.

 Řekla  jsem,že ji nejíme.Potom jsem přemýšlela,že jsem mohla koupit jenom stehna a vnukovi je

 upéct.Ovšem předběhl mě,že mi ještě navečer volal,že udělal pro nás rezervaci v Riegrově chatě na

 Kozákově na svatomartinskou husu.To jsem tedy koukala.Ještě více,když jsem viděla, co je tam lidí.

 Měli jsme rezervaci od 15.30 a museli jsme chvíli čekat,než se uvolnila dvě místa u stole.

   

                                                                          

Neplánovaný výlet

 Neplánovaný výlet,ale nakonec zdařilý.Jednu říjnovou sobotu si s námi syn vyjednal,zda bychom ho mohli odvézt s Bleky do Sedmihorek,že odtamtud půjde pešky na Hrubou Skálu,kde se zúčastnil nějaké akce a součástí bylo i cvičení s Bleky. A odpoledne si pro ni přijet na zámek,protože syn tam zůstával do druhého den.Proč ne.Začala jsem tedy od konce,procházka v Sedmihorkách bude následovat.Ovšem na Hrubé Skále jsem se

setkala s bývalou kolegyni z práce a její vnučkou.Měly jsme si toho tolik povědět,že mě přesvědčila ať jdu s nimi Skalákem do Turnova.Vzhledem k mé bolavé kyčli a nerovnému terénu jsem měla trochu obavy.

                Bleky se z Myší díry nechtělo

Broumovský klášter

 Benediktinský klášter v Broumově byl založen ve 13.století jako součást majetku břevnovského

 kláštera.Mniši sem přišli,aby zde spravovali rozsáhlé panství a šířili vzdělanost a víru.První

 písemná zmínka o klášterním dvoře pochází z roku 1213.V 17.století zažil klášter velký rozkvět.

 Po třicetileté válce byl přestavěn v nádherném barokním stylu podle návrhů významného

 architekta Kiliána Ignáce Dientzenhofera.Tehdy vznikl současný monumentální vzhled budovy.

 V 18.století se stal klášter centrem vzdělanosti,fungovala zde škola,knihovna i tiskárna.Benediktini působili v Broumově až do roku 1945,kdy byli odsunuti.Postupem času význam kláštera upadal.

Za komunismu se zde stal internační tábor pro řeholníky a řeholnice.Po změně režimu byl klášter opraven a nyní je přístupný veřejnosti.

Klášterní brána je ze 17.století