Čapí příběhy se uzavírají,migrují do teplých krajin na přezimování.Ukončil se i příběh čapí rodinky
z Kněžmostu.Hnízdo jsem sledovala druhým rokem a tak jako loni zde přiblížím jejich příběh.
Čekala jsem,že se vrátí pár z loňska Kníže a Xanti.Jejich příběh byl dramatický,hlavně Knížete a tak jsem jim přála,aby jim to letošní rok vynahradil.Bohužel,kde skončili nevím.Jsou to nekroužkovaní čápi a tak není o jejich pohybu záznam.
27.března přiletěl na hnízdo první čáp.Ten se sice pozdravil s hnízdem,ale nezůstal.2.dubna už bylo hnízdo obsazené párem,přiletěli krátce po sobě.Sameček nelenil a bylo hned hopy a po další dny jich bylo několik.
Po týdnu se v hnízdě objevilo první vajíčko,za dva dny druhé až nakonec byly čtyři.Rodiče se na hnízdě střídali.Všechno bylo zalité sluncem a těšila jsem se až se začnou líhnout čápata.Jeden večer bylo hnízdo napadeno cizím čápem.Jedno vejce se mu podařilo v zobáku nakřápnout a po bojích zůstala dvě mimo hnízdo.Noci byly v té době ještě chladné.Naštěstí si samec vajíček všiml a dokutálel je zpět do hnízda.A byly už jen tři.Jeden den kouknu na kameru na hnízdo a něco tam létalo.Původně jsem si myslela,že to jsou sršně,jak to bylo velké.Pod hnízdem v zahradě se včelařce rojily včely.Ty po několik dnů tak obtěžovaly čápy na hnízdě,že ho opouštěli.Naštěstí byly už teplé dny a bylo nám řečeno ornitologem,že by se vajíčkům nemělo nic stát.Pár dostal jména Bořek a Ema.
