Velikonoční svátky

   V přírodě začíná všechno rozkvétat.Jaro si nosím i domů

                                                                                  

Co ráda pozoruji

 Obyvatelé rybníků vždy přitáhnou mou pozornost,ať jsme,kde jsme.Ovšem labutě zřejmě ze Žabakoru

  si  pořád lebedí kousek od rybníka v zeleni.Není to nic neobvyklého,první výhonky zemědělských     plodin jsou pro ně vítaným zdrojem obživy po zimě.

 

Bledule v Českém ráji

     Jako každý rok i letos jsme si nenechali ujít probouzející se jaro v Českém ráji.Mezi posledními zbytky sněhu se objevily něžné bílé květy bledulí.Byli jsme tu začátkem března.Tichá zakoutí lesů a

luk se  promění na pár dní v pohádkovou zahradu,kde vládne klid,svěží vzduch a vůně probouzející

se přírody.Bledule jsou křehké,ale vytrvalé a připomínají,že po každé zimě přijde světlo a teplo.

Procházky v tomto čase Českým rájem mají zvláštní kouzlo,které se nedá zachytit jinak než srdcem - i fotoaparátem.

                                                                      

Dokončení výletu

 Pokračuji výletem z 27.února.Naše cesta vedla přes obec Zahrádky.Zastavit tady je už taková

 rutina.Dopřávám manželovi,aby mi už po sté vyprávěl,jak tu pár roků bydleli s rodiči,kam chodil

 do školky a kde si s klukama hráli.

Jeřábí námluvy

 Vrátili se jeřábi.Krajinou se rozléhají jejich hlasy.Dobře je už poznám.Tak jsem zpozorněla při procházce s dcerou u rybníku Žabakor.Tady v tom místě byla pořád mlha.Říkala jsem si,pokud tu jsou

sotva je uvidíme.Původně jsme šly z Olšiny natrhat si někde kočičky do vázy.

Prozřetelně jsem si vzala i  velký objektiv.

Ovšem na tu dálku,kde jeřábi byli bych potřebovala daleko větší.

Břehyňská průrva

 27.února bylo docela hezky a tak nás to vylákalo na výlet.Jsou místa,kam se ráda vracím.

 V tenhle čas bylo jisté,že tu nebudou zástupy lidí,jako v sezóně.

U leknínu mají dobrou zmrzlinu.V létě tu byla tak dlouhá fronta,že jsme to vzdali.

Je to výchozí místo k Břehyňské průrvě

Pozdrav jara

             První úsměvy přírody.Barvy se vracejí.Každý rok je to stejný zázrak a nemohu se vynadívat.                                                  

Směr Čelákovice

       21.února jsme vyjeli směr Čelákovice za moji nejmladší sestrou.Přes zimu jsme se neviděly a ač si píšeme je lepší si popovídat.Počasí nebylo nic moc,zataženo a občas sprchlo.Společný výlet  jsem zatím žádný neplánovala, chtěla jsem se jenom podívat na opravenou tvrz v Čelákovicích.

Bělá pod Bezdězem

                          Cestou do Doks,to bylo 18.února jsme udělali zastávku v Bělé pod Bezdězem.

                                                                      Hrad Bezděz zahalen v  mracích                                                  

Hraběcí čekárna

 Nedávno jsem četla o hraběcí čekárně na železniční stanici v Doksech.

Přemýšlela jsem,zda jsem ji viděla.

Do Doks jsme se jezdili koupat s našimi dětmi  i vnoučaty,ale většinou autem.

A pokud bych přijela vlakem nevím,zda bych si ji všimla.Je sice na peroně,ale nijak zvlášť označená.

Je zavřená a pro klíč se musí k pokladně,která není ani denně otevřená.

Hraběcí čekárna sloužila rodině Valdštejnů,kteří se výrazně zasloužili o to,aby

nová železniční trať z Bakova nad Jizerou do České Lípy zprovozněná roku 1867

vedla právě přes Doksy.Hraběcí čekárnu si nechal ve výpravní budově stanice

Doksy zřídit hrabě Arnošt Antonín František de Paula z Valdštejna,který

byl prezidentem Českých severních drah a současně majitelem panství v Doksech.

V čekárně se nalézají dva velké obrazy dokského zámku a Velkého rybníka,dnes Máchova jezera

od malíře Hugo Ullíka z roku 1869.

Při budování železnice Doksy změnily svou tvář.Voda z jezera musela ustoupit

potřebám stavby.Do té doby sahala až do středu města.

V 50.letech minulého století bylo z hraběcí čekárny kulturní středisko s knihovnou.

                                                                                      

Smutno je v Českém ráji

 Ráno 14.února se mě manžel ptá:držíme Valentýna nebo ne?Asi pod vlivem reklam z televize,na kterou pořád kouká.Prý jestli má jet pro kytku.Ve váze jsem měla zrovna tupilány a tak jsem mu řekla,pokud mi chce udělat radost ať mě vezme někam za město.Ale kam?Vzpomněla jsem si,že jsem četla v týdnu,že se bude revitalizovat po Vidláku i rybník Krčák.A cíl jsme měli,vyjeli jsme už v 9 hodin,abych stihla uvařit oběd.

U Vidláku bylo prázdno a smutno,ponuro.

Zeleň okolo mu sluší více

                      Rybník Vidlák je po revitalizaci.Nenapadlo mě,že bude ještě zamrzlý a nic nepoznám. 

                Jedním z důvodů pro odbahnění bylo i to,že zde ochránci přírody zjistili nepůvodní druhy,

                            hlavně sumečka afrického.Proto další rybník,který se bude čistit je Krčák,aby se zjistilo,zda se nepůvodní druhy nešíří dále do povodí.

                                           

                 

Po dlouhé době slunce

                           Únor byl zatím na sluneční svit skoupý.Průměrně se v prvních 10 dnech slunce

                           ukázalo na necelé tři hodiny a na některých místech se neukázalo vůbec.

K těm místům patřilo i naše město a okolí.Nejvíce svítilo v jižních Čechách.

            V neděli jsme jeli odpoledne do Mladé Boleslavi na nákup a vzala jsem

                                    si foťák,protože se zdálo,že se obloha protrhává a že bychom se mohli

                                cestou zpátky někde zastavit.Obloha se úplně protrhala.

                     Vzali jsme to směrem na Branžež.

                                                                                  

Jak je u nás doma

        Když je venku nevlídno,považuji si tepla domova a maličkostí,které dělají

domov,domovem.

                         Jsem ráda,že mi doma kvetou orchideje a díky nim je pohled z okna barevnější                       

Doprovod

 22.ledna jsme vezli dceru na zubní na Malou Skálu.Čekal ji složitější zákrok a měla mít

 doprovod.Konečně jsem zastihla východ slunce nad Žabakorem,kolem kterého jsme

 jeli.V té době byly mrazy a byl zamrzlý.Je pořád i když led slábne.

                                                                                    

Pořádná dávka napětí

 Co v nevlídném počasí doma dělat?Baví mě hodně věcí,takže se nenudím.Často beru do ruky knihy.Ty mně obstarává v poslední době dcera,

  která jezdí s vnoučatama do knihovny do Liberce.Napíšu ji vždy,co bych si ráda přečetla.Málokdy 

  to přiveze.Pamatovala si,že už posledně mně půjčovala knihy od Roberta Bryndzy,to zrovna měli volnou 

  jenom jednu,ale teď naposledy přivezla rovnou čtyři a další tři jako audioknihy.Docela měla 

  šťastnou ruku,že vypůjčila ty,které jsem ještě nečetla.

Modřinka vždy knihy kontroluje a jako by říkala,budeš mít divoké sny.

V lese je hezky

      V úterý 27.ledna jel manžel do Skokov za kamarádem.Rozhodovala jsem se,zda nemám jet s ním,že by mě vysadil u lesa a trochu se prošla.Počasí nebylo sice nic moc,ale procházka v lese,který znám a je nedaleko vesnice mě nakonec zlákala.  

                                                                            

                                                                                 

Kolem Ještědu

 V neděli 18.ledna po pár deštivých dnech,kdy sníh rychle mizel jsme se rozhodli podívat

  se někam směr Ještěd,zda je to tam se sněhem lepší.Jako cíl byla Karolína ve Světlé pod Ještědem.

  Obec leží asi 2 km od vrcholu Ještědu v Ještědsko-kozákovském hřebenu.Je to asi nejznámější obec

  v Podještědí díky pobytu Karoliny Světlé.

Na mapách bylo na této trase vyznačeno pár vyhlídek,které jsme navštívili.

Vyplatilo se,výhled byl krásný

Je vidět i na Krkonoše

Jizera

 Často fotím řeku Jizeru.Městem protéká a mám tu pár míst,kam se ráda vracím.

 11.ledna měl tatínek výročí a tak jsme mu šly se sestrou rozsvítit svíčku na hřbitov v Nudvojovicích.

  Sešly jsme potom dolů k Jizeře.Řeka se tady z hor dostává do nížiny a její tok se zklidňuje.Škoda,že je to v Nudvojovicích jenom malý úsek.Nudvojovice nejsou průjezdné právě díky Jizeře a podle ní se nedá dále dojít.V Přepeřích je v cestě zástavba.

               

Milé setkání

Vzhledem k tomu,že se vnučky kvůli nemoci nezúčastnily oslavy mých narozenin

mezi svátky pozvala jsem je na posezení do restaurace.Dala jsem jim za úkol nějakou vybrat.

Vybraly Turnovskou pivnici.Už dříve jsem věděla od rodiny i známých,že je tu hezké posezení

a dobře vaří.O čemž jsem se brzy přesvědčila.

Od pivnice je vidět na zámek Hrubý Rohozec

S hůlčičkou

 Asi tři dny bylo u nás hezky a tam jsem toho musela využít.A teď nám prší a sníh se pomalu ztrácí.

 A kam?Jenom po okolí.Zastávka v Přepeřích u jezu.Vytvořily se tam rampouchy,ale do namrzlého sněhu jsem se neodvážila.

Držíme tradici

 Když jsem se dočetla,že v Jilemnici na náměstí po dvou letech postavili sněhového Krakonoše

 bylo jasné,kam v nejbližších dnech zamíříme.Ve čtvrtek 8 ledna bylo sice hodně

 mrazivo,ale konečně jasno.A tak jsme v 9 hodin vyrazili směr Jilemnice.Cestou jsem obdivovala

 zasněžené kopce a neporušené bílé pláně.Sem tam byl vidět i běžkař.

 

Šedivý den

    V pondělí,když jsme jeli z Ortopedické kliniky z Jablonce nad Nisou mě manžel trochu povozil.

     Z dálnice odbočil směr Sychrov.Počasí bylo divné,takový šedivý den,že jsem si nejdříve

myslela,že mohu klidně fotit černobíle.

         

První výlet v novém roce

 Na nový rok jsme byli pozvaní k synovi na sváteční oběd.Počasí bylo zatažené

 a tak jsme u něj hráli stolní hry a plánovanou procházku odložili.

 Po třetí hodině nastala změna.Nasedli jsme do auta,bylo nás akorát pět a snacha

 navrhla,že bychom se mohli podívat do restaurace Podkost.Cestou jsme obdivovali

 nebeské divadlo.Mraky se předháněly.