Kočka se jmenuje Modřinka a pes je vlastně fena Bleky.Modřinka je moje /i manželova/ a Bleky je syna.Jsou to moje bezvadné společnice ve dnech,kdy jsou pánové v práci a já doma sama.Kdo chodíte ke mně na blog,tak už je znáte.Původně jsem je chtěla dát do výzvy,ale nakonec jsem se rozhodla pro jiné fotografie a protože si obě zaslouží více prostoru,tak jim věnuji jeden příspěvek.Bleky s námi jezdí často na výlety,ale Modřinku jsem už dlouho nefotila.V každém pokoji doma má svůj pelíšek,nevím,podle čeho si je vybírá na denní odpočinky.Každou chvíli je v jiném.Má ale ráda teplo a sluníčko.Často si mi lehá pod lampičku,kterou mám u počítače.Někdy si vyhřívá kožíšek u monitoru počítače,k mé velké radosti,když zrovna něco dělám,ale také vysedává u televizní obrazovky.
Když svítí sluníčko tak se uvelebí na škrabadle.To se mi zrovna moc nehodilo,protože,když svítí slunce do objektivu,není to nic moc,ale hlavně,že ji svítí do kožíšku.Někdy je horká,jak rozpálená žehlička.
S manželem jsme ji koupili novou kočičí trávu.Hned se do ni pustila.
Podle jazýčku se zdá,že chutná.
Modřinko,tady vypadáš,jak upírka.
Bleky je úžasná.Je hodně vděčná,skoro bych si myslela,že chápe,že také mohla strávit život v útulku,kde ji syn objevil.Velké,černé psy nikdo prý moc nechce.Poslouchá na slovo,asi díky tomu,že s ní syn absolvoval základní výcvik na cvičáku na poslušnost.
Mám obě holky moc ráda,poznají,kdy jsem smutná a mám nějaké trápení.Obě jsou mi hned nablízku.Ráda s nimi trávím čas a jsem pořád zaměstnaná,obě chtějí pořád hladit,drbat,prostě jsou to mazlivky.
Zvířata stejně jako krajina jsou pro mne symbolem přirozených hodnot,
domácí zvíře je na nás závislé,ale my na něm také a je na nás,jak si tuto kvalitu uchováme.
Nejlepší lékař má čtyři tlapky,čumáček a obrovské srdce.
A příště budeme zase výletovat.
Prožijte hezky poslední únorový týden
