Černobíle

 V tomhle počasí a dnes se zdá to vyvrcholilo nevýletujeme.Se psem ven chodím a tak jsem si vzala po dlouhé době na procházku foťák.Chtěla jsem nafotit nějaké detaily,protože jsem  chtěla hlavně vyzkoušet,jak jsem na tom s rukama.Příroda mi fotit zatím jde,ale s detaily to je horší.A doma,když jsem je prohlížela,tak jsem z nich udělala černobílé,protože i ve skutečnosti většina z nich byla.

Černobílou fotografii mám ráda,vyrůstala jsem v ní.A ty fotografie mě přitahují dodnes.

Občas listuji v knížce po tatínkovi o fotografovi Josefu Sudkovi :

Cituji:

V černobílé fotografie hraje světlo a stín.Jaké budou zákonitosti v té barevné,to zatím nevím.A taky nevím,jestli se k tomu dostanu.Ty zákony však budou jiný.Ale v černobílý fotografii,v té nuanci,která se odehrává mezi největším světlem a největším stínem,to může být i bez slunce.Hlavně,aby se tam,jak v tom  světle,tak v tom stínu něco odehrávalo.S tím musíte počítat.To je vlastně takové to kouzlo černobíle fotografie.Ona třeba zdánlivě efektivní nebude,ale pořád vás k ní bude něco přitahovat.

Památník Jana Husa v Klokočí

 V minulém týdnu jsem byla pozvaná k bývalé kolegyni z práce do Klokočí.Manžel pro mě později jel a měla jsem na něj čekat u památníku Jana Husa na kraji obce.Měla jsem tak  možnost si ho pořádně prohlédnout a doma na internetu i něco přečíst.To odpoledne bylo všechno jinak.Ráno bylo zataženo a odpoledne se stal skoro zázrak.Vyjasnilo se.Většinou to bývá obráceně.

Obec Klokočí leží pod skalami stejného jména v okrese Semily a tady se nachází i památník mistra Jana Husa.Památník se začal budovat na podzim roku 1933 a práce se ujal místní Okrašlovací spolek za pomoci mnoha občanů.Bylo rozhodnuto umístit památník do pískovcové skály nad silnicí.Pomocí klínů a želez byla vylámána prostřední místnost.Na bočních stranách byly vyhloubeny dvě menší místnosti.Původní plány byly jiné.Nyní je v prostřední místnosti socha Jana Husa,vytesaná z hořického kamene.V postranních výklencích byla do skal vyryta Husova hesla a jména božích bojovníků.Na čelní straně památníku je letopočtem 1434 připomenuta tragická bitva u Lipan,jejíž 600leté výročí v roce 1934 bylo právě rokem předání památníku Jana Husa veřejnosti.

Před památníkem je upravené prostranství,které se využívá,když se tu konají bohoslužby církve československé husitské.

Výlet s kamarádkou

 V sobotu bylo moc hezky a počasí vydrželo až do večera.Manžel měl akci s kamarády a mně dopoledne volala kamarádka,zda bychom mohly uskutečnit plánovaný výlet.Udělala mi radost.Plánovaly jsme,ale nečekala jsem,že to bude tak brzy.Jely jsme po obědě vlakem do Dolánek a pokračovaly Vazoveckým údolím k Bartošově peci.Myslím,že jsme tuto trasu šly i loni v zimě a v létě tu jezdíme na kole.

Husí Lhota a Vlčí Pole

 Název Husí Lhota jsem slyšela poprvé,kdy nás dcera požádala,zda by se nám nechtělo,když pořád cestujeme ji tam něco vyzvednout.Při hledání v mapě jsem zjistila,že se Husí Lhota nachází v místech,kde se občas pohybujeme a to v okrese Mladá Boleslav.Hledala jsem tady nějakou zajímavost.Většinou je to kostel,ale ne vždy je na focení.Tady jsem měla štěstí.Kaple a zvonice byly opraveny v roce 2021 na náklady obce.Když se chce asi to jde.

Minulý týden byl hodně větrný a mraky se honily sem a tam.Sníh napadnul až ve čtvrtek

Jak jsme s Bleky hledaly Tančící les

 Tančící les se nachází v obci Dneboh při vstupu do lesa směrem na Drábské světničky.V roce 2016 jsem tu byla s vnoučatama a fotografie dala na blog.Bohužel se nezobrazují a tak,když jsme jeli v úterý za mladými na Olšinu jsem požádala manžela,aby mě tu s Bleky vysadil,že půjdeme hledat Tančící les.Zdá se,že se stromy za těch skoro šest let trochu vyrovnaly.

V neděli 27.června 1926 mezi 11. a 14. hodinou zde proběhl největší sesuv půdy v Českém ráji.Do pohybu se dala zemina na ploše asi 14 hektarů.Již před 11. hodinou si všimli obyvatelé zdejší osady Podskalí,která byla součástí obce Dneboh drobných prasklin ve zdech domů.Začali,aniž věděli,co se přesně děje mysleli,že zemětřesení vyklízet nábytek a vyvádět dobytek ze stájí.Kolem poledne začaly zdi praskat a zvedaly se podlahy pod náporem vzduté zeminy.Obětí sesuvu se stalo postupně deset domů osady Podskalí a také silnice,která spojuje Dneboh s Olšinou,kterou sesuv půdy doslova roztrhal.Z obyvatel se naštěstí nikomu nic nestalo.Osada Podskalí po sesuvu už obnovena nebyla a jedinou památkou na její existenci je kámen na parkovišti.K sesuvu došlo v důsledku silných a dlouhotrvajících dešťů.Jedinými svědky se tak staly stromy,hlavně borovice,které zůstaly nakloněné k zemi,ale většina už roste opět kolmo.Je pravda,že je to šest let,kdy jsme tančící stromy hledaly a našly.Teď jsem jich už moc nenašla.