Metelkovy sady a Šetřilovsko

 Asi jedno z míst,kam mohou obyvatelé Turnova,aniž by překročili hranice města je údolí Jizery a Rývovy a Metelkovy sady a lesopark Šetřilovsko.Do Dolánek chodíme často a tak jsme se rozhodly se sestrou podívat se na druhý konec Turnova do tzv.zadního parku.Tak jsme tomu od dětství říkaly.Tady ten konec města je nejhezčí a měla jsem to štěstí,že jsem tu prožila dětství a potom ještě pár let,kdy žili rodiče.Vyrůstala jsem v partě osmi děvčat,rodiče byli celé dny v práci a tak park a okolí jsme měly procouraný skrz naskrz.Kamarádíme spolu dodnes.Ve středu 10.března bylo moc hezky a sluníčko docela hřálo.

Pátrala jsem na internetu proč jsou to Rývovy a Metelkovy sady.Moc jsem nevypátrala.

Pouze o panu Metelkovi.Dr.Jindřich Metelka byl středoškolský profesor,kartograf a politik.Působil i jako poslanec Českého zemského sněmu,kam byl zvolen v roce 1911 za obvod Mnichovo Hradiště,Turnov a Bělá pod Bezdězem.Zemřel v roce 1921 v Praze a je pochován v Turnově .

Socha sv.Jana Nepomuckého.

Mezi stromy prosvítá zámek Hrubý Rohozec

Parky od mého mládí prošly několikrát velkou proměnou

Je tu hodně laviček,prostoru k pořádání pikniků a ke sportu.

Památník na Dr.Jindřicha Metelku

Lávka,která spojuje Metelkovy sady s lesoparkem Šetřilovsko

Pod námi je údolí Jizery

Výhled na Dolánky a Dlaskův statek

Jizera u jezu

Z altánku pojmenovaném po turnovské učiteli Kopalovi je krásný výhled

Je tu krásný klid a čisto.Všimla jsem si,že všude jsou dány nové pytle do odpadkových košů.Technické služby města Turnova se o vše dobře starají.

Kdysi velmi oblíbená výletní restaurace Šetřilovsko.V roce 2018 ji město prodalo a nový majitel sliboval do čtyř let její slávu obnovit.Zatím není vidět,že by se tu něco dělo.

Zmizela pouze krásná roubenka,která tu ještě asi před měsícem stála.

Dětské hřiště se pořád vylepšuje.

Zatím tu nic nekvete,ale suché hortenzie jsou krásné.

Jediný trs sněženek

Na tomto místě stávala kasárna.V Turnově byla posádka,za okupace to tu obsadili sověti a poláci.

Vypadalo to tady katastrofárně.Teď tu stojí domy s Pečovatelskou službou a Hotelová a základní škola.

Vedle Střední umělecko průmyslové školy stojí Pacltova huť.

Byla postavena koncem 18.století a sloužila do roku 1864 k pálení skelné kompozice.

Budova Sokolovny.Chodily jsme sem se sestrama a kamarádkama cvičit.Nedaleko jsme bydlely.

V přízemí bývala i restaurace,kdysi velmi oblíbená mého manžela.Konaly se tu i plesy a šibřinky.

S manželem jsme rádi tancovali a tak vždy v plesové sezoně jsme pár plesů s přáteli navštívili.Tancovala bych i teď,ale můj tanečník by to už neudýchal.

I do školy jsme to měly kousek.Škole se pořád říká chlapecká,nebo chlapajda,protože kdysi sem chodili jenom chlapci.Mezi nimi byl i náš tatínek.

Vchod do městského parku u letního kina.

Letní kino.Tady jsme byly s kamarádkama v létě pořád.Pokud tedy dávaly něco pro nás.A nebo jsme stály na chodníku,odkud bylo na plátno,kde se promítal film vidět.Konaly se tu i koncerty.Měly jsme v dětství a v mládí všechno při ruce.

Ještě jsme prošly park u letního kina.Na místě,kde v zimě bylo za našeho mládí kluziště je už dlouho dětské hřiště.Také je tu pořád něco nového.

Nově parkem protéká i potůček,ale to je asi jenom začátek dalších změn.

Přes město nerada fotografuji a tak foťák uložím do brašny.Město si projdeme zase se sestrou někdy jindy a v jiný čas.

Mějte hezký začátek týdne