Krůček po krůčku

 Výměnu kyčelního kloubu mám za sebou.Z nemocnice jsem doma osmý den a krůček po krůčku se snažím být aspoň trochu soběstačná.V nemocnici mě druhý den po operaci postavili na nohy a já s pomocí berlí jsem chodila a myslela si,že mám vyhráno.Zvládla jsem i 40 schodů do bytu.To byl,ale teprve začátek.Po operaci kyčle je dost omezení.Například ohýbat se.Nechápu,že mi najednou padá všechno z ruky a nemohu se pro to sehnout.Je to pro mě občas i nápor na psychiku.Vždy připravená se o každého vzorně postarat,ať to byla dlouhá léta vnoučata,potom syn,pes,kočka a na konec mně zbyl manžel.Svou horlivostí jsem mu všechno strčila pod nos a on jenom ležel u televize.Říkala jsem si,co bude doma se mnou ten měsíc než odjedu do lázní.Bála jsem se zbytečně,manžel se o mě vzorně stará.Výhoda je,že umí velmi dobře vařit.Dokonce připravil i malou oslavu 16.října,kdy jsme měli 55 leté výročí svatby.Že doma není všechno načinčané a že asi manžel neví,že existuje smeták jsem se naučila tolerovat.To obstará dcera,když sem přijede.Denně poctivě cvičím,zapůjčila jsem si na 14 dní motodlahu,což je výborná věc nejen na kyčel a lepším se den ode dne.Blogovat se zatím nechystám.dlouho jsem nefotila,fotografie jsou ještě z léta.Popisovat je nebudu,je to známé okolí Turnova.Do lázní jedu 11.listopadu,vezmu si foťák a snad něco nafotím.I když den je krátký a listopad a  prosinec není zrovna nejlepší čas.

 

Loučení?

 Kolem slunečnic jezdíme často.Dělaly mi radost žluté květy obrácené k slunci.Ovšem,jak se sucho prohlubovalo jejich květy usychaly čím dál více.Bylo mi jich líto,ale možná už přišel jejich čas.

                                         

Obyčejná sobota

 Kynologické cvičiště mladých uprostřed lesů je místem,kde se můžeme celá rodina sejít.

 Většinou je to v sobotu,kdy se musí cvičiště posekat,aby bylo v neděli připravené na výcvik.

 Tentokrát přijel pomoci syn se snachou

Vodní krajina

Horké dny nás brzdí v cestování a tak pokud se trochu ochladí vyrážíme někam do přírody.24.července v pátek bylo příjemně a tak jsem navrhla podívat se k Věžickému rybníku u nás v Českém ráji.Ovšem to,co nás tam čekalo nás odradilo.Plné parkoviště,auta téměř všude.Tak jsem se opět ujistila,že v letní sezóně do Českého ráje ne.V přírodě hledám hlavně klid a tu krásu si chci vychutnat bez lidí.Kam teď?Napadlo mě Ralsko.Manžel nenamítal a tak jsme jeli.Je to sice 40 km,ale autem to přejedete za chvíli.

Tady najdu vždy,co hledám.Nejsou tu lidé,občas přejedou cyklisté,je to pro ně zde ideální. Rybníky v oblasti Ralska jsou součástí unikátní vodní krajiny,která vznikla díky lidské činnosti,ale

dnes je opět ovládána přírodou.Rybníky byly kdysi součástí kaskády vybudované lidmi,kteří

zahradili Svébořický potok,aby si zajistili obživu.V současnosti se kolem rybníků rozkládá tzv.

divoká vodní krajina.Po odchodu původních obyvatel rybníky zarostly a přirozeně se změnily 

v prostředí .které je nyní důležité pro místní ekosystém.

O Ralsku jsem hodně psala v jednom ze starších příspěvků s názvem Ralsko-síla přírody.

Novodvorský rybník II

                                                                                  

Bazilika ve Strzegomu

Pokračuji výletem v Polsku.

.

Neměla jsem v plánu se cestou ze Svidnice někde stavovat,v Polsku jsme už byli několikrát a snad ani naposledy a v téhle oblasti jsme toho už dost navštívili.Ovšem,když jsme jeli do Svidnice u Strzegomu nás v dálce zaujala zajímavá stavba,tak jsme se tu při zpáteční cestě stavěli

Vítaly nás labutě

 Na chvíli si odskočíme z Polska,odkud bude ještě jeden příspěvek.K němu musím najít nějakou historii,což mi dá více práce,jak příspěvek z přírody.

Duha nad Kozákovem,který je schovaný zrovna v mracích.

Interiéry kostela míru

Teď se podíváme do kostela.Hned u vchodu je pokladna,kde jsme zaplatili kartou 30 Zl a do ruky dostali tištěného průvodce.Fotografovat se mohlo bez blesku.Občas se mi tam zdála docela tma a fotografie nejsou úplně podle mých představ a za to se omlouvám.

Kostel míru ve Svidnici,Polsko

       Kostel míru ve Svidnici v Polsku jsem měla už nějakou dobu v plánu.Tyto kostely byly původně tři.Ještě v Jaworu a v Hlohově.Kostel míru v Jaworu jsme navštívili při naší dovolené v Polsku v roce 2023 a kostel v Hlohově vyhořel v roce 1758 a nebyl obnoven.Návštěvu jsme uskutečnili v pátek 10.července..Pásový opar zahojen a mělo být příjemné počasí,tak jsme neváhali.Vyjeli jsme směr Harrachov,Sklařská Poreba,Jeleni Gora,Bolkow,Strezegom.Je to 150 km.Ve Svidnici jsme zaparkovali v přilehlé ulici,kde jsme za dvě hodiny zaplatili za parkování 4,4 Zl.

 Kostel míru ve Svidnici v Dolnoslezském vojvodství je největší dřevěný barokní chrám v Evropě.Je to historická sakrální stavba postavená na základě Vestfálského míru,který v roce 1648 ukončil třicetiletou válku.Od roku 2001 je zapsán na seznamu světového dědictví UNESCO.Výstavbu kostelů míru ve slezských zemích Habsburků povolil pod nátlakem protestantského Švédska katolický císař Ferdinand III.Základní kámen kostela byl položen 23.srpna 1656.Kostel vyniká svou unikátní konstrukcí.Byl postaven na půdorysu řeckého kříže s použitím hrázděného systému s dřevěnými sloupky a trámy uspořádanými do tvaru mříže.I když byl kostel postaven na základě náboženského konfliktu je i symbolem usmíření.Kostel přežil staletí a dnes je jedním z největších kostelů postavených ze dřeva,hlíny,písku a slámy v celé Evropě.

Tak se jdeme na kostel podívat

Vstup do areálu

Lesopark Štěpánka

 Lesopark Štěpánka se nachází v Mladé Boleslavi,kam jezdím na kontrolu na oční do Pírkova sanatoria.Oko snad bude v pořádku a konečně si mohu nasadit brýle.Lesopark znám,občas sem zajdu,když jsme na běžné kontrole na očním.

Soukromé sanatorium MUDr.Antonína Pírka to byl původní název,bylo slavnostně otevřeno za první republiky v říjnu 1934.Nyní je to Klinika Dr.Pírka.Po 2.světové válce se sanatorium změnilo na porodnici a ta musela být v roce 1988 uzavřena,protože byla ve špatném stavu.V roce 1992 bylo sanatorium v restituci vráceno potomkům rodiny Pírkových a už v roce 1994 byl obnoven provoz chirurgie a ortopedie.V roce 2018 se přistavěla prosklená část,kde jsou všechny ordinace.Je to velmi zajímavá budova.Klinika Dr,Pírka je hodně známá,myslím,že byla i jedna z prvních,kde se prováděly

výměny kloubů.

U květin zůstaneme

 Vlčí máky,rudé plamínky v zeleném moři,jemně se  klaní větru,

  co šeptá příběhy léta.Zvou vás k tichému zastavení a obdivu.

Zahrada poskytuje stín

 V horkých dnech,jako obyvatelé slunného panelákového bytu hledáme útočiště u rodiny.Buď u sestry a nebo našich dětí.V rodinném domku přeci není takové horko,ale nejraději jsem u nich na zahradě schovaná pod pergolou.Sestře kvetou teď hodně růže a pivoňky.

                                                                                                         Růže velkokvětá

Obhlídka čapích hnízd

 Jako každý rok i letos sleduji čapí hnízda.Poslední dva roky jsem si zamilovala hnízdo v Kněžmostě,bohužel letos obec vypnula kameru a to díky některým divačkám,které nerespektují upozornění,že o hnízdo je postaraný a neustále volají na ZS a na obec.Loni byl na hnízdě problém se včelami.Není to jediné hnízdo,kde byla z podobných důvodů kamera vypnuta.Hnízdo navštěvujeme,abych mohla podávat zprávy do Čapí skupiny a rovněž zapisovat do pozorování hnízd.První návštěva byla 23.března.Měla jsem štěstí na hnízdě byl jeden dospělý čáp.Podle výhružného postoje jsem poznala,že zde bude další čáp,který na hnízdo nepatří.Nemusí vždy hnízdo napadat,ale jak jsem se dozvěděla může to být odchovanec z hnízda,který ještě nehnízdí.

                                                                                    

Známá místa

 Procházky musí být i když chůze hodně bolí.Často jezdíme k dceří a tam se rádi projdeme k rybníku Oběšenec.Je to už taková skoro pravidelná zastávka.Nejdříve rybník Žabakor a potom rybník Oběšenec.  

Prohlídka hradu Kost

 Na 29.května jsme si domluvili s vnučkou prohlídku hradu.Společně se synem,snachou a ještě s námi byly na prohlídce dvě vnučky učitelky ze základní školy.Jedna byla učitelka dějepisu a občas vnučky výklad něčím zajímavým doplnila.

O hradu jsem už psala a tak budu stručná a spíše se více zaměřím na nějaké zajímavosti,které jsem našla na internetu.

Hrad Kost je pevnost,kterou podle legend nedokázali dobýt ani husité.Za hradními zdmi se skrývají příběhy šlechtických rodů,velkých požárů i míst,kde se podle pověstí ozýval pláč věznů i poutníků

Hrad byl založen roku 1349 a v současnosti jej vlastní rodina Kinských..A proč se Kost jmenuje Kost?Možná proto,že byla pro své nepřátele příliš tvrdým oříškem.Jedna legenda vypráví o slavném vojevůdci Janu Žižkovi,který hrad dlouho a marně obléhal a když musel s nepořízenou odtáhnout prý zvolal:Ten hrad je tvrdý jako kost a ta patří jenom psu.Historie praví,že zakladatelem hradu byl pravděpodobně Beneš z Vartemberka,který se v historických listinách podepisoval Benesius di Costi.Což znamená tvrdý,nebo kamenný.Tím chtěl světu hrdě oznámit,že na rozdíl od tehdy běžných dřevěných tvrzí si postavil své sídlo z kamene.V roce 1370 rozjel velkou přestavbu Benešův syn Petr.Po něm se na Kosti střídal jeden slavný rod za druhým.Kost byla sice těžko dobytná,ale zabrat ji daly požáry.Roku 1635 hrad zachvátil první ničivý požár.O dvacet let později ,v roce 1658 měla Kost namále podruhé.Císař Leopold I.vydal nařízení hrad zbourat,aby v případě války nemohl sloužit jako bezpečné útočiště pro nepřátelská vojska.Své si hrad prožil i v roce 1866 ,kdy se v jeho těsném sousedství střetla rakouská a pruská armáda v rámci prusko-rakouské války.Další velký požár v roce 1946 paradoxně odstartoval rozsáhlé památkové opravy,které hradu vrátily jeho lesk.Poslední majitelkou hradu byla Anna Marie dal Borgo Netolická,které byl hrad roku 1948 zabaven.Po roce 1989 byl hrad vrácen v restituci Giovannimu Kinskému dal Borgo a ten dal připsat polovinu hradu svému mladšímu bratrovi.V současnosti hrad spravují prostřednictvím akciové společnosti Kinský dal Borgo.

Za vnučkou

 Vrátíme se zase do Českého ráje,konkrétně do Podkosti.Mladší vnučka od syna zde je na chalupě s dalšími studenty na praxi,jako průvodkyně na hradě Kost.Studuje prvním rokem Střední hotelovou školu se zaměřením na cestovní ruch.Další studenti jsou na zámku Svijany,Lemberk a hrad Grabštejn.Jeden den jsem měla  od ní telefon,že nemůže sehnat tátu.

No,nemohla byl na služební cestě,že ji došly zásoby jídla a potřebovala by něco nakoupit.Máma do večera v práci a tak to zbylo na nás.Nejdříve jsem se musela optat řidiče a ten mi to odkývnul.Jak to provést?Dohodli jsme se,že pro vnučku dojedeme a odvezeme ji do nějakého supermarketu v Turnově a zase ji odvezeme zpátky.Samozřejmě si vzala kamarádku a já velkou tašku.

Bylo už po 19.hodině.Než si děvčata vyložila nákup trochu jsem si poběhala na místě.Bylo tu nádherně.

Slunce se pomalu blížilo k západu a osvětlovalo krajinu příjemným teplým světlem.

                                               O hradu se rozepíšu v dalším příspěvku.Byli jsme pozvaní na prohlídku

Malebné obchůdky

                     V historickém centru Českého Krumlova je mnoho krásných historických domů s původními fasádami a dnes slouží převážně jako obchody se suvenýry,galerie

 a apartmány pro turisty.

                Obdivovala jsem obchůdky             

                            Dřevěný obchůdek se nachází v historickém centru Českého Krumlova.

                                 Nabízí široký sortiment ručně vyráběných produktů a suvenýrů ze dřeva

                         

                     

Český Krumlov 1.část

            Český Krumlov asi nemusím nikomu představovat.Znají ho i ti,kdo tu třeba ani nebyli.

                       My tu byli poprvé v roce 1999 

                                Nad Krumlovem se mračilo,ale sluníčko ten den chvíli vydrželo

                            Český Krumlov je kulturním a turistickým centrem jižních Čech.

                                          V minulosti bylo město sídlem mnoha mocenských rodů,

              které pečovaly o jeho výstavbu a reprezentativní charakter.Středověké centrum města

                     je od roku 1963 městskou památkovou rezervací a od roku 1992 je zapsáno 

                              na seznamu světového dědictví UNESCO.

Den jako malovaný

           Český ráj žije svými barvami a nad sebou má oblohu bez jediného mráčku

Jsou místa,která mě vždy pohladí po duši.

A toto je jedno z nich

Suché skály

Zastávky ve městech

                           Cestou na dovolenou i zpět jsme udělali zastávku i v některých městech.

                      České Budějovice jsou jenom 25 km od Třeboně.Ovšem vždy je stejný problém,

                       kde zaparkovat.Manžel mě vysadil a já jenom oběhla náměstí.Prohlídku města

                    jsem neměla v úmyslu.S manželem jsme vždy hodně cestovali a byli jsme i v Českých 

                   Budějovicích.Chtěla jsem se jenom rozhlédnout po náměstí Přemysla Otakara II.

                              Historické jádro města bylo v roce 1980 prohlášeno za městskou památkovou 

                                    rezervaci.Náměstí dostalo název po zakladateli města,

                                kterým byl v roce 1265 český král Přemysl Otakar II.Náměstí tvoří dokonalý 

                                  čtverec o roztměrech 133x133 m a jedná se o 8.největší náměstí v

                      České republice.   

          Budova barokní radnice je jedním z klenotů náměstí.

                                Byla postavena v letech 1717-1730.

Pěstounka

 V rodině máme velkou změnu.Dcera s manželem po více,jak 20 letech zavřeli restauraci.Dcera se stala pěstounkou.Skoro celý rok se na ni připravovala.Někdy se musel účastnit i její manžel.Školení,pohovory,testy.To samé absolvují i páry na adopci.Od dcery to nebyl jen tak nahodilý nápad,byla s tím dobře seznámena u svoji kamarádky,která je pěstounkou už nějaký rok.Dcera si mohla určit,jak staré díte by chtěla do péče.Tak 0- 5 let.Pěstouni mají sklady,kde si vše na dítě vyberou.Dcera přivezla tolik oblečení,že jsem ji s praním a žehlením pomáhala.Občas jsem i něco zašila.Zavzpomínala jsem na dobu,když jsem čekala narození syna.Nic moc nebylo a tak jsem pletla i šila.