Z Přelouče jsme pokračovali na Nové Dvory..Navigace nás vedla kolem zámku Kačina a tak jsem si
řekla o zastavení.Nebylo to první zastavení,ale na zámek se více podívám,až se bude zámecký park zelenat.
Z Přelouče jsme pokračovali na Nové Dvory..Navigace nás vedla kolem zámku Kačina a tak jsem si
řekla o zastavení.Nebylo to první zastavení,ale na zámek se více podívám,až se bude zámecký park zelenat.
Po 14 dnech jsme vezli opět Nicolku s jejím psem do Pardubic.Posledně hodně foukalo a bolela mě hlava a ani tentokrát jsem
to neviděla moc dobře.Poslední dny pořád pršelo a samozřejmě,že pršelo i v pátek ráno a to až téměř do Pardubic.Kiara si cestu tentokrát moc neužívala,
bojí se stěračů a tak měla tvář schovanou mezi zadními sedačkami.Litovala jsem ji,protože se stěrače nezastavily.
Kousek před Pardubicemi bylo po dešti.Sláva.Vyložili jsme vnučku a já se dočkala od manžela jeho obvyklého:Tak co jsi naplánovala?
Přelouč a Nové Dvory.Pardubice pořád odsouvám,ale jednou na ně dojde.Kam se tam podívám už mám dávno vypsané.
Přelouč je malé město kousek od Pardubic.Byla jsem příjemně překvapená,líbilo se mi.Na Masarykově náměstí
jsou vyznačena čtyři parkoviště a tak jsme v pohodě zaparkovali a šli si prohlédnout město.Mám ráda malá města,kde je na co koukat.
Hned na náměstí mě zaujala budova základní školy.
Na krmítku se objevili čížkové.Nevím,zda jsou to poslové jara.Všichni na zimu neodlétají
a naopak k nám mohou přiletět čížkové ze severských zemí.Takže,kdo přiletěl na krmítko a odkud nevím,
hlavně,že snad chutnalo,ale od konce ledna se už neobjevili.Ptáčků je u nás čím dál méně.Některé druhy
už nejsou vůbec vidět.Je to stejné,jako s motýly.Ti z Českého ráje snad zmizeli.
Ve čtvrtek 25.ledna jsme neplánovaně vezli vnučku s Kiarou do Pardubic.Neplánovaně proto.
že si Nicolka myslela,že si vezme do Pardubic své auto,ale rodiče ji to nedovolili,že je lepší,aby ho nechala doma pod střechou.
A protože si vezla hodně věcí, i psa,tak jsme se nabídli my,že ji tam odvezeme.
Smůla byla,že byl hodně větrný den a mě asi po 100 letech rozbolela hlava a tak jsem si ani nepřipravila,kam bychom se
podívali.Už jsme na Pardubicku dost věcí viděli a jenom narychlo jsem našla jednu malou zvoničku
a ještě naplánovala zastávku v lázních Bohdaneč.
Původní zvonička byla postavena buď v 17.či 18.století.Nachází se v obci Blato,která leží mezi Pardubicemi a Chrudimí.
.Zvon,který byl uvnitř byl v době první světové války roztaven.
V roce 1919 proběhla sbírka na zakoupení zvonu nového,ale i ten byl zase za druhé světové války zabaven.Ani to občany
neodradilo a z vlastních zdrojů v roce 1947 byl zakoupen další zvon a zvonička opravena.
V období komunismu se zvonička ocitla na soukromém pozemku a začala chátrat až do konce 20.století.
V roce 2003 proběhla na popud Sboru dobrovolných hasičů Blato úplná přestavba zvoničky.Ta byla přesunuta o pár metrů dále
na pozemek,který obci darovala církev.6.9.2003 proběhlo slavnostní vysvěcení.
Dnes to bude zase o psech,ale radostnější.V sobotu bylo hezky a tak jsme se vypravili do Vicmanova,
kde bylo cvičení v plném proudu.Zrovna cvičil syn s Bleky pod vedením vnuka od dcery.Připravují se
na zkoušku poslušnosti,která bude na jaře.Bleky je z cvičení prý nadšená.