Turnov dříve a dnes ve fotografiích

Již delší dobu se chystám,že vás seznámím s Turnovem,kde jsem se narodila a žiju.První fotky jsem pořídila už v létě a teprve minulý týden nafotila další.Do města moc nechodím.Celkově města moc nemusím,možná tím,že jsem roky ve městě pracovala a protože bydlím na samém okraji města tak jsem si ho nejméně 2x denně prošla.Samozřejmě,za ty roky,co tu žiju mi přirostlo k srdci a nikde jinde bych bydlet nechtěla.Ale,než do města vyjedu raději za město,někam do přírody.Z velkých měst mám dokonce fobii.

Ale vzhledem k tomu,že mám doma hodně starých fotek města,tak jsem k nim chtěla pořídit tzv.porovnávací,jak se Turnov za ta léta změnil.

Turnov leží v okrese Semily, v Libereckém kraji.Právem je nazýván srdcem Českého ráje.Žije zde asi 14 tisíc obyvatel.

Začnu náměstím Českého ráje.Kdysi se jmenovalo Masarykovo,možná díky návštěvě prezidenta Tomáše Garrigua Masaryka v roce 1922 a později náměstí Pracujících.Jednou z dominant náměstí je pískovcová kašna s pozlacenou sochou patronky Turnova,Pannou Marií.Jedná se o zmenšenou repliku původní kašny,která tu stála už před rokem 1778 a v roce 1953 byla z vůle komunistické moci odstraněna.Kašna byla obnovena roku 1998.

Staré fotografie náměstí.Trhy na náměstí si pamatuji.Byla jsem hodně malá a protože babička bydlela v jedné uličce u náměstí a se sestrou nás často hlídala,tak jsme měly přehled o všem,co se na náměstí děje.Další dominantou náměstí je kostel sv. Františka.

 Budova s věží je radnice postavená roku 1526 a přestavěna pozdně renesančně roku 1620 a novorenesančně roku 1894.

Budova České spořitelny.

 

Spořitelna s kostelem sv.Františka

Kašna s mariánským sloupem stála dříve na druhé straně náměstí.

 

 Teď se podíváme do Skálovy ulice,kde sídlí základní škola,které se říká odjakživa chlapecká.Chodil do ní můj tatínek,my se sestrami a i mé děti.

 

U základní školy je památník obětem války. 

 

Kousek od školy je Sokolovna.Od děství jsme sem chodily se sestrama a kamarádkama cvičit.Měly jsme všechno pár kroků od domu,kde jsme s rodiči bydlely.

Vedle Sokolovny je památník zakladatele Sokola Miroslava Tyrše. 

Naproti škole a Sokolovně je letní kino,takže jsme to měly blízko i sem.A naproti domu,kde jsme bydlely byla knihovna,kde jsme byly pořád.Knížky jsme milovaly.To mně zůstalo dodnes.Knihovnu jsem nevyfotila,ale je tam pořád.Letní kino mám,ale ještě bez laviček.

 

Na konci Skálovy ulice je SUPŠ.Střední umělecko průmyslová škola.Z té by měli vyjít budoucí umělci různých profesí.Když jsem šla s foťákem kolem školy postávala tam parta mladých lidí.Zajímavě oblečených,ne tuctově a tak jsem zavzpomínala na doby,kdy tu za mládí postávali podobní studenti.Byli extravagantní,každý měl svůj osobitý styl.Pár kluků se nám líbilo.Asi to tak už bylo dané,budoucí umělci.Nevím,kde všichni skončili,ale o pár z nich jsem později slyšela,že se ve svých oborech uplatnili.Nevím,jak je to teď,ale dříve studovat SUPŠ něco znamenalo.

A když půjdeme dále Jeronýmovou ulicí,kde jsme bydleli dojdeme na kopec Hruštice.Teď je zastavěný domkama,ale za nás se na kopci lyžovalo a sáňkovalo..Když se rozhodlo.že se tu bude stavět někteří rodiče sepsali petici,aby byl kopec zachován pro děti,ale bohužel.Bylo nám to líto.

Na Hruštici je kostel sv.Matěje.Fotila jsem odtud nedávno západ slunce.

Jeronýmova ulice.Když jsem byla malá sníh byl snad každou zimu.Sáňkovaly jsme s kamarádkama až ze shora Jeronýmovy ulice a to byla jízda.Dole bylo upozornění pro auta,že ulice je vyhraněna pro sáňkování.

Kostel  sv.Matěje na Hruštici.

 Teď je Hruštice zastavěná domkama.

Teď se vrátíme zpátky na začátek Skálovy ulice,kde je Muzeum Českého ráje.Starou fotografii muzea nemám.

Muzeum Českého ráje

 

Kamenářský dům,který je součástí muzea.Je to kopie domu z konce 19.století,který stál na rohu Havlíčkova náměstí a ul.28.ríjna. V 60.letech minulého století byl již poslední turnovskou stavbou představující typ roubeného městského domu.

 Kašna se sousoším.Uprostřed sv.Václav,po pravé ruce Jan Nepomucký a po levé sv.Antonín Paduánský.

Naproti muzeu je ulička,kde se dojde ke kostelu sv.Mikuláše a do Jiráskovy ulice,kde bydlela moje babička s dědou.

 

 Milukášský kostel se vypíná nad Jizerou.

Snažila jsem se kostel vyfotit ze stejného místa jako na fotografii.

Tato fotka je pořízena z Kotlerova nábřeží,tak jsem tam také zašla.

Na kostel není moc vidět,je zarostlý stromy a na lukách je parkoviště a stanoviště autobusů.

Mikulášský kostel z Jiráskovy ulice

 Je odtud dokonce vidět i na zámek Hrubý Rohozec

Další stará fotografie zobrazuje Markovu ulici se Střelnicí,kdy si kulturním domem.Hodně jsme sem chodili s manželem tancovat,jak na odpolední čaje,tak na plesy s přáteli.

Nový kulturní dům,jehož vnitřek se mi vůbec nelíbí.Na plesy už nechodíme,ale byla jsem tu,když chodil vnuk do tanečních.Sál je hrozný.Nedá se to ani trochu přirovnat se starým.Je to neútulný a připomíná mi to čekárnu na nádraží.

A když už jsem byla tady,tak jsem vystoupala na Vyšinku,kde je z jednoho místa pěkný výhled na Turnov.

Ještě pár starých pohlednic

Cestou k nám do Přepeřské ulice už není nic zajímavého.Z Hruštice do Přepeřské,kde bydlím jsou to tři km.Jdu podél rušné ulice plné aut a lidí a těším se domů,že vezmu psa a projdeme se někde k Jizeře v Nudvojovicích,kde je klid.

Hodně věcí mně na fotografiích chybí.Tak možná zase někdy příště.