Původně jsem myslela,že na výzvu nic nevyfotím.Dokud bylo hezky byla u nás převážně jasná obloha a mraky jenom nezajímavé.
Od minulého pátku denně pršelo a obloha jenom šedivá.Ve čtvrtek ráno pršelo až do 10 hodin.Po obědě se obloha začala protrhávat.
Začaly se tvořit parádní mraky.Manžel měl odpolední siestu a tak jsem vytáhla kolo.Oblohou jsem se opravdu kochala.
Nakonec jsem ujížděla před další dešťovou přeháňkou.
Výhledy z okna slibovaly,že snad chvíli vydrží nepršet.
Když jsme cestovali s vnučkou kolem Pardubic,pořád jsme míjeli směrovku na Ležáky.Ptala jsem se vnučky,zda tu někdy byla.Asi ne a
tak jsme se vydali po směrovce,která nás zavedla na dalo by se říci,krásné,klidné místo.Ani by člověk nevěřil,jaká se tu odehrála tragedie.
Než jsem připravila tento příspěvek pustila jsem si na Youtube nějaký dokument o Ležákách a také film Ležáky 42,abych si tragedii oživila.
Osadu Ležáky tvořilo osm domů s 53 obyvateli včetně dětí.24.června 1942,14 dní po vypálení Lidic v důsledku heidrychiády byla osada vypálena a její obyvatelé
zavražděny nacisty.Byla to odplata za to,že zde byla ukryta vysílačka parašutistické skupiny Silver A,která spolupracovala na atentátu na
Reinharda Heydricha.Všichni obyvatelé včetně 13 dětí byli odvezeni do Pardubic do zámečku.Děti byly odděleny od matek a převezeny do Prahy.
Téhož dne bylo 33 obyvatel Ležáků zastřeleno a zbytek byl zastřelen v jiný den a nebo zemřel v koncentračním táboře.Z Ležáckých děti se zachránily
pouze sestry Šťulíkovy,ty jako jediné byly určeny k poněmčení a po válce byly vráceny do Čech.Pietní území je od roku 1995
prohlášeno za národní kulturní památku.
.
Fotografie jsou nasbírané z různých procházek.
Překvapilo mě,že je až 80 druhů berušek.Liší se velikostí a zbarvením.
Ta moje bude asi beruška sedmitečná.
Zámek Slatiňany se nachází v Pardubickém kraji.Původně na jeho místě stála středověká tvrz ,poprvé připomínaná
v roce 1371.Jejími pozůstatky jsou gotické sklepy.Po roce 1580 nechal rytíř Bohuslav Mazanec tvrz zbourat a na jejím místě nechal
postavit renesanční zámek.Po bitvě na Bílé hoře v roce 1620 byl majetek konfiskován Karlíkům z Nežetic,přestal být zámek panským
sídlem a v závěru třicetileté války byl opakované vydrancován Švédy.Rozpadající se zámek dal po roce 1669 opravit Adam Zikmund Puchhart z
Voděrad.Roku 1708 byl zámek ve veřejné dražbě prodán rytíři Zumsandovi .V roce 1732 byla další dražba,kdy majetek koupil
hrabě Josef Schonfeld.Následovali další majitelé a další přestavby a přístavby a proto to zkrátím.Roku 1945 byl zámek zkonfiskován
a přešel do vlastnictví státu.Na zámku jsme nebyli a nedostali jsme se ani do zámecké zahrady,protože psi mají vstup zakázaný.Mohla jsem jenom nakouknout a nacvakat pár
záběrů.I vstup do zámecké zahradyje zpoplatněný.Což mě překvapilo,protože většinou jsou zámecké zahrady pro veřejnost přístupné.Zámek rozhodně za návštěvu stojí.
Opět nás překvapil déšť a kapky mám i na jedné fotografii.Bylo to náhlé a prudké.
Na chvíli si dáme pauzu od památek.Protože je pořád velké teplo,tak se jezdím projet na kole brzy ráno.Hlavně také proto,že je na silnicích poměrně klid.
Jezdím pořád stejné trasy a tak většinou bez foťáku.Tentokrát jsem se na cestu vybavila.
Čekalo mě překvapení.Jela jsem na Přišovice a rybníky.Překvapilo mě,co tu bylo stanů a karavanů.Je tu kemp a krásné a stálé počasí kempování přeje.
Bylo mi jasné,že tady z focení nic nebude na břehu rybníků bylo dost rybářů.Přejela jsem Jizeru s tím,že pojedu k rybníku u Všeně.Sluníčko se teprve klubalo.
