Něco létá,něco plave

Nastřádala jsem zase pár fotek ptáků v okolí Turnova.Je to z mých vyjížděk na kole.Poprvé jsem viděla i volavku bílou.Na poli jich bylo hodně,ale fotit se mi moc nedařilo.Oproti volavce popelavé se mi zdá bílá drobnější.V naší republice hnízdí nepravidelně a vyskytuje se v menších hejnech hlavně v nížinách u vodních zdrojů.Je to částečně tažný druh.Volavka bílá je chráněna zákonem,jako silně ohrožený druh.                                                         

 Volavky byly hodně daleko a teprve doma na fotkách jsem zjistila,co jsem fotila.Byli mezi nimi i dva čápi.Fotky jsou z konce července.Čápi už odletěli do teplých krajin.

Na cestě domů

  Z Chotěvic jsme přemýšleli kudy domů.Nikdy nejezdíme stejnou trasou.Když jsem se podívala do mapy a také vzhledem k tomu,že nás čekala dcera na 13 hod. na oběd jsem zvolila nejkratší trasu.Zastávka byla jenom v obci Železnice,kde se mi to moc líbí a manžel si tu vždy oživí vzpomínky na prázdniny u tety.

                                                                              Náměstí Svobody s budovou radnice

Pop-art v kostele?

 Ano,je to možné.Už před nějakým časem jsem četla,že Richard Krajčo s manželkou si vzali v roce 2022 do péče kostel sv.Petra a Pavla v Chotěvicích.Obec,ke které má Krajčo vztah a vlastní tu i nemovitost.Můj plán se sem podívat se mohl uskutečnit,když mi manžel v pátek řekl,abych na sobotu 7.9. naplánovala nějaký výlet.Chotěvice se nachází v Podkrkonoší kousek od Hostinného,od nás je to 55 km.Manželé se rozhodli kostel zrekonstruovat a to nejen tak obyčejně.Kostel zdobí pop-artové umění i postavy z komiksů.Na zrestaurování historických obrazů se podílely známé osobnosti. V létě 2023 byl kostel otevřen veřejnosti a ta ho přijala s nadšením.Postupně jsem o kostele četla více a více,viděla fotografie a zvyšovala se moje zvědavost vidět na vlastní oči a udělat si vlastní úsudek.Ke kostelům mám zvláštní vztah a úctu,ač nejsem věřící.Ještě trochu k historii.Kostel byl zbudován v letech 1861-1863 v novorománském stylu z červených kvádrů permského pískovce.Od poloviny 80. let 20.století byl kostel uzavřen a postupně chátral.Ke kostelu jsme dorazili  v 9.30.Na internetu píšou,že je otevřený jenom o víkendech od 9 hodin.Na kostele bylo od 10.Krátila jsem si čas běháním za motýly na louce naproti.Byli tu asi čtyři bělásci.Jak se mi to povedlo,spíše nepovedlo uvidíte v nějakém jiném příspěvku.V 10 přišla mladá dívka a tak jsme netrpělivě vyčkávali otevření kostela a nebyli jsme už sami.Kostel je samozřejmě zabezpečen a najednou se zařízení zbláznilo a houkalo.To se opakovalo několikrát,že jsme i jednu chvíli zůstali uzavřeni v tmavé chodbě.Říkala jsem si,že tu snad nebudeme dlouho,vzpomněla jsem si.jak mě léta trápila klaustrofobie a určité uzavřené prostory mi nedělají občas dobře ani teď.Nakonec přišel pán a vysvobodil nás a mohli jsme vstoupit.Nevěděla jsem kam dříve koukat.Po prvním údivu se dostavilo nadšení.Myslím,že jsme byli všichni,sdělovali jsme si navzájem své pocity.Kostel je v základní barvě hnědé a ta na mě působila velmi příjemným a uklidňujícím dojmem.Po celou dobu nám hrála hudba,určená přesně pro takové prostory.Už více psát nebudu,stejně mně to nejde a názor si každý uděláte svůj.

                                                        

K Vidláku na chatu

    Dnes Vás vezmu do Podtroseckého údolí.V sezóně,to je hlavně v době letních prázdnin sem nejezdíme kvůli velkému množství turistů.Udělali jsme přeci jen vyjímku,když nás známá požádala,zda bychom s ní nezajeli na chatu k Vidláku,kam měl ten den přijít elektrikář vyměnit el.hodiny.Když můžeme,rádi pomůžeme.Je to smutné,když na stáří zůstane člověk sám a ještě s blbou nemocí.Aby Milena z výletu i něco měla zastavili jsme u Rokytnického rybníka.Na chatu jsme s ní nejeli poprvé a určitě ani naposledy.

Semily,město nemilý

 Manžel si potřeboval něco vyřídit na své zdravotní pojišťovně v Semilech.Využili jsme k tomu den,kdy se po úmorných vedrech nepatrně ochladilo.Já si krátila čas prohlídkou náměstí a vzpomínala,když jsme sem pravidelně každý měsíc s kolegyní jezdily na okresní úřad s účetní závěrkou.Tady se sumarizovaly všechny obce okresu a pokud sestavy nevyšly,hledaly se chyby.V tom spěchu to bylo hodně stresující.Nechci tady vzpomínat na své pracovní úspěchy,ale měla jsem štěstí,že pracovat s čísly mě hodně bavilo a navíc s úžasnou kolegyní.Semily město nemilý,nikdy se nám tam pracovně nechtělo.Také i proto,že panovala mezi městy i rivalita.Turnov byl okresem do roku 1960 a od té doby byly Semily.Přitom jsou o polovinu menší ,ale nebylo to jenom o tom.Pamatuji,že se několikrát mluvilo o změně,podepisovaly se petice za okres Turnov.Žádný návrh u ministerstva vnitra neprošel.V roce 2002 byly okresní úřady zrušeny a my v účtárně si tím spíše pohoršily,protože jsme jezdily s uzávěrkou do Liberce na krajský úřad.Naštěstí později se už vše posílalo elektronicky.Do Semil moc nejezdíme.Občas dříve na Katastrální úřad a manžel tu má zdravotní pojišťovnu..On má na Semily příjemnější vzpomínky.Po vojně zde nastoupil k profesionálním hasičům na dva roky,než se vybudoval pro profesionály areál v Turnově.Hasičině se věnoval od dětství.Tak pokud  jsme jeli přes Semily nezapomněl hasiče pozdravit.Teď jsou už jeho vrstevníci dávno v důchodě.

                                                      Ocenila jsem park hned vedle Riegrova náměstí

Větrný mlýn Světlík

       Cestou z Německa se mě manžel optal,zda se nechci podívat i na větrný mlýn Světlík v Horním Podluží,že to máme při cestě.Souhlasila jsem.Mlýn jsme viděli v roce 2017,když jsme trávili dovolenou na hradě Tolštejn.Aspoň uvidíme,co je tam nového