20.6.24

Květen rychle utekl

   V květnu jsme nevýletovali až na pár procházek.Byly jiné události.Chodila jsem na rehabilitace s patou,sháněli jsme nějaké věci mladým do restaurace a tak jsme jezdili Liberec,Mladá  Boleslav a Jičín.Sešla se mi i dvě setkání.Jednak od práce a potom s děvčaty z dětství,Je to vždy moc fajn.U domu došlo na pokácení uschlého jilmu habrovitého.Již delší dobu jsme pozorovali,že dříve krásný strom usychá a zelených lístků je jenom na pár místech.Pracovnice životního prostředí rozhodla o pokácení.A tak  se do týdne stalo.Strom býval plný ptáčků,několikrát zde měli hnízdo holubi i hrdličky.Ráno,jako by se přilétl s ním rozloučit strakapoud.      


17.6.24

Jedna z procházek

 Manžela se snažím pořád lákat na procházky.On mě odveze klidně na druhý konec republiky,ale chodit moc nechce.Tak si vždy vymyslím nějakou záminku,že když jedeme k dceři mohli bychom se podívat k rybníku Oběšenec.Fotografie jsou ještě ze 4.5.2024.Ne vždy stihám.U rybníku Žabakor mně zastaví vždy .Labutě jsou pořád schované vzadu i ještě teď.


13.6.24

Smutný příběh s nadějí

 Tak jako loni jsem se i letos stala součástí velké čapí rodiny.Sledujeme díky kamerám život na čapích hnízdech,ale i hnízdech,kde kamery nejsou.Společně se radujeme i smutníme.Letos k tomu přispělo i velmi deštivé počasí v některých částech republiky v době,kdy se líhla čápata.Čapí hnízda s námi sdílí i pozorovatelé ze všech zemí Evropy.Já sleduji hlavně hnízda,kde kameru umístil místní provozovatel internetu a to v Mnichově Hradišti,Příšovicích a nově v Kněžmostě.Hnízdo v Kněžmostě se stalo mojí srdcovou záležitostí.Okolo jezdíme poměrně často,hnízdo je na komíně v obci.Když jsme tu jeli začátkem dubna na hnízdě stáli dva čápi.Dost dlouho to vypadalo,že snad zůstane samec sám.Pečlivě nosil větvičky na hnízdo a pořád ho upravoval.Dočkal se, asi po týdnu přiletěla samička.Stála jsem zrovna pod hnízdem a tak jsem ten okamžik mohla zachytit fotoaparátem.


7.6.24

Nymburk

 Nymburk je město,přes které často jezdíme,ale ve městě jsem ještě pořádně nebyla..Města nemusím.Neumím je hlavně fotit,vadí mě lidé a auta na záběrech.V Nymburku bydlí synovec a vnučka nejmladší sestry a tak jsme se tu stavovali vždy jenom na návštěvu.Tentokrát jsme vezli naší vnučce psa do Kolína,kam přijela vlakem,abychom nemuseli až do Pardubic.Tuhle cestu jsme už podnikli několikrát a viděli i zajímavosti v okolí a cestou.Takže zbyl Nymburk.Na velké chození to u mě nepřipadalo v úvahu,tak jsem se jenom podívala co mě zaujalo nejvíce.Od naší dubnové dovolené mě trápí patní ostruha.Mám za sebou rehabilitace a zdá se mi,že se nic moc nezlepšilo.Tak léčím podle rad na internetu a mých známých.Zjistila jsem,co lidí potrápil stejný problém.Kdo měl,tak ví,že je to velmi bolestivé a léčba zdlouhavá.Na patu se nedá došlápnout a tak mi nezbývá než pajdat,abych si trochu ulevila.První místo byl kostel sv.Jiljí.Fotografie jsem musela ukousnout,před kostelem  z jedné strany stála bílá dodávka.Gotický kostel stojí na Kostelním náměstí uprostřed města.Byl založen pravděpodobně ve 13.století.Jedná se o trojlodní baziliku s dlouhým chórem a věží.Původně byl zasvěcen sv.Mikuláši,zasvěcení sv.Jiljí proběhlo za třicetileté války.Krom války byl kostel poničen i požáry.V 17.století byl kostel barokně upraven.v 19.století byl upraven do původní podoby,která je dodnes.


2.6.24

Vlčí máky

 V týdnu jsme vyjeli s manželem za město,potřebovala jsem nasbírat černý bez.

Znám už místa,kde bývá hodně vlčích máků,ale tentokrát jsme je nacházeli úplně jinde.