Temná zákoutí

Temná zákoutí Turnova mě lákají,ale trochu se jich i bojím.Patří to k tomu,že mám ráda záhady,tajemnosti a také detektivky.Turnov je samozřejmě osvětleny,ale ne tolik,aby zářil jako vánoční stromeček a pár tmavých zákoutí by se našlo.

Sama bych třeba nešla Jiráskovou ulicí na Konělupy.V dětství jsme tu chodívaly s maminkou často.Bydlela tu babička.Někdy jsme si krátily cestu domů Svěráckou bránou.Maminka se taky bála a my se sestrama jsme se ji držely jako klíště.Když šel s námi tatínek,to už jsme se nebály.

Budova radnice na náměstí Českého ráje.

Jiráskova ulice s věží kostela sv.Mikuláše

Nad Daliměřicemi se po západu slunce vytvořily pěkné mraky.

Svěrácká brána

Základní škola ve Skálově ulici.V celé budově tma,jenom ve věži se svítí.Asi tam straší,jak řekly vnučky.

Skálovou ulicí a Žižkovou se dojde k Metelkovým sadům.Tady bych večer sama nešla nikdy.Chodívaly jsme tu hodně s maminkou,když jsme jezdily od tety z Levínské Olešnice a vystoupily v Dolánkách.Večer je to opuštěné místo a i ve dne se tu něco dělo.Úchyláci jsou všude.Jednou mě jeden naháněl i ve dne,když jsem pospíchala po práci za dětma na koupaliště.

 

Park u letního kina.Jeho přítmí jsme vyhledávali ještě jako svobodní s manželem.Je stvořený pro dostaveníčka.

Koleje,kam asi míří

Most ve městě přes Jizeru

Pod železničním viaduktem v Koškově ulicí.Tudy jsme zase chodívaly s tatínkem od babičky z Nudvojovic.

Pod lampou v sídlišti,kde kvetou azalky.

Těch temných zákoutí je v Turnově více,všechny jsme je neprošli,manžela bolely nožičky.Prý se v práci nachodí až,až.To má tedy pravdu.

Hezký a tajemný večer