.JPG)
.JPG)
Svítání / Katapult/
S prostřední sestrou a kamarádkami jsme byly
domluvené,že si uděláme místo našeho obvyklého posezení v čajovně
podzimní procházku.Vyšlo nám to na pondělí 7.října.Bylo moc hezky.
Sestra vzala auto a nejdříve jsme jely k rybníkům do Příšovic.
Oba rybníky v obležení rybářů a tak jsme se raději přesunuly k Jizeře.
Chtěla jsem fotit barvy podzimu,ale zatím se stromy moc nebarví
Už delší dobu jsem měla v plánu navštívit Kutnou Horu a to především chrám svaté Barbory.Byli jsme tu naposledy ještě s malými dětmi od dcery.Vybrala jsem sobotu 21.září.Manžel se mě několikrát ptal,proč zrovna v sobotu.Říkala jsem,že nebude na silnicích takový provoz a je po prázdninách,tak snad nebude ani tolik lidí v Kutné Hoře.Jak moc jsem se mýlila.Na silnicích byl opravdu menš íprovoz,dokonce jsme i v pohodě ve městě zaparkovali,ale tolik lidí jsem nečekala.Musela jsem dát za pravdu manželovi,že jsme měli jet ve všední den.Cestou jsme se stavěli ještě pro sestru a švagra.
V září jsme 2x výletovali se sestrou a švagrem.Cestou za hlavním cílem
vždy navštívíme i další zajímavosti.Dala jsem je do jednoho příspěvku
Rok 2024 vyhlásil Český svaz ochranců přírody Rokem motýlů.
Okáč poháňkový.Toho je v Českém ráji nejvíce
Po městě mrakodrapů Vás dnes vezmu do malebné vesničky Muzea lidových staveb Kouřim.V Kouřimi jsme už byli,ale muzeum jsme vždy nějak nestihli otevřené.V úterý 10.září se sice ochladilo,ale nemělo pršet,jako v pondělí.Bundu a deštník jsem si vzala pro jistotu sebou,ale ani jedno jsem nepotřebovala i když se chvilkama hodně mračilo.Aspoň jsem měla parádní kulisu pro fotografie.Cestou jsme se stavěli v Císařské Kuchyni pro moji sestru a švagra,kteří s námi vždy v těchto končinách výletují.
Muzeum lidových staveb v Kouřimi je jediným skanzenem v České republice,který shromažďuje stavitelské památky z území středních,východních a severních Čech z období od 17.století do 19.století a nabízí tak srovnání lidové architektury různých regionálních typů.Nachází se zde 14 obytných a hospodářských objektů.Muzeum je celoročně dějištěm mnoha národopisných a dalších programů.
Skanzen byl po rekonstrukci znovu otevřen 1.8.2016.
Pseudogotická boží muka z roku 1897.Jsou zhotovena z červeného pískovce.Ve výklenku je obrázek sv.Prokopa malovaný na plechu.Pochází z Kostelce nad Černými lesy.
Koncem srpna cestovala nejstarší vnučka se svým přítelem do Dubaje na sportovní soutěž,která se konala o víkendu.Do Dubaje by jinak necestovali a když už tam byli prodloužili si pobyt na celý týden.Do Dubaje se hned tak někdo nechystá a tak sem dám pár fotek,někoho by mohly zajímat.Je to jiný svět.Vnučka byla s celou rodinou denně ve styku přes messenger.Posílala fotky a videa.Dubaj je hlavní město stejnojmenného emirátu ve Spojených arabských emirátech a zároveň nejlidnatější město v zemi.Nachází se na pobřeží Perského zálivu.Dubaj je městem plným futuristických staveb a luxusu.Vysoké mrakodrapy,honosné ulice a futuristické projekty.Před padesáti lety zde byly jen beduinské stany a chýše.Teď Dubaj svými investicemi do nejmodernějších staveb ohromuje svět.
Letěli z Vídně a tam se dopravili autobusem.Vše prý v pohodě
Nastřádala jsem zase pár fotek ptáků v okolí Turnova.Je to z mých vyjížděk na kole.Poprvé jsem viděla i volavku bílou.Na poli jich bylo hodně,ale fotit se mi moc nedařilo.Oproti volavce popelavé se mi zdá bílá drobnější.V naší republice hnízdí nepravidelně a vyskytuje se v menších hejnech hlavně v nížinách u vodních zdrojů.Je to částečně tažný druh.Volavka bílá je chráněna zákonem,jako silně ohrožený druh.
Volavky byly hodně daleko a teprve doma na fotkách jsem zjistila,co jsem fotila.Byli mezi nimi i dva čápi.Fotky jsou z konce července.Čápi už odletěli do teplých krajin.
Z Chotěvic jsme přemýšleli kudy domů.Nikdy nejezdíme stejnou trasou.Když jsem se podívala do mapy a také vzhledem k tomu,že nás čekala dcera na 13 hod. na oběd jsem zvolila nejkratší trasu.Zastávka byla jenom v obci Železnice,kde se mi to moc líbí a manžel si tu vždy oživí vzpomínky na prázdniny u tety.
Náměstí Svobody s budovou radnice
Ano,je to možné.Už před nějakým časem jsem četla,že Richard Krajčo s manželkou si vzali v roce 2022 do péče kostel sv.Petra a Pavla v Chotěvicích.Obec,ke které má Krajčo vztah a vlastní tu i nemovitost.Můj plán se sem podívat se mohl uskutečnit,když mi manžel v pátek řekl,abych na sobotu 7.9. naplánovala nějaký výlet.Chotěvice se nachází v Podkrkonoší kousek od Hostinného,od nás je to 55 km.Manželé se rozhodli kostel zrekonstruovat a to nejen tak obyčejně.Kostel zdobí pop-artové umění i postavy z komiksů.Na zrestaurování historických obrazů se podílely známé osobnosti. V létě 2023 byl kostel otevřen veřejnosti a ta ho přijala s nadšením.Postupně jsem o kostele četla více a více,viděla fotografie a zvyšovala se moje zvědavost vidět na vlastní oči a udělat si vlastní úsudek.Ke kostelům mám zvláštní vztah a úctu,ač nejsem věřící.Ještě trochu k historii.Kostel byl zbudován v letech 1861-1863 v novorománském stylu z červených kvádrů permského pískovce.Od poloviny 80. let 20.století byl kostel uzavřen a postupně chátral.Ke kostelu jsme dorazili v 9.30.Na internetu píšou,že je otevřený jenom o víkendech od 9 hodin.Na kostele bylo od 10.Krátila jsem si čas běháním za motýly na louce naproti.Byli tu asi čtyři bělásci.Jak se mi to povedlo,spíše nepovedlo uvidíte v nějakém jiném příspěvku.V 10 přišla mladá dívka a tak jsme netrpělivě vyčkávali otevření kostela a nebyli jsme už sami.Kostel je samozřejmě zabezpečen a najednou se zařízení zbláznilo a houkalo.To se opakovalo několikrát,že jsme i jednu chvíli zůstali uzavřeni v tmavé chodbě.Říkala jsem si,že tu snad nebudeme dlouho,vzpomněla jsem si.jak mě léta trápila klaustrofobie a určité uzavřené prostory mi nedělají občas dobře ani teď.Nakonec přišel pán a vysvobodil nás a mohli jsme vstoupit.Nevěděla jsem kam dříve koukat.Po prvním údivu se dostavilo nadšení.Myslím,že jsme byli všichni,sdělovali jsme si navzájem své pocity.Kostel je v základní barvě hnědé a ta na mě působila velmi příjemným a uklidňujícím dojmem.Po celou dobu nám hrála hudba,určená přesně pro takové prostory.Už více psát nebudu,stejně mně to nejde a názor si každý uděláte svůj.
Dnes Vás vezmu do Podtroseckého údolí.V sezóně,to je hlavně v době letních prázdnin sem nejezdíme kvůli velkému množství turistů.Udělali jsme přeci jen vyjímku,když nás známá požádala,zda bychom s ní nezajeli na chatu k Vidláku,kam měl ten den přijít elektrikář vyměnit el.hodiny.Když můžeme,rádi pomůžeme.Je to smutné,když na stáří zůstane člověk sám a ještě s blbou nemocí.Aby Milena z výletu i něco měla zastavili jsme u Rokytnického rybníka.Na chatu jsme s ní nejeli poprvé a určitě ani naposledy.
Manžel si potřeboval něco vyřídit na své zdravotní pojišťovně v Semilech.Využili jsme k tomu den,kdy se po úmorných vedrech nepatrně ochladilo.Já si krátila čas prohlídkou náměstí a vzpomínala,když jsme sem pravidelně každý měsíc s kolegyní jezdily na okresní úřad s účetní závěrkou.Tady se sumarizovaly všechny obce okresu a pokud sestavy nevyšly,hledaly se chyby.V tom spěchu to bylo hodně stresující.Nechci tady vzpomínat na své pracovní úspěchy,ale měla jsem štěstí,že pracovat s čísly mě hodně bavilo a navíc s úžasnou kolegyní.Semily město nemilý,nikdy se nám tam pracovně nechtělo.Také i proto,že panovala mezi městy i rivalita.Turnov byl okresem do roku 1960 a od té doby byly Semily.Přitom jsou o polovinu menší ,ale nebylo to jenom o tom.Pamatuji,že se několikrát mluvilo o změně,podepisovaly se petice za okres Turnov.Žádný návrh u ministerstva vnitra neprošel.V roce 2002 byly okresní úřady zrušeny a my v účtárně si tím spíše pohoršily,protože jsme jezdily s uzávěrkou do Liberce na krajský úřad.Naštěstí později se už vše posílalo elektronicky.Do Semil moc nejezdíme.Občas dříve na Katastrální úřad a manžel tu má zdravotní pojišťovnu..On má na Semily příjemnější vzpomínky.Po vojně zde nastoupil k profesionálním hasičům na dva roky,než se vybudoval pro profesionály areál v Turnově.Hasičině se věnoval od dětství.Tak pokud jsme jeli přes Semily nezapomněl hasiče pozdravit.Teď jsou už jeho vrstevníci dávno v důchodě.
Ocenila jsem park hned vedle Riegrova náměstí
Cestou z Německa se mě manžel optal,zda se nechci podívat i na větrný mlýn Světlík v Horním Podluží,že to máme při cestě.Souhlasila jsem.Mlýn jsme viděli v roce 2017,když jsme trávili dovolenou na hradě Tolštejn.Aspoň uvidíme,co je tam nového
Přidám zase pár fotografií z mých vyjížděk na kole.Je to opět od dcery z Olšiny a zase směr rybník Oběšenec.Vím,příroda je od posledně pořád stejná,ale tentokrát připluly ke mně labutě.Posledně byly na druhém konci rybníka.Překvapilo mě,že nemají mladé
Všechny tři mlýny se nacházejí v obci Oderwitz v Horní Lužici v německé spolkové zemi Sasko.Mlýn Birkműhle je jedním z nich.Byl postaven roku 1800 původně na jiném místě.V roce 1817 byl se třemi koňskými povozy přemístěn na současné místo.Sýpka nabízela prostor pro zhruba 20 tun obilí,převážně žita.Další zvláštností mlýna je výtah a pokoj pro mlynáře.V roce 1956 získal majitel mlýna právo užívat mlýn jako hostinec.Do roku 1953 zde byla provozována i pekárna.Mlýn fungoval na větrnou energii až do roku 1956.Poslední využití jako mlýn měl v roce 1974.Bohužel v roce 1997 mlýn zdevastoval hurikán.Ovšem už v roce 1999 byl mlýn znovu otevřen.Mlýn stojí na oploceném pozemku a abych se k němu dostala musela jsem se německy optat lidí vedle z domu.Naštěstí mi rozuměli.
Mlýn je vidět už z cesty
V horkých dnech jsme nikde daleko necestovali a proto jsme uvítali ochlazení a mohli uskutečnit jeden z mých dalších plánovaných výletů.Větrné mlýny v Německu.Vyrazili jsme v úterý 20.srpna směr Žitava a dále.Je tady hodně větrných elektráren
V Českém ráji máme hodně rybníků,které obývají různé druhy ptactva.Ovšem zdá se mi,že jich je nějak méně a méně.Dokonce mi jeden návštěvník blogu napsal,že po hodně letech jel kolem Žabakoru a byl překvapen,že tu nebyly labutě,ale ani kachny.Že jich tu bylo vždy hodně.Rybník Žabakor je největší rybník v Českém ráji s rozlohou přes 60 ha.Dcera bydlí kousek už přes 25 let,ale na rybníku jsem nikdy moc labutí neviděla..Možná tu jsou,ale někde vzadu,kam se nedá jít.Musí tu někde být,protože přes zimu jich je kolem stovky na polích u Všeně.Tyto labutě jsou z rybníku Brodek.Když jsme tu jeli po týdnu už tu labutí rodinka nebyla.Nevím,kam se poděla
Od dubna jsem sledovala díky kamerám tři hnízda v okolí.A o dalších jsem si četla a prohlížela fotografie ve skupině Čapí hnízda na Fb.Každý den jsem věděla,co je nového na hnízdech.S děvčatama jsme s nimi všechno prožívaly,byly to příběhy šťastné,ale i smutné.S některými mladými čápy jsme se už rozloučily.Opouštějí hnízda před svými rodiči a shromažďují se společně na shromaždištích..U nás jsem žádné takové místo nenašla,tak nevím,kam naši mladí odletěli.Čtyři mladí čápi z hnízda v Mnichově Hradišti odletěli 10.8.Rodiče zatím zůstávají.Jedináček z hnízda v Příšovicích to vzal nezvykle fofrem.Je pryč už delší dobu.Rodiče na hnízdě osaměli a poslední dny je na hnízdě už jenom jeden dospělý.V hnízdě v Kněžmostě páreček zatím přetrvává.Jsou to moji oblíbenci Kníže a Xanty.Ráda bych je viděla další rok spolu na hnízdě i s mladými,ale sotva je poznám.Jsem špatný detailista.Děvčata své oblíbence poznají i v letu podle určitých znaků.To já nedokážu.
Přes Dolní Krupou občas jezdíme.kostel a faru jsem několikrát fotila.Je tu i dřevěná zvonice a před Vánocemi sem jezdíme za krásným slaměným betlémem.Fara byla většinou zavřená až naposledy jsem si všimla,že jsou otevřené dveře.Na internetu jsem si zjistila více.Fara je přes sezónu otevřená ve středu a potom o víkendu.V sobotu 10.srpna jsem měli cestu na Olšinu a potom jsme se rozjeli dále.Dolní Krupá je kousek za Mnichovým Hradištěm.
Areál barokní roubené fary je kulturní památkou a je ve správě Muzea Mladoboleslavska.Fara byla vystavěna v roce 1785.Až do roku 1946 sloužila jako útočiště krupským duchovním.Po odsunu německého obyvatelstva,do kterého byl zahrnut i zdejší farář,budova sloužila nejrůznějším účelům.Od roku 2012 se fara dávala postupně do pořádku a pro veřejnost je otevřena od roku 2020.Krom unikátních zachovalých interiérů muzeum seznamuje i se zaniklými obcemi Ralska a konají se tu různé zajímavé akce.V současné době se opravuje stodola a zahrada.
Kousek za Mladou Boleslaví se nachází obec Katusice.Vždy jsme odbočku na Katusice míjeli,až jednou říkám manželovi,aby odbočil.Na navigaci jsem našla zajímavý kostel.Gotický kostel Nanebevzetí Panny Marie je z roku 1352.V 19.století byl po požáru novogoticky upraven.Fotografie jsou v takovém zvláštním oparu,který to dopoledne byl.
Jiný horký den jsme se s Bleky vydali do lesa.Bylo tu příjemně.Manžel koukal po houbách,
ale v tom suchu,které v tu dobu panovalo nenašel ani prašivku.
Hned na začátku vás musím ujistit,že v tom horko,které bylo jsme vůbec neměli v plánu jít na hrad Bezděz. Navíc v pondělí je hrad zavřený.Jeli jsme na louky pod Bezdězem kvůli motýlům a také,aby se proběhla Bleky,kterou jsme mladým týden hlídali.Naladila mě sousedka,že syn byl na Bezdězu a dole na loukách plno motýlů.Kdysi jsem tu motýly fotila,byly tu krásné louky plné květů. Hrad Bezděz je vidět z daleka.
Hrad Pařez patří k mým oblíbeným.Naposledy jsme tu byli ještě s vnučkami a synem v roce 2021.Nedávno jsme jeli okolo a všimla jsem si změny.Hrad byl dříve schovaný mezi stromy,že byl sotva vidět a najednou jsme ho viděli dobře i z auta.Tak jsme se na něj jeli 25.7.2024 podívat zblízka.V devět jsme byli na místě.Hrad se nachází v Pařezské Lhotě v severozápadní části Prachovských skal .Stojí na pískovcové skále nazývané místními Matoušův hrad či Husí noha.Poprvé je hrad zmíněn v roce 1403.Zanikl pravděpodobně v době husitských válek.V roce 1430 už z něj byla zřícenina.
Na hradě byly v roce 2023 provedeny opravy.Týkaly se zajištění jižní obvodové hradby.Vlivem povětrnosti a kořenovému systému vzrostlého buku došlo ke zřícení části hradby.
.JPG)
Horké dny nás drží doma.Nedělám nic za každou cenu.V horku se dají dělat zase jiné věci na které,když jsme na cestách čas není.Občas vyjedu ráno na kole.Býváme o víkendu u dcery a tak si naložím kolo do auta a vyjíždím tam.Je tam více možností,jak ve městě.Jela jsem se jednu sobotu podívat k Jizeře do Březiny.Myslela jsem,že uvidím i nějaké motýly.Bohužel,ale objevila jsem pěkné místo na koupání v řece.
Dašice je malé městečko kousek od Pardubic.Udělali jsme tu krátkou zastávku,abychom si koupili aspoň nanuka.Oběhla jsem náměstí a v tom horku mně to stačilo.Náměstí patří do městské památkové zóny.Jsou tu klasicistní domy,architektonický styl z let 1750-1850.
Dřevěný kostel Všech svatých v Dobříkově u Chocně je z roku 1679.Původně řeckokatolický kostel se nacházel v Podkarpatské Rusi.Je jedním z pěti kostelů,které k nám byly převezeny z této oblasti.V roce 1857 byl za 255 zlatých převezen do Cholmovce a v roce 1930 jej za 16 tisíc Kč zakoupil Václav Klofáč.Kostel byl rozebraný na jednotlivé části a putoval po železnici do Zámrzku a dále koňskými povozy do Dobříkova.Fotografie je stažena z internetu.
Vracím se k příběhu poštolek,jak jsem slíbila.Poslední dny se na hnízdě pilně trénovalo.
Měly jsme se snachou obavy,aby v hnízdě bylo dostatek prostoru na roztažení křídel pro
všechna čtyři mláďata.Vždy je jedno mládě slabší a aby nebylo odstrkované od těch silnějších.
Vraclav se proslavil i díku pramenu pitné vody,která byla snad již od počátku 17.století považována za léčivou.Pověst hovoří o uzdravení vraclavského faráře Mikuláše,který právě nad pramenem postavil kapličku zasvěcenou sv.Mikuláši.Druhá pověst z roku 1664 vypráví o vysokomýtském nožíři,který si zde vyléčil bolesti rukou.Místo se díky zázračné vodě stalo poutním místem.Roku 1692 byla nad kaplí ve stráni postavena poustevna Fráterka se zvonicí.Název Fráterka získala po bicích hodinách ve věži,kterým se říkalo fráterka a nebo taky fláterka.Poustevník se staral o poutní místo,vedl knihu uzdravení a poskytoval nemocným léky.Jako první zde pobýval Jiří Rambousek.
Pramen zázračné vody,který hlídá poustevník František,
jehož autorem je umělecký sochař a kovář František Antonín Bečka
28.června jsme vezli vnučku do Pardubic.Ona jinak už cestu zvládá autem sama,ale protože jeli s přítelem na dovolenou nechtěla auto nechávat před domem a jela i dost napakovaná.Byla jsem ráda,když nás požádala, v okolí Pardubic je pořád hodně památek,které jsme nenavštívili.Trochu jsem měla obavy z vysokých teplot.V autě je fajn,zapne se klimatizace, o to je to potom horší venku.Jedním z míst,která jsme navštívili byl Barokní areál Vraclav.Místo má velmi zajímavou historii.Už v 1.polovině 11.století zde vzniká vraclavské hradiště,nejvýchodnější centrum hradské správy na území Čech.Ve 13.století systém hradské správy zaniká.Ale i tak se toto místo proslavilo a to díky pramenu pitné vody,která se považovala za léčivou.O tom se více rozepíšu v dalším příspěvku
V minulém příspěvku jsem se zmínila o kynologickém cvičáku a tento příspěvek bude z části i o něm.Jednu neděli jsme jeli s Bleky místo syna na kynologický cvičák na cvičení poslušnosti.Bude z ní dělat zkoušku.Uvrtala jsem do cvičení manžela,že mu neuškodí si zopakovat vpravo,vlevo.Občas mám pocit,že si ruce plete.Když mu navigace říká odbočit vlevo,odbočí vpravo.Tady mu to s Bleky šlo.
Už nějakou dobu jsem měla v plánu růže na zámku Mnichovo Hradiště Plán se najednou rychle splnil.Ve čtvrtek 27.června jsme vezli do Hradiště na chirurgii vnuka.Na kynologickém cvičáku uklouznul na mokré trávě a vyhodil si koleno.Nohu má na čtyři neděle v ortéze,takže sám řídit teď nemůže.Manžel mě vysadil u zámku,bylo 7 hodin ráno, ať si v kllidu fotím,že mě zpátky zase naberou.
U syna na domě si udělaly pod střechou u půdy poštolky hnízdo.Syn bydlí kousek od nás a tak mám možnost hnízdo často sledovat a fotit.Poštolka obecná je druh sokolovitého ptáka,který patří k nejpočetnějším druhům dravých ptáků v Evropě,ale i u nás.Jedná se o menší druh sokola.Pohlaví se od sebe výrazně liší.Samec se pozná podle šedavé hlavy a kaštanově hnědého,černě skvrněného hřbetu.Samice je celá hnědá,černě proužkovaná.Pro poštolku je typický třepotavý let,kdy se za rychlého mávání křídel a s široce rozevřeným ocasem zastaví ve vzduchu na místě a vyhlíží kořist pod sebou.Podobně jako ostatní sokoli hnízdo nestaví,ale snůšku,sestávající ze 3-6 vajec klade do opuštěných hnízd jiných ptáků,do dutin a v městském prostředí běžně do římsy.Vloni na stejném místě měla hnízdo jiřička.Původně jsme mysleli,že jsou tu tři mláďata.Při bližším zkoumání nafocených snímků byly v hnízdě čtyři hlavičky.A občas koukaly zle.Pod nimi je dost rušno.Je zde zahradní sezení a běhá tu Bleky.Mají co pozorovat.Fotografie byly pořizovány v různé dny
Po vnitřních prostorách hradu jsme chodili také sami.Sice před námi šla polská výprava s průvodkyní,ale já ji nerozuměla.Nevadilo mi to,kochala jsem se i tak.Do vyšších pater jsme se dostávali úzkými točitými schody.
Vnuk mě požádal,zda bych nenaplánovala výlet do Polska,opět na nějaký hrad.Stává se už tradicí,že po zkouškovém období s námi výletuje.Už nějakou dobu jsem chtěla navštívit hrad Grodziec.Výlet jsem naplánovala na 12.června.Pozdně gotický hrad Grodziec se nachází ve stejnojmenné vesnici v dolnoslezském vojvodství v Polsku.Hrad byl postaven na vrcholu kopce Grodziec.První zmínka o středověkém hradu pochází z let 1155 - 1175.Během třicetileté války byla značná část hradu poničena požárem a v následujících letech se z hradu stala ruina.V letech 1633 - 1672 proběhla částečná rekonstrukce.Majitelé tady vypisovat nebudu,vše se dá dohledat na internetu.V současné době je nájemcem zámku Zenon Bernacki.Už první pohled na hrad nás hodně zaujal.
V květnu jsme nevýletovali až na pár procházek.Byly jiné události.Chodila jsem na rehabilitace s patou,sháněli jsme nějaké věci mladým do restaurace a tak jsme jezdili Liberec,Mladá Boleslav a Jičín.Sešla se mi i dvě setkání.Jednak od práce a potom s děvčaty z dětství,Je to vždy moc fajn.U domu došlo na pokácení uschlého jilmu habrovitého.Již delší dobu jsme pozorovali,že dříve krásný strom usychá a zelených lístků je jenom na pár místech.Pracovnice životního prostředí rozhodla o pokácení.A tak se do týdne stalo.Strom býval plný ptáčků,několikrát zde měli hnízdo holubi i hrdličky.Ráno,jako by se přilétl s ním rozloučit strakapoud.
Manžela se snažím pořád lákat na procházky.On mě odveze klidně na druhý konec republiky,ale chodit moc nechce.Tak si vždy vymyslím nějakou záminku,že když jedeme k dceři mohli bychom se podívat k rybníku Oběšenec.Fotografie jsou ještě ze 4.5.2024.Ne vždy stihám.U rybníku Žabakor mně zastaví vždy .Labutě jsou pořád schované vzadu i ještě teď.
Tak jako loni jsem se i letos stala součástí velké čapí rodiny.Sledujeme díky kamerám život na čapích hnízdech,ale i hnízdech,kde kamery nejsou.Společně se radujeme i smutníme.Letos k tomu přispělo i velmi deštivé počasí v některých částech republiky v době,kdy se líhla čápata.Čapí hnízda s námi sdílí i pozorovatelé ze všech zemí Evropy.Já sleduji hlavně hnízda,kde kameru umístil místní provozovatel internetu a to v Mnichově Hradišti,Příšovicích a nově v Kněžmostě.Hnízdo v Kněžmostě se stalo mojí srdcovou záležitostí.Okolo jezdíme poměrně často,hnízdo je na komíně v obci.Když jsme tu jeli začátkem dubna na hnízdě stáli dva čápi.Dost dlouho to vypadalo,že snad zůstane samec sám.Pečlivě nosil větvičky na hnízdo a pořád ho upravoval.Dočkal se, asi po týdnu přiletěla samička.Stála jsem zrovna pod hnízdem a tak jsem ten okamžik mohla zachytit fotoaparátem.
Nymburk je město,přes které často jezdíme,ale ve městě jsem ještě pořádně nebyla..Města nemusím.Neumím je hlavně fotit,vadí mě lidé a auta na záběrech.V Nymburku bydlí synovec a vnučka nejmladší sestry a tak jsme se tu stavovali vždy jenom na návštěvu.Tentokrát jsme vezli naší vnučce psa do Kolína,kam přijela vlakem,abychom nemuseli až do Pardubic.Tuhle cestu jsme už podnikli několikrát a viděli i zajímavosti v okolí a cestou.Takže zbyl Nymburk.Na velké chození to u mě nepřipadalo v úvahu,tak jsem se jenom podívala co mě zaujalo nejvíce.Od naší dubnové dovolené mě trápí patní ostruha.Mám za sebou rehabilitace a zdá se mi,že se nic moc nezlepšilo.Tak léčím podle rad na internetu a mých známých.Zjistila jsem,co lidí potrápil stejný problém.Kdo měl,tak ví,že je to velmi bolestivé a léčba zdlouhavá.Na patu se nedá došlápnout a tak mi nezbývá než pajdat,abych si trochu ulevila.První místo byl kostel sv.Jiljí.Fotografie jsem musela ukousnout,před kostelem z jedné strany stála bílá dodávka.Gotický kostel stojí na Kostelním náměstí uprostřed města.Byl založen pravděpodobně ve 13.století.Jedná se o trojlodní baziliku s dlouhým chórem a věží.Původně byl zasvěcen sv.Mikuláši,zasvěcení sv.Jiljí proběhlo za třicetileté války.Krom války byl kostel poničen i požáry.V 17.století byl kostel barokně upraven.v 19.století byl upraven do původní podoby,která je dodnes.
V týdnu jsme vyjeli s manželem za město,potřebovala jsem nasbírat černý bez.
Znám už místa,kde bývá hodně vlčích máků,ale tentokrát jsme je nacházeli úplně jinde.
Zámek Světec a Liběšice byly další dva zámky na které mě upozornila navigace.nachází se v okrese Litoměřice.Nepatří určitě mezi vyhledávané,ale je dobré si je připomenout.Jednu dobu jsem podobné zámky měla jako téma k výletům.
Barokní zámek Světec byl postaven kolem roku 1708 pražským arcibiskupem hrabětem Janem Josefem Breunerem.Byl postaven zřejmě na místě původního kláštera Kanovnic Božího hrobu.Největší zásluhu o zkrášlení zámku má v 1.polovině 19.století arcibiskup Alois Josef Schrenk.V roce 2003 zámek prošel rekonstrukcí a nyní v něm sídlí obecní úřad.Objekt je památkově chráněn.
Vstup do zámku
Zámek Libochovice byl naší další zastávkou na cestě domů z dubnové dovolené.
V té době byl ještě zavřený,ale mně stačila procházka kolem,to okolí zámku je moc krásné.
Naproti zámku je kostel Všech svatých z 18.století.
.JPG)
